ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1566.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1566/2015-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 1. 2016 o dovolání obviněného P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 4 To 359/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 188/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. D. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 4 To 359/2015, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání a odvolání obviněných A. H. a G. D. proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 7 T 188/2014. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uplatněnými námitkami projevil nesouhlas se zjištěním soudů, že je osobou totožnou s jedním ze spolupachatelů útoku, jímž byl spáchán trestný čin. Vytkl, že toto zjištění je v extrémním rozporu s důkazy a že je výsledkem vadného hodnocení důkazů a neúplně provedeného dokazování. Obviněný P. D. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích jeho věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření pouze povšechně uvedla, že námitky obviněného mají skutkovou povahu a nejsou tudíž dovolacím důvodem. Navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Jinak státní zástupkyně neuvedla nic k vlastní otázce namítaného extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Nebylo tedy třeba předkládat vyjádření obviněnému, resp. obhájkyni k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů a k rozsahu dokazování. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný P. D. byl jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku odsouzen pro přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §146 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jindřichově Hradci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v tom, že obvinění A. H., P. D. a G. D. dne 12. 7. 2014 kolem 19,25 hodin v K. Ř., L., okr. J. H., společně napadli poškozeného R. Z. mezi dveřmi jeho bytu, zatlačili ho dovnitř bytu, v bytě ho dále napadali opakovanými údery pěstí do hlavy a po jeho pádu na zem i kopáním do hlavy, čímž mu způsobili drobnější zranění, která po lékařském ošetření zůstala bez zdravotních následků. Z odůvodnění rozsudku je patrno zjištění, že motivem činu byl záměr obviněného A. H. přinutit poškozeného, aby upustil od svých kontaktů s J. Š., se kterou má tento obviněný čtyři děti.
V podaném dovolání obviněný P. D. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav u něho nenaplňoval znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §146 odst. 1 tr. zákoníku nebo znaky spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách proti zjištění, že je osobou totožnou s jedním ze spolupachatelů napadení poškozeného. Tyto námitky navazují na obhajobu obviněného z původního řízení a odvíjejí se od jeho tvrzení, že se napadení poškozeného nijak nezúčastnil a neměl s ním nic společného. Skutková povaha uvedených námitek vylučuje, aby jimi byl obsahově naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jindřichově Hradci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného P. D. s osobou jednoho ze tří spolupachatelů. V tomto ohledu jsou zjištění soudů podložena především výpovědí poškozeného R. Z., který jako svědek v hlavním líčení všechny tři obviněné – a mezi nimi výslovně i obviněného P. D.– označil za pachatele napadení. Výpověď poškozeného byla v souladu s výpověďmi svědků Š. H. a L. P. Ti byli v kritickou dobu v bytě poškozeného na návštěvě, sledovali celý incident a potvrdili, že mezi pachateli, kteří napadli poškozeného, byl obviněný P. D., jehož v hlavním líčení rovněž poznali. Věrohodnost tvrzení poškozeného a dalších uvedených svědků byla nepřímo podporována výpovědí svědkyně K. V., řidičky vozidla taxislužby. Tato svědkyně poznala všechny tři obviněné jako osoby, které v kritickou dobu přivezla z J. H. na místo a krátce na to zase odvezla zpět, přičemž potvrdila, že všichni obvinění společně odešli s tím, že si „něco vyřídí“, a opět společně se po 5 až 10 minutách vrátili k vozidlu. Z toho lze spolehlivě usuzovat, že důvod, pro který obvinění přijeli, měl povahu jejich společné akce. S tím koresponduje zjištění vyplývající ze svědecké výpovědi poškozeného, který uvedl, že obviněný A. H. mu těsně před příjezdem vozidla taxi poslal zprávu SMS se sdělením, že k němu jede „se svou mafií“, a při odjezdu na něho křičel, že ukázal „svoji mafii“ a je zvědav na „mafii“ poškozeného. Z celkového kontextu věci je jasné, že „mafií“ obviněného A. H. byly osoby, se kterými společně přijel vozidlem taxi, a že mezi tyto osoby patřil též obviněný P. D. Za tohoto stavu není nic nelogického na zjištění soudů, že obviněný P. D. byl jedním ze spolupachatelů. Námitky, jimiž obviněný P. D. zpochybňoval toto zjištění, měly původ v tom, že podle úředního záznamu policejního orgánu poškozený při telefonickém oznámení činu na policii kromě obviněných A. H. a G. D., které znal, označil třetího spolupachatele popisem, který neodpovídal obviněnému P. D. (jehož tehdy ani neznal). Pro skutková zjištění soudů je významná výpověď poškozeného v procesním postavení svědka, a nikoli úřední záznam policejního orgánu o přijatém telefonickém oznámení, které poškozený ostatně nijak ani neautorizoval. Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vyložily a že v tomto rámci přijatelně zdůvodnily, proč jako nadbytečné neprovedly další důkazy podle návrhů obviněného. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V této variantě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. konstruován tak, že je vázán na některý další dovolací důvod, v posuzovaném případě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. ledna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu