ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.288.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 288/2016-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 3. 2016 o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 9 To 231/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 32/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 5 T 32/2015, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Karlových Varech v podstatě v tom, že obviněný dne 27. 1. 2015 v K. V. řídil osobní motorové vozidlo zn. Renault Espace registrační značky ...., ačkoli si byl vědom toho, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 6 T 14/2014, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osmnáct měsíců.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 9 To 231/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Vytkl, že dne 5. 3. 2015, na kdy bylo nařízeno hlavní líčení, které ale bylo odročeno, byl bez jeho přítomnosti proveden mimo hlavní líčení výslech dvou klíčových svědků obžaloby. Poukázal na to, že k odročení hlavního líčení došlo proto, že mu nebylo doručeno předvolání. V postupu Okresního soudu v Karlových Varech spatřoval porušení svého práva na projednání věci ve vlastní přítomnosti, jak je zakotveno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil, že mu tím bylo odebráno právo klást svědkům otázky. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Z tohoto právního názoru Nejvyšší soud při rozhodování nijak nevycházel, takže nepokládal za nutné předkládat vyjádření obviněnému, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Postupem Okresního soudu v Karlových Varech nebylo porušeno žádné ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Hlavní líčení bylo nařízeno nejprve na 5. 3. 2015, avšak obviněnému, který se nedostavil, nebylo doručeno předvolání. Hlavní líčení bylo bez jednání odročeno na 31. 3. 2015, přičemž dne 5. 3. 2015 provedl Okresní soud v Karlových Varech mimo hlavní líčení a bez přítomnosti obviněného výslech svědků P. N. a R. Š. V řízení před Okresním soudem v Karlových Varech obviněný neměl obhájce, takže ani obhájce nebyl přítomen výslechu uvedených svědků. Hlavní líčení dne 31. 3. 2015 se konalo za přítomnosti obviněného, přičemž v průběhu tohoto hlavního líčení byly se souhlasem obviněného a státní zástupkyně k důkazu čteny protokoly o výsleších svědků P. N. a R. Š. ze dne 5. 3. 2015. Hlavní líčení pak bylo znovu opakovaně odročeno s tím, že v hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2015 byl vyhlášen rozsudek.
V souvislosti s provedením důkazu výslechem svědků P. N. a R. Š. zvolil Okresní soud v Karlových Varech postup podle §183a odst. 1 tr. ř. Pokud by byl výslech svědků konán v rámci hlavního líčení za přítomnosti obviněného, měl by obviněný možnost bezprostředně reagovat na jejich výpovědi a klást jim otázky, zvláště když šlo o výpovědi, které z hlediska svého obsahu měly povahu usvědčujícího důkazu. Tuto možnost obviněný při popsaném postupu Okresního soudu v Karlových Varech neměl. Mohl se v hlavním líčení dne 31. 3. 2015 jen vyjádřit ke čteným protokolům o výsleších svědků P. N. a R. Š., ale nemohl jim klást otázky.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má mimo jiné právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod náleží mezi minimální práva obviněného právo „vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě“, což znamená, že ve vztahu k usvědčujícím svědkům má obviněný právo na to, aby jim mohl klást otázky („vyslýchat“), resp. na to, aby za něho otázky svědkům kladl obhájce („dát vyslýchat“). Toto právo je významným prostředkem kontroly věrohodnosti výpovědí usvědčujících svědků, zároveň představuje záruku kontradiktorního řízení při dokazování a tím přispívá k zachování celkové povahy řízení jako řízení spravedlivého (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Právo na spravedlivé řízení je porušeno, jestliže obviněný je na svém právu, které mu poskytují ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy zkrácen postupem soudu. O nic takového se v posuzované věci nejedná. Jestliže Okresní soud v Karlových Varech podle §183a odst. 1 tr. ř. vyslechl svědky P. N. a R. Š. mimo hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, pak podle §183a odst. 3 tr. ř. mohl protokoly o výsleších těchto svědků číst v hlavním líčení pouze za podmínek §211 tr. ř. Okresní soud v Karlových Varech v hlavním líčení dne 31. 3. 2015 přečetl protokoly o výsleších uvedených svědků podle §211 odst. 1 tr. ř., tedy postupem podle ustanovení, které čtení protokolů podmiňuje mimo jiné souhlasem státního zástupce a obviněného. Tato podmínka byla splněna, neboť státní zástupkyně zastupující v hlavním líčení veřejnou žalobu a obviněný souhlasili se čtením protokolů o výsleších svědků P. N. a R. Š. Pokud by obviněný nedal souhlas ke čtení protokolů o výsleších těchto svědků, nemohl by Okresní soud v Karlových Varech číst protokoly a musel by důkaz výpovědí svědků provést jejich osobním výslechem. Z toho je zřejmé, že souhlasem se čtením protokolů o výsleších svědků se obviněný sám zbavil možnosti klást usvědčujícím svědkům P. N. a R. Š. otázky a že této možnosti nebyl zbaven postupem Okresního soudu v Karlových Varech.
V žádném ohledu tedy nedošlo k porušení nějakého ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Porušeno nebylo ani namítané ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. března 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu