ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.570.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 570/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. května 2016 v Brně dovolání obviněné D. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 8 To 22/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 Nt 5006/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné D. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 1 Nt 5006/2014, rozhodl ve věci obviněné D. H. (dále zpravidla jen „obviněná“) podle §99 odst. 5 tr. zákoníku o přeměně ochranného léčení psychiatrického ambulantního, které jí bylo uloženo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 9. 2013 pod sp. zn. 1 Nt 3511/2012, na ochranné léčení psychiatrické ústavní.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 8 To 22/2016, podle §148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněné podané proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 1 Nt 5006/2014.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Jaromíra Štůska, LL.M., včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. Namítla v něm, že dodržuje veškeré podmínky ambulantní léčby a nesouhlasí s uloženým ochranným léčením ústavní formou. Poukázala na fakt, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranné léčby a znalecké posudky neodpovídají jejímu současnému zdravotnímu stavu. Uložení ochranné ústavní léčby je nepřiměřené, neboť trestné činy, které v minulosti spáchala, mají nižší společenskou nebezpečnost.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 8 To 22/2016, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněné, že Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodoval pouze o přeměně již dříve uloženého ochranného opatření v ambulantní formě na formu ústavní. Usnesení odvolacího soudu nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Obviněná D. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a obsahuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak tento soud rozhodl, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, může směřovat současně též proti rozhodnutí soudu prvního stupně; nestačí však podat dovolání jen proti rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. č. 25/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolání musí být opřeno o některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů (§265b tr. ř.), mohou ho podat jen oprávněné osoby (§265d tr. ř.), musí být podáno včas a na správném místě (§265e tr. ř.) a musí mít stanovené obsahové náležitosti (§265f tr. ř.). Nesplnění některého z těchto předpokladů znamená buď odmítnutí dovolání (§265i tr. ř.), nebo jeho zamítnutí (§265j tr. ř.). O uvedených podmínkách k podání dovolání však musí být oprávněné osoby poučeny v příslušném rozhodnutí soudu druhého stupně (§125 odst. 3 tr. ř., §138 tr. ř.; viz též č. 38/2009 Sb. rozh. tr.).
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Rozhodnutím ve věci samé se podle §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. rozumí usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření. Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že podle §99 odst. 5 tr. zákoníku soud může ochranné ústavní léčení změnit na ochranné léčení ambulantní a naopak. Rozhodující je stav choroby v daném období, její vnější projevy v chování léčené osoby a léčebné možnosti v obou typech způsobu výkonu ochranného léčení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovoláním obviněné bylo napadeno rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle §265a tr. ř. nepřipouští. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 1 Nt 5006/2014, obviněné D. H. neukládal žádné ochranné opatření, nýbrž jen rozhodoval o přeměně již uloženého ochranného opatření. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 8 To 22/2016, kterým byla stížnost obviněné zamítnuta a vůči němuž dovolání směřuje, nelze považovat za rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., tj. usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření. Dovolání obviněné proti němu proto není přípustné (srov. rozhodnutí publikované pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné D. H. není přípustné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. K projednání dovolání v neveřejném zasedání v takovém případě není třeba souhlasu obviněné ani nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu