ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.718.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 718/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. listopadu 2016 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného Mgr. P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. 7 To 286/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 114/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 8 T 114/2013, byl obviněný Mgr. P. K. pod body ad 1) až 3) výroku o vině uznán vinným pokračujícím přečinem neoprávněného nakládání s osobními údaji dle §180 odst. 1 tr. zákoníku, v souběhu s pokračujícím přečinem porušení tajemství dopravovaných zpráv dle §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pokračujícím přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému dle §230 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §180 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný se uvedených přečinů dopustil tím, že „ ad 1) dne 13. 2. 2012 v 09:48:27 hod., z nezjištěného místa požádal poskytovatele e-mailu … zřízeného V. L. o nové přístupové heslo za pomoci stisknutí tlačítka získat zapomenuté heslo na stránce www.seznam.cz , a po následném vyplnění v současné době již nezjistitelné bezpečnostní otázky, kdy odpověď na tuto otázku zjistil dotazem do informačního systému evidence obyvatel k osobě matky zřizovatelky e-mailu V. L., který zadal dne 10. 2. 2012 v 15:41 hod. pod uživatelským kontem (loginem), které bylo registrováno ode dne 17. 6. 2004 na jméno JUDr. J. P., Exekutorský úřad Plzeň-sever, Plzeň, a k němuž měl Mgr. P. K. v postavení exekutorského koncipienta uvedeného úřadu přístup, přičemž při zadávání dotazu uvedl k jeho důvodu spisovou značku 064 EX 592/09, ačkoli spis uvedené spisové značky vedený u exekutorského úřadu neměl souvislost s osobou V. L., načež mu bylo zasláno dne 13. 2. 2012 na jím uvedenou e-mailovou adresu … v 09:49:01 hod. nové přístupové heslo a poté, co poškozená V. L. zjistila zablokování své e-mailové schránky a požádala prostřednictvím e-mailové schránky … po zodpovězení bezpečnostní kontrolní otázky o nové heslo, které jí bylo dne 5. 3. 2012 ve 13:47 hod. zasláno na e-mailovou adresu . ... , Mgr. P. K. opětovně požádal z e-mailové adresy … o nové přístupové heslo s využitím informací získaných předešle uvedeným dotazem do informačního systému evidence obyvatel jednak dne 7. 8. 2012 v 09:07:47 hod., které mu bylo zasláno dne 7. 8. 2012 v 18:43:01 hod. na e-mailovou adresu … a jednak dne 8. 8. 2012 v 08:55:10 hod. a další nové přístupové heslo mu bylo zasláno dne 9. 8. 2012 v 08:21:01 hod. opět na e-mailovou adresu … , ad 2) poté, co dne 24. 8. 2012 v 10:28:58 hod., v 10:47:10 hod. a 13:49:30 hod. z nezjištěného místa požádal z e-mailové adresy … poskytovatele e-mailu … , zřízeného Z. K., rozenou Z., nové přístupové heslo za pomoci stisknutí tlačítka získat zapomenuté heslo na stránce www.seznam.cz , avšak toto heslo mu nebylo sděleno, neboť neodpověděl správně na bezpečnostní kontrolní otázku, kterou bylo rodné příjmení matky uživatelky uvedené e-mailové adresy, následně dne 27. 8. 2012 v 08:55:31 hod. opětovně požádal z e-mailové adresy … o nové přístupové heslo za pomoci stisknutí tlačítka získat zapomenuté heslo na stránce www.seznam.cz , kterou bylo rodné příjmení matky uživatelky uvedené e-mailové adresy, kdy odpověď na tuto otázku zjistil dotazem do informačního systému evidence obyvatel k osobě zřizovatelky e-mailu Z. K. a její matky V. Z., které zadal dne 24. 8. 2012 v 10:42 hod. a téhož dne v 15:42 hod. pod uživatelským kontem (loginem), které bylo registrováno ode dne 17. 6. 2004 na jméno JUDr. J. P., Exekutorský úřad Plzeň-sever, a k němuž měl Mgr. P. K. v postavení exekutorského koncipienta uvedeného úřadu přístup, přičemž při zadávání dotazů uvedl spisovou značku 064 EX 995/10, ačkoli spis vedený pod touto spisovou značkou u Exekutorského úřadu Plzeň-sever neměl souvislost s osobami Z. K. a V. Z. a nové přístupové heslo mu bylo zasláno dne 27. 8. 2012 v 08:56:01 hod. na e-mailovou adresu … , a do e-mailové schránky přistoupil nejméně dne 17. 9. 2012 v 09:00:54 hod. z IP adresy …, přidělené společností UPC Česká republika a. s., JUDr. J. P., se záměrem získat informace z e-mailové korespondence uživatelky uvedené e-mailové adresy, s níž vedl spor ohledně kupní ceny a zjištěných vad nemovitosti, kterou Mgr. P. K. Z. K. a jejímu příteli V. H. prodal, ad 3) poté, co se dne 27. 8. 2012 v 09:49:30 hod. prostřednictvím e-mailové adresy … a dne 28. 8. 2012 v 09:05:45 hod., 09:26:32 hod., 11:16:30 hod., 14:41:17 hod., dále dne 29. 8. 2012 v 08:50:38 hod., 13:14:59 hod., dále dne 30. 8. 2012 v 08:55:29 hod., dne 31. 8. 2012 v 09:11:23 hod. a dne 2. 9. 2012 v 16:34:51 hod., dne 4. 9. 2012 v 08:35:30 hod., dne 5. 9. 2012 v 11:46:24 hod. a dne 7. 9. 2012 v 08:53:34 hod. prostřednictvím e-mailové adresy … z nezjištěného místa požádal poskytovatele e-mailu … , zřízeného V. H., o nové přístupové heslo za pomoci stisknutí tlačítka získat zapomenuté heslo na stránce www.seznam.cz , avšak toto heslo mu nebylo sděleno, neboť neodpověděl správně na bezpečnostní kontrolní otázku, kterou bylo rodné příjmení matky uživatele uvedené e-mailové adresy, následně dne 12. 9. 2012 v 10:28:26 hod. opětovně požádal z emailové adresy … o nové přístupové heslo za pomoci stisknutí tlačítka získat zapomenuté heslo na stránce www.seznam.cz , kterou bylo jak shora uvedeno rodné příjmení matky uživatele uvedené e-mailové adresy, kdy odpověď na tuto otázku zjistil dotazy do informačního systému evidence obyvatel k osobě V. H. a J. H., které zadal dne 28. 8. 2012 v 15:03 hod. a téhož dne v 15:05 hod., pod uživatelským kontem (loginem), které bylo registrováno ode dne 17. 6. 2004 na jméno JUDr. J. P., Exekutorský úřad Plzeň-sever, a k němu měl Mgr. P. K. v postavení exekutorského koncipienta uvedeného úřadu přístup, přičemž při zadávání dotazů uvedl spisovou značku 064 EX 484/02, ačkoli spis vedený pod touto spisovou značkou u Exekutorského úřadu neměl souvislost s výše uvedenými osobami a nové přístupové heslo mu bylo zasláno na e-mailovou adresu … dne 12. 9. 2012 v 10:29:01 hod., přičemž do této e-mailové schránky přistoupil nejméně dne 18. 12. 2012 ve 12:15:03 hod. z IP adresy …, která byla přidělena společností UPC Česká republika a.s., JUDr. J. P., Plzeň, opět se záměrem získat informace z e-mailové korespondence uživatele výše uvedené e-mailové adresy, s nímž rovněž vedl spor ohledně kupní ceny a zjištěných vad nemovitosti, kterou Mgr. P. K. prodal V. H. a jeho přítelkyni Z. K., přičemž jednáním popsaným pod body 1), 2), 3) znemožnil oprávněným uživatelům e-mailových schránek … , … a … přístup k e-mailovým schránkám, data uložená v těchto e-mailových schránkách učinil pro oprávněné uživatele nepřístupnými .“
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný a poškození Z. K. a Ing. V. H. odvolání, která Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. 7 To 286/2015, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu. V předcházejícím řízení, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo a k porušení zásady zjištění skutkového stavu a zásady vyhledávací podle §2 odst. 5 tr. ř. a porušení zásady dokazování. Obviněný setrvává na tom, že byl odsouzen neoprávněně, nesouhlasí s úvahami odvolacího soudu a je přesvědčen, že jeho vina nebyla beze vší pochybnosti prokázána. Trestnou činnost od počátku popírá, v žádném případě se uvedeného jednání nedopustil. Jeho vina je podle něj postavena na údajném, poškozenými tvrzeném a zcela vykonstruovaném motivu a úvahách soudu I. stupně, že z řady podezřelých to musel být právě on. Obviněný poukázal na to, že byl prvním rozhodnutím nalézacího soudu obžaloby zproštěn, neboť jeho vina nebyla bez pochybností prokázána. Je přesvědčen, že ačkoli byly po zrušení uvedeného rozhodnutí odvolacím soudem provedeny doplňující důkazy, tyto ani ve spojení s důkazy předchozími neprokazují beze vší pochybnosti jeho vinu. Má za to, že na základě dosud provedených důkazů nemohlo dojít k ustanovení konkrétního pachatele, neboť motiv může být toliko jedním ze znaků subjektivní stránky, nikoli znakem určujícím samotný subjekt trestného činu. Zdůraznil, že on žádný motiv neměl. V této souvislosti podrobně rozebírá řešení jeho sporu s poškozenými ohledně vad domu, který poškozeným prodal. Zdůraznil, že k údajnému zablokování e-mailů mělo dojít v srpnu 2012, přičemž již v červnu 2012 byla záležitost ohledně vad na domě předána právnímu zástupci poškozených. Ani v civilním řízení nebylo podle obviněného prokázáno, že by poškozená Z. K., popř. Ing. V. H. vytýkali vady na domě dříve než 19. 6. 2012. Skutkový stav, který zjistily soudy tak podle obviněného nenaplňuje znaky trestného činu včetně zavinění, které nebylo podle jeho názoru prokázáno. Postupem soudů, že tak došlo k porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny, neboť soudy vycházely pouze z nepřímých důkazů a vlastních úvah o skutkovém ději. Obviněný dále vytkl soudům, že odmítly provést důkaz přibráním znalce z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů ohledně všech počítačů poškozených a obviněného. Má za to, že tento důkaz by byl v jeho prospěch a přispěl by značnou měrou k objasnění věci. Podle obviněného není zřejmé, na základě jakých úvah dospěl nalézací soud k závěru o nevěrohodnosti výpovědi svědka L. J. Rovněž závěry soudu ohledně výpovědi svědka M. K., se kterým se měl setkat v exekutorském úřadě, jsou podle obviněného spíše spekulací. Provedeným dokazováním tak nebylo podle obviněného prokázáno, že by se popsaného jednání měl dopustit právě on.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání s ohledem na povahu uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tedy, že v řízení předcházejícímu napadené rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, podal z obdobných důvodů jako odvolání (č. l. 695 a násl. tr. spisu). Shodné námitky byly součástí celé obhajoby obviněného a zabýval se jimi již nalézací soud. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z převážné části neodpovídají. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit toliko jednu z námitek obviněného, a to zcela obecně vznesenou námitku, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu (k tomu níže).
Z obsahu dovolání je především zřejmé, že obviněný svou vinu zcela popírá, považuje ji za neprokázanou, má za to, že dokazování zůstalo neúplným a nebylo možné jen na základě nepřímých důkazů učinit závěr o jeho vině. Brojí proti způsobu hodnocení důkazů soudy a nesouhlasí zejména s tím, jak posoudily otázku věrohodnosti poškozených (zejména Z. K. a Ing. V. H.) a svědků L. J. a V. K. Má za to, že měl být vyhotoven znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů, který měl podle něj vyznít v jeho prospěch. Obviněný ve svém dovolání hodnotí provedené důkazy a vyvozuje z nich vlastní skutkové závěry, ke kterým podle něj měly dojít i soudy. Opakovaně nabízí svou verzi průběhu skutkového děje, zpochybňuje svůj motiv k jednání, přičemž naprosto shodnými námitkami se zabývaly také soudy obou stupňů, které přesvědčivě a podrobně ve svých rozhodnutích odůvodnily, z jakých důvodů považovaly jeho obhajobu za vyvrácenou.
Obviněný svými námitkami zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jak okresní a krajský soud ve věci provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Se způsobem hodnocení důkazů polemizuje a hodnocení důkazů soudy považuje za chybné. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Takové námitky nemohou samy o sobě založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Ústavní soud vymezil v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces a v důsledku toho byl nutný zásah Ústavního soudu. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v tomto případě nelze postup soudů při provádění a hodnocení důkazů zařadit ani do jedné z těchto skupin.
Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními okresního soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také krajský soud, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal žádný rozpor, natož extrémní, přičemž obviněný existenci takového rozporu ani výslovně nenamítal. Z obsahu spisového materiálu je zjevné, že ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ především ve výpovědi poškozených a v důkazech, jimiž byla ověřena jejich věrohodnost.
Nutno zdůraznit, že soudy postupovaly v procesu dokazování pečlivě, provedené důkazy hodnotily jednotlivě i ve vztahu k dalším ve věci provedeným důkazům a své závěry řádně ve svých rozhodnutích odůvodnily (skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem takového odůvodnění, není dovolacím důvodem). Na základě rozsáhlého dokazování a hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. pak soudy oprávněně shledaly výpověď obviněného nevěrohodnou a naopak výpovědi poškozených jako věrohodné. Šlo o výpovědi obsáhlé a podrobné, bez vnitřních rozporů, vzájemně souladné, které navíc nestály osamoceně, ale byly podporovány dalšími ve věci provedenými důkazy (svědeckými výpověďmi, listinnými důkazy). Provedené důkazy nebude Nejvyšší soud podrobně rozebírat, neboť tak již učinil nalézací soud (jakož i soud odvolací) ve svém rozhodnutí, a není ani úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral a přehodnocoval. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na přesvědčivá odůvodnění rozhodnutí obou soudů, s nimiž se zcela ztotožnil. Z výpovědí poškozených, svědků, listinných důkazů, jakož i ze samotné výpovědi obviněného v řízení před soudem bylo možné zrekonstruovat průběh skutkového děje tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině.
Z provedeného dokazování (výpovědí poškozených, listinné důkazy – př. vyjádření společnosti Seznam.cz) především nepochybně vyplývá, že u všech poškozených došlo k neoprávněnému zásahu do jejich e-mailových adres (ve skutkové větě, jakož i v odůvodnění rozhodnutí obou soudů je přesně popsán mechanismus vstupů do schránek poškozených). Nepochybně došlo také k neoprávněnému nakládání s osobními údaji jiného. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že k některým ze vstupů do e-mailových schránek poškozených došlo z IP adresy přidělené společností UPC Exekutorskému úřadu soudního exekutora JUDr. J. P. Předmětné výpisy z informačního systému CEO byly všechny vyžádány z tohoto úřadu (10. 2. 2012, 24. 8. 2012 a 28. 8. 2012). Z výpovědí zaměstnanců uvedeného úřadu, kteří měli oprávnění zadávat žádosti z CEO, bylo zjištěno, že žádný z nich, až na obviněného, neznal nikoho z poškozených. Bylo zjištěno, že v žádných exekučních věcech nefigurují jména rodičů poškozených J. L., Z. Z. a J. H., jakož i bylo zjištěno, že spisové značky exekučních věcí, které byly uvedeny v žádostech o výpis z CEO, vyřizoval obviněný v rámci svého postavení exekutorského koncipienta v uvedeném exekutorském úřadu. Důkazem kopií knihy docházek bylo potvrzeno, že obviněný Mgr. P. K., byl vždy přítomen v práci v době zjištěných vstupů z IP adresy úřadu. Pokud jde o obviněným namítanou přítomnost v úřadu v době dvou vstupů, a to dne 10. 2. 2012 v 15:41 (schůzka se svědkem V. K. v jednací síni úřadu) a 18. 12. 2012 ve 12:15 (oběd se svědkem L. J.), je zřejmé, že oba soudy věnovaly této námitce pozornost, provedly v tomto směru důkazy výslechem uvedených svědků (V. K. a L. J.), které hodnotily jak jednotlivě tak v souvislosti s ostatními ve věci provedenými důkazy. V tomto směru však shledaly oprávněně výpověď obviněného za vyvrácenou, neboť pokud jde o výpověď svědka V. K., tato neobsahuje žádný konkrétní časový údaj, přičemž tento svědek pouze potvrzuje, že 10. 2. 2012 mohlo jít o den, kdy měl schůzku s obviněným v odpoledních hodinách. Pokud jde o nepřítomnost obviněného v úřadu dne 18. 12. 2012 ve 12:15, ani této části obhajoby obviněného soudy neuvěřily, neboť jak vyplývá z výpovědi JUDr. J. P., jakož i dalších zaměstnanců úřadu, docházku do úřadu, včetně poledních přestávek, si zaměstnanci zapisovali sami, docházka v podstatě nebyla kontrolována (jednou měsíčně). Výpověď svědka L. J., kamaráda obviněného, se tak důvodně jevila jako účelová. Své hodnotící úvahy soudy také ve svých rozhodnutích řádně popsaly. Nejvyšší soud nemá důvod na závěrech soudů cokoli měnit. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly obezřetně s vědomím existence toliko důkazů nepřímé povahy.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že trestně právní teorie i praxe připouští situace, kdy k odsouzení pachatele budou provedeny i nepřímé důkazy. Naopak, mnohdy zejména u poměrně složitých případů, nejsou opatřeny jiné než nepřímé důkazy. V těchto situacích je však potřeba vždy důkladně vyhodnotit veškeré okolnosti, za nichž byl čin spáchán, a mít k dispozici nikoli pouze jediný a osamocený nepřímý důkaz. Z existence nepřímých důkazů se dá dovodit závěr o dalších skutečnostech, které dohromady umožní utvořit logický závěr o existenci trestněprávně relevantní skutečnosti, závěr o spáchání skutku a o tom, kdo jej spáchal. Nepřímé důkazy proto nelze bez dalšího považovat za horší, méně věrohodné nebo méně spolehlivé než jsou důkazy přímé. (Srov. např. Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 394-396 s.). Jinak řečeno, výrok o vině může soud opřít o nepřímé důkazy jen za situace, že tyto nepřímé důkazy ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu, kdy se jednotlivé nepřímé důkazy vzájemně doplňují, navazují na sebe, a k prokazované skutečnosti jsou v takovém příčinném vztahu, že umožňují nejen závěr o pachatelství určité osoby, ale současně také vylučují reálnou možnost, že by pachatelem mohla být i jiná osoba. V daném případě se podle přesvědčení Nejvyššího soudu o takovýto souhrn nepřímých důkazů jedná.
Po provedení dokazování výslechem všech tehdejších zaměstnanců exekutorského úřadu dospěly soudy k závěru, že žádný ze zaměstnanců, vyjma obviněného, neměl důvod a motiv dopustit se žalovaného trestně právně relevantního jednání. Z provedeného dokazování je totiž zřejmé, že poškození Z. K. a Ing. V. H. v předmětné době vedli s obviněným spor ohledně vad rodinného domu, který jim obviněný v období května a června 2011 prodal a poškození měli tyto vady krátkou dobu po uzavření smlouvy obviněnému vytýkat. Přitom časová souvislost gradace sporu obviněného s poškozenými ohledně vad rodinného domu koresponduje a postupem obviněného ohledně vstupu do jednotlivých e-mailových schránek. Skutečnost, že poškození namítali obviněnému vady domu dříve než 19. 6. 2012 (č. l. 269 tr. spisu) vyplývá především z toho, že dne 3. 4. 2012 byl vypracován znalcem Ing. J. Baliharem znalecký posudek (č. l. 346 tr. spisu) ohledně vad rodinného domu, kontrola nemovitosti znalcem se konala již 15. 2. 2012, přičemž je zřejmé, že poškození museli zadat vypracování znaleckého posudku znalci ještě dříve. Podle výpovědí poškozených obviněný, ačkoli mu vady domu byly vytýkány (telefonicky a prostřednictvím e-mailu) nedlouho po koupi domu, tyto výtky neřešil. V podstatě reagoval až na korespondenci právního zástupce poškozených JUDr. J. Klaila (výtka ze dne 19. 6. 2012). Z uvedeného je zřejmé, že spor mezi poškozenými a obviněným vznikl v podstatě nedlouho po prodeji rodinného domu, přičemž začal gradovat v době, kdy poškození zadali vypracování znaleckého posudku na vady domu, když toto období připadá na počátek roku 2012, kdy také došlo k prvním pokusům o získání nového přístupového hesla k e-mailové schránce … a žádosti o výpis z CEO na matku poškozené V. L. z IP adresy přidělené exekutorskému úřadu JUDr. J. P., v němž měl obviněný postavení exekutorského koncipienta. Soudy v uvedeném případě důkladně vyhodnotily veškeré okolnosti, za nichž byly trestné činy spáchané a důvodně dospěly k závěru, že jejich pachatelem byl právě obviněný, neboť jako jediný měl nejen motiv, kdy jedině on znal a měl spor s poškozenými, ale také používal spisové značky jím vyřizovaných exekučních věcí a měl tak jako jediný veškeré podmínky k jejich spáchání.
Soudy důvodně neuvěřily výpovědi obviněného (na základě provedeného dokazování) a shledaly jeho obhajobu vyvrácenou. Rovněž řádně odůvodnily nereálnost provedení navrhovaného důkazu vypracováním znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat, jak požadoval obviněný.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného proti skutkovým zjištěním neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému důvodu dovolání podle §265b tr. ř.
Pokud jde o námitku obviněného týkající se údajného porušení zásady in dubio pro reo, ani tato námitka obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně právních otázek se totiž uplatňuje zásada jiná, a to zásada iura novit curia. Navíc v této trestní věci žádné pochybnosti o vině obviněného nevznikly.
Jak bylo výše uvedeno, jedinou hmotněprávní námitkou obviněného, kterou bylo možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla zcela obecně a formálně vznesená námitka, že skutkový stav, který zjistily soudy „nenaplňuje znaky trestného činu“. Ač byl obviněný uznán vinným celkem třemi přečiny, vůbec nekonkretizoval, který přečin a který jeho zákonný znak nebyl podle něj naplněn. Nejvyšší soud tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou. Je zřejmé, že uvedenými skutkovými zjištěními si nalézací soud vytvořil pevný základ pro právní hodnocení jednání obviněného, které právně kvalifikoval jako souběh přečinů neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §180 odst. 1 tr. zákoníku, porušení tajemství dopravovaných zpráv podle §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému podle §230 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. K obecné námitce obviněného proto Nejvyšší soud také obecně konstatuje, že skutkový stav tak, jak byl zjištěn oběma soudy a jak je popsán ve skutkové větě, koresponduje se znaky přečinů, jimiž byl obviněný uznán vinným.
Námitky uplatněné obviněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z podstatné části pod tento dovolací důvod ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. nelze podřadit a pouze jedinou obecně hmotněprávní námitku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. Pokud nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl být naplněn ani obsahově navazující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání obviněného proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu