ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1604.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 1604/2015-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. H., Ph. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 3 To 116/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 103/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2015, č. j. 3 To 116/2015-588, a to ve výroku, jímž byl obviněný podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit poškozené společnosti VaK Bruntál a. s., Třída Práce 42, Bruntál, IČ 47675861 na náhradě škody částku 26 000 (dvacet šest tisíc) Kč.
II. Podle §265m odst. 2 tr. ř. se poškozená společnost VaK Bruntál a. s., Třída Práce 42, Bruntál, IČ 47675861 odkazuje s nárokem na náhradu škody ve výši 26 000 (dvacet šest tisíc) Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 2. 2015, č. j. 1 T 103/2014-539 , byl obviněný Ing. P. H., Ph. D. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §346 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za své jednání byl odsouzen podle §346 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního znalce pro obor ekonomika, odvětví ekonomika, ceny a odhady podniků na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit 26 000 Kč na náhradě škody společnosti VaK Bruntál, a. s.
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 3 To 116/2015, jímž podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem zvlášť závažného zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §346 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 31. 10. 2012 uzavřel jako jednatel společnosti AUDIT MORAVA, s. r. o. Praha a soudní znalec z oboru ekonomiky za tuto společnost, se společností FOCUS-METAL, s. r. o. zastoupenou Ing. T. K. smlouvu o dílo na stanovení hodnoty nájmu pozemků vodního zdroje pitné vody v B. dle dispozic, kterou po zjištění, že na pozemku je rezervoár pitné vody, na základě dodatku č. 1 ze dne 15. 11. 2012, po dohodě se zadavatelem doplnil v tom, že jde o hodnoty nájmu pozemků – výrobních ploch, jež využívá VaK Bruntál, a. s. ke své podnikatelské činnosti a při vědomí, že znalecký posudek může spol. FOCUS-METAL, s. r. o. sloužit jako podklad pro rozhodnutí např. orgánem státní správy, či samosprávy apod., dne 15. 11. 2012, tedy téhož dne, jak byl vyhotoven dodatek č. 1, vyhotovil jako soudní znalec jmenovaný rozhodnutím KS v Ostravě pod č. j. 2322/03 pro společnost FOCUS-METAL, s. r. o. znalecký posudek č. … bez specifikace právního úkonu, tak jak má na mysli ustanovení §1 odst. 1 zák. č. 36/67 Sb., o znalcích a tlumočnících a stanovil v něm hodnoty nájmu pozemků jako výrobních ploch ke dni 31. 10. 2012 u pozemku parcelního místa číslo ... o výměře 2 583 m, na němž stojí vodojem a u pozemku parcelního čísla ... o výměře 458 m, který je součástí dopravní infrastruktury a nejde o vodní zdroj, v obou případech na částku 1 055 Kč za metr čtverečný za rok, tj. celkem za rok ve výši 3 208 255 Kč, přesto, že k odbornému posouzení toho, zda u těchto pozemků jde o výrobní plochy, si neobstaral dostatečné podklady pro stanovení jejich hodnoty, nezabýval se jejich skutečným využitím a ani tím, že od roku 2008 nejsou využívány, tj. územní plán Města Bruntál, který byl účinný od 21. 9. 2010, z něhož je patrno, že stavby výrobního či obdobného komerčního charakteru není možno na pozemku č. …, na němž je vodohospodářská stavba, zřizovat a dále neprovedl podrobné místní šetření stavby k dokumentaci použil fotografii jiného objektu a pro ocenění těchto pozemků srovnávací metodou provedl chybný výběr nemovitostí určených ke srovnávání, tj. nebytové prostory a prostory pro výrobní účely, tedy stavby oproti pozemkům, a to v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, která rozlišuje mezi plochami technické infrastruktury, kde v §10 jsou např. začleněny vodojemy a v §11 plochy výroby a skladovací, což rozlišoval i územní plán Města Bruntál, a proto z hlediska zařazení nemovitostí pro potřeby ocenění nebylo možné pozemek č. … využívaný k provozu vodárenského objektu považovat za stavbu výrobního charakteru a tedy výrobní plochu a rovněž ani pozemek č. …, neboť se nejednalo o rezervoár pitné vody, ale součást dopravní infrastruktury a také nesprávně pro srovnávací metodu použil vyhlášku Města Bruntál č. 3/2012 týkající se poplatků za užívání veřejného prostranství, byť se v případě pozemků o veřejné prostranství nejednalo, neboť pozemky jsou v soukromém vlastnictví společnosti FOCUS-METAL, s. r. o. a stavba na něm nemá dočasný charakter, v důsledku čehož došlo k neodpovídajícímu navýšení nájemného, když u pozemku č. … by při správném použití shora uvedených podkladů nájemné za 1 metr čtverečný činil 17.84 Kč, tedy za rok 49 063 Kč a za pozemku …, 1.36 Kč za metr čtverečný, tedy za rok 624 Kč, přičemž s odkazem na znalecký posudek vypracovaný obžalovaným, spol. FOCUS-METAL, s. r. o. uplatnila dne 5. 12. 2012 nárok na nájemném za uvedené pozemky po společnosti VaK Bruntál, a. s. za období od 1. 6. 2005 do 20. 11. 2011 částku 24 061 Kč a 912,50 Kč a následně dne 28. 2. 2013 vyzvala Moravskoslezský kraj Ostrava ke splnění ručitelského závazku ve stejné výši, nicméně tyto nároky byly ze strany VaK Bruntál, a. s. a Moravskoslezského kraje odmítnuty, neboť odpovídající nájemné by činilo 350 377,50 Kč, takže v případě, že by byly požadavky akceptovány a byla by vyplacena spol. FOCUS-METAL, s. r. o. částka vypočítaná podle hodnoty znaleckého posudku, vznikla by spol. VaK Bruntál, a. s. škoda ve výši 23 711 535 Kč, přičemž obžalovaný s ohledem na svoji odbornou erudovanost a postavení znalce v této věci si minimálně byl vědom shora uvedených pochybností při zpracování posudku, a proto musel být i srozuměn s ev. hrozícími následky při použití posudku ze strany spol. FOCUS-METAL, s. r. o. ve vztahu ke spol. VaK Bruntál, a. s.
3. Odvolací soud obviněného za toto jednání odsoudil podle §346 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti VaK Bruntál, a. s. částku 26 000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Chlebika dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Dovolatel nesouhlasí s právní kvalifikací jeho jednání podle §346 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jež je dána výší škody, neboť VaK Bruntál, a. s. neměla nikdy v úmyslu hradit takto vypočtené nájemné. Pro případ nesouhlasu této společnosti s vypočtenou výší nájemného měla postupovat přirozenou cestou civilního sporu, v rámci kterého by bylo zpracováno odborné ocenění výše nájemného. Poškozená organizace podáním trestního oznámení kriminalizuje zcela běžný obchodní případ, který je předmětem úpravy práva soukromého nikoli trestního. K závěrům soudů o jeho vztahu ke společností FOCUS-METAL, s. r. o. obviněný namítl, že žádný vztah mezi ním a touto společností – kromě dvou mezi nimi uzavřených smluv a dvou znaleckých posudků v rozmezí 8 týdnů – nelze zaznamenat. Tato skutečnost mu nemůže být kladena k tíži. Žádné další vazby mezi těmito subjekty nemají oporu v provedeném dokazování.
6. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho výhradou, že je posuzován v podstatě jako spoluviník toho, že objednatel u poškozené uplatnil nárok z nájemného za období 1. 6. 2005 – 20. 11. 2011, přičemž nevzal v potaz, že by se poškozená společnost v případě soudního sporu ubránila námitkou promlčení nároku za dobu delší než 3 roky. Bylo-li uplatněno nájemné ve výši přibližně 23 700 000 Kč za dobu 77 měsíců, soudem by mohlo být přiznáno nájemné nejvíce za dobu 36 měsíců.
7. Obviněný namítá, že neexistuje žádný právní předpis upravující to, jaká kritéria musí znalec při zpracování posudku plnit a co je povinen hodnotit jako okolnosti, které mohou mít vliv na následnou výši přezkoumávaného nároku. V daném směru považuje za rozhodující, že odvolací soud pominul odlišnost charakteru a popisu jednotlivých pozemků v závislosti na jejich skutečném využívání, jakým způsobem (resp. k jakému účelu) je zapsán v katastru nemovitostí a jaké jsou jeho možnosti stanovené v územním plánu, který podléhá změnám. Nepovažuje proto v této souvislosti ani za podstatné, zda je pozemek od roku 2008 skutečně využíván či nikoli.
8. Nelze mu vyčítat neprovedení místního šetření stavby, když tato povinnost mu nevzniká, byť se to může jako rozumné jevit. Šetření na místě samém učinil za účasti majitelů pozemku, ve spise je založeno celkem 19 fotografií. Smyslem pořízení fotografií informačních cedulí bylo prokázání, že se jedná o objekt vodárny v B. – provozovna U. v., a na uvedení kohokoli v omyl co do identity zkoumaného objektu. Spatřují-li soudy závadnost jeho jednání mimo jiné v tom, že provedl chybný výběr nemovitosti pro ocenění pozemku srovnávací metodou, čímž jednal v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., pak se nejedná o právní předpis, který by byl zákonem určen jako nezbytně použitelný pro posouzení toho, zda se ten který pozemek dá posoudit jako plocha k bydlení. Akcentuje, že §10, ani §11 nestanoví jediný možný způsob posouzení té které plochy dle charakteru jejího využití. Na ustanovení §3 odst. 2 předmětné vyhlášky demonstruje, že pokud zpracoval znalecký posudek nikoli na stávající, nýbrž na požadovaný způsob využití, potom jsou výhrady odvolacího soudu stran nerespektování stávajícího způsobu využití pozemku zcela liché, neboť plochu lze vymezit i podle požadovaného způsobu využití. V této skutečnosti spatřuje nesprávnost přesvědčení odvolacího soudu, že předmětný pozemek nebylo možné pro potřeby ocenění považovat za stavbu výrobního charakteru, popř. výrobní plochu, neboť byl využíván k provozu vodárenského objektu. Obviněný připomíná vyjádření Ostravské znalecké, a. s. k jeho znaleckému posudku, z něhož je patrné, že pokud záměrem vlastníka pozemku bylo upravit jeho užívání (popř. sjednat nájemní vztah), potom mělo zadání znaleckého posudku znít na stanovení obvyklého nájemného, nikoli na pronájem výrobních ploch, jak mu bylo zadáno. Neporušil proto zákon, pokud respektoval zadání objednatele.
9. Dovolatel nesouhlasí se závěry soudů, že jednal alespoň v eventuálním úmyslu. Samotná možnost porušení jednotlivých ustanovení trestního zákoníku samo o sobě totiž neznamená, že daná osoba jednala v eventuálním úmyslu. K prokázání naplněnosti subjektivní stránky chybí podle názoru obviněného věcné podklady. Argumentace odvolacího soudu k této otázce není způsobilá přivodit jeho odsouzení pro úmyslný trestný čin. V reakci na obecné vymezení úmyslné formy zavinění a požadavky kladené §346 tr. zákoníku na osobu pachatele rozvádí, že se dopustil činu toliko v nedbalostní formě zavinění. Nesouhlasí s tím, že by věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem a s tímto byl srozuměn. V jeho jednání nelze spatřovat ani tzv. nepravou lhostejnost, vyjadřující jeho aktivní kladné stanovisko – aktivní volní vztah – k relevantnímu trestněprávnímu následku. Namítá, že existuje více způsobů a metod, za jejichž pomoci lze vymezit hodnotu nájmů pozemků. Pokud zvolí jednu z nich, nelze mu (s ohledem na zavinění ve formě eventuálního úmyslu) vyčítat, že se jedná o metodu chybnou. V daném směru vyzdvihuje vyjádření Ostravské znalecké, a. s., která posudek považuje za věcně správný. Za této situace není možné z hlediska zavinění dospět k závěru, že zvolením určitého postupu a metody jednal minimálně v nepřímém úmyslu. Byť by bylo prokázáno, že znalecký posudek trpí vadami, je nezbytné prokázat, že věděl o možném ohrožení nebo porušení trestního zákona. Tato skutečnost ovšem prokázána nebyla (v daném směru odkázal na rozhodnutí R 19/1971). Má za to, že se jednání dopustil ve formě nevědomé nedbalosti, která nepostačuje k naplnění předmětné skutkové podstaty.
10. Obviněný namítá, že zaviněním ani ve formě nedbalosti není kryt znak kvalifikované skutkové podstaty §346 odst. 3 tr. zákoníku v podobě výše způsobené škody. Obviněný zdůrazňuje, že nevěděl, ani nemohl předpokládat, že společnost METAL-FOCUS, s. r. o. předmětný znalecký posudek uplatní v rámci soukromé žaloby o zaplacení nájemného. Současně ani nevěděl a vědět nemohl, za jaké období nájemné plněno nebylo a za jaké období bude tato společnost nájemné uplatňovat.
11. Chybným shledává dovolatel též výrok o náhradě škody, protože mezi jeho jednáním a nákladem 26 000 Kč poškozenou organizací neexistuje příčinný vztah. Je tomu tak podle názoru obviněného proto, že VaK Bruntál, a. s. nemusel vynakládat žádné finanční prostředky na vypracování nového znaleckého posudku jiným subjektem. Pokud tak učinil, jednal pouze o své vlastní vůli, a proto i na své náklady. Příčinný vztah může existovat pouze ve vztahu ke společnosti FOCUS-METAL, s. r. o., která jako jediná předmětný znalecký posudek uplatnila v rámci svého páva na hrazení nájemného. Výrok o náhradě škody je navíc podle dovolatele nepřezkoumatelný, neboť není uvedeno, z jakého věcného a právního důvodu by měla být škoda uhrazena.
12. Protože dovolatel namítá jak nesprávné právní posouzení skutku, tak i jiné nesprávné hmotně právní posouzení skutečností, které na skutek dovolatele časově navazovaly, avšak s jeho činností nijak nesouvisí, navrhl závěrem svého mimořádného prostředku, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal správnost výroků o vině, trestu a náhradě škody a podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta po připomenutí odsuzujícího rozhodnutí a obviněným uplatněného dovolacího důvodu uvedla, že ve smyslu znalcova odpovědnostního vztahu za výsledek jeho odborné činnosti je objektem trestného činu podle §346 tr. zákoníku zájem na řádném výkonu znalecké činnosti právě v tom ohledu, že znalecké posudky často mají klíčový význam pro rozhodnutí různých orgánů státní správy, samosprávy i fyzických a právnických osob. Jestliže v posuzovaném případě bylo smyslem zadání znaleckého posudku z oboru ekonomiky zjištění hodnoty nájemného u pozemků zadavatelské obchodní společnosti za účelem uplatnění jejího majetkového nároku vůči jejich stávajícímu nájemci, pak nelze přisvědčit té dovolatelově námitce, že se soudy při posouzení jeho trestní odpovědnosti zabývaly okolnostmi (konkrétně pak okolnostmi hrubého zkreslení jeho znaleckého posudku), které nemohly mít vliv na posouzení rozporu jeho jednání se zájmy chráněnými trestním zákonem.
14. Zpochybňuje-li dovolatel v této souvislosti okolnosti, pro které považovaly soudy obou stupňů jeho postup při vypracování předmětného znaleckého posudku za nepodložený dostatečnými podklady, odporující rozhodné právní úpravě a jeho závěry za věcně nesprávné a následně se v rámci přehledu všech vytýkaných pochybení zabývá vlastním výkladem skutkových okolností, které vzaly soudy za rozhodné pro svůj právní úsudek o hrubé míře zkreslenosti jeho znaleckého posudku, pak není pochyb o tom, že takovým způsobem brojí proti důkaznímu podkladu takového skutkového závěru, kterým byly především odborné výstupy revizního znaleckého posudku Znaleckého ústavu QDQ services, s. r. o., Ostrava tak jak jsou podrobně rozvedeny v rozsudku soudu prvního stupně.
15. V návaznosti na vyložení obsahového významu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně zmínila, že byť se dovolatel výslovně nedomáhá splnění judikovaných podmínek výjimečného zásahu do skutkových zjištění, založených na námitce extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními, jistý náznak takové iniciativy by bylo možno spatřovat v jeho odkazu na vyjádření Ostravské znalecké, a. s., k předmětnému znaleckému posudku č. …, které bylo do spisu založeno na podkladě žádosti jeho tehdejší obhájkyně JUDr. Jany Kašlíkové s tím, že tato znalecká společnost považuje srovnávací metodu na základě tržních dat pro stanovení hodnoty nájmu výrobních ploch za věcně správnou. Přehlíží však její výsledné závěrečné stanovisko, podle kterého z důvodů tam blíže rozvedených tato nepovažuje zpracování znaleckého úkolu na stanovení obvyklého nájemného výrobních prostor za věcně správné. Dovolatel se v této souvislosti nezabývá ani posouzením vzájemné souvislosti poukazovaného důkazu s vypovídací hodnotou dalších důkazních podkladů znalecké povahy (viz znalecký posudek Ing. Víta Hudečka, znalecký posudek společnosti RSM TACOMA, a. s.) ve smyslu tvrzení jejich chybějící obsahové spojitosti, popř. i protichůdnosti jejich závěrů k tomu rozhodnému skutkovému zjištění obou soudů, že jeho postup při zpracování vytýkaného znaleckého posudku trpěl celou řadou vad, tak jak vyplývá z výroku o jeho vině; podmínky pro přezkoumání výše zpochybněných skutkových okolností jeho jednání tak splněny nebyly.
16. Kvalifikovaný podnět k dovolacímu přezkumu dovolatel podle hodnocení státní zástupkyně zavdal konstatováním právních úvah, kterými se odvolací soud řídil, pokud dospěl k závěru, že přisouzeným způsobem ve smyslu znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §346 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, ukončeného podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu, jednal za podmínek nepřímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jestliže jeho srozumění s hrozícím trestněprávně relevantním následkem bylo založeno na jeho smíření v podobě lhostejnosti k takovému následku.
17. Tento právní závěr o naplněné subjektivní stránce pokusu přisouzeného trestného činu dovolatel zpochybnil, když konstatoval, že pochybení ve znaleckém posudku je hodnoceno jako „nepravdivé a hrubě zkreslené“ (resp. po úpravě přisouzené věty právní na odvolací úrovni pouze jako hrubě zkreslené), a to za stavu, že přesný postup, jak má být znalecký posudek vypracován a jaké podklady si má znalec k jeho vypracování opatřit, není nikde specifikován a když existuje více způsobů a metod, jakými lze stanovit hodnotu nájmu pozemků (a když dále rozvedl námitky zmíněné při rekapitulaci jeho dovolání).
18. Podle státní zástupkyně důvodnosti argumentace obviněného nelze přisvědčit. Pokud obviněný na obranu namítaného nedostatku svého úmyslného zavinění poukázal na tu nespornou skutečnost, že byl osobou fundovanou, neboť by jinak nebyl jmenován soudním znalcem, pak ve smyslu příslušné právní úpravy není současně pochyb o tom, že se tak stalo mj. i za podmínek §4 odst. 1 písm. e) zákona č. 37/1965 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, podle kterých taková osoba má zejména potřebné znalosti a zkušenosti z oboru, v němž má jako znalec působit. Pokud se oborem dovolatelovy znalecké činnosti stala ekonomika, odvětví ceny a odhady podniků, pak opět nebude důvodu pochybovat o tom, že se výkon takto zaměřeného znaleckého oboru neobejde zejména bez znalosti právních předpisů, vztahujících se k oceňování podnikového majetku a tím i k oprávněním, souvisejícím s výkonem vlastnického práva takového právního subjektu, jak tomu v daném případě bylo při stanovení hodnoty nájmu pozemků zadavatelské obchodní společnosti FOCUS-METAL, s. r. o.
19. Tvrzený postup podle dovolatelova nejlepšího vědomí a svědomí pak bude nejspíše vyloučen za stavu, že se při své znalecké činnosti neřídil právním předpisem stěžejního významu, konkrétně vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a to s tím zdůvodněním, že se podle jeho názoru nejedná o předpis, který by byl zákonem či jinou normou určen jako „nuceně použitelný“ pro posouzení toho, zda se má pozemek posoudit jako plocha bydlení, plocha rekreace, plocha občanského vybavení, plocha veřejných prostranství, plocha smíšeně obytná, plocha dopravní infrastruktury, popř. plocha technické infrastruktury, na jejíž ustanovení §10 odkazuje odvolací soud. Dovolatel má za to, že z ustanovení §10 ani §11 uvedeného předpisu nevyplývá jediný možný a kogentně stanovený způsob posouzení té které plochy právě s ohledem na tam vyjmenované způsoby jejího využití s „klausulí obvykle nebo zpravidla“. Ze znění §10 odst. 2 uvedeného předpisu je však zřejmé, že k plochám technické infrastruktury jsou zahrnuty zejména tam uvedené pozemky (jmenovitě pak s technickým vybavením např. vodovodů, vodojemů, kanalizace a čistíren odpadních vod, jak tomu bylo v daném případě), přičemž výraz „zejména“ nelze vyložit jiným logickým způsobem, než tím, že se vztahuje k typickým zástupcům dané kategorizace ploch, nikoliv však již k těm, kterých se týká ustanovení §11 téhož předpisu, charakterizující plochy výroby a skladování, a to jak z hlediska případů jejich samostatného vymezení v odst. 1, tak v odst. 2 ve smyslu jejich upřesňujícího demonstrativního výčtu, plynoucího z použitých formulačních obratů „zpravidla“ a „například“ a vyjadřujících tak pouhou možnost přiřazení dalších ploch tomu odpovídajícího typového využití.
20. Ze znění poukazovaných ustanovení vyhlášky č. 501/2006 Sb. tedy rozhodně nevyplývá takový dovolatelem prosazovaný výklad, stojící zcela v opozici se samotným smyslem uvedené právní úpravy, který podle jejího ustanovení §3 odst. 1 koresponduje s naplňováním cílů a úkolů územního plánování (§18 a 19 stavebního zákona). Je tomu tak s ohledem na rozdílné nároky na prostředí, kdy se území člení územním plánem na plochy, vymezené podle stávajícího nebo požadovaného způsobu využití, jakož i jejich významu ve smyslu ustanovení §3 odst. 2 písm. a), b) uvedené vyhlášky (zařazeného do její hlavy prvé), jak dovolatel poukazuje. Přehlíží však, že podrobnější kategorizace takových územních ploch vyplývá z její hlavy druhé, v odpovídající části komentované již shora. Nelze se tak ztotožnit s tím jeho názorem, pokud považuje za nesprávné „přesvědčení soudu“, že předmětný pozemek nebylo možno pro potřeby jeho ocenění považovat za stavbu výrobního charakteru, přestože výrobním prostředkem VaK Bruntál, a. s., jsou budovy a plochy, ve kterých se nacházejí technická zařízení, bez kterých by výroba a distribuce pitné vody, popř. přeprava splašků kanalizačním potrubím, nebyla možná. Za popsaného stavu rozhodné právní úpravy nemohly soudy přisvědčit ani té obhajovací námitce, že „pronájem výrobních ploch“ byl zadán objednatelem znaleckého posudku, čímž se znalec řídil a tudíž že jeho postup není v rozporu „s ničím“.
21. S již výše akcentovaným rozhodným právním významem územního plánu jakožto výsledku zákonem předepsaného rozhodovací činnosti orgánů státní správy v rámci územně plánovacího řízení ve smyslu hlavy III., oddílu 2. zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, k jehož změně může dojít pouze za zákonem předepsaných podmínek, nelze přisvědčit důvodnosti ani toho dovolatelova názoru, že se při vytýkaném způsobu svého znaleckého postupu nezabýval skutečným využitím posuzovaných pozemků z hlediska územního plánu proto, že územní plán podléhá změnám s tím, že „ani územní plán nemůže zamezit tomu, aby došlo ke změně reálného využití pozemku“.
22. Chybějící respekt k rozhodné právní úpravě, kterou se měl dovolatel při své odborné znalecké činnosti řídit, pak dále vyplývá z nesprávného použití vyhlášky č. 3/2012 Města Bruntál, která stanoví poplatek za užívání veřejného prostranství, byl soudy zcela správně dovozen zejména z toho důvodu, že uvedený předpis upravuje institut zcela odlišný od posuzovaného ocenění nájemního vztahu. Dále nelze nezmínit nesprávnost dovolatelova postupu při použití obecně akceptovatelné metodiky oceňování nemovitostí porovnávacím způsobem, který neodpovídal obecným zásadám znalecké činnosti již z toho důvodu, že byl založen na chybném výběru porovnávaných nemovitých objektů a byl tak zatížen vadou své nepřezkoumatelnosti.
23. Dovolatel tedy za výše uvedených a v rozhodnutích obou soudů ještě blíže specifikovaných okolností svého jednání věděl, že jeho činnost při zpracování předmětného znaleckého posudku nebyla uskutečněna na podkladě veškerých dostupných postupů, dokumentačních materiálů, jakož ani rozhodné právní úpravy, kterou se měl v souladu s jejím účelem řídit a že tak její výsledek nemůže odpovídat požadavku řádného výkonu jeho znalecké činnosti, plynoucímu z jeho odpovědnostního postavení znalce. Při uvedené kvalitě výkonu své znalecké činnosti ve spojení s jejím předmětem, kterým bylo stanovení hodnoty nájmu posuzovaných pozemků zadavatele, zákonitě pak musel být srozuměn s jediným možným účelem využití jeho znaleckých závěrů k vymáhání s tím spojených majetkových nároků zadavatele a tedy i s eventualitou jejich vymožení, nebylo-li zpracování jeho znaleckého posudku samoúčelným.
24. Shora popsané okolnosti jeho jednání mu tak spolehlivě vypovídaly o tom, že takový postup zadavatele posudku, opírající se o jeho znalecké podklady poukazované kvality a především spojené s tím podstatným závěrem, že se výše majetkového nároku zadavatele na plnění pohybuje v částce 3 208 255 Kč za kalendářní rok, by zcela reálně mohl vést k vymožení takového nároku a tím i k poškození takto žalovaného nájemce pozemků v rozsahu milionového řádu rozdílu oproti jeho správně stanovené výši. Uvedený právní závěr je pak navíc podporován i (dovoláním zpochybněnou) okolností historie vztahu mezi dovolatelem a společností zadavatele tak, jak je byť s okrajovým právním významem v návaznosti na zjištění ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 54 T 3/2010 poukazováno odvolacím soudem. V uvedeném kontextu pak lze jen stěží přisvědčit dovolatelovu tvrzení, že neměl důvod a možnost seznamovat se s činností a úmysly zadavatele posudku, ale tuto zakázku pouze převzal, zpracoval posudek a nechal si proplatit fakturu.
25. Příznivější způsob posouzení dovolatelova zavinění na úrovni odvolacího soudu o tom, že jednal za podmínek §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku o úmyslu nepřímém, je tedy třeba považovat za zcela správný. Jeho vyjádření plyne z popisu tzv. skutkové věty výroku o vině a zejména pak je právní závěr s tím spojený podrobně vysvětlen v odůvodnění tohoto rozsudku, zejména na č. l. 10 až 11. Zejména je třeba poukázat na tu pasáž rozsudku odvolacího soudu, která je věnována pečlivému teoretickému výkladu volní složky nepřímého úmyslu s poukazem na tzv. nepravou lhostejnost ve smyslu §15 odst. 2 tr. zákoníku v podobě smíření s možným následkem dovolatelova jednání s tím, že vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem způsobení trestněprávně relevantního následku. A to na rozdíl od vědomé nedbalosti, postrádající volní složku, vyjádřenou srozuměním. Na posledně uvedenou možnost posouzení dovolatelova zavinění pak nelze důvodně usuzovat na podkladě té jeho námitky, že spoléhal na důvody, pro které by v daném případě ke způsobení škody reálně nedošlo, neboť nájemcovská společnost VaK Bruntál, a. s., nikdy neměla v úmyslu platit ani takto vymožené nájemné; i za takového stavu věci mu totiž muselo být zřejmé, že by povinná společnost byla zatížena výrazným majetkovým pasivem v podobě přisouzené platební povinnosti za dlužné nájemné, vypočtené na podkladě jeho znaleckých výstupů.
26. Z posuzovaného hlediska přisouzeného stupně jeho úmyslného zavinění a jeho zákonných podmínek, jak jsou rozvedeny shora, nelze dále přikládat žádnou právní relevanci té námitce, že si žádných rizik nebyl vědom, kromě rizika zákonné trestní sazby, kterou byl z hlediska posuzovaného jednání ohrožen.
27. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě pokusu zvlášť závažného zločinu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §346 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku dovolatel namítl, že jej nezavinil „ani ve formě nedbalosti“ (a contrario srov. R 62/1993, R 2/1980, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1115/2015), neboť netušil a ani nemohl předpokládat, že společnost FOCUS-METAL, s. r. o., tento znalecký posudek uplatní při soukromé žalobě o zaplacení nájemného za uvedené pozemky po společnosti VaK Bruntál, a. s., za období od 1. 6. 2005 do 20. 11. 2011, když ani nevěděl, za jaké období nebylo nájemné hrazeno.
28. Lze mu sice přisvědčit ve výhradě, že takový skutkový závěr, kterým by bylo podloženo jeho srozumění s hrozící výší škodlivého následku jeho jednání, jak mu byla přisouzena a jak odpovídá poukazované době uplatněného majetkového nároku zadavatele posudku, není možno spolehlivě dovodit. Na straně druhé při výše poukazovaném zadání předmětného znaleckého posudku a jeho účelu, sloužícím k vyřešení dlouhodobě neutěšeného stavu hrazení nájemného ze strany VaK Bruntál, a. s., není důvodu pochybovat o tom, že dovolateli bylo zřejmé, že použití jeho znaleckých podkladů se reálně nebude vztahovat k uplatnění majetkového nároku zadavatele na kratší dobu, ale že půjde o majetkový nárok, vztahující se rozhodně k řádu let. Minimálně pak ve vztahu k takovému časovému období jeho trvání, která vyplývala z reálné možnosti domoci se takové doposud nepromlčené části majetkového nároku před soudem. Přitom podle dovolatelových výpočtů ročního nájemného za pronajaté pozemky by vzhledem k běhu objektivní promlčecí lhůty ve smyslu §106 odst. 2 OZ, která je tříletá, muselo jít o hrozící škodu minimálně ve výši 9 624 765 Kč, a tedy o škodu mnohonásobně převyšující kvalifikační znak značné škody ve smyslu §346 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Poukazovaná skutečnost by tedy nikterak nemohla ovlivnit míru správnosti právního posouzení dovolatelova jednání a jakýmkoliv způsobem se tak odrazit ve výroku o jeho vině. Současně nelze dovodit ani žádný její dopad na výrok o trestu, byl-li mu vyměřen dvouletý podmíněný trest odnětí svobody na samotné spodní hranici zákonné trestní sazby podle §346 odst. 3 tr. zákoníku, když důvody jeho mimořádného snížení ve smyslu fakultativního použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku dány nejsou.
29. Zpochybnil-li dovolatel správnost právního posouzení svého jednání za pomoci námitky jeho rozporu s principem ultima ratio , pak není pochyb o tom, že právní závěr o praktickém naplnění zásady subsidiarity trestní represe uplatnil pouze formálním způsobem, pokud nevycházel z popisu skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině. Při odůvodnění takové námitky totiž uvedl, že je kriminalizována činnost znalce za posudek, který měl v celé záležitosti pouze podpůrný význam a který byl zveřejněn nelegitimním uživatelem, který neplatil za užívání pronajatých nemovitostí. Chybějící respekt ke skutkovému stavu věci je v této souvislosti rovněž patrný, pokud dovolatel dále namítá, že nese odpovědnost za jednání svého obchodního partnera v době, kdy toto obchodní partnerství již bylo ukončeno dodáním posudku do rukou objednatele.
30. Podle státní zástupkyně lze přisvědčit důvodnosti té námitce dovolatele, jež směřuje proti výroku o náhradě škody, neboť k vyslovení povinnosti obviněného k náhradě škody ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. může dojít jen za té podmínky, že škoda byla způsobena právě tím jeho trestným činem, který vyplývá z výroku o jeho vině v odsuzujícím rozsudku (srov. rozhodnutí č. 32/1963 Sb. rozh. trest.). Musí jít tedy o škodu, která byla následkem (účinkem) tohoto trestného činu. O takovou škodu jde tehdy, pokud její vznik je v příčinné souvislosti se žalovaným skutkem (§220 odst. 1 tr. ř.), naplňujícím znaky tohoto trestného činu, přesněji vyjádřeno v příčinné souvislosti s jednáním pachatele jako základní složkou skutku a znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Přitom nezáleží na právním posouzení skutku a ani na tom, zda se každá složka skutku, pro který je obviněný stíhán, projeví v jeho právní kvalifikaci (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. II/1962, č. 1/1968-II., č. 2/1968-II., č. 34/1974 a č. 41/2002-I. Sbírky rozhodnutí trestních). To platí i tehdy, není-li do popisu skutku uvedeného v žalobním návrhu a ve výroku rozsudku zahrnuta právě ta složka skutku, z níž vzešla škoda, pokud je jinak podstata skutku dostatečně určena. Předmětem adhezního řízení však nemůže být škoda způsobená jiným skutkem, byť by souvisel se skutkem, který je předmětem trestního stíhání (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. II/1962, a č. 2/1968-II. Sb. rozh. trest., zejména pak publikace autorů Růžička, Púry, Zezulová: Poškozený a adhezní řízení v České republice, C. H. BECK, 1. vydání 2007, č. l. 483-484).
31. V závěrečné pasáži svého rozsudku odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím konstatoval, že poškozená obchodní společnost VaK Bruntál, a. s., se řádně a včas připojila se svým nárokem na náhradu škody k předmětnému trestnímu řízení. Uložení platební povinnosti podle §228 odst. 1 tr. ř. odůvodnil odvolací soud splněnou podmínkou příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednáním obviněného, kterou spatřoval v krocích (konkrétně v opatření znaleckého posudku), jež poškozená společnost VaK Bruntál, a. s., musela učinit k tomu, aby objektivně zjistila, jaká je výše jejího závazku z nájmu pozemků ve vlastnictví společnosti FOCUS-METAL, s. r. o.
32. Podstatným však v posuzovaném směru – s poukazem na výše označené judikáty, jakož i odbornou literaturu – zůstává, že z popisu tzv. skutkové věty výroku o dovolatelově vině nevyplývají žádné skutkové okolnosti, které by se vázaly k důvodům, pro které na straně poškozeného vznikly náklady ve výši 26 000 Kč, vynaložené na zpracování vlastního znaleckého posudku za účelem objektivizace výše jeho závazku vůči FOKUS-METAL, s. r. o.; pouze z hlediska skutkového podkladu právního závěru, že přisouzený trestný čin dospěl toliko do stadia jeho pokusu, se v uvedené části výroku o vině uvádí, že (nároky na nájemné za předmětné pozemky, uplatněné po společnosti VaK Bruntál, a. s., za období od 1. 6. 2005 do 20. 11. 2011 ve výši 24 061 912,50 Kč, zajištěné ručitelským závazkem Moravskoslezského kraje) „…byly ze strany VaK Bruntál, a. s., a Moravskoslezského kraje odmítnuty, neboť odpovídající nájemné by činilo 350 377,50 Kč...“ . V adhezním řízení přisouzená částka náhrady škody poškozenému subjektu ve výši 26 000 Kč tedy není součástí přisouzeného popisu skutkových okolností výroku o vině. Nenachází se tak v přímé příčinné souvislosti s dovolatelovým jednáním, při kterém byl srozuměn pouze s tou eventualitou následku uplatnění majetkového nároku zadavatele na podkladě jeho zkreslených znaleckých závěrů, kterým by bylo vymožení mnohonásobně přemrštěné platební povinnosti poškozeného subjektu. Pro nesplněné podmínky §228 odst. 1 tr. ř. ve smyslu jeho hmotněprávní návaznosti na občanskoprávní úpravu odpovědnosti za škodu, způsobenou protiprávním jednáním, se tak uplatněný adhezní nárok ve výši 26 000 Kč nemůže stát předmětem adhezního způsobu rozhodování.
33. Z výše uvedených důvodů stání zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 věta prvá tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 1 T 103/2014, zrušil ve výroku o náhradě škody a poškozenou společnost s jejím nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Státní zástupkyně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
III.
Přípustnost dovolání
34. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
35. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
36. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
37. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
38. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
39. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
40. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
41. Při uvážení veškerých námitek, které učinil obviněný součástí své dovolací argumentace, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání nelze rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, neboť obviněný jej napadl ve všech jeho výrocích, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaného dovolání.
A) K výroku o vině a trestu
42. Pokud se týče výroku o vině , ten netrpí vadami, které mu dovolatel vytýká. Obviněný sice správně vyšel z toho, že se zaměřil na zpochybnění závěrů, které učinily soudy nižších stupňů (výčet pod body 1. až 9. na str. 2 dovolání) ve snaze doložit, že tato zjištění neodůvodňují závěr o existenci zákonem vyžadovaného zavinění (tj. jeho úmyslné formy v podobě upravené ustanovením §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku – tzn. smíření, jak uzavřel soud odvolací), avšak jeho vývodům, které ústí do závěru (str. 8), že u něj „lze maximálně připustit zavinění ve formě nedbalosti, a to nevědomé“, nelze přisvědčit.
43. Dovolací argumentace se do značné míry opírá o námitky, které obviněný uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku (v odvolání na č. l. 563-565, či na č. l. 573-579, 582), jimiž se zabýval již soud odvolací, který k nim zaujal jasně formulované a přesvědčivé stanovisko. Protože v případech, kdy dovolacím soudem přezkoumávaná rozhodnutí poskytují dostatečnou reakci na obhajovací námitky obviněného, může dovolací soud na odůvodnění obsažené v rozhodnutí soudu nižšího stupně, s nímž se identifikuje, odkázat (viz např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku , stížnost č. 20772/92, srov. např. i usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 75/16), odkazuje proto Nejvyšší soud na odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu a k tomuto dodává následující skutečnosti, které podporují jeho závěr o vině dovolatele pokusem zvlášť zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §246 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
44. Je nadbytečné opakovat, jaké podmínky jsou vyžadovány k naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, neboť vyjma toho, že jsou obsahem napadeného rozhodnutí (str. 7 rozsudku odvolacího sodu), tyto zmiňuje i sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku (str. 6 odstavec 2).
45. Dovolatel rozporuje ve svém mimořádném opravném prostředku jednak naplněnost znaků objektivní stránky trestného činu (zejména nesouhlasem se závěrem, že podal hrubě zkreslený znalecký posudek – což plyne z jeho vyjádření na str. 5: „Konkrétní výhrady jsou vyjmenovány výše, stejně tak i důvody nesouhlasu odsouzeného s názory soudu.“ ), tak zejména stránky subjektivní (viz výše).
46. Pokud jde o naplnění znaku hrubě zkresleného znaleckého posudku , lze odkázat na to, že popis skutku v dostatečném rozsahu uvádí konkrétní vady posudku, který dovolatel vyhotovil. Uvedl-li odvolací soud v tzv. skutkové vědě, že obviněný v posudku (vadně) „stanovil… hodnoty nájmu pozemků… u pozemku parcelního místa číslo … o výměře 2 583 m, na němž stojí vodojem a u pozemku parcelního čísla … o výměře 458 m, který je součástí dopravní infrastruktury a nejde o vodní zdroj“ , když tyto nedůvodně posuzoval jako výrobní plochy („ jako výrobních ploch ke dni 31. 10. 2012“ ), přičemž současně při zpracování posudku „provedl chybný výběr nemovitostí určených ke srovnávání, tj. nebytové prostory a prostory pro výrobní účely, tedy stavby oproti pozemkům, a to v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, která rozlišuje mezi plochami technické infrastruktury, kde v §10 jsou např. začleněny vodojemy a v §11 plochy výroby a skladovací, což rozlišoval i územní plán Města Bruntál, a proto z hlediska zařazení nemovitostí pro potřeby ocenění nebylo možné pozemek č. ... využívaný k provozu vodárenského objektu považovat za stavbu výrobního charakteru a tedy výrobní plochu a rovněž ani pozemek č. ..., neboť se nejednalo o rezervoár pitné vody, ale součást dopravní infrastruktury a také nesprávně pro srovnávací metodu použil vyhlášku Města Bruntál č. 3/2012, týkající se poplatků za užívání veřejného prostranství, byť se v případě pozemků o veřejné prostranství nejednalo, neboť pozemky jsou v soukromém vlastnictví společnosti FOCUS-METAL, s. r. o. a stavba na něm nemá dočasný charakter“ , pak v dostatečnosti dovolatelem zpochybňovaný znak objektivní stránky skutkově vymezil . Pro uvedené vady posudku správně dovodil právní závěr, že dovolatelem byl podán hrubě zkreslený znalecký posudek.
47. Zákonu odpovídající je i závěr odvolacího soudu, že skutek v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku popsaný, vyjadřuje takovou formu zavinění dovolatele, který svědčí o jeho smíření ve smyslu jeho zákonného vyjádření definovaného ustanovením §15 odst. 2 tr. zákoníku. Tato forma úmyslného zavinění pachatele je dostačující pro naplnění subjektivní stránky trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 tr. zákoníku, resp. i jeho pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V popisu skutku odvolací soud mimo jiné vyjádřil, že dovolatel znalecký posudek č. … s již výše označenými vadami vyhotovil „bez specifikace právního úkonu tak, jak má na mysli ustanovení §1 odst. 1 zák. č. 36/67 Sb., o znalcích a tlumočnících a stanovil v něm hodnoty nájmu pozemků jako výrobních ploch …, přesto, že k odbornému posouzení toho, zda u těchto pozemků jde o výrobní plochy, si neobstaral dostatečné podklady pro stanovení jejich hodnoty, nezabýval se jejich skutečným využitím a ani tím, že od roku 2008 nejsou využívány, tj. územní plán Města Bruntál, který byl účinný od 21. 9. 2010, z něhož je patrno, že stavby výrobního či obdobného komerčního charakteru není možno na pozemku č. ..., na němž je vodohospodářská stavba, zřizovat a dále neprovedl podrobné místní šetření stavby k dokumentaci použil fotografii jiného objektu a pro ocenění těchto pozemků srovnávací metodou provedl chybný výběr nemovitostí určených ke srovnávání,…“.
48. Jinými slovy vyjádřeno, odvolací soud učinil takové skutkové zjištění, z něhož plyne, že při zpracování znaleckého posudku nepostupoval dovolatel způsobem, který je nezbytné od znalce, vzhledem k významu výstupu jeho činnosti (v podobě přesvědčivých, logických a z komplexu nezbytných podkladů dovozených správných odborných závěrů), očekávat. Jasně jsou vyjádřeny základní nedostatky, které způsob zpracování znaleckého posudku zatěžují, jichž si dovolatel, vzhledem ke svému postavení soudního znalce musel být vědom. Ty ve svém důsledku vedly ke zpracování posudku, jehož odborné závěry se od skutečně správných odborných závěrů neliší v míře, která je běžně odůvodnitelná rozdílností pohledu znalce (coby jistého subjektivního prvku, který se nutně projevuje i při zpracování znaleckého posudku), nýbrž v míře tak rozsáhlé, která odůvodňuje učinění právního závěru, že dovolatel vypracoval znalecký posudek hrubě zkreslený.
49. Smíření jako forma, jíž dochází k naplnění eventuálního úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, nevyžaduje takovou intenzitu volní složky, s jakou se naplnění úmyslné formy jednání, zejména v případě úmyslu přímého (event. navíc pojeného s tzv. premeditací), obvykle pojí. Vyjadřuje tu tenkou hranici, která úmyslnou formu zavinění odlišuje od formy nedbalostní [vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].
50. Odvolací soud učinil v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu dovolatelem zákonu odpovídající právní závěry. Ve své podstatě tak lze odkázat na to, co uvedl na str. 10-11 svého rozsudku, s následujícím dílčím zpřesněním.
51. Úmyslnou formu zavinění vyžaduje zákon (§13 odst. 2 tr. zákoníku) pro naplnění základní skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 tr. zákoníku. Zavinění je vyžadováno k jednání, následku a příčinnému vztahu mezi nimi. Následkem základní skutkové podstaty je porušení zájmu na řádném výkonu znalecké činnosti, neboť vysoce odborné a objektivní posouzení znaleckým posudkem řešených otázek má často klíčový význam nejen pro rozhodnutí různých orgánů státní správy a samosprávy ale i rozhodnutí fyzických a právnických osob. V daném směru je proto poněkud zavádějící údaj odvolacího soudu obsažený na str. 10 napadeného rozsudku, v němž aktivní vztah pachatele označený soud pojí [… ke způsobenému následku (v daném případě neoprávněné obohacení na straně zadavatele posudku“. ], neboť tento možný důsledek nelze považovat ani za následek tzv. kvalifikované skutkové podstaty (natož skutkové podstaty základní), jímž by bylo majetkové poškození protistrany v podobě znaku způsobení značné škody. Tato dílčí nepřesnost však nemá žádný vliv na správnost napadeného rozsudku, neboť z dalšího textu odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je zřejmé ( „… věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, tj. zájem na řádném výkonu znalecké činnosti a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn, či smířen“ ), že odvolací soud své právní závěry činí ke znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž dovolatele uznal vinným (v daném směru ke znakům základní skutkové podstaty). O zavinění dovolatele ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu nevznikají žádné pochybnosti, neboť obsah soudy provedených důkazů svědčí o tom, že obviněný věděl, že jeho činnost při zpracování znaleckého posudku nebyla uskutečněna na podkladě veškerých dostupných postupů, dokumentačních materiálů, jakož ani rozhodné právní úpravy, kterou se měl v souladu s jejím účelem řídit a že tak výsledek jeho činnost nemůže odpovídat požadavku řádného výkonu jeho znalecké činnosti, plynoucí z jeho odpovědnostního postavení znalce. Pokud při této vědomosti zpracovaný znalecký posudek postoupil jeho zadavateli, byl nutně smířen i se vznikem následku, který vymezuje základní skutková podstata trestného činu podle §346 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolací soud v reakci na námitky obviněného vůči závěru soudů nižších stupňů o existenci subjektivní stránky trestného činu dále odkazuje na výstižné zhodnocení obsažené na str. 4 a 5 vyjádření státní zástupkyně, s nímž se identifikuje.
52. Zavinění ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty upravuje zákon v §17 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tak, že stanoví, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, jde-li o těžší následek i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Těžší následek upravený v §346 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku má podobu způsobení značné škody. Je-li takový následek přivozen, dostačuje, zavinil-li jej pachatel i z nedbalosti. Toto však neplatí, je-li pachatel odsuzován pro pokus trestného činu, neboť ten, coby úmyslná forma trestné činnosti, vyžaduje, aby se úmysl pachatele vztahoval i k zamýšlenému těžšímu následku, který z jeho činu nevzešel (srov. rozhodnutí č. 2/2016 Sb. rozh. tr.).
53. Odvolací soud si této skutečnosti byl zjevně vědom (byť ji explicitně v odůvodnění svého rozsudku nevyjádřil), neboť se lhostejností dovolatele (lhostejností nepravou), tj. smířením, ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, pracuje i v té části odůvodnění, kde se vyjadřuje „ke způsobení relevantního trestně právního následku“, jímž v daných souvislostech míní možné majetkové poškození VAK Bruntál, a. s., resp. Moravskoslezského kraje jako ručitele při vymáhání nájemného.
54. Brojí-li dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem mimo jiné i proti právnímu závěru o existenci zákonem vyžadovaného zavinění (dovozenému smíření ) ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě trestného činu, jímž byl uznán vinen, pak již vzhledem k právě uvedenému (bod 53) mu v otázce důvodnosti jeho dovolání nelze přisvědčit.
55. Byť v této části není otázka jeho zavinění napadeným rozsudkem detailně vyložena, obsah důkazů, z nichž vyšel soud prvního stupně a potažmo i soud odvolací, důvodnost závěru o smíření dovolatele i s tímto těžším následkem (jenž v důsledku nezaplacení požadovaného dlužného nájmu nenastal) pro učiněný závěr svědčí. V dané souvislosti lze totiž v podstatě zopakovat, co ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla státní zástupkyně (str. 7 jejího vyjádření). Je nespornou skutečností, že znalecký posudek byl zpracováván pro účely stanovení hodnoty nájmu posuzovaných pozemků zadavatele (FOCUS-METAL, s. r. o.), neboť to plyne jak ze smlouvy o dílo (č. l. 31), kterou dovolatel dne 31. 10. 2012 uzavřel ( „… jehož předmětem bude stanovení hodnoty nájmu pozemků vodního zdroje pitné vody v B.…“ ), tak dodatku smlouvy č. 1, či samotného zpracovaného posudku – bod G ( „Účelem tohoto posudku je stanovení hodnoty nájmu výrobních ploch…, jejichž vlastníkem je společnost FOCUS-METAL, s. r. o….“ ). Stejně tak nelze pochybovat o tom, že si byl dovolatel vědom toho, že zpracovaný posudek bude použit jako podklad pro uplatňování majetkových nároků jeho zadavatelem vůči společnosti VaK Bruntál, a.s. V daném směru nelze přehlédnout zdůvodnění změny v osobě vlastního zpracovatele odborných závěrů - viz např. výpověď obviněného č. l. 466 ( „… jednatel firmy Focus Metal požadoval, aby tento posudek byl oražen kulatým znaleckým razítkem, kterým jsem byl jmenován soudním znalcem, pro jeho větší váhu.“ ). Stejně tak není důvod pochybovat o vědomosti dovolatele o tom, že majetkový spor mezi oběma subjekty stran nehrazení nájemného je letitý (k tomu ostatně i dotaz dovolatele na dokreslení situace kolem VaK Bruntál, a. s. na č. l. 495 verte). Za uvedených skutečností je zcela logickým vývod, že obviněný byl smířen i s tím, že uplatněním nároku zadavatelem, opírajícím se o výpočet obsažený ve zpravovaném znaleckém posudku, může dojít u druhého subjektu (VaK Bruntál, a. s.) k jeho majetkovému poškození, které dosáhne výše odpovídající znaku značné škody , jíž je ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč . To i za situace, že by v případném soudním sporu žalovaná strana vznesla námitku promlčení stran části celkově uplatňovaného nároku.
56. Dosud řečené lze uzavřít konstatováním, že odvolací soud nepochybil, pokud při skutkovém zjištění, které podchytilo skutečně realizované kroky zadavatele posudku (výzvy zaslané jeho právním zástupcem VaK Bruntál, a.s., a Moravskoslezskému kraji), shledal veškeré formální podmínky k tomu, aby jednání dovolatele kvalifikoval jako pokus zvlášť závažného zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
57. Namítl-li dovolatel, že nemůže být vyvozována jeho trestní odpovědnost v situaci, kdy majitel pozemku uplatňuje vůči nájemci své legitimní nároky ( „… pokud vlastník tohoto majetku využil vlastnictví pozemku nejen k získání legitimního nájemného, ale zřejmě i k získání plnění nepřiměřeně vysokého, pak rozdílnost názor na objem a kvalitu podkladů pro zpracování posudku nečiní, resp. nemůže učinit znalce zločincem“ ), pak odhlíží od rozhodných skutkových zjištění, k nim soudy nižších stupňů dospěly. V daném směru se lze ztotožnit s hodnocením věci státní zástupkyní, že námitka rozporu odsuzujícího rozsudku s principem ultima ratio spočívá v chybějícím respektu ke skutkovému stavu věci.
58. Vzhledem k uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že na podkladě dovolání obviněného nenastal žádný zákonný důvod k tomu, aby dovolací soud zasáhl svým rozhodnutím do výroku o vině dovolatele, jak je vyjádřena v rozsudku odvolacího soudu.
59. Ve vztahu k výroku o trestu , jehož přezkoumání dovolacím soudem obviněný rovněž požadoval, nevznáší tento žádné konkrétní námitky, které by měly svědčit o jeho neprávnosti. Ostatně lze připomenut, že výrok o trestu lze napadat (s výjimkou těch vad při aplikaci ustanovení tr. zákoníku, které by odůvodňovaly závěr o jiném nesprávném hmotně prvním posouzení - např. neuložení souhrnného trestu) toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které dovolatel neuplatnil. Za dané situace nevzniká důvod k tomu, aby se k otázce správnosti výroku o trestu Nejvyšší soud vyjadřoval.
B) K výroku o náhradě škody
60. Důvodné jsou námitky obviněného vůči výroku o náhradě škody . Odvolací soud, stejně jako předtím soud prvního stupně, sice vyslovil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost obviněného k náhradě škody ve výši 26 000 Kč, avšak přesvědčivým způsobem důvodnost přiznání nároku uplatněného VaK Bruntál, a. s. v odůvodnění svého rozhodnutí nevyložil. Ve své podstatě odkázal na odůvodnění tohoto výroku soudem prvního stupně, když vyjádřil souhlas s tím, co uvedl soud nalézací [ „Byť se výše škody neprojevila v právní kvalifikaci trestného činu, ani v popisu skutku, jímž byl obžalovaný uznán vinným, bylo možno uzavřít, že jí (společnosti VaK Bruntál, a. s.) tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním obžalovaného, jak správně rozvedl soud prvního stupně.“ ]. Argumentaci soudu prvního stupně doplnil, v reakci na odvolací námitku obviněného, poukazem na to, že „ze všech kroků, které tato společnost činila, bylo možno dovodit, že měla zájem na tom, aby se právní vztah mezi ní a společností FOCUS-METAL s. r. o. právně upravil. Proto si nechala vypracovat znalecký posudek, aby objektivně zjistila, zda částka požadovaná společností FOCUS-METAL s. r. o. v řádech milionů korun, je objektivní.“
61. K otázce rozhodování soudu o náhradě škody způsobené pachatelem poškozenému spácháním trestného činu v rámci adhezního řízení lze v obecnosti uvést, že vydání pozitivního výroku, jímž je povinnost pachatele k náhradě škody vyslovena, je podmíněno řadou skutečností. Z procesního hlediska je nezbytným předpokladem to, aby poškozený takový nárok uplatnil řádně (tj. co do specifikace toho, po které osobě se náhrady domáhá, z jakého důvodu a v jaké výši nejpozději před zahájením dokazování před soudem prvního stupně) a byl soudem s uplatněným nárokem k trestnímu řízení připuštěn (k důvodům nepřipuštění poškozeného viz §206 odst. 3, 4 tr. ř.). Tyto podmínky, které v posuzované věci splněny byly, však ještě dostačují k tomu, aby o uplatněném nároku bylo pozitivně rozhodnuto.
62. Základní podmínkou toho, aby mohl být obviněný zavázán k náhradě škody, již poškozenému způsobil trestným činem (§228 odst. 1 tr. ř.), je to (odhlédnuto od případu, kdy již tato byla uhrazena či existuje zákonná překážka, bránící vydání takového výroku), že se skutečně jednání o škodu v obsahovém významu tohoto pojmu a že tato vzešla z trestně právního jednání pachatele, které je popsáno v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku.
63. Škodou se ve smyslu §2894 a násl. obč. zákoníku rozumí újma, která se projevuje v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, ať již ve formě naturální restituce, nebo v penězích. „Jejím účelem je vyrovnání rozdílu (interesse) mezi stavem, který tu je z důsledku existence skutečnosti vyvolávající škodu, a stavem, který by tu byl, pokud by k této skutečnosti nedošlo.“ (Bezouška in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 1498). Mezi jednáním škůdce a následkem v podobě vzniku újmy musí existovat příčinná souvislost (jde-li o „subjektivní“ odpovědnost za škodu podle §2910 obč. zákoníku). V tomto smyslu nelze dovolatele pokládat za škůdce, neboť výsledek jeho jednání (zpracování znaleckého posudku pro zadavatele) ještě nevedlo k újmě na majetku společnosti VaK Bruntál, a. s., a to ani v důsledku následně uplatněného požadavku společnosti FOCUS-METAL, spol. s r. o. vůči prvně uvedené společnosti.
64. Správně poukázala státní zástupkyně na to, že povinnost dovolatele k náhradě uplatněného nároku není dána ani v důsledku dikce §228 odst. 1 tr. ř., který stanoví, že soud obviněnému uloží povinnost k náhradě škody, odsuzuje-li ho pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu. Zcela důvodně – s oporou o uvedenou judikaturu a právní názory – upozornila, že z popisu tzv. skutkové věty nevyplývají žádné skutkové okolnosti, které by se vázaly k důvodům, pro které na straně poškozené vznikly náklady ve výši 26 000 Kč. Správný je závěr, že úbytek na majetku společností VaK Bruntál, a. s. (v důsledku úhrady posudku), není v příčinné souvislosti s jednáním dovolatele, které bylo posouzeno jako výše označený pokus trestného činu.
65. Zpochybnil-li dovolatel důvodnost vyslovení výroku, jímž mu byla uložena povinnost k náhradě částky vynaložené VaK Bruntál, a. s., pak s ohledem na výše uvedené i to, co jeho obsaženo ve vyjádření státní zástupkyně k dovolání obviněného, je třeba dospět k závěru, že v této části je jeho dovolání důvodné.
66. Nejvyšší soud proto na podkladě jeho mimořádného opravného prostředku přistoupil k tomu, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2015, č. j. 3 To 116/2015-588, a to pouze ve výroku, jímž byl obviněný podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit poškozené společnosti VaK Bruntál a. s., Třída Práce 42, Bruntál, IČ 47675861, na náhradě škody částku 26 000 (dvacet šest tisíc) Kč. Protože k vyslovení této povinnosti neshledal důvod, odkázal podle §265m odst. 2 tr. ř. společnost VaK Bruntál, a. s., s jí uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
67. Zbývá dodat, že Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu