ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.669.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 669/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. 13 To 339/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 78/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 2 T 78/2015, byl obviněný M. D. uznán vinným v bodě 1 přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.
Podle zjištění Okresního soudu v Příbrami obviněný spáchal
- přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku tím, že ve dnech 4. 5. 2014 a 11. 5. 2014 z Věznice Příbram, kde vykonával trest odnětí svobody, zaslal své bývalé družce A. V. dva dopisy, v nichž ji za použití vulgárních slov a výhrůžek nutil, aby obnovila jejich vztah, aby mu posílala peníze a balíky do vězení, aby ho pravidelně navštěvovala, aby mu vozila do vězení nezletilou dceru, a kladl jí podmínky, jejichž splnění vyžadoval s tím, že pokud tak neučiní, tak dle dopisu ze 4. 5. 2015 „půjde z kola ven“, obviněný „má v sobě dost velký potenciál, o kterém nemá (poškozená) ani ponětí“, „může jí znechutit život už teď tak, že nebude vědět, která bije“, má se „vzpamatovat, jinak skončí“, a v dopise z 11. 5. 2014 na adresu poškozené napsal výroky „odplata tě nemine, na to vem jed, až se vrátím, moc špatně se ti bude žít, říkám ti naposled“, „už teď jsi prohrála, ty se z toho posereš“, „končíš“, „posereš se z toho, přijde můj čas, to utrpení ti několikanásobně vrátím“, přičemž toto jednání obviněného vyvolalo u poškozené velkou obavu ze zaslaných výhrůžek,
- přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 12. 1. 2015 z Věznice Příbram, kde vykonával trest odnětí svobody, K. R., tetě poškozené A. V., která nereagovala na jeho dopisy, zaslal dopis, v němž o poškozené mluví jako o Satanovi, jehož čas je již vyměřen, dále sděloval, že čeká na datum, kdy půjde ven, že se s poškozenou rozhodně nerozešli, že pokud dojde k odcizení mezi ním a dcerou, bude to pro poškozenou znamenat totální konec, a posléze uváděl, že poškozená má brát dopis jako poslední výstrahu, přičemž toto jednání obviněného vzbudilo u poškozené vzhledem k jeho předcházejícímu jednání důvodnou obavu o život a zdraví.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. 13 To 339/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně namítl, že jeho jednáním nebyly naplněny znaky žádného z trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Vyjádřil názor, že údaje o obsahu dopisu ze dne 4. 5. 2015, které jsou uvedeny ve výroku o vině přečinem vydírání, neodpovídají skutečnému obsahu dopisu. Vytkl, že dopis ze dne 12. 1. 2015 neobsahuje žádné nebezpečné vyhrožování. Bližší argumentaci v dovolání neuvedl. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného pohrůžkou těžké újmy nutí, aby něco konal. Zákonné znaky tohoto přečinu obviněný evidentně naplnil tím, že poškozené odeslal dopisy ze 4. 5. 2014 a 11. 5. 2014, jimiž se snažil přinutit ji k tomu, aby obnovila jejich vztah, posílala mu peníze a balíky, navštěvovala ho ve věznici a vozila k němu do věznice nezletilou dceru, přičemž své požadavky provázel výhrůžkami tím, že bude zasahovat do života poškozené způsobem, který pro ni bude mít velmi vážné nepříznivé následky. Obsah výhrůžek, jak jsou citovány v bodě 1 výroku o vině, plně odpovídá odeslaným dopisům (viz č. l. 91-100 spisu) a koresponduje se zákonným znakem „těžká újma“ ve smyslu §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jinému vyhrožuje těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Zákonné znaky tohoto přečinu obviněný evidentně naplnil tím, že K. R. odeslal dopis z 12. 1. 2015, v němž poškozené A. V. adresoval výhrůžky směřující k její likvidaci. Obsah výhrůžek, jak jsou citovány v bodě 2 výroku o vině, plně odpovídá odeslanému dopisu (viz č. l. 101-104 spisu). I když dopis byl odeslán K. R., výhrůžky byly určeny samotné poškozené A. V. Obviněný odeslal dopis s vědomím, že K. R. jeho obsah sdělí poškozené, o což ji ostatně také žádal. Poškozená vnímala výhrůžky obviněného tak, že z nich měla obavu. Tato obava byla důvodná, neboť poškozená věděla z dřívějšího společného soužití, že obviněný je osobou se sklonem k hrubému a násilnému jednání, a její duševní zdraví bylo nepříznivě ovlivněno posttraumatickou stresovou poruchou (viz znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie - č. l. 78-90 spisu).
Výrok o vině obviněného oběma přečiny je v souladu se zákonem. Napadené usnesení, jímž Krajský soud v Praze ponechal výrok o vině nedotčen a zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Obhájkyně, která za obviněného podala dovolání, v něm odkázala na další argumentaci uvedenou samotným obviněným v jeho dopise ze dne 26. 10. 2015. K tomu však Nejvyšší soud nijak nepřihlížel. Podle §265d odst. 2 tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O tom byl obviněný poučen v usnesení Krajského soudu v Praze. Požadavku ustanovení §265d odst. 2 tr. ř., aby obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce, odpovídá pouze takové podání, které obhájce zpracoval. To nelze obejít odkazem na podání, které si sepíše sám obviněný a na které obhájce jen formálně odkáže. Navíc dopis obviněného ze dne 26. 10. 2015 byl adresován obhájkyni jako „žádost o podání dovolání“, a neměl povahu podání adresovaného soudu. Zmíněný dopis neměl žádné účinky dovolání a nemohl tudíž představovat ani součást jeho obsahu. Proto se jím Nejvyšší soud dále nezabýval.
Vzhledem k delšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení (7. 9. 2015) pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 11. 5. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu