ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.644.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 644/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2016 o dovolání obviněného M. L. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 4 To 203/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 54/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. 4 T 54/2015, byl obviněný M. L. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – loveckého nože s černou rukojetí a koženkovým pouzdrem.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Teplicích v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 2. 2015 v době od 19,49 hodin do 19,52 hodin v T., M., v herně S. po poškozených K. V. G. a V. H. B. pod pohrůžkou použití nože, který držel v ruce, požadoval vydání finanční hotovosti v neupřesněné výši. Z dalších zjištění Okresního soudu v Teplicích vyplývá, že toho obviněný nedosáhl a z místa utekl.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 4 To 203/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že neměl v úmyslu zmocnit se cizí věci ve smyslu znaků trestného činu loupeže, a zdůraznil, že se žádné hotovosti ani jiné věci nezmocnil a že mu žádný z poškozených nic nevydal. Obviněný uvedl, že se jen snažil získat zpět peníze, které vložil do hracího automatu bez toho, že by mu automat umožnil hrát nebo mu vrátil jeho vklad. Zároveň obviněný popřel, že by se vrácení peněz domáhal s použitím nože. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření poukázala na to, že těžištěm námitek obviněného je jeho nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a uvedla, že tyto námitky nejsou dovolacím důvodem. Proto navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci, který na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že na skutek, jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, bylo vadně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon. Pokud je dovolání podáno proti odsuzujícímu rozhodnutí, mají relevanci dovolacího důvodu námitky uplatněné v tom smyslu, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Z tzv. právní věty výroku o vině je zřejmé, že obviněný byl uznán vinným tím, že „proti jinému užil pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“.
Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Teplicích a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, evidentně naplňuje zákonné znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Poškození byli činní jako obsluha baru a obviněný po nich požadoval vydání peněžní hotovosti, kterou měli ve své dispozici a která byla z hlediska obviněného cizí věcí. Jednání obviněného tedy bylo neseno úmyslem zmocnit se cizí věci, což k dokonání zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku postačí. K dokonání tohoto trestného činu není nutné, aby se pachatel cizí věci skutečně zmocnil, resp. aby mu ji poškozený skutečně vydal. Námitky obviněného, který poukazoval na to, že se hotovosti nezmocnil a že mu poškození žádnou hotovost nevydali, se míjejí s tím, jak je konstruována skutková podstata zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a nemohou tudíž vést k žádné změně výroku o vině.
Zjištění, které je uvedeno ve výroku o vině a podle kterého obviněný požadoval vydání hotovosti pod pohrůžkou použití nože, je v odůvodnění rozsudku konkretizováno tak, že při slovní výzvě k vydání peněz obviněný držel nůž v ruce a čepelí nože mířil proti poškozeným. Takové jednání bylo jasným užitím pohrůžky bezprostředního násilí ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Výrok o vině obviněného zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku je v souladu se zákonem a napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž zůstal výrok o vině nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje, ledaže by skutková zjištění soudů byla v tak extrémním rozporu s provedenými důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V posuzované věci se o nic takového nejedná.
Pokud soudy vyloučily obviněným předkládanou verzi, že do hracího automatu vhodil peníze a že automat mu neumožnil hrát a nevrátil mu vklad, měly pro to v důkazech odpovídající podklad. Ze svědeckých výpovědí poškozených jasně vyplývá, že obviněný jim byl od svého příchodu podezřelý, že ho sledovali a že žádné peníze do hracích automatů nevhazoval. Poškození ve svědeckých výpovědích vyloučili, že by obviněný svůj požadavek na vydání peněz nějak vysvětloval, zejména ne tím, že chce vrátit peníze vhozené bezvýsledně do hracího automatu. S tím plně koresponduje i ta část svědeckých výpovědí poškozených, v níž výslovně uvedli, že obviněný po nich požadoval peníze, aniž by uvedl nějakou částku. Formulace požadavku na vydání peněz svědčí o tom, že se nejednalo o vrácení konkrétní částky předtím vhozené do hracího automatu.
Použití nože, jímž obviněný hrozil poškozeným, je patrné rovněž ze svědeckých výpovědí poškozených, které byly jednoznačné, konzistentní a bez podstatnějších rozporů a které soudy hodnotily jako věrohodné. Podezřelý pohyb obviněného v prostoru herny a jeho manipulace s nožem namířeným proti poškozeným byly zachyceny na kamerovém záznamu, který byl v kritickou dobu pořízen v herně a který podporuje věrohodnost svědeckých výpovědí poškozených.
Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení (13. 7. 2015) pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla předložena s dovoláním obviněného dne 5. 5. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu