ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.38.2016.1
sp. zn. 7 Td 38/2016-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. července 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného L. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 72/2005, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozhodl usnesením ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 3 PP 283/2010 podle §91 odst. 1 tr. zákoníku, že odsouzený L. K. vykoná zbytek z trestu odnětí svobody, jenž mu byl původně uložen v trvání 28 měsíců rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 6 T 72/2005, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 61 To 111/2006, a ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 T 72/2005, pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 3 PP 283/2010, které nabylo právní moci dne 21. 10. 2010.
Proti uvedenému usnesení Okresního soudu v České Lípě podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 12. 2013, sp. zn. 55 To 440/2013, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3042/14, a to tak, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 12. 2013, č. j. 55 To 440/2013-836, bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 12. 2013, č. j. 55 To 440/2013-836, zrušil. Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl. Trestní věc obviněného L. K. se tak nyní, po rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3042/14, nachází ve fázi řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 3 PP 283/2010.
Podáním ze dne 29. 3. 2016 (které bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručeno dne 31. 3. 2016) obviněný učinil návrh na zrušení rozhodnutí o nařízení výkonu trestu – jeho zbytku, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 6 T 72/2005.
Podáním ze dne 18. 4. 2016 (které bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručeno dne 21. 4. 2016) učinil obviněný návrh na určení procesní lhůty k provedení procesního úkonu, a to zrušení rozhodnutí o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody.
Podáním ze dne 2. 5. 2016 (které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 3. 5. 2016) učinil obviněný návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Ve svém návrhu obviněný uvádí, že podává Vrchnímu soudu v Praze cestou Městského soudu v Praze návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze ve věci řízení o návrhu na určení procesní lhůty, který byl podán dne 18. 4. 2016, kdy je obviněný přesvědčen, že příslušný Městský soud v Praze, jakožto soud odvolací v jeho trestní věci, prokázal svoji neapolitičnost, když podle názoru obviněného zcela alibisticky a formalisticky zamítal jeho stížnosti proti napadeným usnesením. Z tohoto důvodu obviněný navrhl, aby Vrchní soud v Praze odňal jeho trestní věc Městskému soudu v Praze a přikázal jí Krajskému soudu v Brně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 67 Ult 2/2016, rozhodl tak, že návrh obviněného zamítl. Shledal návrh obviněného nedůvodným, neboť v příslušném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 neshledal průtahy, které by byly zaviněny soudem I. stupně.
Nejvyššímu soudu byl dne 18. 7. 2016 Obvodním soudem pro Prahu 1 předložen částkový spisový materiál, sp. zn. 6 T 72/2005, k rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci ze dne 2. 5. 2016, na jehož podání obviněný trvá (dle jeho přípisu ze dne 13. 6. 2016).
Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
Nejprve je nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud (nikoli Vrchní soud v Praze, jak uvádí obviněný ve svém návrhu) je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného ze dne 2. 5. 2016 (který byl Městskému soudu v Praze doručen dne 3. 5. 2016) na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Praze (jemuž má být věc podle obviněného odňata) a Krajskému soudu v Brně (jemuž má být věc podle obviněného přikázána).
S ohledem na shora uvedené a obsah předloženého částkového spisového materiálu je zřejmé, že obviněný podal v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 72/2005, v souladu s §174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Návrh ze dne 18. 4. 2016 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručen dne 21. 4. 2016. O návrhu obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 67 Ult 2/2016, tak, že návrh obviněného zamítl, neboť jeho návrh shledal nedůvodným.
V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci podstatné, že Městským soudem v Praze již bylo rozhodnuto o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to usnesením ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 67 Ult 2/2016.
V řízení o návrhu obviněného na delegaci tak nastala procesní situace, kdy příslušný soud ve věci již rozhodl a řízení u tohoto soudu je skončeno. Za této procesní situace návrh obviněného na odnětí věci Městskému soudu v Praze nelze projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno. Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (srov. přiměřeně usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014, 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout. Pouze nad rámec tohoto rozhodnutí proto Nejvyšší soud uvádí, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu na odnětí věci Městskému soudu v Praze, by ani nebylo možno považovat za důležité důvody k vyhovění návrhu podle §25 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu