ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1648.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1648/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. 12. 2016 dovolání obviněného M. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 9 To 214/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 43/2015 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 9 To 214/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 3 T 43/2015.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuj e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 3 T 43/2015, byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na pět let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 6 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný na základě plné moci od jednatele obchodní společnosti RJR - STAV, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Malešická 2823/20a, uzavřel ve dnech 29. 4. 2011, 20. 8. 2011 a 23. 8. 2011 v P., K. ..., v provozovně obchodní společnosti Autosalon Klokočka Centrum, a.s., tři smlouvy o úvěru na koupi motorových vozidel s obchodní společností ŠkoFIN, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 5, přičemž vždy uhradil akontaci a již neuhradil další splátky, a smlouvu o úvěru vždy uzavíral, ačkoli věděl, že podmínky smlouvy nemůže splnit, neboť nedisponuje finančními prostředky na pokrytí splátek, a tím způsobil obchodní společnosti ŠkoFIN, s.r.o., škodu v celkové výši 642 000 Kč.
O odvolání obviněného, podaném proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 9 To 214/2016. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dva a půl roku.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jednal na základě plné moci statutárního orgánu RJR - STAV, s.r.o., že z uzavřených smluv mu nevznikla povinnost cokoli hradit, že nemohl vědět, jak se zachová společnost, za kterou jednal a která byla ze smluv zavázána k placení splátek, a jaký je její finanční stav, zvláště když tato společnost zaplatila vždy vysokou akontaci, že s vozidly nijak nenakládal a že mezi stranami smluv o úvěru byl sjednán zajišťovací převod práva ve prospěch poskytovatele úvěru. Z těchto námitek obviněný vyvozoval, že nespáchal trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státní zástupkyně bylo předloženo obhájci k případně replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že soudy pokládaly za naplněné znaky uvedeného trestného činu v tom, že obviněný „sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu“.
Skutek, tak jak byl až dosud zjištěn soudy a jak byl popsán ve výroku o vině, nenaplňuje znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, pokud by měl být jeho pachatelem obviněný.
Ze zjištění soudů vyplývá, že obviněný uzavřel všechny tři smlouvy o úvěru jako zástupce obchodní společnosti RJR - STAV, s.r.o. Toto postavení obviněný měl podle zjištění soudů na základě plné moci, kterou mu udělil jednatel uvedené obchodní společnosti O. B.
Podle §13 odst. 1 obch. zák. účinného v době činu (zákon č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) právnická osoba jednala statutárním orgánem nebo za ni jednal zástupce. Zastoupení se řídilo ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle §23 obč. zák. zastoupení vznikalo mimo jiné na základě dohody o plné moci. Podle §22 odst. 1 obč. zák. ze zastoupení vznikala práva a povinnosti přímo zastoupenému.
Jestliže v posuzované věci šlo o skutečnou, tj. pravou, plnou moc, pak při těch zjištěních, která učinily soudy, nebyl z titulu uzavřených smluv zavázán obviněný, nýbrž obchodní společnost RJR - STAV, s.r.o., za kterou obviněný jako zástupce jednal. Za tohoto stavu nemůže obstát závěr soudů, že obviněný měl hradit splátky úvěrů. V návaznosti na to je bez významu zjištění, že obviněný věděl, že podmínky smluv sám (tj. obviněný) nemůže plnit, neboť nedisponuje finančními prostředky na pokrytí splátek. Ze strany obviněného by se při splnění dalších podmínek mohlo jednat o trestný čin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (nehledě na přísnější kvalifikaci) za předpokladu, že by bylo zjištěno, že při uzavírání smluv věděl, že obchodní společnost, za kterou jednal, nebude splátky úvěrů platit. Takové zjištění ovšem soudy neučinily.
O trestný čin podvodu spáchaný obviněným by se dále mohlo jednat také v případě, že by bylo zjištěno, že obviněný použil k uzavření smluv o úvěru jménem obchodní společnosti RJR - STAV, s.r.o., fingované plné moci, která mu ve skutečnosti nebyla jednatelem uvedené obchodní společnosti udělena. Pak by povinnost vrátit úvěrové společnosti takto získané prostředky měl obviněný. Avšak zjištění, že by obviněný jednal na podkladě fingované plné moci, soudy neučinily.
Výrok o vině obviněného zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku odporuje zákonu. Napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu