ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.271.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 271/2016-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2016
o dovolání obviněného S. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 55 To 7/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 192/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
1) Obviněný S. K. byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 32 T 192/2011, uznán vinným trestným činem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2) Za tento trestný čin byl podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 100 Kč. Podle §69 odst. 2 tr. zákoníku byl, pro případ že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
3) Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
4) Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v České Lípě podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 55 To 7/2013, podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné zamítl.
5) Obviněný S. K. podal prostřednictvím své obhájkyně proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), k), l) tr. ř., které velice stručně odůvodnil nepřítomností jeho osoby na veřejném zasedání soudu druhého stupně, způsobené jeho nevyrozuměním o tomto konání, chybném poučení o možnosti podat dovolání, jakož i tvrzením, že předmětný trestný čin, kterým byl uznán vinným nespáchal s poukazem na rozporuplnost svědeckých výpovědí hodnocených v jeho neprospěch. V neposlední řadě pak obviněný poukázal na to, že peněžitý trest, který mu byl uložen, považuje za nepřiměřený, neboť soud prvního stupně přehlédl jeho osobní poměry. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud „podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a přikázal je k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, že v dané věci nemohly být pořízeny hodnověrné a přesvědčivé důkazy“ vyhovující shora uvedeným tvrzením.
6) V souvislosti s podaným dovoláním Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) musel přednostně, tj. dříve než se začal zabývat důvodností podaného dovolání, posoudit, zda dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 tr. ř.]. Procesní postavení obviněného jako osoby oprávněné k podání dovolání vyplývá z ustanovení §265d odst. 1 písm. b), neboť obviněný může podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, dovolání bylo podáno v souladu se zněním §265d odst. 2 tr. ř. – prostřednictvím obhájce. Dovolání současně musí splňovat náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Až následně by bylo třeba zjistit, zda obviněný podal své dovolání za splnění podmínek uvedených v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
7) Nejvyšší soud jako soud dovolací primárně zkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., a shledal, že podané dovolání není přípustné.
8) Ze znění §265a odst. 1 tr. ř. totiž jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou potom taxativně uvedena soudní rozhodnutí, která se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Případy uvedené pod ustanovením §265a odst. 2 písm. a), b) tr. ř. dopadají na rozsudky – což není případ obviněného, neboť v jeho případě se jedná o dovolání, které je podáno proti usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto. Ani zmíněná forma usnesení, kterou bylo rozhodnuto v případě trestní věci obviněného, není podřaditelná pod následující ustanovení §265a odst. 2 písm. c) až h) tr. ř., neboť jestliže obviněný, tak jako v projednávaném případě, podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty, nemohl odvolací soud přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce, ale musel odvolání obviněného jako podané opožděně zamítnout. Za takto nastalé situace mohl dovolání obviněný podat výhradně v tom rozsahu, v jakém byl soud druhého stupně oprávněn a povinen přezkoumat, popřípadě změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V případě obviněného nemohl soud druhého stupně přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce, neboť odvolání obviněného bylo podáno opožděně, takže soud druhého stupně neměl jinou možnost než odvolání obviněného odmítnout (viz výklad shora). Z podaného dovolání obviněného je nesporné, že veškeré jeho námitky směřují k otázce skutkového zjištění, nesprávnému zjištění skutkového stavu, ev. nedostatkům při zjišťování podmínek pro uložení peněžitého trestu. Je tedy zcela zřejmé, že obviněný pokud uplatnil v dovolání dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak tento uplatnil v jeho druhé alternativě. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu (v jeho druhé alternativě) však přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod uvedený v písm. a) – k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Tento dovolací důvod (ve své druhé alternativě) předpokládá věcné přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím, jehož výsledkem je, že odvolací soud neshledal takové odvolání důvodným a zamítl je podle §256 tr. ř. V předmětné trestní věci však k takové situaci nedošlo. V souvislosti s podaným dovoláním je nezbytné uvést, že obviněný nezpochybňuje správnost rozhodnutí soudu druhého stupně v tom smyslu, že jím bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání jako odvolání podané opožděně [tudíž dovolání nebylo podáno s odkazem na první alternativu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.]. V podaném dovolání obviněný nenamítal, že odvolání nebylo podáno opožděně a že je tudíž naplněn dovolací důvod spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku, a to aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (viz TR NS 2/2004-T 655). S ohledem na obsah podaného dovolání (viz výklad shora), je zcela zřejmé, že uvedenou námitku obviněný neuplatnil. Jeho námitky spočívaly v tom, že prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (avšak pouze v jeho druhé alternativě) uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., jak s tím tato druhá alternativa počítá.
9) Z výše uvedeného je nepochybné, že v daném případě se nejedná o případ rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním. Uvedené skutečnosti odůvodňují odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
10) S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce není přípustné, a proto rozhodl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Usnesení bylo Nejvyšším soudem vyhotoveno v souladu s ustanovením §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu