ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.706.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 706/2016-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2016 o dovolání, které podal obviněný Z. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 8 To 13/2016, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 30/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Městský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 91 T 30/2013, tak, že podle §83 odst. 1 tr. zákoníku obviněný Z. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vykoná úhrnný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 91 T 30/2013, jenž nabyl právní moci dne 16. 5. 2013. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem.
2. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 8 To 13/2016, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost zamítl.
3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s „rozsudkem“ (správně: usnesením) Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2015, č. j. 91 T 13/2013-220, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nejprve popsal průběh řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 30/2013 a průběh řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 163/2015. Uvedl, že dovolání směřuje jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Zdůraznil, že se žádného skutku popisovaného v obou napadených rozhodnutích nedopustil, jeho jednání nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec takto klasifikovaným trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Následně namítl, že „skutky napadené tímto dovoláním, tak jak je zjistily soudy nižších stupňů, nenaplňují zákonné znaky soudy takto kvalifikovaného trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, které nebyly z důvodu absence zákonného znaku tohoto trestného činu naplněny.“ Pokračoval, že daný případ (zřejmě měl na mysli věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 163/2015) je natolik hraniční, že navrhuje, aby Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se v něm jedná o opomenutí, které nikomu neublížilo, byla okamžitě učiněna náprava. Podle jeho názoru došlo k aplikaci nadměrné tvrdosti zákona, která se dá přiřadit i k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a vyvozenými skutkovými zjištěními, a to s přihlédnutím k vadnému hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a k porušení pravidla „in dubio pro reo“, které vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.). Dále popisoval okolnosti svého počínání v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 163/2015 (vyložil důvody opožděného podání odporu proti trestnímu příkazu) a vyjádřil přesvědčení, že v uvedené věci nebyla jeho jednáním naplněna objektivní i subjektivní stránka trestného činu zanedbání povinné výživy. Je toho názoru, že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího spočívá ve zbytečně tvrdém přístupu k aplikaci práva, tedy nesprávném právním posouzení skutku a v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. V návaznosti na to obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve spojení s „rozsudkem“ (správně: usnesením) Městského soudu v Brně zrušil, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu pojednal a rozhodl. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vyjádřil přitom nesouhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Své dovolání následně doplnil podáním, v němž zrekapituloval svou dovolací argumentaci a sdělil, že na podaném dovolání trvá.
6. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která se považují za rozhodnutí ve věci samé. V tomto výčtu není obsaženo rozhodnutí, kterým bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný vykoná trest, jehož výkon soud původně podmíněně odložil na zkušební dobu. Dovolání obviněného tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
II.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
9. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
10. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tedy nelze považovat rozhodnutí, kterým bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný vykoná trest, jehož výkon soud původně podmíněně odložil na zkušební dobu, ani rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti takovému rozhodnutí.
11. Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.
12. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu