ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.140.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 140/2016-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. března 2016 v Brně dovolání obviněného V. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 55 To 68/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 24/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 2 T 24/2013, byl obviněný V. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za tento přečin byl podle §346 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal tento přečin tím, že
dne 20. 7. 2010 v době od 12.17 do 12.59 hod. v P. na ulici U V. v budově Policie České republiky v rámci výpovědi, kterou učinil v procesním postavení svědka v rámci vyšetřování podle ustanovení §161 tr. řádu vedeného Policií České republiky SKPV OHK Přerov pod sp. zn. KRPM-15361/TČ-2009-140881, po předchozím poučení včetně upozornění na trestněprávní následky v případě uvedení nepravdivých skutečností uvedl, že obchodní společnost TISK GRAFIE, s.r.o., se sídlem Přerov IV – Kozlovice, ulice Za Školou 145/30, po celou dobu činnosti od jara 2007 až do dne jeho výpovědi nevyužívala k žádným tiskařským ani jiným pracím tiskařský stroj Heidelberg Printmaster, který byl ve výrobním areálu společnosti umístěn, ačkoliv věděl, že tento stroj byl ze strany uvedené obchodní společnosti v uvedené době využíván k podnikatelské činnosti, když tiskařské práce na něm prováděl on sám, přičemž si byl vědom toho, že trestní řízení, v němž byla tato jeho svědecká výpověď učiněna, bylo vedeno pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle ustanovení §249 odst. 1 alinea druhá tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve vztahu právě ke stroji Heidelberg Printmaster, a že otázka, zda tento stroj byl ze strany obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., využíván či ne, je v tomto trestním řízení zcela zásadní.
Naproti tomu byl obviněný V. K. tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově, sp. zn. 2 ZK 28/2013, v bodě 2) výroku rozsudku, že dne 31. 5. 2011 v době mezi 12.25 a 15.10 hod. v P. na ulici S. v budově Okresního soudu v Přerově v rámci výpovědi, kterou učinil v procesním postavení svědka v hlavním líčení vedeném Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 1 T 198/2010, po předchozím poučení včetně upozornění na trestněprávní následky v případě uvedení nepravdivých skutečností uvedl, že obchodní společnost TISK GRAFIE, s.r.o., se sídlem Přerov IV – Kozlovice, ulice Za Školou 145/30, po celou dobu své činnosti od jara 2007 nevyužívala k žádným tiskařským ani jiným pracím tiskařský stroj Heidelberg Printmaster, který byl ve výrobním areálu společnosti umístěn, když tento měl být v uvedeném období neustále zakrytý plachtou, ačkoliv věděl, že tento stroj byl ze strany uvedené obchodní společnosti v uvedené době využíván k podnikatelské činnosti, když tiskařské práce na něm prováděl on sám, přičemž si byl vědom toho, že trestní řízení, v němž byla tato jeho svědecká výpověď učiněna, bylo vedeno pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle ustanovení §249 odst. 1 a linea druhá tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve vztahu právě ke stroji Heidelberg Printmaster, a že otázka, zda tento stroj byl ze strany obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., využíván či ne, je v tomto trestním řízení zcela zásadní, čímž měl spáchat přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, z podnětu odvolání obviněného V. K. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 2 T 24/2013, v celé odsuzující části a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného V. K. podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 7. 2. 2013, č. j. 2 ZK 28/2013-7, pro skutek uvedený v bodu 1) výroku rozsudku, že obviněný měl dne 20. 7. 2010 v době od 12.17 hod. do 12.59 hod. v P. na ul. U V. v budově Policie České republiky v rámci výpovědi, kterou učinil v procesním postavení svědka v rámci vyšetřování podle ustanovení §161 tr. řádu vedeného Policií České republiky SKPV OHK Přerov pod sp. zn. KRPM – 15361/TČ-2009-140881, po předchozím poučení včetně upozornění na trestněprávní následky v případě uvedení nepravdivých skutečností uvést, že obchodní společnost TISK GRAFIE, s.r.o., se sídlem Přerov IV – Kozlovice, ul. Za Školou 145/30, po celou dobu činnosti od jara 2007 až do dne jeho výpovědi nevyužívala k žádným tiskařským ani jiným pracím tiskařský stroj Heidelberg Printmaster, který byl ve výrobním areálu společnosti umístěn, ačkoliv věděl, že tento stroj byl ze strany uvedené obchodní společnosti v uvedené době využíván k podnikatelské činnosti, když tiskařské práce na něm prováděl on sám, přičemž si byl vědom toho, že trestní řízení, v němž byla tato jeho svědecká výpověď učiněna, bylo vedeno pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle ustanovení §249 odst. 1 alinea druhá tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve vztahu právě ke stroji Heidelberg Printmaster, a že otázka, zda tento stroj byl ze strany obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., využíván či ne, je v tomto trestním řízení zcela zásadní , v němž byl spatřován přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Dále rozhodl, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V dovolání namítl kvalifikované vady rozhodnutí spočívající v nesprávném názoru odvolacího soudu o použitelnosti a obsahu svědecké výpovědi obviněného ze dne 20. 7. 2010 v trestní věci obviněného P. K. , jednatele společnosti, u níž byl obviněný V. K. zaměstnán jako tiskař, a v nesprávném posouzení okolností, které nastaly po provedení tohoto výslechu. Tím vymezil dovolací důvod námitkami, které limitují obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud proto přezkoumal v tomto rozsahu rozsudek odvolacího soudu, který nejvyšší státní zástupce napadl dovoláním v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1357/2014, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 55 To 68/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 55 To 68/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného V. K. , které podal proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 2 T 24/2014.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Viktory dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný uvedl argumentaci k prvnímu dovolacímu důvodu odkazem na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je dosavadní výklad tohoto dovolacího důvodu restriktivní. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného soudy obou stupňů nepostupovaly správně při posouzení hmotně právního aspektu jednání, protože chybí návaznost mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a hmotně právním posouzením skutku (neuvádí však konkrétně, v čem spočívá namítaná návaznost), když dospěly podle názoru obviněného bez dalších vzájemně logických navazujících nezvratných důkazů k závěru, že jeho vina byla v odsuzující části rozsudku prokázána a že stejně tak bylo prokázáno jeho jednání ve zprošťující části výroku rozsudku. V souvislosti s touto návazností obviněný poukazuje na to, že svědeckou výpověď učinil v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 198/2010, které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku proto, že skutek, pro který bylo vedeno trestní řízení, není trestným činem. Obviněný dovozuje, že jeho svědecká výpověď, respektive její obsah, nemohl mít reálný podklad pro rozhodnutí v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 198/2010, v níž byl stíhán obviněný P. K. Obviněný poukazuje také na zamítnutí návrhu obhajoby na doplnění dokazování výslechem svědka M. H. soudem a dovozuje, že jediným stěžejním a objektivním důkazem o stavu tiskařského stroje Heidelberg Printmaster byla výpověď svědka M. Proto podle obviněného nemohou obstát výpovědi svědků, kteří potvrzují práci na tomto tiskařském stroji, ani závěry znalce Stanislava Tůmy v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 198/2010. Obviněný také namítl, že orgány činné v trestním řízení měly vyřešit jako předběžnou otázku, zda on sám není pachatelem trestné činnosti, neboť v takovém případě by nemohl být trestně odpovědný za tento přečin.
Obviněný uplatnil dále důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v alternativě, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k oběma dovolacím důvodům namítl extrémní nesoulad mezi zjištěnými „skutkovými okolnostmi“ a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, v důsledku čehož byly nesprávně aplikovány na zjištěný skutkový stav zákonné znaky skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 8. 2015, č. j. 55 To 68/2014-231, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 1. 2014, č. j. 2 T 24/2013-173, ve výroku o vině a trestu a ve zprošťující části, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s §265s odst. 1 tr. ř. a řídil se právním názorem, který zaujal Nejvyšší soud. Právní závěry odůvodnil zejména tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán na podkladě řádně provedeného řízení, které není zatíženo žádnými procesními vadami, opatřené důkazy byly provedeny a hodnoceny v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., Nejvyšší státní zástupce se zcela ztotožnil se závěry odvolacího soudu, který v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu, dospěl k závěru, že na výpověď, kterou obviněný v postavení svědka učinil dne 20. 7. 2010 je nutné nahlížet jako na běžnou svědeckou výpověď učiněnou v rámci trestního řízení. Obviněný V. K. byl před provedením výslechu řádně poučen i o trestněprávních následcích křivé výpovědi, a přesto uvedl ve svědecké výpovědi nepravdivé skutečnosti. Naplnil tím všechny znaky skutkové podstaty přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nic na tom nemohou změnit ani okolnosti, které nastaly po provedení výslechu v trestní věci obviněného P. K. , ani konečné rozhodnutí v trestní věci tohoto obviněného, který byl zproštěn obžaloby jen proto, že nebyl prokázán následek trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 tr. zák. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že soudy obou stupňů dospěly k jednoznačnému závěru, že předmětný tiskařský stroj byl obviněným P. K. používán k podnikatelské činnosti, což obviněný V. K. ve své svědecké výpovědi popíral. Soudy obou stupňů, které rozhodovaly v trestní věci obviněného V. K. , provedly důkaz připojeným spisem Okresního soudu v Přerově vedeným pod sp. zn. 1 T 198/2010.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce nelze přisvědčit ani další námitce obviněného spočívající v údajném pochybení soudů, které nevyhověly návrhu obviněného, aby byl vyslechnut svědek M. H. Obviněný navrhl doplnění dokazování výslechem tohoto svědka, avšak návrh nebyl akceptován. Soud prvního stupně svůj postup odůvodnil v rozsudku ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 2 T 24/2013, na str. 11 a Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací se s tímto postupem ztotožnil, jak je zřejmé z jeho usnesení ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 55 To 68/2014, str. 7.
Nejvyšší státní zástupce odmítl námitku obviněného, že mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právními závěry je tzv. extremní nesoulad. Obviněný v této souvislosti zejména poukazuje na problematiku funkčnosti tiskařského stroje a jeho posouzení ze strany znalce. Hodnocením této otázky se primárně věnovaly soudy v trestní věci obviněného P. K. a dospěly k jednoznačnému závěru, že předmětný tiskařský stroj byl používán a byl tedy funkční.
Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby je dovolací soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Součástí hmotněprávního posuzování není základní námitka obviněného, že jeho jednání není trestným činem, ani námitky proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů (výslech svědka M. H. , svědka M. , nesouhlas a polemika obviněného se skutkovými zjištěními soudů, zda byl tiskařský stroj používán či nikoliv). Těmito primárně skutkovými námitkami se Nejvyšší soud nemohl zabývat.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud jen pro úplnost odkazuje na část odůvodnění svého předcházejícího usnesení ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1357/2014, v němž uvedl následující:
„V trestní věci obviněného P. K. byl dne 20. 7. 2010 vyslechnut jako svědek V. K. Na přední straně protokolu o výslechu svědka, před poučením svědka je přeškrtnut údaj napsaný zřejmě policejním orgánem: "jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon je výslech svědka prováděn z důvodu, že jde o událost, která se odehrála v minulosti". Svědek V. K. byl poučen podle §97, 101 odst. 1 tr. ř. a podle dalších ustanovení týkajících se výpovědi svědka. Byl poučen také podle §345 tr. zákoníku o trestném činu křivého obvinění a §346 odst. 2 tr. zákoníku o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Konkrétně byl poučen tak, že podle §346 odst. 2 tr. zákoníku je trestné, pokud jako svědek před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí anebo takovou okolnost zamlčí. Před samotným výslechem tato poučení podepsal. Jako svědek uvedl následující: "U společnosti Altin jsem pracoval od roku 2001. Poté, co byl u této společnosti instalován nový tiskařský stroj Heidelberg, na tomto jsem se zaučil a pracoval jako tiskař. Na dotaz, do kdy byl stroj využíván pro výrobu, tak uvádím, že koncem roku 2006, poté byl stroj odstaven, zaplachtován a až do jeho odvozu letos na jaře se na něm nepracovalo. Tedy za činnosti společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., nebyl nikdy tento stroj spuštěn do výroby. " Dále vypověděl jako svědek, že: "Totalizátor zde byl, kolik na něm bylo natočeno nevím, kde se poděl, to nevím."
Výmluvný je obsah doplňku ke znaleckému posudku Stanislava Tůmy ze dne 8. 2. 2011 v trestní věci obviněného P. K. , v němž znalec mimo jiné uvedl:
„ Za pozornost stojí chybějící počitadlo obratů (pozn. tzv. totalizátor), které uvádí počet obratů od uvedení stroje do provozu. Ve stroji je zabudováno tak, aby s ním nemohlo být manipulováno nebo náhodně poškozeno. Muselo být násilně ze stroje vytrženo, a to zřejmě úmyslně. Je to totéž, jako když prodejce staršího auta zničí údaje o počtu ujetých kilometrů. Má to vliv na prodejnost stroje a nedůvěru k ostatním údajům.
V roce 2007, 2008 a 2009 bylo od firmy AMOS STUDIO, s. r. o., Olomouc firmou Tisk Grafia nakoupeno cca 5 700 tiskových desek (kovolisty) ve formátu 400 x 510 mm. Tiskové desky tohoto formátu jsou určeny výhradně pro ofsetový stroj Heidelberg GTO. Pro jiný stroj jsou nepoužitelné. Obdobně je tomu s dodávkami od firmy ReproMat barev Premium Cyan, Agenta, Gelb a Schwarz, které jsou určeny výhradně pro vícebarvové tiskové stroje.
Tiskový stroj Heidelberg je jako jediný výrobní stroj rozhodujícím odběratelem el. energie. Také tyto údaje potvrzují, že stroj byl čile využíván.
Všechny otázky kolem způsobu a doby využívání stroje by mohly být naprosto přesně zodpovězeny, pokud by byla k dispozici zakázková kniha nebo faktury.“
Při hlavním líčení dne 31. 5. 2011 v trestní věci proti obviněnému P. K. obviněný V. K. jako svědek vypověděl, že se na zmíněném tiskařském stroji v době, kdy byl „šéfem“ P. K. , nepracovalo (č. l. 511 – 512 spisu).
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 2. 2012 sp. zn. 1 T 198/2010, byl obžalovaný P. K. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 1 ZT 100/2010, pro skutek spočívající v tom, že jako jednatel obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., se sídlem Přerov IV-Kozlovice, Za školou 145/30, IČ: 27793788 v období od 11. 4. 2007 nejméně do 5. 6. 2009 bez souhlasu poškozené obchodní společnosti SG Equipment Finance Czech Republic, s.r.o., využíval v prostoru pronajaté provozovny v P. – K. , N. Z. , k výrobní činnosti tiskařský stroj zn. Heidelberg Printmaster GTO 52-4-P3, v. č. ...... v hodnotě 4.492.000 Kč, jehož vlastníkem byla poškozená obchodní společnost a jenž mu byl jako podnájemci přenechán k dočasnému užívání na základě smlouvy o podnájmu movitých věcí uzavřené dne 19. 12. 2006 s obchodní společností Altin, s.r.o., IČ: 26796759 jako nájemcem, přičemž si byl vědom toho, že poškozená obchodní společnost dne 27. 6. 2006 vypověděla leasingovou smlouvu č. .............., na jejímž základě tiskařský stroj Heidelberg Printmaster užíval M. P. jako leasingový nájemce, který jej na základě smlouvy o nájmu movitých věcí 31. 12. 2005 přenechal k dočasnému užívání obchodní společnosti Altin, s.r.o., kvůli čemuž obchodní společnosti TISK GRAFIE, s.r.o., zanikl právní titul k užívání tohoto stroje, a že poškozená obchodní společnost mu k využívání tohoto tiskařského stroje nedala souhlas, přičemž za toto využívání tiskařského stroje Heidelberg Printmaster k výrobní činnosti poškozené obchodní společnosti nic neuhradil, když touto výrobní činností se snížila hodnota daného stroje o 1.130.000 Kč ke škodě obchodní společnosti SG Equipment Finance Czech Republic, s.r.o., v čemž byl obžalobou spatřován trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle ustanovení §249 odst.] alinea druhá, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, neboť skutek popsaný v obžalobě není trestným činem.
Okresní soud v Přerově v rozsudku ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 2 T 24/2013, odkázal na též odůvodnění zmíněného rozsudku v trestní věci obviněného P. K. , pokud jde o závěr, zda byl předmětný tiskařský stroj tímto obviněným, resp. společností Tisk GRAFIE, s.r.o., v období od 11. 4. 2007 do 5. 6. 2009 používán, a vzal za prokázané, že stroj byl používán k podnikatelské činnosti. Konstatoval přitom následující:
"Svá skutková zjištění soud opírá o důkazy rozvedené shora, zejména výpovědi svědků M. K. („za pana P. K. pan V. K. pracoval na tom stroji“, „v okolních místnostech byl chod stroje také slyšet,“ „ty ostatní stroje nemohly nijak nahradit stroj Heidelberg“), J. K. („stroj byl používán a tisklo se na něm. Byl používán k úplně běžnému tisku všech zakázek. Na stroji byl prováděn normální barevný tisk. Ještě na tom stroji tiskl pan P. a M. K. Když se stroj pokazil, tak tam někdo přišel, aby ho opravil“, „ten uvedený stroj Heidelberg byl největší ze strojů v provozovně. Za období, kdy provozovnu užívala obchodní spol. Tisk GRAFIE, stroj nepřetržitě neběžel, byly tam nějaké pomlky, když nebyla práce“, „každý den do té místnosti, kde byl stroj, zašla třeba pro nějaký materiál. A v té druhé místnosti bylo slyšet, že ten stroj jede“), M. P. st. ( „přitom si všiml, že ten stroj běží, to bylo v roce 2007“) a M. P. ml. („stroj pracoval. Jednou byl dokonce svědkem, že pracoval“). Lze vysledovat, že výpovědi svědků se navzájem doplňují, svědek M. K. vypovídá o přístupu svědkyně J. K. ke stroji, svědkové P. st. a P. ml. vypovídají shodně o ojedinělé návštěvě tiskárny v době provozování P. K. Naproti tomu žádná ze slyšených osob nevypovídá (s výjimkou obžalovaného V. K. v přípravném řízení) ve prospěch obžalovaného. Svědkové P. K. a M. P. odepřeli výpověď, obžalovaný u hlavního líčení nevypovídá, odmítl, byt' je to jeho právem i účast v konfrontaci se svědkem M. K. Procesní výpovědi svědků J. K. , M. K. , P. st. a P. ml. jsou navíc podporovány dalšími důkazy, především obsahem spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 198/2010, který měl již soud k dispozici. Z uvedeného spisu jsou podstatné tehdejší výpovědi M. K. či J. K. ohledně používání stroje, rovněž přisvědčení znalce Stanislava Tůmy , který uvedl, že pokud stroj fyzicky viděl, tak by vypadal jinak, kdyby nebyl v uvedeném období využíván. K důkazu byly rovněž provedeny doklady o nákupu tiskařského materiálu a z těchto údajů znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že je naprosto jasné, že stroj byl v uvedeném období využíván (viz č. l. 469).“ Soud učinil závěr, že tiskařský stroj Heidelberg Printmaster byl v období od 11. 4. 2007 do 5. 6. 2009 obviněným P. K. , resp. společností TISK GRAFIE, s. r. o., používán k výrobě. Podle soudu však nebyl prokázán následek žalovaného trestného činu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. K. odvolání, kterým se domáhal toho, aby byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., protože se žalovaný skutek nestal. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 68 To 143/2012, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného P. K. zamítl jako nedůvodné. Odvolací soud jen stručně odůvodnil zamítavý výrok tím, že se žalovaný skutek stal, protože se na předmětném tiskařském stroji v inkriminovanou dobu skutečně pracovalo, a proto nepřichází v úvahu zprošťující výrok podle §226 písm. a) tr. ř. "
Nejvyšší soud rozhoduje v trestní věci obviněného podruhé v dovolacím řízení. Proto musí připomenout, že bylo-li již jednou rozhodnuto Nejvyšším soudem výrokem z podnětu dovolání, je Nejvyšší soud oprávněn na podkladě dalšího podaného dovolání proti novému rozhodnutí ve věci přezkoumávat jen tu část řízení, která následovala po předchozím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumávání správnosti řízení, které předcházelo dřívějšímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, by vlastně znamenalo jeho nepřípustnou revizi, což zákon ani na podkladě nového dovolání nepřipouští (srov. §265n tr. ř., in: Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1674).
Objektem přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je zájem na správném zjištění skutkového stavu jako základu zákonného rozhodnutí soudů, státních zástupců nebo policejních orgánů, pokud konají přípravné řízení podle trestního řádu, a obdobný zájem na správných zjištěních vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1357/2014, vypořádal s dovolací námitkou nesprávného právního posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, že závěr odvolacího soudu o zproštění obžaloby, resp. návrhu na potrestání není na místě. K námitce nesprávného posouzení trestně právní neúčinnosti a nepoužitelnosti svědecké výpovědi obviněného uvedl, že: „ Na výpověď svědka V. K. , kterou učinil v průběhu trestního stíhání obviněného P. K. , je proto třeba nahlížet jako na běžnou svědeckou výpověď. Pokud jde o okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí, je jí taková okolnost, která má pro rozhodnutí důležitý význam, avšak nikoliv nutně jedině rozhodující. Nepravdivou výpovědí o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, je výpověď, ke které v době, v níž byla učiněna, jsou orgány činné v trestním řízení nuceny přihlédnout, a která může vést k jinému rozhodnutí těchto orgánů stran průběhu trestního řízení a jeho výsledku a může znemožnit zjištění skutkového stavu věci (srov. B 8/1975-63).
Jestliže svědek po zákonném poučení učinil svědeckou výpověď, v níž uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nebo takovou okolnost zamlčí, spáchá přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Okolnost, že takto vypovídal v trestní věci jiného obviněného, u něhož po této výpovědi došlo z formálních důvodů ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, nemá žádný vliv na to, že zmíněný přečin byl dokonán. Je proto zcela nesprávné, jestliže odvolací soud dovozuje „neúčinnost“ svědecké výpovědi a její nepoužitelnost v dalším řízení z toho důvodu, že došlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, které po krátké době bylo znovu zahájeno pro týž skutek. Takto učiněná výpověď je použitelná i v průběhu následného trestního stíhání téhož pachatele pro týž skutek, protože nedošlo k pravomocnému zastavení trestního stíhání, jehož předmětem je takto vymezený skutek. “
Protože obviněný v tomto dovolacím řízení namítá, že jeho svědecká výpověď nemohla mít reálný podklad pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, především soudu v trestní věci obviněného P. K. , je tato námitka nepřípustná, protože obviněný se jí snaží dosáhnout toho, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací se jí znovu zabýval a revidoval své právní závěry učiněné ve shora zmíněném usnesení (srov. rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). Pokud by obviněný uplatnil jen tuto námitku, musel by Nejvyšší soud dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
Obviněný však vznesl další námitky proti právnímu posouzení skutku. Namítl, že se odvolací soud nezabýval tím, zda jeho jednání nemohlo být posouzeno jako pokus, údajně „v návaznosti na závazný pokyn prezentovaný na straně 10 usnesení Nejvyššího soudu cit. shora“. Obviněný tuto námitku nijak neodůvodnil ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. a dovolací soud ji proto nemůže přezkoumávat. Přesto k ní musí dodat, že v odůvodnění usnesení ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1357/2014, nedal žádný závazný pokyn Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby skutek posoudil jako pokus přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §21 odst. 1 k §346 odst. 2 tr. zákoníku, což obviněný a jeho obhájce mohou snadno zjistit při pozorném studiu odůvodnění zmíněného usnesení. Nejvyšší soud, stejně jako soud odvolací, není oprávněn dávat po zrušení rozhodnutí soudům nižších stupňů závazné pokyny, k jakým závěrům mají dospět při hodnocení jednotlivých důkazů, ani k tomu, jaká celková skutková zjištění mají učinit a už vůbec ne k právní kvalifikaci skutku (srov. č. 57/1984 Sb. rozh. tr.). Za závazný pokyn podle §265s odst. 2 tr. ř. nelze považovat výklad trestněprávní neúčinnosti a nepoužitelnosti úkonů fyzické osoby citovaný z komentáře k trestnímu zákoníku, na nějž Nejvyšší soud odkázal.
Obviněný také namítl, že odvolací soud nezaujal stanovisko k námitce obhajoby, že u osoby stíhané pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, která měla nepravdivě popsat okolnosti spáchání určité trestné činnosti, musí orgány činné v trestním řízení vyřešit jako předběžnou otázku, zda tato osoba není sama pachatelem trestné činnosti, protože v takovém případě nemůže být trestně odpovědná za uvedený přečin. Odkázal přitom na rozhodnutí publikované pod č. 39/1970 Sb. rozh. tr. Je skutečností, že obviněný tuto námitku vznesl opakovaně, naposledy ve veřejném zasedání před odvolacím soudem, který se však jí nezabýval, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí. Nejvyššímu soudu je samozřejmě znám obsah rozhodnutí č. 39/1970 Sb. rozh. tr., ale i dalších rozhodnutí, např. rozhodnutí č. 25/1969 Sb. rozh. tr., podle něhož osoba, která spáchala trestný čin, se nepravdivou svědeckou výpovědí ohledně tohoto svého trestného činu nedopouští trestného činu křivé výpovědi podle §175 trestního zákona (nyní trestného činu podle §346 trestního zákoníku) ani tehdy, byla-li řádně poučena o právu odepřít vypovídat podle §100 odst. 2 tr. ř. Trestní stíhání takové osoby, třebas nebyla ve věci obviněným, by bylo v rozporu s §92 odst. 1 tr. ř., podle něhož obviněný nesmí být k výpovědi nebo k doznání žádným způsobem donucován, protože sankce stanovená na trestný čin podle §175 trestního zákona (nyní podle §346 trestního zákoníku) by představovala nepřípustné donucení k pravdivé výpovědi. Ve věci obviněného nebyly zjištěny okolnosti nasvědčující tomu, že taková námitka je relevantní, ani nebyl učiněn žádný úkon trestního řízení směřující k zahájení trestního stíhání obviněného pro jiný skutek.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný opírá tento důvod dovolání o alternativu dovolacího důvodu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nezjistil, že by byl dán v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu zmíněný důvod dovolání, a proto není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v uvedené alternativě.
Obviněný také namítl, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. jsou podle něj relevantně uplatněny, protože je dán extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů v důsledku čehož byly „nesprávně aplikovány zákonné znaky skutkové podstaty přečinu na zjištěný skutkový stav, a to i při vědomí toho, že ve své podstatě i vadné skutkové zjištění skutkového stavu je „eo ipso“ z pohledu práva hmotného důvodem pro nesprávné právní posouzení, aniž by tyto dvě roviny procesní činnosti bylo možné striktně oddělit“. Obviněný tedy jen v obecné poloze odůvodnil tzv. extrémní (tj. nesmírný) nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku soudy obou stupňů, aniž by v souladu s požadavky §265f odst. 1 tr. ř. uvedl, v čem konkrétně spočívá zmíněný extrémní nesoulad. Nejvyšší soud na základě takto formulované dovolací námitky nemohl přezkoumat, zda je tato námitka důvodná.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je založeno na námitkách, které jsou zčásti nepřípustné, zčásti podané z jiného důvodu, než jsou důvody stanovené v §265b odst. 1 tr. ř. a zčásti zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu