ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.592.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 592/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2016 o dovolání obviněného Ľ. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 8 To 29/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 185/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 89 T 185/2015, byl obviněný Ľ. P. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 54 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněný dne 9. 10. 2015 kolem 9,40 hodin v B., n. K., na chodníku zezadu přistoupil k poškozené B. K., chytl ji za ruku, v které držela kabelku přitisknutou k boku, snažil se jí kabelku vytrhnout, začal se s ní o kabelku přetahovat, přičemž poškozená ztrácela rovnováhu a padala na stěnu domu, a když povolila sevření kabelky, obviněný ji jí vytrhl, z místa utekl, na útěku kabelku prohledal, odcizil z ní hotovost 800 Kč a kabelku odhodil.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 8 To 29/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že skutek - tak jak ho zjistily soudy - nenaplňuje znaky trestného činu loupeže pro nedostatek znaku násilí a že se jedná o trestný čin krádeže. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Podstatou přečinu krádeže je podle §205 odst. 1 tr. zákoníku to, že pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní.
Základní rozdíl mezi oběma uvedenými trestnými činy je dán znakem „násilí“ nebo znakem „pohrůžky bezprostředního násilí“ u trestného činu loupeže. Jestliže násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí byly prostředkem k tomu, aby se pachatel zmocnil cizí věci, jedná se o trestný čin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli o trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku.
Násilím se rozumí vynaložení fyzické síly, která je použita k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je jasné, že skutkový stav, který zjistily soudy, vykazuje znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Posoudit skutek jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je vyloučeno, neboť prostředkem k tomu, aby se obviněný zmocnil kabelky, resp. v ní se nacházejících peněz, bylo násilí použité proti poškozené. Zjištění soudů, že obviněný se snažil vytrhnout poškozené kabelku, kterou držela v ruce přitisknutou k boku, že se s poškozenou o kabelku přetahoval, až poškozená ztrácela rovnováhu a padala na stěnu domu, a že se mu podařilo kabelku vytrhnout, teprve když poškozená povolila sevření, ukazuje na to, že jednání obviněného proti poškozené evidentně záleželo v užití násilí. Nižší intenzita násilí, jak o ní svědčí zjištění, že poškozená nebyla nijak zraněna, nemůže nic změnit na tom, že se jednalo o zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný použil násilí v míře dostatečné k překonání chabého, ale jasně projeveného odporu poškozené, která byla osobou ve věku 84 let a nebyla schopna klást větší odpor. Právní kvalifikace skutku jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku nemůže být zvrácena namítaným sebekritickým vztahem obviněného k činu, nad nímž obviněný projevil lítost, ani namítaným postojem obviněného k trestnímu řízení, v němž obviněný neprojevoval žádnou snahu o obstrukce či jiné ztěžování průběhu řízení.
Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitky, jimiž popřel, že by se proti poškozené dopustil nějakého jednání, které by se dalo pokládat za násilí, byť jen ve formě přetahování o kabelku. Jde o námitky navazující na obhajobu obviněného, která byla založena na tvrzení, že kabelku odcizil poté, co bez jakéhokoli jeho přičinění vypadla poškozené při chůzi z ruky na chodník. V tomto ohledu jsou námitky obviněného ohledně nedostatku zákonného znaku „násilí“ ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku vyvozovány z jiné verze skutkového stavu, než jak byl zjištěn oběma soudy. Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Dovolacím důvodem pak jsou jen námitky, v nichž se tvrdí, že na skutek zjištěný soudy bylo vadně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon. Je-li dovolacím důvodem také „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim zásadně nepřihlíží, ledaže by skutková zjištění soudů byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by to znamenalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. O nic takového se ovšem v dané věci nejedná.
Zjištění soudů ohledně způsobu, jímž se obviněný zmocnil kabelky poškozené, má odpovídající obsahovou vazbu na to, jak poškozená B. K. popsala způsob, jímž přišla o kabelku, a na to, jak jednání obviněného proti poškozené popsala svědkyně V. K., která incident sledovala z auta, jímž projížděla kolem. Poškozená jasně uvedla, že kabelku měla přitisknutou k boku, že ucítila tahání za kabelku a že kabelka jí byla vytržena. Svědkyně V. K. jednoznačně popsala jednání, jemuž byla poškozená vystavena, jako přepadení, lomcování a přetahování, při kterém se poškozená bránila, ale nemohla udržet rovnováhu a svalila se na zeď domu. Pokud soudy hodnotily údaje poškozené i údaje svědkyně jako věrohodné a vzájemně se doplňující, nelze tomu nic vytknout, zejména ne nějakou nelogičnost, zkreslení či jiné vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Napadené usnesení, jímž Krajský soud v Brně ponechal nedotčen výrok o vině obviněného zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a zamítl jeho odvolání jako nedůvodné, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce (obviněný nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu