ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1413.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1413/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. ledna 2016 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 15/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 44 T 15/2015, byl obviněný uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto přečinů se podle výroku o vině rozsudku soudu I. stupně dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) dne 18. 3. 2015, v době od 17.00 do 17.15 hodin v P., R., ve zmrzlinárně A., zezadu přistoupil k platící poškozené K. V., načež jí z levé ruky vytrhl zelenou koženou peněženku v hodnotě 700 Kč, v níž se nacházela finanční hotovost ve výši 873 Kč, a platební karty Mastercard a VISA, vydané na jméno poškozené, po čemž ze zmrzlinárny utekl ven, kde byl po pronásledování poškozenou a kolemjdoucími zadržen hlídkou Policie ČR i s peněženkou, která byla poškozené vrácena, přičemž se jednání dopustil, ačkoliv byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 14 T 120/2013, mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců, který vykonal dne 21. 9. 2014.
Za výše uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím ustanoveného obhájce JUDr. Martina Doubravy řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. s tím, že neměl v řízení obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný uvedl, že dokazování neproběhlo v přítomnosti obhájce, a neměl tedy obhájce „v tom smyslu, že si ho sám nezvolil, nezvolila mu ho jiná oprávněná osoba a ten mu byl ustanoven, ale obhájce nebyl vyrozuměn o hlavním líčení, resp. obhájci bylo ustanovení doručeno až po hlavním líčení, tedy obhájce nebyl přítomen úkonu a tento úkon stal základem pro rozhodnutí“. Odvolacímu soudu, že proto vytýká nesprávné hodnocení problematiky jeho ex offo obhajoby.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že oba soudy vycházely „pouze z mého doznání před soudem dne 20. 3. 2015, nikoli dne 26. 3. 2015, kdy mi byl soudem I. stupně určen obhájce ex offo, který obdržel ustanovení obhájce spolu s protokolem o již proběhlém hlavním líčení ze dne 26. 3. 2015“. Uvedl, že si je vědom, že jeho odvolání bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, po meritorním přezkoumání rozsudku podle §254 odst. 1 tr. ř. Zamítnutí jeho odvolání odvolacím soudem považuje ale za chybné rozhodnutí, kterým mu byl odňat přístup k druhé instanci, a chce „dosáhnout odstranění tohoto stavu, kdy se obviněnému přístup k druhé instanci umožní po meritorním zkoumání věci v přítomnosti obhájce“. Uvedl také, že trpí diagnostikovanou poruchou, která není léčená, a jeho jednání je zkratkové, velmi často pro jeho okolí nepochopitelné a nepředvídatelné. Vzhledem k jiné trestné činnosti, ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 49/2015, se obviněný také domnívá, že „jde o nesprávně uložený trest z hlediska nápravy“.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný byl zadržen podle §76 odst. 1 tr. ř. od 18. do 20. 3. 2015, kdy byl ze zadržení propuštěn, přičemž hlavní líčení se konalo dne 26. 3. 2015. Důvody nutné obhajoby pak podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. nastaly až dne 9. 4. 2015, tato skutečnost byla zjištěna dne 5. 5. 2015, a proto byl podle §36 odst. 1 tr. ř obviněnému ustanoven obhájce. Důvody nutné obhajoby, že proto v době konání hlavního líčení neexistovaly a nebyl tak dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Proto podle státní zástupkyně ani meritorní rozhodnutí ve věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
K vyjádření státní zástupkyně obviněný v replice uvedl, že podle jeho názoru existovaly důvody nutné obhajoby již na počátku hlavního líčení, a nejméně od 9. 4. 2015 již měl mít ustanoveného obhájce, když sám si jej nikdy nezvolil. Protože až po konstatování dovolacího soudu, zda řízení trpí vytýkanou vadou absence ustanoveného obhájce, bude možné posoudit, zda vadu lze odstranit v dovolacím řízení, obviněný uvedl, že „rozhodně není namístě odmítat dovolání bez hodnocení, jak navrhováno NSZ“. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a výslovně se vzdal své účasti i v případném veřejném zasedání. Navrhl také, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, „když je zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání“.
III.
Obviněný uplatnil předně důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný byl dne 18. 3. 2015 po činu zadržen Policií ČR podle §76 odst. 1 tr. ř. (č. l. 5 tr. spisu). Dne 20. 3. 2015 v 08.45 hod. byl státní zástupkyní podán u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na potrestání na D. M. jako podezřelého, který byl současně soudu předán s tím, že se nachází v policejní cele. Doručením uvedeného návrhu soudu, se podezřelý D. M. podle §314b odst. 1 tr. ř. stal obviněným. Bezprostředně po provedení výslechu D. M. již jako obviněného soudcem, byl ze zadržení propuštěn na svobodu podle §314b odst. 2 tr. ř. v den podání návrhu na potrestání, tedy dne 20. 3. 2015 ve 13.45 hod. (č. l. 44 a 50 tr. spisu). Před propuštění ze zadržení byl obviněnému současně sdělen termín konání hlavního líčení dne 26. 3. 2015. K tomuto hlavnímu líčení se obviněný nedostavil. Protože při svém výslechu soudcem dne 20. 3. 2015 byl poučen o tom, že v případě nedostavení se k hlavnímu líčení bez omluvy může být konáno v jeho nepřítomnosti, a současně také prohlásil, že souhlasí se zkrácením 5-ti denní lhůty k přípravě a žádá, aby bylo hlavní líčení konáno i přes nezachování této lhůty, bylo hlavní líčení konáno podle §202 odst. 2 tr. ř. v jeho nepřítomnosti. Podle §314d odst. 2 tr. ř., za použití §207 odst. 2 tr. ř., byly pak v hlavním líčení přečteny protokoly o výslechu podezřelého na č. l. 14-18 tr. spisu a o výslechu obviněného na č. l. 49-50 tr. spisu. Podle §314 odst. 2 tr. ř. (věta druhá), pak bylo upuštěno od dokazování skutečností, které obviněný a státní zástupkyně prohlásili za nesporné. Poté bylo dokazování prohlášeno za skončené a byl vyhlášen rozsudek. Na obviněným označené adrese pro účely doručování si zásilku s rozsudkem nevyzvedl, a tato byla dne 30. 4. 2015 vrácena nedoručená zpět soudu. Následně bylo dne 5. 5. 2015 v evidenci osob zjištěno, že se obviněný od 9. 4. 2015 nachází ve vazbě v další trestní věci, a to ve Vazební věznici P.-R. (č. l. 59 tr. spisu). Obviněnému byl proto rozsudek soudu I. stupně doručen až dne 11. 5. 2015 do této věznice. Opatřením ze dne 26. 5. 2015 byl pak obviněnému podle §39 tr. ř., z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. (pozn. výkon vazby), ustanoven obhájce JUDr. Martin Doubrava (č. l. 60 tr. spisu), který následně ve věci podal odvolání, o kterém pak Městský soud v Praze rozhodl za přítomnosti obviněného i jeho obhájce ve veřejném zasedání dovoláním napadeným usnesením ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015 (č. l. 91 a násl. tr. spisu). Ve veřejném zasedání nebyly odvolacím soudem prováděny žádné důkazy.
Ze znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je zřejmé, že dopadá na případy, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Tímto dovolacím důvodem je poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Důvody nutné obhajoby jsou stanoveny v §36 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř., podle kterého musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř.), je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena anebo jde-li o řízení proti uprchlému. Podle §36 odst. 2 tr. ř. musí mít obviněný obhájce tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení i tehdy, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Z uvedeného je zřejmé, že obhajobu je třeba zajistit v případech, kdy si obviněný svou obhajobu nemůže vzhledem k zákonem vymezeným objektivním okolnostem sám náležitě zajistit. V případech uvedených v §36 odst. 1, 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení. V případě §36 odst. 2 tr. ř. tato povinnost stanovena není, ale obviněný musí mít obhájce od doby, kdy vznikl důvod nutné obhajoby. Je-li tento důvod dán již v době zahájení trestního stíhání, musí mít obviněný obhájce od zahájení trestního stíhání.
V tomto případě obviněného D. M. bylo proti němu jako podezřelému vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení (§179a a násl. tr. ř.), v den spáchání skutku, tedy dne 18. 3. 2015 bylo policejním orgánem D. M. sděleno podezření podle §179b odst. 3 tr. ř., a dne 20. 3. 2015 byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na potrestání. Bylo-li konáno zkrácené přípravné řízení, v jehož závěru byl na podezřelého D. M. podán u soudu návrh na potrestání pro dané přečiny, čímž bylo podle §314b odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání, a D. M. se z podezřelého stal obviněným, stalo se tak v době, kdy nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu, nebyl zbaven a ani u něj nebyla omezena způsobilost k právním úkonům, nebyl uprchlý a ani nebyl stíhán pro trestný čin s horní hranicí trestu odnětí svobody převyšující pět let. Nebyly u něj proto dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1, 3 tr. ř. Nelze proto přisvědčit námitce obviněného, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a že dokazování proběhlo bez přítomnosti obhájce. Obviněný D. M. ještě v postavení zadrženého podezřelého nevyužil svého práva zvolit si obhájce podle §76 odst. 6 tr. ř. a výslovně při výslechu prohlásil, že si obhájce nevolí. Ze zadržení pak byl propuštěn na svobodu ihned po jeho výslechu soudcem v den, kdy se v důsledku podání návrhu na jeho potrestání stal z podezřelého obviněným. Před tímto výslechem byl také soudcem jako obviněný poučen podle §33 odst. 1 tr. ř. opět o jeho právu zvolit si obhájce, ale opět toto své právo nevyužil. Z obsahu uvedeného spisu tak vyplývá, že u obviněného k porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nedošlo.
Podle §36 odst. 1, 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení (viz §12 odst. 10 tr. ř.), které zahrnuje postup před zahájením trestního stíhání, od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby nebo do dalších v tomto ustanovení uvedených úkonů. Nutná obhajoba tak počíná až od zahájení trestního stíhání, což vyplývá z použitého pojmu "obviněný" v ustanovení §36 tr. ř. Podle §32 tr. ř. toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných trestním řádem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání, neboť od této doby se také řízení ve smyslu §160 odst. 1 tr. ř. vede proti konkrétní osobě. Protože se v této věci vedlo tzv. zkrácené přípravné řízení, tak D. M. byl až do podání návrhu na jeho potrestání soudu, tedy až do 20. 3. 2015, v postavení podezřelého, když podle §314b odst. 1 tr. ř. se ve věcech, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, trestní stíhání zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. Jako na podezřelého se na něj ustanovení o nutné obhajobě nevztahovalo. Poté, co se stal okamžikem podáním návrhu na jeho potrestání soudu obviněným, pak nebyl soudcem vzat do vazby, což by u něj založilo důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., ale naopak byl po výslechu ihned propuštěn na svobodu. Mohl si tak sám zvolit obhájce, o čemž byl řádně poučen jako podezřelý policejním orgánem podle §76 odst. 6 tr. ř., tak opět jako obviněný před jeho výslechem soudcem podle §33 odst. 1 tr. ř. Protože nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby, a obviněný si sám obhájce nezvolil, nic nebránilo také konání hlavního líčení dne 26. 3. 2015 bez obhájce, a také v nepřítomnosti obviněného, který se k němu bez omluvy nedostavil a sám se tak zbavil možnosti uplatnit svá práva obviněného v řízení před soudem. Důvod nutné obhajoby u něj nastal až po hlavním líčení, a to v důsledku vzetí obviněného do vazby v jiné trestní věci. Vzhledem ke zjištění této skutečnosti mu byl soudem ustanoven dne 26. 5. 2015 obhájce JUDr. M. Doubrava, který následně ve věci podal odvolání, o kterém pak Městský soud v Praze rozhodl za přítomnosti obviněného i jeho obhájce ve veřejném zasedání, a to dovoláním napadeným usnesením ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 252/2015. Pokud obviněný v replice k vyjádření státní zástupkyně k jeho dovolání uvedl, že nejméně od 9. 4. 2015 měl mít ustanoveného obhájce, tedy od doby, kdy byl vzat do vazby v jiné trestní věci, je skutečností, že tímto dnem u něj vznikl důvod nutné obhajoby i v této jeho trestní věci. I když mu byl obhájce po zjištění této skutečnosti ustanoven až dne 26. 5. 2015, nemá tato skutečnost z hlediska zachování práva obviněného na obhajobu význam, protože od 9. 4. 2015 do 26. 5. 2015 nebyly ve věci prováděny žádné úkony, u kterých by obviněný mohl toto své právo uplatňovat.
Nedostatek v postupu soudu lze spatřovat pouze v tom, že obviněnému před ustanovením obhájce neurčil podle §38 odst. 1 tr. ř. lhůtu ke zvolení obhájce, tedy nedal mu možnost, aby si obhájce zvolil sám. Proti ustanovenému obhájci ale obviněný žádné námitky nevznesl a neprojevil ani v dalším průběhu trestního stíhání přání zvolit si obhájce jiného. Naopak obviněný i obhájce tuto skutečnost akceptovali a také se tak v řízení chovali. Uvedené formální pochybení soudu tak nemohlo nijak ovlivnit skutečnost, že právo obviněného na obhajobu bylo zachováno a řízení jako celek nepozbylo charakter spravedlivého procesu.
Obviněný uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu I., eventuálně II. stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu dokazování a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. Pouze z hlediska hmotněprávních námitek uvedených v dovolání, je pak povinen zkoumat, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Obviněný v dovolání obecně sice v souladu s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, čímž ale pouze odcitoval zákonné znění tohoto dovolacího důvodu. Jeho konkrétní námitka, že „soudy vycházely pouze z mého doznání před soudem dne 20. 3. 2015, nikoliv dne 26. 3. 2015, kdy mi byl soudem určen obhájce ex offo, který obdržel ustanovení obhájce spolu s protokolem o již proběhlém hlavním líčení“, ale neodpovídá uvedenému dovolacímu důvodu, když je založena na tvrzení zpochybňujícím nikoliv hmotněprávní posouzení soudy zjištěného skutku, ale procesní postup soudu. Takovéto námitky ale obviněným uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, stejně jako námitka, že mu byl „nesprávně uložený trest z hlediska nápravy“. K výše citované, poněkud nejasně formulované námitce („…nikoli dne 26. 3. 2015…“), přitom lze dodat, že soudy nemohly vycházet z žádného doznání obviněného dne 26. 3. 2015, protože v ten den se konalo hlavní líčení, ke kterému se obviněný bez omluvy nedostavil.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že napadené usnesení odvolacího soudu ani předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami a ve věci nebyl námitkami obviněného naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak námitky obviněného neodpovídaly. Proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu