ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.143.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 143/2016-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2016 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 9 To 409/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 50/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 1 T 50/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 24 měsíců s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 12. 2012, sp. zn. 14 T 251/2012, a další obsahově navazující rozhodnutí. Části obžaloby byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. a podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Mělníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný
- dne 31. 8. 2011 v úmyslu neuhradit sjednané práce uzavřel s J. M., jednatelem obchodní společnosti MIP thermo Praha, spol. s r.o., smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce domu č. … v obci Č., avšak provedené a fakturované práce v celkové hodnotě 152 400 Kč neuhradil, ačkoli za tímto účelem převzal od zadavatele stavby J. K. finanční prostředky formou plateb na bankovní účet B. V., a tyto prostředky si ponechal ke škodě obchodní společnosti MIP thermo Praha, spol. s r.o. (bod 1 výroku o vině),
- v období od října 2011 do března 2012 na základě lživé legendy o získání státní zakázky na opravu Náprstkova depozitáře v Liběchově a o potřebě stavebního nářadí v úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch vylákal od obchodní společnosti D&K Gips, s.r.o., stavební nářadí určené zejména na bourací práce a další materiál v celkové hodnotě 3 129 918 Kč, který neuhradil, a v březnu 2012 pod záminkou úhrady výkupného za uneseného syna vylákal od poškozeného Z. D. částku 250 000 Kč, přičemž z odůvodnění rozsudku je patrno, že obviněný poškozenému slíbil vrácení peněz z výtěžku z prodeje svých bytů (body 2/a, 2/b výroku o vině),
- v období od března 2012 do května 2012, ač nebyl oprávněn vystupovat jako zástupce Bytového družstva U broučka v Neratovicích, oslovil J. B., jednatele obchodní společnosti ABRU, s.r.o., s nabídkou na zateplení panelového domu uvedeného bytového družstva, přičemž věděl, že takovou zakázku není schopen zprostředkovat nebo ovlivnit, a pod záminkou zajištění této zakázky a dalších zakázek vylákal od J. B. souhlas k tomu, aby jménem obchodní společnosti ABRU, s.r.o., odebral u obchodní společnosti D&K Gips, s.r.o., stavební nářadí a stavební materiál v celkové hodnotě 359 528 Kč, přičemž slíbil, že toto zboží fakturované obchodní společnosti ABRU, s.r.o., uhradí, což ale neměl v úmyslu, takto získané zboží rozprodal a způsobil obchodní společnosti ABRU, s.r.o., škodu ve výši 359 528 Kč, a dále nabídl J. B. jako jednateli obchodní společnosti ABRU, s.r.o., zakázku spočívající v dokončení prací na zateplení domu č. … v obci Č., neoprávněně při tom vystupoval jako zadavatel prací, věděl, že finanční prostředky na předmětné práce, které mu již dříve vyplatil J. K. (jako skutečný zadavatel), si ponechal, a práce vykonané obchodní společností ABRU, s.r.o., v hodnotě 211 550 Kč neuhradil a ani to neměl v úmyslu (body 3/a, 3/b výroku o vině).
Odvolání obviněného, podané proti odsuzujícímu výroku o vině a navazujícím výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 9 To 409/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek byl ve všech bodech odsuzujícího výroku nesprávně posouzen jako trestný čin. Uvedl, že ve skutečnosti šlo jen o nesplnění závazků z obchodněprávních vztahů a že odsuzující výrok je v rozporu s pojetím trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Kromě toho zpochybnil zjištění soudů ohledně výše způsobené škody a namítl nedostatečnost provedeného dokazování ve vztahu k výši škody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření vyloučil, že by se v dané věci jednalo jen o civilněprávní vztahy. Poukázal na to, že ze zjištění soudů vyplývá, že ze strany obviněného šlo o jednání od počátku podvodné. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vyjádření neobsahovalo žádnou zásadnější argumentaci nad rámec odůvodnění rozsudku a napadeného usnesení, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Posuzovaným skutkem byly zákonné znaky uvedeného trestného činu evidentně naplněny. Ve všech bodech odsuzujícího výroku o vině šlo o to, že obviněný dosáhl obohacení ve svůj prospěch jednáním, při němž poškozeným prezentoval nepravdivé údaje, které se zčásti týkaly již samotného účelu požadovaného plnění a kterými vždy předstíral ochotu a způsobilost poskytnout odpovídající protiplnění, ačkoli ve skutečnosti jeho úmyslem od počátku bylo neuhradit odebrané zboží či přijaté výkony v podobě stavebních prací (body 1, 2/a, 3) a nevrátit poskytnuté peníze (bod 2/b). Na trestnosti jednání obviněného nic nemění okolnost, že k němu došlo v rámci vztahů, které navenek měly podobu soukromoprávních závazkových vztahů. Jestliže obviněný do těchto vztahů vstupoval od počátku s úmyslem získat od druhé strany plnění a neposkytnout za ně odpovídající protiplnění a jestliže k dosažení tohoto cíle používal klamavých údajů, pak tím výrazně překročil rámec soukromoprávních vztahů a jeho jednání nabylo povahy vyloženě kriminálního činu. Posouzení skutku jako trestného činu rozhodně není žádnou nepodloženou kriminalizací pouhého nesplnění závazků ze soukromoprávních vztahů, ale je přiléhavou reflexí od základu podvodné povahy jednání obviněného. Obviněný byl v situaci, kdy již zaniklo jeho živnostenské oprávnění, neměl žádný legální zdroj příjmů, naopak měl nesplněné dluhy a byl vystaven několika exekucím. Za tohoto stavu byla i z jeho subjektivního hlediska zřejmá nereálnost slibů, kterými vyvolával u poškozených omyl v tom, že se jim dostane odpovídajícího protiplnění.
O výši škody nejsou žádné důvodné pochybnosti. Pokud obviněný posuzovaným jednáním vylákal od poškozených zboží a pracovní výkony, byla výše škody zjištěna na podkladě faktur, v nichž byla uvedena cena zboží a příslušných stavebních prací. Poškození fakturovali zboží a vykonané práce ve výši, jako by šlo o běžné obchodněprávní vztahy. Z toho je patrno, že fakturované částky svou výší odpovídaly cenám, které byly v době a místě činu obvyklé. Konfrontuje-li se výše částek, fakturovaných poškozenými, s povahou a množstvím dodaného zboží a vykonaných prací, pak uvedené částky nejsou nijak nápadné a nevzbuzují žádnou pochybnost v tom smyslu, že by nějak vybočovaly z rámce obvyklých cen. Obviněný ostatně nevznesl v tomto ohledu žádné konkrétní námitky a omezil se na povšechné konstatování, že zboží a práce nebyly oceněny znaleckým posudkem. K tomu lze jen dodat, že soudy přijatelně vysvětlily jak svůj postup při zjišťování výše způsobené škody na podkladě těch důkazů, které byly provedeny, tak svůj závěr o nadbytečnosti dalšího dokazování podle návrhů obviněného.
Napadené usnesení, jímž Krajský soud v Praze ponechal nedotčen výrok o vině obviněného zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu