ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.23.2016.1
sp. zn. 7 Td 23/2016-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. června 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného A. Č. , vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 174/2015, o jeho návrhu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Benešově neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Benešově, podala dne 10. 12. 2015 u Okresního soudu v Benešově obžalobu na obviněného A. Č. pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Přečinu se měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) jako jednatel společnosti Almaguer Cattlet, s. r. o., uzavřel dne 16. 7. 2014 v restauraci White-blue v ulici R. D. ..., J. u P., kterou provozoval, s J. B. obchodním zástupcem společnosti Benecentrum, s. r. o., se sídlem v Benešově, kupní smlouvu na dodávku zboží a zároveň objednávku zboží v hodnotě 2 255 Kč, kterou uhradil v hotovosti, kdy následně učinil ještě čtyři další objednávky, které uhradil převodem z účtu, kdy po takto získané důvěře objednal zboží ve větších hodnotách (objednávkami konkrétně uvedenými v obžalobě), zboží odebral, když zboží odebíral i přes skutečnost, že nejpozději 30. 7. 2014 věděl, že k 31. 8. 2014 musí provozovanou restauraci White-blue uzavřít, neboť dostal výpověď z podnájemní smlouvy, odebrané zboží neuhradil a ani jej nevrátil, čímž způsobil škodu společnosti Benecetrum, s. r. o., ve výši 27 699 Kč a J. B. ve výši 53 000 Kč.
Okresní soud v Benešově rozhodl dne 30. 12. 2015, sp. zn. 2 T 174/2015, ve věci obviněného trestním příkazem, který nenabyl právní moci, neboť obviněný proti němu podal odpor, současně s návrhem na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. (č. l. 329 tr. spisu). Obviněný žádá, aby byla jeho věc odňata Okresnímu soudu v Benešově a přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, tedy do místa jeho bydliště. Návrh odůvodnil tím, že trpí hyperurikémií (Dna), kdy se jedná o chronické onemocnění, s nímž je od 15. 12. 2015 v pracovní neschopnosti. Uvádí, že trpí dnovými záchvaty, které způsobují jeho imobilitu, bolestmi kloubů, a to při každém pohybu. Onemocnění ho významným způsobem omezuje v pohybu. Uvádí, že dále trpí diabetem, v důsledku kterého se mu často točí hlava. Svá tvrzení doložil kopií průkazu diabetika, kopií rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a potvrzením MUDr. T. T., praktického lékaře, že je sledován pro hyperurikémii (č. l. 331 a násl. tr. spisu).
Na č. l. 334 tr. spisu se nachází výzva Okresního soudu v Benešově obhájci obviněného k doložení lékařské zprávy či zprávy dokládající špatný zdravotní stav obviněného, neboť podle okresního soudu z dosud doložených zpráv nevyplývají dostatečně důvody pro aplikaci §25 tr. ř., který dopadá jen na zcela výjimečné případy nepříznivého zdravotního stavu např. těžká nemoc v akutním stavu či invalidita.
Podle vyjádření obhájce obviněného na č. l. 336 tr. spisu ze dne 4. 2. 2016 obviněný nemůže doložit jiné lékařské zprávy než ty, které již doložil, přičemž má za to, že již tyto prokazují důvodnost jeho návrhu. Poukázal na to, že se již od 15. 12. 2015 dosud nachází v pracovní neschopnosti pro onemocnění hyperurikémií, jejímž symptomatickým průvodním jevem je podle obviněného právě imobilita, což podle něj splňuje podmínky, že jde o těžkou nemoc v akutní fázi. Ve spojení s další jeho nemocí, jakou je diabetes, je přesvědčen, že u něj nejsou dány podmínky pro to, aby cestoval k Okresnímu soudu v Benešově, když toto cestování bude provázeno nejen dlouhými cestami tam a zpět, ale také nutností absolvovat déletrvající hlavní líčení. Obviněný v této souvislosti poukázal na judikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. 5 Nd 102/2001, s tím, že je u něj splněna také další podmínka postupu podle §25 tr. ř., a to nedobré finanční poměry, když mu bylo přiznáno právo na bezplatnou obhajobu.
Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 1 Nt 103/2015, bylo rozhodnuto o tom, že obviněný A. Č. má nárok na bezplatnou obhajobu v předmětné trestní věci (č. l. 308 tr. spisu).
Podáním ze dne 5. 2. 2016 (č. l. 339 tr. spisu) obviněný vznesl námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Benešově, neboť má za to, že skutek tak jak byl popsán v obžalobě, nemohl být spáchán v obvodu tohoto soudu. Uvedl, že je stíhán pro trestný čin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. K přisvojení cizí věci pak podle něj mělo dojít v restauraci White-blue v J. u P., okr. Praha – západ, kde mělo dojít k převzetí zboží a nikoli v sídle poškozené společnosti Benecentrum, s. r. o., v Benešově. Podle obviněného je tedy soudem příslušným k projednání jeho věci Okresní soud Praha-západ.
Nejvyššímu soudu byl dne 11. 2. 2016 předložen trestní spis Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 2 T 176/2015, se žádostí obviněného o postup podle §25 tr. ř. Okresní soud v Benešově uvedl, že je věcně i místně příslušný k projednání uvedené trestní věci obviněného s ohledem na následek, který měl jednáním obviněného vzniknout. Žádost obviněného o delegaci byla odůvodněna jeho zhoršeným zdravotním stavem a nedobrými finančními poměry, což by podle soudu mohl být důvod pro postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud však shledal, že před rozhodnutím o návrhu obviněného na delegaci je potřeba vyřešit otázku místní příslušnosti Okresního soudu v Benešově k projednání věci obviněného. K takovému rozhodnutí podle §24 odst. 1 tr. ř. byl příslušný nejblíže společně nadřízený soud, tedy v dané věci Krajský soud v Praze. Nejvyšší soud proto předložený trestní spis Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 2 T 174/2015, vrátil tomuto soudu bez rozhodnutí podle §25 tr. ř.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. Nt 359/2016, rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je příslušným k projednání věci Okresní soud v Benešově.
Okresní soud v Benešově dne 3. 6. 2016 předložil Nejvyššímu soudu trestní spis, sp. zn. 2 T 174/2015, k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci.
Především je nutno konstatovat, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci, neboť je nejblíže společně nadřízen Okresnímu soudu v Benešově (soudu příslušnému) a Okresnímu soudu v Ostravě (soudu navrhovanému obviněným v návrhu na delegaci).
Nejvyšší soud dále zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného na postup podle §25 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Po pečlivém zvážení všech okolností případu však Nejvyšší soud ve věci obviněného neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Pokud jde o obviněným tvrzené nedobré finanční poměry, které jsou podle něj dostatečně odůvodněny tím, že mu byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, neshledal Nejvyšší soud v tomto argumentu dostatečný důvod, který by svou povahou odůvodňoval tak výjimečný postup jakým je odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 1 Nt 103/2015, bylo rozhodnuto o tom, že obviněný A. Č. má nárok na bezplatnou obhajobu v předmětné trestní věci (č. l. 308 tr. spisu). V tomto rozhodnutí je po vyčíslení příjmů a výdajů obviněného konstatováno, že obviněný (jemuž bylo Krajským soudem v Ostravě povoleno oddlužení), je skutečně osobou, která nemá dostatek prostředků, aby si hradila náklady obhajoby, přičemž podle soudu není reálné, že by v blízké budoucnosti byl schopen finanční prostředky získat na úhradu takových nákladů. Z tohoto rozhodnutí je tedy především zřejmé, že pokud jde o náklady obhajoby v uvedené trestní věci, přechází jejich úhrada z obviněného na stát. Z obsahu trestního spisu však nevyplývá a ani sám obviněný neuvádí, že by pro něj i za těchto podmínek bylo zcela nemožné dostavit se k jednání v jeho trestní věci u příslušného soudu v Benešově, že není schopen finančně zajistit svou účast u tohoto soudu. Z uvedeného rozhodnutí je zjevné, že orgány činné v trestním řízení přihlížely k tíživé ekonomické situaci obviněného, pokud to z hlediska průběhu řízení bylo možné. Nejvyšší soud tak uzavírá, že zřejmě horší finanční situace obviněného nemůže být důvodem k tomu, aby byl odňat svému zákonnému soudci. Nelze totiž srovnávat náklady na obhajobu, které navíc již převzal za obviněného stát, a tedy mu nevzniknou, s výrazně nižšími cestovními náklady na cestu z Ostravy, kde má obviněný trvalé bydliště, do Benešova a zpět.
Špatný zdravotní stav obviněného může být obecně skutečně důvodem k postupu podle §25 tr. ř. ale je nutné jej posuzovat individuálně. Pokud jde o zdravotní stav obviněného A. Č., z obsahu trestního spisu však nevyplývá, že by jeho zdravotní stav byl natolik závažný, že by mu trvale nebo dlouhodobě znemožňoval cestu k příslušnému soudu v Benešově. Obviněný v tomto směru žádné lékařské zprávy nedoložil, ačkoli k tomu byl Okresním soudem v Benešově vyzýván (viz č. l. 334 tr. spisu). Součástí spisového materiálu je tak pouze kopie průkazu diabetika, kopie potvrzení MUDr. T. T., praktického lékaře, že je obviněný sledován pro hyperurikémii, a kopie rozhodnutí o pouze dočasné pracovní neschopnosti od 15. 12. 2015 s razítkem MUDr. T. T., ze které ovšem není zřejmé, z důvodu jaké nemoci byla vystavena. Vyplývá z ní pouze, že obviněný je v dočasné pracovní neschopnosti, jsou mu také povoleny vycházky a zaměstnavatelem obviněného je společnost sídlící v Praze 10 (č. l. 331 a násl. tr. spisu). Z těchto dokumentů tedy nevyplývá, že obviněný není schopen se dostavit k jednání u příslušného soudu ve své trestní věci. Tvrzení obviněného, že trpí onemocněním, které způsobuje pohybové potíže, je jen obecným konstatováním možných symptomů dané nemoci, aniž by však bylo potvrzeno ošetřujícím lékařem, že obviněný právě takovou fází nemoci prochází, a že jeho onemocnění dlouhodobě nebo dokonce trvale omezuje jeho fyzickou mobilitu takovým způsobem, že není schopen účasti u jednání Okresního soudu v Benešově.
Nejvyšší soud tak z žádného reálného podkladu nezjistil, že zdravotní stav obviněného je natolik vážný, aby odůvodňoval naznačený výjimečný postup, tedy průlom do ústavního principu zákonného soudce. Je nepochybně právem obviněného nezveřejňovat informace o svém zdravotním stavu, na druhé straně je v trestním řízení povinností soudu, v daném případě Nejvyššího soudu, rozhodovat na základě řádně zjištěného stavu věci, tedy nikoliv podle přání či představ procesních stran, v daném případě obviněného. Z obsahu obžaloby je navíc zřejmé, že k výslechu u hlavního líčení je navrženo 8 svědků, z nichž 5 má bydliště Benešově, v okrese Benešov nebo v okolí Prahy. Na závěr Nejvyšší soud podotýká, že pokud obviněný poukazuje na judikaturu vztahující se k problematice postupu podle §25 tr. ř., je nutno zdůraznit, že každý návrh na delegaci je nutné hodnotit individuálně v souvislosti s konkrétními okolnostmi případu. Odnětím trestní věci Okresnímu soudu v Benešově, a jejím přikázáním Okresnímu soudu v Ostravě, by nebylo výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení.
Za tohoto stavu věci nebylo možné návrhu vyhovět a Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu