ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1683.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1683/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 12. 2016 o dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 8 To 228/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 70/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmít á .
Odůvodnění:
Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 8 To 228/2016, jímž bylo rozhodnuto o odvolání státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 5 T 70/2015. V podaném dovolání obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl nepřiměřenou přísnost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a vyjádřil názor, že Krajský soud v Plzni nemohl takový trest uložit, když ho státní zástupkyně v odvolání nenavrhovala. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby mu uložil podmíněný trest odnětí svobody.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a který lze na rozdíl od odvolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř. Vezme-li se v úvahu povaha takto stanovených dovolacích důvodů, je zřejmé, že dovolání není určeno ke korekci ukládaných trestů z hlediska jejich přiměřenosti. To se projevuje mimo jiné tím, že žádný ze zákonných dovolacích důvodů nespočívá v nepřiměřenosti uloženého trestu.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu.
Obviněný byl napadeným rozsudkem – po zrušení rozsudku Okresního soudu v Chebu – nově uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Plzni v podstatě v tom, že obviněný v době od 8. 4. 2012 do 21. 5. 2015 v Ch. a jinde neplatil soudně stanovené výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně na svou nezletilou dceru „PAMPELIŠKU“ *).
Změna oproti rozsudku Okresního soudu v Chebu spočívala jednak ve vymezení doby spáchání činu, neboť podle rozsudku Okresního soudu v Chebu obviněný spáchal čin v době od 8. 4. 2012 do 12. 10. 2014, a jednak ve zpřísnění trestu, neboť rozsudkem Okresního soudu v Chebu byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen, zkušební doba byla stanovena na tři roky a obviněnému bylo jako omezení uloženo ve zkušební době řádně platit běžné výživné a podle svých sil uhradit dlužné výživné. V dané věci mohl Krajský soud v Plzni spolu se zpřísněním výroku o vině zpřísnit i trest, protože rozhodl z podnětu odvolání státní zástupkyně, které bylo podáno v neprospěch obviněného. Státní zástupkyně se odvoláním domáhala ve vztahu k výroku o vině rozšíření doby páchání činu a ve vztahu k výroku o trestu uložení „přiměřeného trestu“. Za tohoto stavu nebylo zpřísnění trestu vyloučeno ustanovením §259 odst. 4 tr. ř. bez ohledu na nedostatek výslovného návrhu státní zástupkyně na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl obviněnému uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, která je v §196 odst. 1 tr. zákoníku stanovena až na jeden rok odnětí svobody.
Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře, která je v mezích zákonné trestní sazby, nelze výrok o uložení trestu napadat dovoláním podaným z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítat nepřiměřenost trestu. Namítaná nepřiměřenost uloženého trestu není dovolacím důvodem, a to ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“, tj. jiném, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Vyplývá to již ze vzájemného vztahu obou hmotně právních dovolacích důvodů. V ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je vymezen zvláštní hmotně právní dovolací důvod stanovený ve vztahu k výroku o uložení trestu. Má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden dovoláním kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen skrze zvláštní dovolací důvod stanovený ve vztahu k výroku o uložení trestu.
Přestože přiměřenost trestu jinak je otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §37 – §39 tr. zákoníku, nemůže být namítaná nepřiměřenost trestu „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Opačný výklad, který by to připouštěl, by byl nelogický, neboť by činil ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nefunkčním, bezpředmětným a nadbytečným. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu nutně bylo vždy „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nedávalo žádný smysl. Ve skutečnosti je jeho smyslem – v souladu s účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku – umožnit nápravu jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestů, tj. uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.