ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.717.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 717/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2016 o dovolání, které podal obviněný P. S . , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2016, č. j. 8 To 7/2016-1490, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 89/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 10. 2015, č. j. 3 T 89/2015-1428 , zrušil jmenovaný soud podle §45 odst. 1 tr. zákoníku výrok o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a celý výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 8 T 4/2015, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2015, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině a trestu svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními rozhodl tak, že obviněného P. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznal vinným ad 1) pod body 1-29 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, ad 2) pod body 1-2, 4-5, 8-9, 21, 24-25 přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a ad 3) pod bodem 30 přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se této trestné činnosti dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Domažlicích sp. zn. ZT 61/2015 pro zde blíže vymezený skutek, neboť nebylo prokázáno, že by jej spáchal obviněný. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným škodu způsobenou trestnou činností, a to blíže konkretizovaným osobám, z nichž některé byly podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázány se zbytky svých uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Kooperativa pojišťovna, P. H., Z. V. a PMG Pilsner Managment Group, spol. s r. o. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 1. 2016, č. j. 8 To 7/2016–1490, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Bláhy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), h), l ) tr. ř.
5. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nadále setrvává na tom, že rozsudek soudu prvního stupně, jakož i usnesení soudu odvolacího je zatíženo vadou spočívající v nesprávné právní kvalifikaci skutků, neboť je přesvědčen, že v rozhodnutích (resp. výrokové části rozsudku) není vyjádřeno, že jeho jednání naplnilo znaky skutkové podstaty pokračujícího přečinu krádeže a pokračujícího přečinu porušování domovní svobody. Připomenul, že v rozsudku soudu prvního stupně chybí údaj o pokračování, ač podle jeho odůvodnění dospěl soud k závěru, že se pokračujících přečinů dopustil. Uvedené skutečnosti činí rozsudek vnitřně rozporným.
6. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle jeho názoru dán proto, že trestní zákoník umožňuje uložit trest pouze za pokračování v trestném činu. Protože nebyl uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu, je naplněn i tento dovolací důvod. Vytýkanou vadu pokládá za natolik zásadní, že má podle jeho názoru vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí soudů obou stupňů (dovolává se přitom nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 544/06).
7. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dovolatel žádnou argumentaci ve své podstatě nevznesl (zejména, kterou variantu uplatňuje), lze však usuzovat, že napadá závěr o zamítnutí jeho odvolání soudem druhého stupně podle §256 tr. ř., ačkoli rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zatíženo vadami naplňujícími dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. – viz jeho vyjádření: „Odsouzený proto i nadále trvá na plné důvodnosti a oprávněnosti shora uvedené výhrady, stejně jako na tom, že se jednání o vadu, která má vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí prvoinstančního i odvolacího soudu“.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech a podle §265 l přikázal odvolacímu soudu, popřípadě okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Připomenul, že výchozím předpokladem pro uplatnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nesprávná aplikace hmotného práva. Obviněný přitom žádné nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve svém dovolání fakticky nenamítá, neboť sám uvádí, že z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že jednání, kterým byl uznán vinným, naplňuje znaky pokračujících přečinů krádeže a porušování domovní svobody, Brojí tak pouze proti tomu, že v uvedeném rozsudku chybí explicitní údaj o pokračování v trestné činnosti.
10. Z obsahu rozhodnutí nalézacího soudu, a to jak z jeho výrokové části, tak z jeho odůvodnění, je přitom podle státního zástupce zřejmé, že soud v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákoníku, tj. v souladu s hmotným právem, uznal obviněného vinným z pokračujících přečinů krádeže a porušování domovní svobody, za což mu správně uložil i společný trest s odkazem na §45 odst. 1 tr. zákoníku. Formulace skutkové i právní věty uvedeného rozsudku přitom nevzbuzuje žádnou pochybnost o tom, že nalézací soud posoudil jednání obviněného v případě uvedených přečinů jako pokračování v trestném činu dle §116 tr. zákoníku, což je ostatně podle jeho mínění výslovně uvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Státní zástupce podotkl, že ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu se tento fakt odráží mimo jiné v tom, že soud I. stupně užil vždy jedinou právní větu pro všechny dílčí útoky daného přečinu. Závěr o tom, že se v daném případě jedná u přečinů krádeže a porušování domovní svobody o pokračování v trestném činu, pak explicitně potvrdil i soud odvolací. Námitku dovolatele, že ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu není uveden výslovně údaj o pokračování v trestném činu, pokládá za ryze formálního charakteru. Zjevně nemůže být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiným dovolacím důvodem podle §265b tr. ř.
11. Oporu pro oprávněnost tvrzení dovolatele, že absence explicitního vyjádření o pokračování v trestném činu zakládá vadu spočívající v nesprávné právní kvalifikaci, neshledal ani v příslušných ustanoveních trestního řádu, která stanoví obsahové náležitosti rozsudku. Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok o vině musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin. Zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení se rozumí číselné označení a název některé ze skutkových podstat trestných činů zařazených ve zvláštní části trestního zákoníku a citace odstavců, písmen nebo alinea příslušného zákonného ustanovení. Trestní řád tedy výslovně nepožaduje, aby v právní větě bylo explicitně uváděno, že se jedná o „pokračování“ v trestném činu či o „pokračující“ přečin nebo zločin.
12. S ohledem na výše uvedené státní zástupce neakceptuje ani tvrzení dovolatele, že nebyl uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu, a proto mu nebylo možné uložit společný trest.
13. Stran dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že podle tohoto ustanovení je možné podat dovolání tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně pro trestný čin, jímž byl uznán vinným. V dané věci je přitom evidentní, že dovolateli nebyl uložen nepřípustný druh trestu ani mu nebyl vyměřen uložený trest odnětí svobody mimo zákonnou trestní sazbu, která dle §205 odst. 3 tr. zákoníku činí jeden rok až pět let. Námitky obviněného co do jím tvrzené nepřiměřené přísnosti uloženého trestu nelze pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani pod jiný dovolací důvod dle §265b tr. ř.) podřadit.
14. Závěrem státní zástupce shrnul, že dovolací námitky obviněného, které formálně podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s odkazem na naplnění dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, neodpovídají věcně těmto dovolacím důvodům ani žádnému jinému z dovolacích důvodů obsažených v §265b tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
Východiska
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
22. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Důvodnost dovolání
25. Dovolací námitky uplatněné obviněným v jeho dovolání je možno jako formálně vyhovující dovolacím důvodům upraveným v ustanovení §265b tr. ř. označit jen s vysokou mírou shovívavosti, a to v případě:
a. námitky o vadnosti hmotně právního posouzení skutku, v důsledku dovolatelem namítané absence údaje vyjadřujícího právní závěr o spáchání pokračujícího trestného činu (pokračujících přečinů krádeže a porušování domovní svobody, jichž se podle jeho hodnocení dopustil),
b. námitky vadnosti výroku o trestu, jež má spočívat v aplikaci §45 tr. zákoníku, která je v důsledku prvně namítané vady (neoznačení uvedených trestných činů za činy spáchané ve formě pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku) podle dovolatele vyloučena.
26. Formální naplnění dovolacích důvodů obviněných je třeba dovodit i z toho, že dovolací soud musí posuzovat konkrétně vznesené výhrady podle jejich obsahového vymezení, což v případě prvně označené námitky znamená, že je ji možno vyložit i v obsahovém vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který obviněný výslovně neoznačil, neboť ten poukazuje na vnitřní rozpor mezi výrokovou částí napadeného rozhodnutí (v níž pojem „pokračující“ přečin nalézací soud neužil) a jeho odůvodněním (v němž naopak obsažen je). I při tomto širším pojímání opravného prostředku dovolatele je však jeho dovolání nezbytné pokládat za zjevně neopodstatněné.
27. Za takové je dovolání obviněného nezbytné pokládat již proto, že s dovolacími námitkami, obsahově shodnými s těmi, jimiž odůvodnil podání řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, se již v dostatečné míře vypořádal soud odvolací. V daném směru se připomíná, že k námitce obviněného, že výrok o vině je vadný v důsledku absence výslovného označení spáchaných přečinů za pokračující přečiny, odvolací soud uvedl (str. 3 usnesení) následující skutečnosti:
„Z napadeného rozsudku jednoznačně vyplývá, že okresní soud posuzoval majetkovou trestnou činnost obžalovaného jako pokračující přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Vyplývá to nejen z odůvodnění napadeného rozsudku, ale i ze samotného výroku o vině. Pokud by totiž okresní soud nepovažoval majetkovou trestnou činnost odsouzeného za pokračující přečiny, kvalifikoval by jednání obžalovaného jako 29 přečinů krádeže a devět přečinů porušování domovní svobody, což se evidentně nestalo. Určitého pochybení se dopustil pouze tehdy, pokud dospěl k závěru, že obžalovaný spáchal přečin porušování domovní svobody pouze v devíti popsaných případech. To však výroku o vině neodpovídá a je zřejmé, že obžalovaný se tohoto přečinu dopustil celkem ve třinácti případech, konkrétně pod body 1, 2, 4, 5, 7-11, 16, 20, 23-24. Toto pochybení učiněné výrazně ve prospěch obžalovaného nemohl odvolací soud napravit v situaci, kdy proti napadenému rozsudku státní zástupce nepodal odvolání v neprospěch obžalovaného.“
28. Právní závěr odvolacího soudu má oporu v rozsudku soudu prvního stupně, který ve výrokové části svého rozsudku uvedl, že obviněný spáchal:
„ ad 1-29)
přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku
ad 1-2, 4-5, 8-9, 21, 24-25)
přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku“,
když naplnění zákonných znaků těchto přečinů spatřoval v tom, že (tzv. právní věta):
„ ad 1-29
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil a čin spáchal vloupáním a tímto činem způsobil větší škodu
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán
ad 1-2, 4-5, 8-9, 21, 24-25)
neoprávněně vnikl do obydlí jiného a užil při tomto činu násilí“,
a následně při odůvodnění právní kvalifikace (str. 10 rozsudku) zmínil, že: „Shora uvedeným jednáním tak obžalovaný naplnil skutkovou podstatu pokračujícího přečinu krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), 2, 3 tr. zákoníku. Dále v části skutků v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody dle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku…“.
29. Již s přihlédnutím k právě konstatovanému nevzniká pochybnost o tom, že nalézací soud uznal obviněného vinným spácháním pokračujících přečinů krádeže a porušování domovní svobody, jak explicitně (byť bez jakékoli podrobnější argumentace – míněno z pohledu naplnění znaků uvedených v §116 tr. zákoníku) uvedl v odůvodnění svého rozsudku. Daný závěr plyne mimo jiného i z faktu užití znaku kvalifikované skutkové podstaty tímto činem způsobil větší škodu , neboť jeho naplnění je dáno v důsledku součtu škod způsobených obviněným spácháním jednotlivých dílčích útoků konstatovaného pokračování v trestném činu. V důsledku toho je nezbytné odmítnout tvrzení obviněného (na němž buduje svou druhou dovolací námitku), že napadeným rozsudkem soudu prvního stupně nebyl uznán vinným pokračujícími přečiny.
30. Na rozdíl od kategorizace trestných činů (rozlišení provedeného podle hlediska typové škodlivosti), tj. označení konkrétního trestného činu jako přečinu (§14 odst. 2 tr. zákoníku) či zločinu (§14 odst. 3 tr. zákoníku) vyžadovaného zněním §120 odst. 3 tr. ř., či forem trestného činu (§111 tr. zákoníku), tj. jeho vývojových stadií (přípravy a pokusu) a forem účastenství stricto sensu (organizátorství, návodu a pomoci), které je rovněž nezbytné vymezit (včetně příslušné právní věty) již ve výrokové části rozsudku, nevyžaduje zákonná úprava nezbytnost výslovného zmínění dalších forem klasifikace trestných činů (tj. mimo jiné trestných činů pokračujících, trvajících či hromadných) přímo ve výroku rozsudku. V případě pokračování v trestném činu je situace obdobná, jako např. v případě závěru o spáchání trestného činu ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kde se rovněž zásadně nevyžaduje, aby tento závěr byl výslovně uveden již ve výrokové části rozsudku [ „Naproti tomu není nutné vyjadřovat zvlášť ve výroku, že se obžalovaný trestného činu dopustil jako spolupachatel (srov. §23 TrZ), neboť na rozdíl od předtím uvedeného nejde o samostatnou formu trestného činu, nýbrž jen o formu trestné činnosti (srov. §111 TrZ).” - viz Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1671]. Není proto nezbytné (a soudní praxe tak ani nepostupuje), aby byl údaj o spáchání trestného činu ve formě pokračování (navíc např. s uvedením právní věty obsažené v ustanovení §116 tr. zákoníku a s jeho citací ve výroku o vině) obsažen ve výrokové části rozsudku. Nelze proto považovat ani za procesní vadu rozsudku soudu prvního stupně, jež by měla vést k závěru, že výrok o vině je neúplný ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., pokud uvedený soud již ve výrokové části svého rozhodnutí neuvedl, že dovolatel spáchal pokračující přečiny krádeže a porušování domovní svobody.
31. O vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže jít proto, že z rozsudku soudu prvního stupně jako celku je zcela zřejmé, že jeho hmotně právní posouzení odpovídá zákonu. Ostatně ani dovolatel fakticky netvrdí nic jiného, neboť sám pokládá skutková zjištění nalézacího soudu vyjadřující jeho jednání popsané pod body 1-29 za odůvodňující závěr, že se dopustil pokračujících trestných činů (pokračujících přečinů krádeže a porušování domovní svobody). Namítá „toliko“ rozpornost výrokové části rozsudku a jeho odůvodnění, která však zjišťována není, neboť ve výroku rozsudku není uvedeno nic, co by se příčilo (byť kusému) zdůvodnění právní kvalifikace skutku v podobě výše uvedené citace (viz bod 22 tohoto usnesení). Jak z výroku, tak odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud prvního stupně jednání pod body 1-29 posuzoval jako jeden skutek de iure, tj. jako jeden pokračující přečin krádeže (a nikoli dvacet devět samostatných přečinů krádeže) a jeden pokračující přečin porušování domovní svobody (a nikoli devět samostatných přečinů porušování domovní svobody), tzn. jako dva pokračující přečiny spáchané v jednočinném souběhu.
32. Nejvyšší soud s přihlédnutím k výše uvedenému, tj. zjištění, že výroková část rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně výrok o vině dovolatele přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku (body 1-29) a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (body 1-2, 4-5, 8-9, 21, 24-25), neodporuje jeho odůvodnění, dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti dovolacích námitek, jimiž obviněný napadl výrok o vině, neboť samotné neuvedení adjektiva „pokračující“, vyjadřujícího skutečnost, že se dovolatel dopustil pokračujícího trestného činu nezakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě nesprávného posouzení skutku, ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v alternativě neúplného výroku.
33. Z uvedeného plyne, že zjevně nedůvodné je i dovolací tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jež v podobě jím užité argumentace (nedůvodnost aplikace ustanovení §45 o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu), ostatně ani formálně podřaditelné pod jím deklarovaný dovolací důvod není. Je-li uvedený dovolací důvod vymezen tak (viz rovněž bod 15 tohoto usnesení), že k jeho obsahovému naplnění dochází tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, pak je zřejmé, že dovolací argumentace obviněného míří jinam.
34. Za jiný druh trestu totiž nelze podkládat to, co označuje obviněný – společný trest ve smyslu §45 tr. zákoníku (např. na rozdíl od trestu úhrnného či souhrnného podle §43 tr. zákoníku), nýbrž ty alternativy trestně právního postihu, které jako zákonné sankce vyjmenovává ustanovení §52 tr. zákoníku. Pokud obviněný dovozoval, že mu neměl být uložen trest společný podle §45 tr. zákoníku, neboť podle svého hodnocení nebyl uznán vinným pokračujícími přečiny (v důsledku čehož podle něj nenastaly zákonné podmínky pro ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu), pak takto tvrzené pochybení by mohlo odůvodňovat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v alternativě jiného nesprávného hmotně právního posouzení (vadné aplikace ustanovení řešícího ukládání trestu). K takové vadě však ve věci posuzované nedošlo.
35. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve variantě, která jediná přichází do úvahy (neboť napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem meritorně přezkoumáno), tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) , je odvislé od posouzení důvodnosti tvrzení vztahujícímu se k některému z takto vypočtených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud shledal, že ve vztahu k dovolací důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Stejný závěr je v důsledku tohoto konstatování třeba vztáhnout k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
36. Z uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu