ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1019.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1019/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2016 o dovolání obviněného T. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 12 To 93/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 145/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 12 To 93/2016, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 2 T 145/2015. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že byl odsouzen na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, že mu bylo znemožněno provedení důkazů svědčících v jeho prospěch a že tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Zvláště pak projevil nesouhlas s tím, že skutková zjištění, která se stala podkladem jeho odsouzení, byla založena na svědeckých výpovědích poškozené a jejího otce. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek, který by plnil funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k rozsahu dokazování apod. Dovolacím důvodem tudíž nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Obviněný byl odsouzen pro přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle zjištění Okresního soudu v Náchodě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, obviněný spáchal
- přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že dne 26. 8. 2015 nejprve kolem 13,30 hodin v N., ul. K., když mu poškozená P. K. před svým bydlištěm předávala jejich nezletilou dceru, se k poškozené obličejem přiblížil na vzdálenost 5 cm k obličeji poškozené, z čehož měla poškozená velmi nepříjemný pocit, a začal se vyptávat, s kým „šoupe“, s tím, že má čas do soboty, aby mu to řekla, a pokud mu to neřekne, podpálí jim chatu a auto, na podporu svých výhrůžek se napřáhl a v chodbě domu udeřil poškozenou do zad, což jí zanechalo na zádech otisk jeho ruky, a pak kolem 17,00 hodin v N., ul. P., když předával jejich nezletilou dceru zpět poškozené před kadeřnictvím, kde byla poškozená zaměstnána, se jí začal vyptávat, jak se rozhodla a zda mu řekne, s kým spí, a když ho poškozená vyzvala, aby jí dal pokoj a odešel, začal ji tělem tlačit do chodby, čemuž se bránila tím, že se snažila ho rukou odtlačit, avšak obviněný poškozenou zatlačil do chodby a požadoval finanční hotovost v nespecifikované výši, což poškozená odmítla, proto ji tělem bránil v odchodu a vyhrožoval, že pokud nechce zažít peklo, tak půjde nahoru a peníze mu dá, načež poškozená předstírala, že mu peníze přinese, tím se jí podařilo dostat do kadeřnictví a zamknout se, ale obviněný lomcoval dveřmi, nadále se dožadoval vydání peněz a odešel pod vlivem upozornění, že poškozená zavolá policii (body 1, 2 výroku o vině),
- přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že v průběhu roku 2015 telefonicky a osobně kontaktoval poškozenou P. K., kterou sledoval, vulgárně ji urážel a snažil se zjistit, s kým spí, což vyvrcholilo blíže nezjištěného dne v době, kdy poškozená šla pro dceru do mateřské školy v N., V. ul., kde na ni obviněný čekal a předal jí model sanitky s tím, že až zjistí, s kým spí, tak ji rozseká a taková sanitka ji odveze, což pro předchozí jednání obviněného, pro které byl v minulosti odsouzen, vzbudilo v poškozené důvodnou obavu o život a zdraví (bod 3 výroku o vině).
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkem uvedeným v bodech 1, 2 výroku o vině nebyly naplněny znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, resp. že by skutkem uvedeným v bodě 3 výroku o vině nebyly naplněny znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním popsaným ve výroku o vině, a to v návaznosti na svou obhajobu založenou na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozené P. K., která konkrétně, podrobně a bez významnějších nesrovnalostí či rozporů popsala, jakému jednání obviněného po ukončení jejich partnerského vztahu byla vystavena, v čem toto jednání spočívalo, za jakých okolností k němu docházelo, jak se mu bránila a jak na ni působilo. Svědecká výpověď poškozené je vnitřně konzistentní, nevzbuzuje žádné důvodné pochybnosti v tom směru, že by poškozená byla motivována snahou zhoršit postavení obviněného nepravdivými tvrzeními, a pokud byla byť jen nepřímo ověřitelná jinými důkazy, ukázalo se, že je s nimi v souladu. V tomto ohledu jde o svědka M. K., otce poškozené, který na chodbě domu, kde byla poškozená zaměstnána, skrytě sledoval jednání obviněného, k němuž došlo dne 26. 8. 2015 kolem 17,00 hodin, a následně toto jednání popsal ve své výpovědi v podstatě shodně se svědeckou výpovědí poškozené. Dále se jedná o svědkyni D. H., spolupracovnici poškozené, která ve vztahu k incidentu ze dne 26. 8. 2015 kolem 17,00 hodin potvrdila, že poškozená se s nezletilou dcerou, kterou právě převzala od obviněného, vrátila do kadeřnictví vyděšená, že na žádost poškozené uzamkla dveře kadeřnictví, že někdo zvenčí rázně bral za kliku uzamčených dveří, a že poškozená dotyčného vyzývala, aby odešel, s tím, že jinak zavolá policii. Svědkyně D. H. zmínila také to, že v kritickou dobu byl otec poškozené přítomen v domě, kde se kadeřnictví nachází. Stopy po úderu, který jí obviněný podle její výpovědi zasadil do zad při incidentu dne 26. 8. 2015 kolem 13,30 hodin, poškozená doložila fotografií pořízenou mobilním telefonem. Svědecká výpověď poškozené ohledně výhrůžek pronesených před mateřskou školou byla podpořena fotografií modelu sanitky, který jí obviněný v této souvislosti předal, a kontext tohoto jednání obviněného s jeho vulgárními urážkami na adresu poškozené byl doložen obsahem zpráv SMS. Návaznost posuzovaného jednání obviněného na to, že poškozená s ním ukončila partnerský vztah, a na dřívější násilné jednání obviněného proti poškozené, pro které byl obviněný v nedávné minulosti odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, byla objasněna na podkladě rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 2 T 53/2014. Obviněný se snažil prezentovat posuzovaný případ jako komplot poškozené a jejího otce ve spojení s jeho známými z policie a navrhl v tomto ohledu další důkazy, které Okresní soud v Náchodě zčásti provedl, aniž byla tvrzení obviněného jakkoli podpořena, a zčásti odmítl provést pro nadbytečnost.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a že v tomto rámci přijatelně zdůvodnily neprovedení dalších důkazů podle návrhů obviněného. Za tohoto stavu nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu