ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.48.2016.1
sp. zn. 7 Td 48/2016-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. října 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných PhDr. J. K. , a M. S. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 6/2010, o návrhu obviněného PhDr. J. K. na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podal dne 4. 6. 2010 u Krajského soudu v Ostravě obžalobu na obviněné PhDr. J. K. a M. S., pro pokus zločinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 420 tr. spisu).
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2015, č. j. 34 T 6/2010-1080, byli obvinění PhDr. J. K. a M. S. uznáni vinnými pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl oběma (každému z nich) uložen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále uložen trest propadnutí věci (uvedených v rozsudku). Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jim bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci (uvedených v rozsudku).
Uvedeného zločinu se obvinění měli dopustit tím, že „ v době nejméně od 24. 6. 2009 do 24. 9. 2009 v Ostravě, kraj Moravskoslezský a jinde, si opatřili nejméně šest obrazů majitelů J. K. a P. K. údajně pocházející z tvorby světových malířů Marca Chagalla, Vasilije Kandinského, Ernsta Ludwiga Kirchnera, Maurice De Vlamincka, Georgese – Pierra Seurata a Kazimira Maleviče, jež byly opatřeny padělaným podpisem těchto světových malířů, přičemž po předchozím neúspěšném jednání s jiným zájemcem o koupi těchto obrazů v Praze a se záměrem získat neoprávněný prospěch, chtěli prodat tyto padělané obrazy jako originální díla oceněné v odpovídající tržní ceně, se dostavili dne 24. 9. 2009 v odpoledních hodinách do výstavní síně Galerie Chagall v R. v Ostravě-Přívoze na schůzku zprostředkovanou E. R. s dalším zájemcem o koupi takových obrazů K. P., jemuž předložili k prodeji: 1. zarámovaný obraz o rozměru 41,5 x 32 cm, na kterém byl malbou na tenké podlepené lepence namalován výjev označený jako „Hudební výjev“, jež vydávali za dílo autora Marca Chagalla, k čemuž byl tento obraz vlevo dole bílou barvou štětcem označen podpisem „Marc Chagall“ a dále složku s nadpisem Marc Chagall Hudební výjev, obsahující barevnou fotografii celého obrazu a barevnou fotografii s detailem na podpis „Marc Chagall“, znalecký posudek o ceně obrazu Dr. Jiřího Dvorského ze dne 27. 3. 2006 s oceněním na 25.000.000 Kč a internetový výpis ze dne 16. 9. 2009 mezinárodní databáze Art Loss Register se sídlem v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, uvádějící, že takový obraz nebyl ve světových sbírkách registrován jako kradený, ztracený, zavlečený či nezákonně konfiskovaný, jakož i Expertizu z materiálového průzkumu obrazů Hudební výjev, vypracovanou nezjištěného dne Ing. B. Š. CSc., Praha 9, L., přičemž požadovali za uvedený obraz peněžní částku 20.000.000 Kč, přestože skutečná hodnota takového padělaného obrazu – falza odpovídala pouze ceně použitého materiálu na jeho vytvoření ve výši 1.000 Kč, 2. nerámovaný obraz o rozměru 31,7 x 25 cm, na kterém byl akvarelem a tuší na šedobéžovém papíře namalován výjev označený jako „Abstraktní kompozice“, jež vydávali za dílo autora Vasilije Kandinského, k čemuž byl tento obraz v levém dolním pokračování -3- 4 To 49/2015 rohu označen signaturou tohoto malíře a dále složku s nadpisem Vasilij Kandinskij Abstraktní kompozice, obsahující barevnou fotografii obrazu, prohlášení vlastníka o tom, že toto umělecké dílo jako autentické koupil a zaplatil úplnou kupní cenu datované dne 20. července 2007 v Praze s neuvedeným podpisem či jmenným označení vlastníka a internetový výpis ze dne 16. 9. 2009 mezinárodní databáze Art Loss Register se sídlem v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, uvádějící, že takový obraz nebyl ve světových sbírkách registrován jako kradený, ztracený, zavlečený či nezákonně konfiskovaný, jakož i Expertizu z materiálového průzkumu obrazů Abstraktní kompozice-kvaš, vypracovanou nezjištěného dne Ing. B. Š. CSc., Praha 9, L., přičemž požadovali za uvedený obraz peněžní částku 4.000.000 Kč, přestože skutečná hodnota takového padělaného obrazu – falza odpovídala pouze ceně ve výši použitého materiálu na jeho vytvoření ve výši 1.000 Kč, 3. zarámovaný obraz o rozměru 104 x 75 cm, na kterém byl malbou na tenkém uzlíkatém plátně namalován výjev označený jako „Jezero v lese“, jež vydávali za dílo autora Ernsta Ludwiga Kirchnera, k čemuž byl obraz v levém horním rohu černou barvou štětcem označen podpisem „E.L.Kirchner“ a dále složku s nadpisem E.L.Kirchner, obsahující barevnou fotografii celého obrazu a internetový výpis ze dne 16. 9. 2009 mezinárodní databáze Art Loss Register se sídlem v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, odkazující, že takový obraz nebyl ve světových sbírkách registrován jako kradený, ztracený, zavlečený či nezákonně konfiskovaný, přičemž požadovali za uvedený obraz peněžní částku 4.000.000 Kč, 4. zarámovaný obraz o rozměru 24 x 15,7 x 1,1 cm, na kterém byl malbou na dřevěné, dubové masivní podložce namalován výjev označený jako „Sedící dívka“, jež vydávali za dílo autora Georgese –Pierra Seurata, k čemuž byl obraz v levém dolním rohu označen podpisem „Seurat“ a dále složku s nadpisem Georges-Pierre Seurat, internetový výpis ze dne 16. 9. 2009 mezinárodní databáze Art Loss Register se sídlem v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, odkazující, že takový obraz nebyl ve světových sbírkách registrován jako kradený, ztracený, zavlečený či nezákonně konfiskovaný, přičemž požadovali za uvedený obraz peněžní částku 4.000.000 Kč, 5. zarámovaný obraz o rozměru 59,5 x 50 cm, na kterém byl malbou na plátně namalován výjev označený jako „Domky u jezera“, jež vydávali za dílo autora Maurice De Vlamincka, k čemuž byl obraz v dolním levém rohu černou barvou štětcem označen podpisem „Vlaminck“ a dále složku s nadpisem Maurice DE Vlaminck, obsahující barevnou fotografii celého obrazu barevnou fotografii s detailem na podpis „Vlaminck“, internetový výpis ze dne 16. 9. 2009 mezinárodní databáze Art Loss Register se sídlem v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, odkazující, že takový obraz nebyl ve světových sbírkách registrován jako kradený, ztracený, zavlečený či nezákonně konfiskovaný, přičemž požadovali za uvedený obraz peněžní částku 4.000.000 Kč, 6. zarámovaný obraz o rozměru 42,7 x 32,2 cm, na kterém byl malbou na překližce namalován výjev označený jako „Portrét muže“, jež vydávali za dílo autora Kazimira Severinoviče Maleviče, k čemuž byl obraz v dolním levém rohu černou barvou štětcem označen podpisem „K.M.“ a dále složku s nadpisem Kazimir Severinovič Malevič, obsahující barevnou fotografii celého obrazu, internetový výpis ze dne 16. 9. 2009 mezinárodní databáze Art Loss Register se sídlem v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, odkazující, že takový obraz nebyl ve světových sbírkách registrován jako kradený, ztracený, zavlečený či nezákonně konfiskovaný, přičemž požadovali za uvedený obraz peněžní částku 4.000.000 Kč, přičemž na této schůzce vystupovali jako majitelé takových obrazů a ubezpečovali jej o pravosti obrazů a požadovali za něj celkovou částku 40.000.000 Kč, kdy především s ohledem na skutečnost, že soudní znalec z oboru umění PhDr. Petr Pavliňák přizvaný zájemcem o koupi obrazů K. P., který byl tomuto jednání přítomen vedle dalších osob, zpochybnil pravost těchto obrazů, a proto nedošlo k jejich prodeji a nebyla způsobena škoda K. P. ve výši 40.000.000 Kč .“
Citovaný rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání oba obvinění a zúčastněná osoba J. K. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 4 To 49/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř., z podnětu odvolání obviněných a zúčastněné osoby, napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě.
Obviněný PhDr. J. K. podáním ze dne 2. 8. 2016, které bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 3. 8. 2016, učinil návrh na postup podle §25 tr. ř. Ve svém návrhu nesouhlasí s tím, aby se po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně konalo trestní řízení v jeho věci u stejného soudu, tedy u soudu, který podle něj doposud tak zásadně chyboval, že musel být celý rozsudek odvolacím soudem zrušen. Považuje Krajský soud v Ostravě za natolik v této věci personálně, věcně i místně nezpůsobilý, nekompetentní a předpojatý, že řádné nalezení práva u tohoto soudu ani podruhé neočekává. Domnívá se, že pokud krajský soud učinil dosud tolik hrubých chyb, není záruka, že se jich nedopustí znovu. Obviněný proto žádá, aby byla jeho trestní věc delegována úplně jinému soudu v jiné lokalitě.
Nejvyššímu soudu byl dne 5. 9. 2016 předložen trestní spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 34 T 6/2010, spolu s návrhem obviněného PhDr. J. K. na odnětí věci. V předkládací zprávě krajský soud nejprve popsal dosavadní průběh trestního řízení ve věci. Předložil Nejvyššímu soudu žádost obviněného PhDr. J. K. o delegaci, přičemž uvedl, že předmětná trestní věc obviněných má podle něj úzkou souvislost s trestní věcí vedenou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 2/2013, v rámci které vystupuje obviněný M. S. v postavení obžalovaného a obviněný PhDr. J. K. v postavení svědka. Krajský soud poukázal na to, že na tuto skutečnost upozornil také Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého usnesení ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 4 To 49/2015, na str. 15.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Nejprve nutno podotknout, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu na delegaci. Ačkoli obviněný v návrhu na delegaci neuvádí konkrétní soud, jemuž má být věc po odnětí Krajskému soudu v Ostravě přikázána, je z obsahu návrhu zřejmé, že požaduje přikázání soudu v jiné lokalitě, tedy by se mohlo jednat i o soud náležející do obvodu Vrchního soudu v Praze.
Pokud jde o samotný obsah návrhu obviněného na delegaci, je zřejmé, že v důvodech v něm uvedených, není možné spatřovat důležité důvody, které by bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Důvodem návrhu obviněného je toliko jeho nedůvěra v nestranné a spravedlivé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o jeho obžalobě po zrušení prvního rozsudku tohoto soudu ve věci odvolacím soudem. V této souvislosti však Nejvyšší soud zdůrazňuje, že zrušení rozhodnutí soudu, samo o sobě nezakládá nezpůsobilost daného soudu ve věci spravedlivě rozhodnout v souladu se zákonem. Nejedná se totiž o zcela výjimečnou skutečnost. Ke zrušení rozhodnutí dochází rozhodnutím soudu vyššího stupně v řízení o stížnosti nebo odvolání, ojediněle také v řízení před Nejvyšším soudem o mimořádném opravném prostředku jakým je dovolání nebo stížnost pro porušení zákona, nebo dokonce i v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Zásadně tedy nemůže být pravidlem, že soud (resp. soudce), jehož rozhodnutí bylo nadřízeným nebo Ústavním soudem zrušeno, pozbývá způsobilost znovu ve věci rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle §25 tr. ř. Pro takový výjimečný postup musí svědčit jak důvody pro které bylo dané rozhodnutí zrušeno, tak i ostatní okolnosti případu, které by ve svém souhrnu bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Samotný návrh obviněného na delegaci tak není důvodný. Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. ani s ohledem na skutečnosti uváděné jak Krajským soudem v Ostravě v předkládací zprávě, tak i v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 4 To 49/2015 (str. 15), kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2015, č. j. 34 T 6/2010-1080. Oba soudy zmínily skutečnost, že předmětná trestní věc obviněných (vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 6/2010) souvisí s trestní věcí vedenou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 2/2013, neboť obě trestní věci spolu úzce souvisí, přičemž obviněný M. S. má v obou trestních řízeních postavení obviněného. Na obviněného PhDr. J. K. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 2/2013, nebyla podána obžaloba, ačkoli popis skutku uvedený v obžalobě svědčí o jeho zapojení i do této skupiny pachatelů.
Ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. stanoví požadavek společného řízení proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Citované ustanovení se neuplatní bezvýhradně v každé situaci, ale je třeba v každé konkrétní věci zjišťovat, zda určité důležité důvody takovémuto postupu nebrání. Nejvyšší soud v uvedeném případě shledal, že jsou dány takové důležité důvody, které brání konání společného řízení, resp. nejsou dány důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Ze spisového materiálu vyplývá, že obě trestní věci se u uvedených soudů nacházejí ve fázi řízení před nalézacím soudem, které ale již provedly řadu důkazů. U Krajského soudu v Plzni byla dne 29. 4. 2013 podána obžaloba na obviněné P. K., L. S., M. S., P. S., M. J. a J. K. a ve věci již proběhlo několik hlavních líčení. V trestní věci Krajského soudu v Ostravě byla obžaloba podána dne 4. 6. 2010 na obviněné PhDr. J. K. a M. S. Všichni obvinění se podle obžalob měli dopustit zvlášť závažného zločinu podvodu ať již dokonaného nebo ve stadiu pokusu, přičemž jednání obviněných popsané v obou obžalobách spolu skutečně souvisí. V daném případě odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě, a její přikázání Krajskému soudu v Plzni za účelem konání společného řízení, ale vzhledem ke stavu projednání věcí u obou soudů neodpovídá požadavku ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. o konání společného řízení a v tomto stadiu obou řízení není vhodné ani z hlediska rychlosti a hospodárnosti trestního řízení, které by se tím ještě víc neúměrně prodlužovalo. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu