ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1539.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1539/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 11. 2016 o dovolání obviněného Š. Z . , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 9 To 599/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 31/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Š. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 9 To 599/2015, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 1 T 31/2015. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr .ř. Uplatněnými námitkami se snažil zpochybnit správnost skutkových zjištění soudů, podle nichž je osobou totožnou s pachatelem činu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-východ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, tak jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak citovanému ustanovení obsahově odpovídají jen námitky uplatněné v tom smyslu, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
V posuzované věci byl obviněný odsouzen pro přečin týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha-východ, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný Š. Z. dne 5. 11. 2013 v době od 17:00 hodin do 19:30 hodin v obci R., okr. P.-v., úmyslně otrávil psa plemene německého ovčáka tak, že na oplocený pozemek domu č. p. ..., kde se pes pohyboval, vhodil uzeninu obsahující léčivo s letální dávkou kofeinu, takže pes ve 20:15 hodin v křečích zemřel na následky otravy kofeinem a poškozené J. H. vznikla škoda ve výši 17 960 Kč.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nevykazoval znaky zmíněných přečinů. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem skutku, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, na jejichž podkladě toto zjištění učinily. Tyto námitky se odvíjely od obhajoby obviněného, že se činu nedopustil, že na místě činu v kritickou dobu nebyl a že v tu dobu byl jinde na pracovním jednání. Námitky obviněného pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice soudu dovolacího zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-východ, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o otázku totožnosti obviněného s osobou pachatele skutku. Toto zjištění má odpovídající obsahový podklad především v tom, že jednání pachatele bylo zachyceno kamerovým záznamem pořízeným svědkyní H. V. Ze záznamu není totožnost obviněného zřejmá, avšak byl na něm zachycen svědek L. Z., jak se zdraví s osobou, jejíž jednání spočívající ve vhození předmětu za plot, kde byl pes, bylo kamerou zaznamenáno, a svědek L. Z. potvrdil, že touto osobou byl obviněný. Obviněný namítal, že svědek L. Z. si nebyl jist totožností obviněného. K tomu je ovšem třeba dodat, že svědek po shlédnutí kamerového záznamu připustil, že na záznamu není totožnost obviněného zřejmá, ale s jistotou uvedl, že osobou, kterou podle záznamu zdravil, byl obviněný, kterého poznal v době, kdy ho na místě viděl. Pokud soudy zjištění, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem činu, založily na kamerovém záznamu ve spojení s výpovědí svědka L. Z., nelze tomu z hlediska zásad volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) nic vytknout. Soudy přijatelně vysvětlily, proč nepovažovaly za věrohodné výpovědi svědků, kteří v souladu s obhajobou obviněného uváděli, že obviněný se v kritickou dobu nacházel na jiném místě. Za tohoto stavu je skutkový základ odsuzujícího výroku o vině výsledkem řízení, v němž nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivý proces. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými závěry soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu