ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.57.2016.1
sp. zn. 7 Td 57/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. listopadu 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 166/2012, o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 6 T 166/2012, byli obvinění Mgr. K. H. a Mgr. L. H. uznáni vinnými přečiny útisku podle §177 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku (pozn.: správně §208 odst. 2 tr. zákoníku) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a byl jim za tyto trestné činu uložen trest.
Na základě odvolání obviněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 67 To 52/2014, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a s použitím §222 odst. 2 tr. ř. věc postoupil Úřadu městské části Praha 4, neboť nejde o trestný čin, ale žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek (č. l. 1773 tr. spisu). Odvolání poškozené podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H., a to z důvodů podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1081/2015, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 67 To 52/2014, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (č. l. 1840 tr. spisu).
Trestní věc obviněných se tak nachází opět ve fázi řízení před Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím, kde je vedena pod sp. zn. 67 To 52/2014. V průběhu řízení u odvolacího soudu byly (jak ze strany poškozených, tak ze strany obviněných) opakovaně vznášeny námitky podjatosti členů senátu 67 To. O námitkách podjatosti bylo opakovaně soudy rozhodováno, naposledy usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 67 To 52/2014 (č. l. 2050 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 5 To 76/2016 (č. l. 2072 tr. spisu), a to tak, že předseda senátu 67 To Městského soudu v Praze JUDr. J. Pytloun a soudci senátu 67 To JUDr. P. Beneš a JUDr. V. Trojanová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 52/2014, ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012.
Podáním ze dne 9. 9. 2016 (které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 9. 9. 2016) učinila obviněná návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně nebo Krajskému soudu v Ostravě (č. l. 2042 tr. spisu). Obviněná se domnívá, že odvolací řízení před Městským soudem v Praze je zásadním způsobem ovlivňováno nátlakovými akcemi a mediální kampaní organizovanou poškozenými Ing. D. a J. L. a novinářem Mgr. I. B., dalšími novináři a sdělovacími prostředky. Tyto osoby podle obviněné spolu s dalšími osobami organizují soustavnou kampaň proti ní a jejímu manželovi. Jsou tak s manželem napadání, dehonestováni, pomlouváni v různých novinových článcích, v příspěvcích v internetových novinách na sociálních sítích a dokonce i v televizi. Poukázala na aktuální článek Mgr. I. B. v novinách Právo. Podle obviněné je dehonestován i její otec. Na sociálních sítích proti ní a její rodině probíhá velmi nepřátelská kampaň a neustále se rozšiřuje okruh lidí, kteří ji a jejího manžela napadají, urážejí a spojují je s různými kriminálními delikty. Hysterická atmosféra a mediální útoky podle obviněné negativně ovlivňují také jejich děti. Aktuálně je údajně na sociálních sítích obviňována, že má nadstandardní styky se soudci Městského soudu v Praze i s jinými soudci, např. k soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. H., se kterým má ovšem pouze shodné příjmení, přičemž údajně prostřednictvím těchto vztahů ovlivňuje předmětné trestní řízení. Podle obviněné je Městský soud v Praze, a to přímo odvolací senát JUDr. J. Pytlouna, pod silným tlakem poškozené Ing. D. L., která vůči soudu podává různá podání a podněty a rozhodnutí o nich jsou na sociálních sítích a v médiích neobjektivním způsobem posuzována a komentována. Obviněná uzavírá, že přikázáním věci některému z moravských soudů, by se do jisté míry zamezilo podobným útokům a omezilo by se působení mediálního tlaku na soud. Jiný vzdálený soud by nebyl podle obviněné vystaven takovému tlaku a byla by větší záruka jeho nezávislého a objektivního rozhodování věci.
Podáním ze dne 13. 9. 2016 se k výše uvedenému návrhu a jeho důvodům připojil také obviněný Mgr. K. H.
Nejvyššímu soudu byl dne 7. 11. 2016 Městským soudem v Praze předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012, k rozhodnutí o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci.
Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány důležité důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
Nejprve je nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněných, jakož i je třeba připomenout, že se trestní věc obviněných nachází ve fázi řízení před odvolacím soudem.
Z obsahu návrhu obviněných je zřejmé, že tito mají v podstatě za to, že Městský soud v Praze není schopen v jejich trestní věci nestranně rozhodovat, přičemž tato neschopnost by měla být, podle jejich názoru, způsobena tím, že je projednávání jejich trestní věci provázeno nátlakovými akcemi a mediální kampaní organizovanou poškozenými Ing. D. a J. L. a novinářem Mgr. I. B., jakož i dalšími osobami prostřednictvím sociálních sítí. V takových argumentech obviněných však neshledal Nejvyšší soud důvody, které by bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Nejprve je nutno podotknout, že obdobná argumentace (doslovně totožná) byla obsahem také poslední námitky podjatosti (č. l. 2045 tr. spisu) vznesené obviněnou vůči členům senátu 67 To, o níž bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 67 To 52/2014 (č. l. 2050 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 5 To 76/2016 (č. l. 2072 tr. spisu) tak, že předseda senátu 67 To Městského soudu v Praze JUDr. J. Pytloun a soudci senátu 67 To JUDr. P. Beneš a JUDr. V. Trojanová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 52/2014, ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí se pak podává, že nebyly u členů předmětného senátu zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnosti o jejich způsobilosti vést nestranné řízení a nestranně ve věci rozhodovat, ačkoli je trestní věc uvedeným způsobem medializována. Obavy obviněných z možného neobjektivního rozhodování soudců předmětného senátu tak byly Městským soudem v Praze a Vrchním soudem v Praze odstraněny.
Nejvyšší soud v souladu se svou rozhodovací praxí navíc zdůrazňuje, že skutečnost, že trestní věc obviněných je medializována nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Ani skutečnost, že určitá trestná činnost vyvolala pozornost médií, nebývá neobvyklá a výjimečná. Zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle §25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médii s celostátní působností (televize, internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra obviněných v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Obecně ani okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo jiného účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudců nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
S přihlédnutím k výše uvedenému, Nejvyšší soud nepřisvědčil v tomto konkrétním případě obavám obviněných o mediálním ovlivnění Městského soudu v Praze při rozhodování v jejich trestní věci.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu