ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.987.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 987/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2016 o dovolání, které podala obviněná M. J. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2016, č. j. 5 To 465/2015-327, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 59/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 9. 2015, č. j. 2 T 59/2013-287 , byla obviněná M. J. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
dne 26. 6. 2012 kolem 11:35 hodin v ulici Ž. v K. n. O., okres Ch., na místní komunikaci u zahrady náležející k rodinnému domu č. p. ..., v době, kdy její soused V. F. natíral na svojí zahradě drátěný plot, jenž je postaven kolem místní komunikace, a přitom seděl na lešení, za slovní výhrůžky a přes drátěný plot vylila na poškozeného V. F. z kbelíku o obsahu 5 litrů velmi horkou vodu, a protože poškozený instinktivně sklonil hlavu a zvedl před obličej ruce s nasazenými pracovními rukavicemi ve snaze si obličej chránit, byl polit horkou vodou na hlavě v oblasti vlasové části a čelně-temenní, v důsledku čehož utrpěl opaření kůže vlasaté části hlavy v pravé krajině temenně-spánkové v ložisku velikosti asi 15x15 cm souvisle zasahujícím až na kůži obličeje do pravé poloviny čela, II. stupně, s následně vytvořenými puchýři na plochách 5x4 cm a 2x1 cm s pracovní neschopností od 26. 6. 2012 do 22. 7. 2012.
2. Obviněná byla odsouzena podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře pět tisíc korun, představujících dvacet denních sazeb po 250 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen (správně stanoven) náhradní trest odnětí svobody v trvání čtrnácti dnů. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
3. O odvoláních, která podali obviněná, poškozený a státní zástupce, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 1. 2016, č. j. 5 To 465/2015-327 , jednak z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků, jednak podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné a poškozeného V. F.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Chramosty dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Obviněná namítá, že předmětný skutek nespáchala, vytýká soudu prvního stupně, že nesplnil pokyn odvolacího soudu a ve vytýkaném směru nedoplnil dokazování, což následně neučinil ani soud odvolací, poukazuje na porušení §2 odst. 5 tr. ř. a v daném směru připomíná výsledky vyšetřovacího pokusu a závěr, že k poškození mohlo dojít i jinou látkou než vodou. O způsobu provedení činu tak podle ní není žádného důkazu, soudu vytýká, že dovodil její odpovědnost, aniž by zkoumal a provedl důkazy k prokázání příčinné souvislosti s jejím protiprávním jednáním a následkem. Podle dovolatelky postupem soudu došlo k porušení zákazu reformace in peius, a to v důsledku toho, že ke zrušení prvního rozsudku nalézacího soudu soudem odvolacím došlo toliko k jejímu odvolání.
6. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265 k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 14. 1. 2016, č. j. 5 To 465/2015-327, zrušil, současně zrušil i rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 9. 2015, č. j. 2 T 59/2013-287, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude vyjadřovat. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
17. Dovolací argumentaci obviněné nelze pojímat jako obsahově naplňující uplatněný dovolací důvod určený k nápravě vad při hmotně právním posouzení skutku, příp. jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Jejím základem je totiž opakovaně zmiňované tvrzení, že předmětný skutek nespáchala. V návaznosti na takto kontinuální a neměnnou obhajobu pak poukazuje na procesní vady řízení (nesplnění pokynu odvolacího soudu a nedoplnění dokazování v příslušném směru ani soudem druhého stupně) a na dílčí skutečnosti z jí zmiňovaných důkazů plynoucích (např. sdělení znalce, že k poškození mohlo dojít jinou látkou než vodou), vše ve zjevné snaze dosáhnout jiných skutkových zjištění.
18. Poukaz obviněné na tyto jednotlivosti, které by měly odůvodnit zrušení dovoláním napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně, však nemůže kasaci těchto rozhodnutí Nejvyšším soudem odůvodnit, neboť je nezbytné zopakovat, že s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými a právními závěry na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé, nemůže dovolací soud do skutkových zjištění soudů nižších stupňů zasahovat.
19. Úvahu, zda obviněná alespoň formálním způsobem svou argumentací nevznesla námitku deklarovanému důvodu dovolání vyhovující, vyvolává ta část jejího mimořádného opravného prostředku, kdy se zaobírá otázkou, jaká zjištění mají odůvodňovat právní závěr o tom, že porucha zdraví poškozeného odůvodňuje závěr, že jednáním pachatele došlo k ublížení na zdraví. Obviněná v návaznosti na připomenutí právních závěrů obsažených v rozhodnutí č. 16/1986 Sb. rozh. tr. a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 5 Tz 20/2011, namítá, že soudy „aniž by zkoumaly dobu, po kterou byl poškozený omezen na obvyklém způsobu života dovodil(y), že si zranění vyžádalo pracovní neschopnost od 26. 6. 2012 do 22. 7. 2012, aniž by tento závěr byl podložen závěry soudního znalce z jeho výslechu u hlavního líčení…“.
20. Ve vztahu k této námitce dostačuje připomenout, že podle trestně právní praxe délka pracovní neschopnosti sama o sobě není dostatečně relevantním faktem, který by měl rozhodovat o tom, zda porucha zdraví, pro které k vystavení dokladu o pracovní neschopnosti osoby léčené (poškozeného) došlo, odůvodňuje závěr o následku (účinku na zdraví dotyčné osoby) upraveném zněním §122 odst. 1 tr. zákoníku. Současně je třeba zmínit, že samotný údaj o délce neschopnosti vystavený poškozenému v návaznosti na poranění, které dne 26. 6. 2012 objektivně (viz fotodokumentace, výpovědi svědků, lékařská zpráva) utrpěl, má podklad v dokladu vystaveném praktickou lékařskou MUDr. M. P., citovaném v nálezové části znaleckého posudku. Z hlediska požadavku, aby závěr o délce pracovní neschopnosti byl podložen odborným závěrem znalce, je třeba konstatovat, že tento se nejeví opodstatněným, neboť není důvodu požadovat, aby její celková délka (hodnoceno pro jiné účely) se kryla se závěrem o podstatném omezení poškozeného v obvyklém způsobu života. Pro naplnění podmínek vyslovení trestní odpovědnosti jedince přečinem ublížení na zdraví dostačuje, jak připomenula sama dovolatelka, pokud se toto omezení u poškozeného projeví po dobu okolo sedmi dnů.
21. Z pohledu rozhodování o dovolatelkou vznesených námitkách je na tomto místě žádoucí připomenout, že důvodnost dovolání, resp. zákonnost napadených rozhodnutí posuzuje Nejvyšší soud na podkladě námitek, které jsou v mimořádném opravném prostředku dovolatele obsaženy (§265i odst. 3 tr. ř.). Obviněná však ve svém dovolání v logickém sledu na námitku vznesenou vůči učiněným skutkovým zjištěním uplatňuje porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tedy porušení ustanovení procesního, kdy explicitně zdůrazňuje potřebu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, stejně jako potřebu splnění povinnosti uložené orgánům činným v trestním řízení, přezkoumat se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící ve prospěch, jakož i neprospěch osoby, vůči níž se řízení vede. Jinými slovy vyjádřeno, obviněná neuplatnila námitku, že skutek popsaný ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně není subsumovatelný (podřaditelný) pod soudy užité hmotně právní ustanovení, tj. pod zákonné znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
22. V zájmu úplnosti je však třeba dodat, že v tomto směru o povaze činu obviněné a rovněž povaze a závažnosti poranění poškozeného důvodné pochybnosti nevznikají. Usuzovat, že zranění charakteru popálenin a opařenin, a to I. i II. stupně, které si vyžádalo odborné ošetření poškozeného, tohoto neomezovalo v obvyklém způsobu života po dobu okolo sedmi dnů, je zjevně nepřípadné. Ostatně již v písemně zpracovaném posudku znalec uzavřel, že v důsledku místních bolestí na hlavě měl poškozený po dobu přibližně jednoho týdne ztížen obvyklý způsob života.
23. Na straně druhé je třeba přiznat, že naplnění znaku objektivní stránky přečinu, jímž byla obviněná uznána vinnou, není v rozsudku soudu prvního stupně odůvodněno zcela výstižně, neboť vyjma délky pracovní neschopnosti obsahuje z tohoto úhlu pohledu jen zjištění, že způsobené zranění „si vyžádalo léčbu delší než 7 dnů“ , což je rovněž údaj, který z pohledu podstatného omezení poškozeného v obvyklém způsobu života rovněž nemá odpovídající a žádoucí vypovídací hodnotu. V tomto směru vyšší míru transparentnosti právního závěru nepřineslo ani rozhodnutí odvolacího soudu (viz str. 8-9).
24. Nutno nicméně zopakovat, že konkrétnost vznesených dovolacích námitek a jejich procesní povaha nezaložily přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř.
25. Důvod ke kasaci dovoláním napadených rozhodnutí nevyvstává ani na základě námitky dovolatelky o porušení zákazu reformace in peius. Tato námitka rovněž procesního charakteru, pod zákonem upravené dovolací důvody nepodřaditelná, jejíž důvodnost však bylo třeba posoudit z hlediska jejího věcného významu („ Zásada zákazu reformationis in peius má ústavně právní rozměr, neboť se dotýká samotné podstaty práva na podání opravného prostředku …“ – srov. usnesení ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 1704/14), je totiž obviněnou uplatněna nedůvodně.
26. Tvrdí-li dovolatelka, že k porušení uvedeného zákazu došlo vydáním dovoláním napadeného rozsudku odvolacím soudem přes tu skutečnost, že v pořadí první rozsudek nalézacího soudu byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2015, č. j. 5 To 55/2015-232, zrušen jen na podkladě odvolání obviněné, pak celá konstrukce této námitky vychází z chybného zjištění. Jak ostatně sama dovolatelka zmínila v části I. svého dovolání, rozsudek okresního soudu ze dne 25. 11. 2014, č. j. 2 T 59/2013-207, byl napaden jak odvoláním samotné obviněné, tak i odvoláními státního zástupce a poškozeného V. F. Odvolací soud svým kasačním usnesením ze dne 28. 4. 2015, vydaným v neveřejném zasedání, však nerozhodl, jak tvrdí dovolatelka, toliko na podkladě jejího odvolání, nýbrž z povahy věci z podnětu všech těchto řádných opravných prostředcích, neboť ohledně žádného z nich nebyl vydán výrok, jímž by došlo k jeho zamítnutí. Označená námitka tak byla dovolatelkou vznesena a argumentačně uplatněna v rozporu se skutečností prokázanou obsahem spisového materiálu.
27. Při zjištění, že obviněná uplatnila námitky, které nelze podřadit pod jí zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze usoudit, že je naplněn druhý jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jehož důvodnost měla spočívat právě v existenci vady upravené §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jíž mělo být zatíženo rozhodnutí soudu prvního stupně.
28. Protože obviněná vznesla námitky, které nelze podřadit pod jí uplatněný, avšak ani žádný jiný v §265b tr. ř. upravený dovolací důvod, bylo o jejím dovolání rozhodnuto způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolací soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu