ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.32.2016.1
sp. zn. 7 Td 32/2016-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. července 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných L. Ř., a O. H., vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 57/2016, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti a o návrhu na delegaci takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci p ř í s l u š n ý Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou podal dne 20. 4. 2016 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou obžalobu (č. l. 2329 tr. spisu) na obviněné L. Ř. a O. H. Obviněná L. Ř. měla spáchat jednáním podrobně uvedeným v obžalobě pod body ad. 5, 6, 7, 8, 9, 10, 13, 16, 18, 22, 26, 28, 32, 34, 35, 37, 38, 41, 47, 49, přečin podvodu podle §209 odstavec 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odstavec 1 tr. zákoníku, dílem samostatným jednáním a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dále jednáním podrobně uvedeným v obžalobě bod body ad. 3, 4, 5, 7, 10, 12, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, přečin poškození cizích práv podle §181 odstavec 1 písmeno a) tr. zákoníku, a jednáním podrobně uvedeným v obžalobě pod body ad. 1, 2, 3, 4, 11, 12, 14, 15, 17, 19, 20, 21, 23, 24, 25, 27, 29, 30, 31, 33, 36, 39, 40, 42, 43, 44, 45, 46, 48, 50, zločin úvěrového podvodu podle §211 odstavec 1, odstavec 5 písmeno c) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odstavec 1 tr. zákoníku, dílem samostatným jednáním a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný O. H. měl jednáním podrobně uvedeným v obžalobě pod body ad 47, 48, spáchat přečin podvodu podle §209 odstavec 1 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odstavec 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a jednáním podrobně uvedeným v obžalobě pod body ad 48, 49, přečin úvěrového podvodu podle §211 odstavec 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Obviněné L. Ř. je kladeno za vinu, že (zkráceně uvedeno) celkem ve 46 případech, podrobně uvedených v obžalobě pod body 1 až 46, v době nejméně od 25. 7. 2011 do nejméně 23. 4. 2014 na přesně nezjištěném místě, a to převážně v Praze, v zištném úmyslu s cílem podvodně získat neoprávněný majetkový prospěch, vědoma si své dlouhodobé nepříznivé finanční situace, tak i přesto si opatřila různými způsoby osobní doklady poškozených osob uvedených v obžalobě, nebo jejich kopie, a další listinné materiály potřebné při sjednávání půjčky nebo úvěrové smlouvy, kdy takto získané podklady následně využila tak, že jménem osob, od kterých získala tyto osobní doklady, bez jejich vědomí a souhlasu požádala o úvěr či půjčku různé nebankovní společnosti, přičemž poskytnuté finanční prostředky si nechávala zasílat na různé účty, kdy majitele účtů přesvědčila, že se jedná o její finanční hotovost, kdy tito jí finanční prostředky předali nebo si tyto sama vybrala a použila je pro vlastní potřebu, čímž tak v případě smluv o půjčce jednáním popsaným podrobně v obžalobě pod body 5, 6, 7, 8, 9, 10, 13, 16, 18, 22, 26, 28, 32, 34, 35, 37, 38, 41, žádala obviněná o půjčky v celkové výši 257 000 Kč, přičemž částka 225 000 Kč nebyla poškozenými společnostmi poskytnuta, a v případě úvěrových smluv jednáním popsaným podrobně v obžalobě pod body 1, 2, 3, 4, 11, 12, 14, 15, 17, 19, 20, 21, 23, 24, 25, 27, 29, 30, 31, 33, 36, 39, 40, 42, 43, 44, 45, 46 žádala obviněná o úvěry v celkové výši 1 134 300 Kč, přičemž částka 439 000 Kč nebyla poškozenými společnostmi poskytnuta. Dále je obviněným L. Ř. a O. H. kladeno za vinu, že společným jednáním, podrobně uvedeným v obžalobě pod body 47 až 50, po předchozí vzájemné dohodě v době nejméně od 21. 12. 2012 do nejméně 28. 3. 2013 na blíže nezjištěném místě v Praze, v zištném úmyslu s cílem podvodně získat neoprávněný majetkový prospěch vědomi si své nepříznivé finanční situace, tak i přesto si opatřili různými způsoby osobní doklady, nebo jejich kopie, poškozených osob a další listinné materiály potřebné při sjednávání půjčky nebo úvěrové smlouvy, kdy takto získané podklady následně využili tak, že jménem uvedených osob, od kterých získali tyto osobní doklady, bez jejich vědomí a souhlasu požádali o úvěr či půjčku nebankovní společnosti, kdy obviněný O. H. se při telefonických hovorech jako žadatel o půjčku nebo úvěr vydával za uvedené osoby, přičemž poskytnuté finanční prostředky požadovali zasílat na různé účty, kdy majitele účtů obviněná přesvědčila, že se jedná o její finanční hotovost, kdy tito jí finanční prostředky předali nebo si tyto sama vybrala a použila je pro vlastní potřebu, čímž v případě smluv o půjčce jednáním pod body 47 a 49 bylo způsobem shora popsaným žádáno o celkem 10 000 Kč, přičemž částka 5 000 Kč nebyla poškozenými společnostmi poskytnuta, a v případě úvěrových smluv výše popsaným jednáním pod body 48 a 50 byla způsobena uvedeným poškozeným společnostem celková škoda ve výši nejméně 9 900 Kč, přičemž z této částky do dnešního dne nebyla žádná finanční hotovost uhrazena.
Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 1 T 57/2016, byla podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněných předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou není místně příslušný k jejímu projednání. Okresní soud uvedl, že podle podané obžaloby a obsahu trestního spisu je zřejmé, že oba obvinění mají bydliště v Praze a v tomto místě se také skutečně zdržují. Obviněná se podle soudu měla dopustit trestné činnosti převážně v Praze, což vyplývá i z toho, že pokud bylo podmínkou uzavření úvěrové smlouvy či smlouvy o půjčce vrácení podepsané smlouvy, tak tyto návrhy smluv byly obviněné vždy zasílány na pražskou poštovní adresu. Stejně tak k obohacení obviněné docházelo na území hlavního města Prahy, když byly finanční částky zasílány na účty poškozených, kteří, jak bylo výše uvedeno, předali následně finanční prostředky obviněné nebo je obviněná z těchto účtů sama vybrala. Pokud jde o finanční škodu, ta vznikla téměř výhradně poškozeným právnickým osobám, nebankovním institucím, kdy celkem 9 z nich má sídlo v Praze a byly poškozeny celkem v 45 z 50 případů (počítáno včetně případů spáchaných ve spolupachatelství s obviněným O. H.). V jednom případě pak byla poškozena společnost se sídlem v Brně a v Prostějově a ve třech případech společnost se sídlem ve Žďáru nad Sázavou. Jedná se o případy pod body ad 3, 21 a 29, avšak i zde mělo dojít k uzavření smlouvy až podpisem obviněné L. Ř. v Praze poté, co jí sem návrh smlouvy byl zaslán. Stejně tak druhý obviněný O. H. se měl dopustit trestné činnosti na území hlavního města Prahy, když se telefonicky vydával za poškozené, aby tím někoho uvedl v omyl v úmyslu sebe obohatit a měl tak spáchat trestné činy kladené mu za vinu obžalobou. Místem spáchání trestného činu je místo, kde se pachatelé dopustili jednání. Podle soudu je místem spáchání trestné činnosti převážně území hlavního města Prahy, když obvinění v tomto místě iniciovali návrhy na uzavření smluv, či přímo k uzavření smluv o půjčce či úvěru docházelo. Z tohoto místa byly posílány emaily s návrhy na uzavření smlouvy. Obvinění si nechali na adresy v území hlavního města Prahy zasílat návrhy smluv o uzavření půjčky či úvěru, zde je také podepisovali a zasílali zpět poškozeným společnostem. Rovněž k výběru peněz z účtů docházelo téměř vždy na území hlavního města Prahy, to je proto rovněž místo, kde mělo docházet k obohacení obviněných. Soud má tedy za to, že místem spáchání trestného činu bylo území hlavního města Prahy a je tak dána příslušnost některého z obvodních soudů v Praze, nikoliv však Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Neshledá-li Nejvyšší soud, že jsou dány podmínky pro přenesení příslušnosti dle ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., má okresní soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o odnětí a přikázání věci podle ustanovení §24 odst. 2 tr. ř., ve spojení s ustanovením §25 tr. ř., neboť jsou k tomu dány důležité důvody. Převážná většina poškozených, které bude třeba u soudu osobně vyslechnout a s obviněnými konfrontovat, má bydliště nebo sídlo v obvodu jiného vzdálenějšího soudu, přitom více jak polovina z nich má bydliště nebo sídlo v obvodu působnosti některého z obvodních soudů v Praze. Projednání věci u některého z obvodních soudů v Praze tak povede ke značnému zrychlení řízení a hospodárnějšímu procesu. Okresní soud proto navrhl, aby Nejvyšší soud v případě, že neshledá důvody k rozhodnutí o příslušnosti dle ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., rozhodl o odnětí a přikázání věci podle ustanovení §24 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením §25 tr. ř.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněné a dospěl k následujícímu závěru.
Nejprve se Nejvyšší soud zabýval otázkou místní příslušnosti soudu k projednání věci, kterou soud ve svém návrhu zpochybňuje.
Podle obžaloby se obvinění měli dopustit trestných činů (podrobně popsáno v obžalobě) podvodu, úvěrového podvodu a obviněná L. Ř. také trestného činu poškození cizích práv. Tedy svým jednáním měli zasáhnout různé individuální objekty ochrany a způsobit různé následky.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS.).
Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obvinění svou trestnou činnost popírají. V protokolu o výslechu obviněné (č. l. 112 tr. spisu) L. Ř. využila svého práva a ve věci odmítla vypovídat. Z podané obžaloby vyplývá, že si obvinění na blíže nezjištěném místě (převážně v Praze) opatřili různými způsoby osobní údaje, doklady a další listiny různých osob, jež pak zneužili, když jménem těchto osob bez jejich vědomí požádali o půjčky či úvěry různé nebankovní instituce, když těmto žádostem bylo zčásti vyhověno. Vylákané finanční prostředky měla obviněná použít pro vlastní potřebu.
Aplikujeme-li výše uvedené zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v daném případě jedná o tzv. distanční delikt, přičemž o místní příslušnosti Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou není pochyb. K jednání obviněných naplňujícímu objektivní stránku uvedených trestných činů mělo podle obžaloby dojít na nezjištěném místě (převážně v Praze). Jednáním obviněných pak nepochybně došlo také k následku, a to ke škodě na majetku poškozených nebankovních institucí, které mají sídlo v Praze, Brně, Prostějov a také ve Žďáru nad Sázavou. Do úvahy by tak přicházela příslušnost více soudů k projednání věci. Obvod Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou se stal místem, kde měl nastat následek trestného jednání obviněné, neboť zde má sídlo jedna z poškozených společností (O. K. V. Leasing, s. r. o.), která na základě nepravdivých žádostí poskytla po podepsání úvěrové smlouvy úvěr (jednání pod body ad. 3, 21 a 29 obžaloby). Nutno podotknout, že v obžalobě se podává, že obviněnou podepsané smlouvy byly zasílány zpět na adresu společnosti O. K. V. Leasing, s. r. o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, a tímto jednáním i v tomto místě byla naplněna objektivní stránka zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, spočívající v uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy. Toto místo, a nejen místo vzniku škody, je tak nutno také považovat za místo spáchání trestného činu. U tohoto soudu pak státní zástupce podal obžalobu, čímž byla podle §22 tr. ř. založena jeho místní příslušnost k projednání věci. Nejvyšší soud proto rozhodl, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou je místně příslušný k projednání věci.
Nejvyšší soud se dále zabýval návrhem soudu na odnětí věci příslušnému Okresnímu soud ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání některému z obvodních soudů v Praze.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Okresní soud odůvodnil svůj návrh na delegaci zejména poukazem na to, že obvinění mají bydliště v Praze a většina poškozených, které bude ve věci třeba vyslechnout má bydliště nebo sídlo v obvodu jiného vzdálenějšího soudu. Okresní soud se domnívá, že projednání věci u některého z obvodních soudů v Praze povede ke zrychlení řízení a tím k hospodárnějšímu procesu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Nutno zdůraznit, že skutečnost, že obvinění mají bydliště v obvodu jiného soudu než je příslušný soud, není důvodem, který by opravňoval k tak výjimečnému postupu jako je odnětí a přikázání věci. Ze spisového materiálu nevyplývají ani žádné významné skutečnosti (značně vysoký věk obviněných, výrazné zdravotní potíže omezující jejich mobilitu), které by obviněným bránily se dostavit k řízení u příslušného soudu v jejich trestní věci. Ani skutečnost, že v trestní věci je větší množství poškozených, kteří mají svá bydliště na různých místech České republiky, není nijak výjimečná.
Nakonec ani skutečnost, že budou v průběhu trestního řízení navrhovány výslechy svědků (obžaloba sama výslech žádného svědka nenavrhuje), jejichž náklady hradí stát, a kteří mají bydliště jinde než je sídlo soudu příslušného k projednání věci, také není, pokud jde o takto rozsáhlou trestnou činnost, nijak výjimečná. Z obsahu trestního spisu je navíc zřejmé, že poměr mezi počtem poškozených pocházejících z Prahy je nepodstatný k počtu poškozených pocházejících z jiných částí České republiky.
Po pečlivém zvážení všech okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu