ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1000.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1000/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2016 o dovolání obviněného L. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 To 50/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 158/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 To 50/2016, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 2 T 158/2015. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, že tato zjištění byla založena na svědecké výpovědi poškozené. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky zakládají deklarovaný dovolací důvod za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Dovolacím důvodem tudíž nejsou námitky, jejichž obsahem je nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jestliže je vytýkáno „nesprávné právní posouzení skutku“ v dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu odpovídají obsahově jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, bylo vadně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon, a že tento skutkový stav nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
Obviněný byl odsouzen pro zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, obviněný spáchal
- zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že v době nejméně od 4. 5. 2015 do 3. 6. 2015 v M. B., K., nejméně v pěti případech požadoval po poškozené H. P., vůči níž byl bývalým otčímem, pohlavní styk, roztahoval jí nohy a snažil se do ní vniknout penisem, přičemž poškozená ho odmítala a odstrkávala, takže se mu to nepodařilo, avšak po jeho výhrůžkách zabitím a vzhledem k jeho předchozímu odsouzení za násilnou trestnou činnost se ho bála a měla strach, že když neudělá, co on chce, uskuteční své výhrůžky, a proto dělala, co požadoval, nechala se osahávat po celém těle, musela mu sahat na ztopořený penis a varlata, uspokojovala ho rukou až do jeho vyvrcholení s tím, že během pohlavního styku jí strkal prsty do pochvy (bod 1 výroku o vině),
- přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že v době od 4. 5. 2015 do 3. 6. 2015 nejprve zasíláním zpráv SMS a poté i osobně v M. B., K., poškozené H. P. slovně vyhrožoval fyzickým násilím s tím, že za všechno, co se mu stalo v kriminále, může ona, že se postará, aby zažila to, co on, že ji zmlátí, rozseká, zabije, pořídí si zbraň a všechny je zastřelí, a vzhledem k tomu, že za obdobné jednání vůči poškozené byl již v minulosti odsouzen, uvedeným jednáním vzbudil v poškozené důvodnou obavu o život a zdraví (bod 2 výroku o vině).
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutek uvedený v bodě 1 výroku o vině nenaplňoval znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, resp. že by skutek uvedený v bodě 2 výroku o vině nenaplňoval znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách, jimiž projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními uvedenými v obou bodech výroku o vině a s tím, že soudy vzaly za podklad těchto zjištění svědeckou výpověď poškozené, kterou označil za vylhanou. Tyto námitky navazovaly na obhajobu obviněného, která byla založena na jeho tvrzení, že se jednání uvedeného ve výroku o vině nedopustil. Takto vymezené námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditené.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mladé Boleslavi, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor.
Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení v konzistentní svědecké výpovědi poškozené, která konkrétně, podrobně a bez významnějších rozporů popsala, jakému jednání obviněného byla vystavena, za jakých okolností k němu došlo, jak se mu bránila a proč se mu nakonec podvolila. Soudy si byly vědomy protichůdnosti tvrzení obviněného a poškozené a zaměřily proto dokazování také na objasnění osoby poškozené z hlediska vlastností zaručujících pravdivost její výpovědi. V tomto ohledu měl zásadní význam znalecký posudek z oboru školství a kultury – psychologie, odvětví klinické psychologie, který se opíral o zevrubné vyšetření poškozené a vyzněl v jednoznačný závěr, že poškozená je osobou bez sklonů ke zkreslování popisovaných událostí či lhavosti. Soudy zaznamenaly, že poškozená nad rámec své výpovědi v procesním postavení svědkyně se při vyšetření prováděném znalkyní zmínila i o orálních sexuálních praktikách, které po ní požadoval obviněný, které neuvedla ve svědecké výpovědi a které nebyly pojaty do výroku o vině. Tuto dílčí nesrovnalost soudy přijatelně vysvětlily jako nepodstatnou a důvodně usoudily, že je bez vlivu na věrohodnost svědecké výpovědi. Lze jen dodat, že popis jednání obviněného, jak ho poškozená podala ve svědecké výpovědi, svědčí o tom, že nebyla vedena snahou zhoršit postavení obviněného nepodloženými tvrzeními. Svědeckou výpověď poškozené podporovaly, byť nepřímo, i další důkazy. Jde především o výpověď svědkyně Š. P., v jejímž bytě došlo ke skutku naplňujícímu znaky trestného činu znásilnění a která mimo jiné uvedla, že obviněný záměrně navozoval situace, v nichž zůstával v bytě sám s poškozenou, a charakterizovala poškozenou jako zaraženou a ustrašenou. To navazuje na tvrzení poškozené, která uvedla, že k jednání obviněného docházelo za situace, kdy s ní byl v bytě sám, zatímco obviněný se hájil tím, že se činu nemohl dopustit již proto, že jeho jednání by muselo vzbudit pozornost ostatních obyvatel bytu. V protokole o ohledání místa činu byly zachyceny poměry v bytě, které odpovídají tomu, jak okolnosti jednání obviněného popsala poškozená ve svědecké výpovědi, a vyvracejí obhajobu obviněného o nemožnosti spáchání činu z důvodu uspořádání bytu.
Obviněný se snažil skutková zjištění vycházející ze svědecké výpovědi poškozené zpochybnit námitkami v tom smyslu, že před soudem neměl možnost být přítomen jejímu výslechu, vyjádřit se k ní v její přítomnosti a klást jí otázky. Tyto námitky mají spojitost s tím, že Okresní soud v Mladé Boleslavi v hlavním líčení, jemuž byl obviněný jinak přítomen, vyslechl poškozenou jako svědkyni poté, co obviněného vykázal na dobu jejího výslechu z jednací síně. Jednalo se o postup podle §209 odst. 1 tr. ř. s tím, že výslechu poškozené jako svědkyně byl přítomen obhájce obviněného. Obhájci také bylo umožněno klást poškozené otázky. Po návratu obviněného do jednací síně mu byla svědecká výpověď poškozené přečtena, načež obviněný se k ní vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí, a výslovně uvedl, že nemá na svědkyni žádné otázky. Postupem Okresního soudu v Mladé Boleslavi tudíž nebyla nijak porušena zásada kontradiktornosti dokazování jako jedna ze základních podmínek spravedlivého řízení.
Úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího není, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za tohoto stavu nebylo nijak dotčeno právo obviněného na spravedlivý proces. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu