ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.688.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 688/2016-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 o dovolání obviněného R. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 13 To 537/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 120/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 8 T 120/2015, byl obviněný R. H. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozhodnuto bylo také o vině a trestu ohledně obviněných R. R. a R. Š. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Berouně v podstatě v tom, že obvinění R. H., R. R. a R. Š. po vzájemné domluvě a v úmyslu ho nevrátit si dne 3. 4. 2015 zapůjčili smykem řízený nakladač zn. Volvo MC 70C od společnosti Ascendum Stavební stroje Czech, s.r.o., přičemž vypůjčení pracovního stroje sjednal obviněný R. Š. vystupující pod jménem K., pracovní stroj převzal obviněný R. R., zatímco obvinění R. H. a R. Š. na něj čekali, odvezli pracovní stroj k J. P., jemuž ho prodali za 160 000 Kč, přičemž prodej realizoval obviněný R. H., který částku 160 000 Kč ve splátkách přijal, aniž J. P. předal doklady od pracovního stroje, následně dne 16. 4. 2015 obvinění R. R. a R. Š. pracovní stroj odvezli od J. P. k P. G., od něhož inkasovali částku 180 000 Kč, kterou si rozdělili, a tímto jednáním obvinění způsobili společnosti Ascendum Stavební stroje Czech, s.r.o., škodu ve výši 643 000 Kč.
Odvolání obviněného R. H., podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 13 To 537/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný R. H. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že jeho jednání, jak bylo zjištěno soudy, nenaplňuje znaky trestného činu podvodu, a to pro nedostatek subjektivní stránky. Namítl, že zjištění soudů týkající se subjektivní stránky činu jsou u něho v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Po subjektivní stránce jde o úmyslný trestný čin (§13 odst. 2 tr. zák.), a to ve vztahu ke znakům uvedeným v §209 odst. 1 tr. zák., zatímco ve vztahu ke způsobení značné škody jako těžšího následku postačí s ohledem na ustanovení §17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost.
Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
Skutek - tak jak ho zjistily soudy - evidentně vykazuje znaky uvedeného trestného činu, a to i z hlediska subjektivní stránky u obviněného R. H. Úmyslné zavinění obviněného R. H. vyplývá ze zjištění, že společným záměrem všech tří obviněných bylo nevrátit pracovní stroj poškozené společnosti, od které ho v podstatě vylákali předstíráním, že jim jde o jeho vypůjčení. Okolnost, že obvinění prakticky ihned poté, co pracovní stroj navenek ve formě výpůjčky získali do své dispozice, podnikli kroky k jeho zpeněžení prodejem další osobě, jasně ukazuje na jejich podvodný záměr. Obviněný R. H. očividně jednal v dohodě s ostatními obviněnými, jak o tom svědčí zejména zjištění, že s nimi jel pro pracovní stroj, s obviněným R. Š. čekal, až pracovní stroj převezme obviněný R. R., a že osobně fakticky realizoval prodej pracovního stroje J. P. a přijal od něho částku 160 000 Kč. K tomu přistupuje zjištění, podrobněji rozvedené v odůvodnění rozsudku, totiž že všichni tři obvinění společně jeli k objektu poškozené společnosti, kde měl být pracovní stroj vyzvednut, a cestou se v autě bavili o tom, že pracovní stroj následně prodají, byť původním iniciátorem celé machinace byl obviněný R. Š. Závěr o účasti obviněného R. H. ve společném jednání s ostatními obviněnými je podporován také zjištěním, že J. P. s nabídkou prodeje pracovního stroje opakovaně telefonicky kontaktoval právě obviněný R. H. Povaha a rozsah zapojení obviněného R. H. do celé akce vylučují úvahu o tom, že nevěděl, co je jejím účelem, a že nejednal ve shodě s ostatními obviněnými s předem pojatým úmyslem pracovní stroj nevrátit poškozené společnosti a získat jeho prodejem peníze.
Skutková zjištění, z kterých soudy vyvodily závěr o úmyslu obviněného R. H., nejsou v žádném - natož extrémním - rozporu s provedenými důkazy. Tato zjištění vyplývají z výpovědí obviněných R. R. a R. Š., kteří sami spáchání trestného činu doznali a zároveň jasně, konkrétně a přesvědčivě popsali součinnost s obviněným R. H. Na usvědčující výpovědi obviněných R. R. a R. Š. logicky navazovala výpověď svědka J. P., který popsal aktivity obviněného R. H. při prodeji pracovního stroje.
Obviněný R. H. v dovolání zdůrazňoval, že s poškozenou společností sám nejednal. Tím není závěr o jeho spolupachatelství nijak dotčen. Podstatné je, že získání pracovního stroje od poškozené společnosti navenek formou výpůjčky bylo součástí společné akce všech tří obviněných. Obvinění si v rámci úmyslného společného jednání rozdělili své role tak, že výpůjčku pracovního stroje vyjednal obviněný R. Š. (pod cizím jménem), pracovní stroj fyzicky převzal obviněný R. R. a prodej pracovního stroje fakticky provedl obviněný R. H. To, že ze strany obviněného R. H. šlo o dílčí část úmyslného společného jednání, je naopak typickým znakem spolupachatelství, při kterém každá z úmyslně společně jednajících osob odpovídá za celý rozsah trestného činu.
Dále se obviněný R. H. snažil prezentovat svou účast na celé akci jen jako zprostředkování prodeje pracovního stroje J. P., přičemž o částce 40 000 Kč, o které připustil, že si ji po prodeji pracovního stroje ponechal, uváděl, že mu tím obviněný R. Š. vracel dříve půjčenou částku 20 000 Kč s fixním úrokem dalších 20 000 Kč. Tyto námitky byly součástí obhajoby obviněného R. H. již v původním řízení. Soudy tuto obhajobu důvodně odmítly jako nevěrohodnou a správně ji považovaly za vyvrácenou zejména tím, jak účast obviněného R. H. na celé akci popsali obvinění R. R. a R. Š. Soudy výstižně zdůraznily také to, že obviněný R. H. znal obviněného R. Š. a jeho osobní poměry a věděl, že je prakticky bez prostředků, takže není reálné, aby legálně prodával hodnotný pracovní stroj. Nelegálnost prodeje byla kromě jiného demonstrována i tím, že prodej byl realizován bez jakýchkoli dokladů k pracovnímu stroji. Za tohoto stavu je vyloučeno akceptovat námitky obviněného R. H., že z jeho subjektivního hlediska šlo o zprostředkování legálního prodeje pracovního stroje.
Námitky obviněného R. H. směřovaly také k tomu, že se nijak nepodílel na dalším prodeji pracovního stroje P. G. Tyto námitky jsou bezpředmětné, protože dispozice, které vedly k tomu, že pracovní stroj se nakonec ocitl u P. G., následovaly až poté, co byl trestný čin již spáchán (dokonán). Lze jen poznamenat, že ve skutkové části výroku o vině byly tyto dispozice uvedeny nadbytečně.
Rozsudek Okresního soudu v Berouně v části týkající se obviněného R. H. není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení, jímž Krajský soud v Praze zamítl odvolání obviněného R. H., není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu