ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1356.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1356/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2.11.2016 o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 183/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2015, sp. zn. 5 T 183/2014, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině, trestu a náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 5 T 164/2014, i další obsahově navazující rozhodnutí a obviněný P. P. byl uznán vinným v bodech 1-7 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, v bodech 2, 4, 6 přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodech 2, 5, 6 přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 8, 9 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále byl uznán vinným v bodě 10 přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a navazujícímu výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušen ve výroku o uložení společného úhrnného trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný za trestné činy uvedené v bodech 1-9 výroku o vině nově odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k společnému souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že do výroku o vině zmíněným trestným činem bylo nesprávně zahrnuto jeho jednání uvedené v bodě 3. Uvedl, že toto jednání se vyznačuje významnými odlišnostmi od jednání uvedeného v ostatních bodech výroku o vině. Na tomto podkladě vyjádřil názor, že jednání uvedené v bodě 3 nesplňovalo podmínky pokračování v trestném činu, že mělo být posouzeno samostatně a že v důsledku toho nepřicházelo v úvahu, aby jednání uvedené v bodech 1, 2, 4-7 bylo posouzeno podle §205 odst. 3 tr. zákoníku. Zároveň uvedl, že jednání uvedené v bodě 3 bylo původně, tj. předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 5 T 164/2014, posouzeno podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a nikoli podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že útoky vymezené v bodech 1-7 výroku o vině splňují podmínky pokračujícího trestného činu, který ale měl být správně posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Nepřesnost právní kvalifikace spočívající v tom, že v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 5 T 164/2014, nebylo aplikováno ustanovení §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, označil z hlediska postavení obviněného za nepodstatnou. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku spáchá ten, kdo
- přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní, a spáchá čin vloupáním,
- byl za čin spočívající v tom, že si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán,
- způsobí činem uvedeným v odst. 1 nebo 2 větší škodu (takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč).
Jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl posouzen skutek spočívající v sedmi útocích, které obviněný spáchal v době od 15. 7. 2014 do 20. 9. 2014 na různých místech v O., při kterých v takových objektech, jakými byly budova hasičského sboru, byty, herna, automobil a restaurace, odcizil peníze a jiné věci ke škodě různých poškozených a kterými způsobil škodu v celkové výši nejméně 51 789 Kč. Obviněný spáchal uvedené útoky poté, co dnem 28. 10. 2013 vykonal trest odnětí svobody, který mu byl uložen za trestný čin krádeže v jiné trestní věci.
Útok uvedený v bodě 3 výroku o vině záležel v tom, že obviněný dne 21. 8. 2014 kolem 12,24 hodin v herně I. v O. – H. využil chvilkové nepřítomnosti obsluhy u barového pultu a z nezajištěné zásuvky umístěné pod barovým pultem odcizil volně odložený číšnický flek s hotovostí ve výši 14 200 Kč. Jestliže by tento útok nebyl součástí pokračujícího trestného činu, znamenalo by to, že zbývajícími útoky byla způsobena škoda ve výši 37 589 Kč, což by vylučovalo právní kvalifikaci podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, neboť uvedená škoda není větší škodou (§138 odst. 1 tr. zákoníku).
Ostatní útoky, které byly v souhrnu s útokem uvedeným v bodě 3 výroku o vině posouzeny jako pokračující trestný čin, záležely v tom, že obviněný
- dne 15. 7. 2014 vnikl otevřeným přízemním oknem do budovy hasičského sboru, vylomil zámek u dvířek prosklené skříňky, z níž odcizil kovovou pokladničku s hotovostí, a dále odcizil z peněženky uschované v odložené příruční tašce hotovost (bod 1),
- dne 15. 7. 2014 vnikl přes otevřené okno do přízemního bytu, odkud odcizil tašku s osobními doklady, platební kartou a hotovostí a dále hodinky (bod 2),
- dne 26. 8. 2014 vylezl na balkon přízemního bytu, vnikl dovnitř a odcizil vázu, ozdobný klíč na vytahování zátek, měřič krevního tlaku, divadelní kukátko, elektrický zastřihovač vlasů a elektrické naslouchátko (bod 4),
- dne 3. 9. 2014 rozbitím okna u dveří vnikl do zaparkovaného osobního automobilu, odkud odcizil peněženku s osobními doklady, platební kartou a hotovostí (bod 5),
- dne 11. 9. 2014 vylezl na balkon přízemního bytu, vnikl dovnitř a odcizil mobilní telefon a dále kabelku s deštníkem, přehrávačem, sluchátky, klíči, peněženkou, hotovostí a osobními doklady (bod 6),
- dne 20. 9. 2014 v restauraci využil nepozornosti obsluhy, vešel do pracovní části za bar, za pomoci nalezeného klíče odemkl jednu ze skříněk a odcizil z ní kelímek s písemnostmi a hotovost (bod 7).
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Závěru soudů, že všechny útoky uvedené v bodě 1-7 výroku o vině splňují podmínky pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku, nelze nic vytknout. Součástí pokračujícího trestného činu evidentně je také útok uvedený v bodě 3 výroku o vině.
O jednotném záměru, jímž byly všechny útoky z hlediska subjektivní stránky spojeny v jeden celek, nemůže být pochyb. Obviněný byl k spáchání posuzovaných útoků veden snahou opatřovat si prostředky příležitostnými krádežemi peněz a jiných vhodných věcí. To souviselo s jeho osobními poměry, v nichž dlouhodobě setrvával. Byl bez zaměstnání, neměl žádný pravidelný legální příjem a nepobíral ani sociální dávky, neboť z evidence uchazečů o zaměstnání byl úřadem práce sankčně vyřazen.
Všechny posuzované útoky naplňovaly skutkovou podstatu přečinu krádeže, a to nejen v souhrnu, ale i každý samostatně. O každém z posuzovaných útoků totiž platí, že obviněný „si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán“. Tím pádem každý z posuzovaných útoků již sám o sobě naplňoval znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Okolnost, že některými útoky obviněný navíc naplnil znaky přečinu krádeže také podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, protože „si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a čin spáchal vloupáním“, již nemá na závěr o pokračování v trestném činu žádný vliv.
Posuzované útoky se očividně vyznačovaly blízkou časovou souvislostí, neboť na sebe navazovaly v krátkých časových odstupech. Jasná je rovněž souvislost těchto útoků co do jejich předmětu, jímž byly v první řadě peníze, ale také jiné vhodné věci běžné denní potřeby.
Nakonec je namístě i závěr, že posuzované útoky byly spáchány stejným nebo podobným způsobem. Jednalo se o to, že obviněný vždy vstoupil do nějakého prostoru (budova hasičského sboru, cizí byt, herna, restaurace) nebo do něho vnikl násilím (cizí automobil), kde následně hledal peníze nebo jiné vhodné věci. Odlišnost v detailech provedení každého jednotlivého útoku pak vyplývala z konkrétní situace, v jaké byl ten který útok spáchán. Z uvedeného rámce, který zakládá společnou charakteristiku všech útoků, se nijak nevymyká ani útok uvedený v bodě 3 výroku o vině. Podstatou tohoto útoku bylo to, že obviněný vstoupil do herny a pak využil chvilkové nepřítomnosti obsluhy u barového pultu k tomu, aby z nezajištěné zásuvky pod barovým pultem odcizil volně odložený číšnický flek s hotovostí. Využití nepřítomnosti jiných osob a toho, že odcizované věci nejsou pod jejich kontrolou, bylo významnou charakteristikou také u ostatních útoků, při nichž obviněný vstupoval do cizích bytů, do budovy hasičského sboru a násilně vnikl do cizího automobilu. Útoku uvedenému v bodě 3 o vině se z hlediska způsobu provedení nejvíce blížil útok uvedený v bodě 7, který spočíval v tom, že obviněný přišel do restaurace a tam využil nepozornosti obsluhy k tomu, aby vstoupil do pracovní části za bar, kde za pomoci nalezených klíčů odcizil mimo jiné i hotové peníze. Dílčí rozdíly v konkrétních podrobnostech způsobu provedení jednotlivých útoků nemohou vést k takovému posouzení, při kterém by útok uvedený v bodě 3 byl vyloučen z rámce pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku a byl po právní stránce kvalifikován samostatně.
V rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 5 T 164/2014, jímž bylo o samotném útoku uvedeném v bodě 3 původně rozhodnuto, byl tento útok posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. To, že uvedený útok pak byl v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2015, sp. zn. 5 T 183/2014, kvalifikován jako součást pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zák., není žádnou vadou právního posouzení.
Především je nutné konstatovat, že pokud byla pokračujícím trestným činem způsobena škoda ve výši nejméně 51 789 Kč, bylo to vyjádřeno aplikací ustanovení §205 odst. 3 tr. zákoníku, neboť obviněný činem způsobil větší škodu, tj. škodu dosahující částky nejméně 50 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Pro použití ustanovení §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nebylo místa, neboť toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy je činem způsobena škoda nikoli nepatrná, tj. škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Tatáž škoda, v dané věci škoda ve výši nejméně 51 789 Kč, nemůže být posouzena současně jako „větší škoda“ podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a jako „škoda nikoli nepatrná“ podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale posoudí se jen jako „větší škoda“ podle §205 odst. 3 tr. zákoníku. Byla-li dílčím útokem pokračujícího trestného činu způsobena škoda, která jinak je „škodou nikoli nepatrnou“, není to důvodem k tomu, aby to v kvalifikaci pokračujícího trestného činu bylo vyjadřováno použitím ustanovení §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když celým pokračujícím trestným činem byla způsobena „větší škoda“ podle §205 odst. 3 tr. zákoníku.
Jestliže lze skutkovou podstatu trestného činu naplnit různými alternativami, pak v případě pokračování v trestném činu platí, že v jeho právní kvalifikaci se musí projevit všechny alternativy spáchání trestného činu, ke kterým došlo, byť k nim nedošlo u všech dílčích útoků, ale třeba jen u jednoho z nich. To ve vztahu k posuzované kauze znamená, že pokud obviněný vloupáním podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchal jen některé útoky a jiné nikoli, je namístě toto ustanovení použít při právním posouzení celého pokračujícího trestného činu, jehož součástí jsou i útoky, které nebyly spáchány vloupáním. Není tedy vadou právního posouzení skutku to, že útok uvedený v bodě 3 byl posouzen jako součást pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, třebaže tento útok samotný nebyl spáchán vloupáním.
Výrok o vině obviněného P. P. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byl tento výrok ponechán beze změny, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu