ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.765.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 765/2016-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 o dovolání obviněného P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 10 To 232/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 246/2013 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 10 To 232/2015, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 3 T 246/2013. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že „některé trestné činy, za které byl … odsouzen, nespáchal“, že žádný ze soudů neprovedl jím navrhované důkazy a že soudy „postupovaly … nesprávně v případě hodnocení provedených důkazů“. Takto povšechně formulované námitky konkretizoval tak, že je vztáhl k bodům 1, 2 výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a že neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn pouze konkrétními námitkami, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k rozsahu dokazování. Proto nejsou dovolacím důvodem námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, ani proti tomu, v jakém rozsahu soudy provedly dokazování a že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jde-li o dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Dovolacím důvodem tudíž nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Obviněný zaměřil své námitky proti bodům 1, 2 výroku o vině. V těchto bodech byl obviněný uznán vinným dvěma útoky, které jsou součástí pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V těchto bodech byl obviněný uznán vinným v podstatě tím, že v T. na pobočce České spořitelny, a.s., ve dnech 26. 5. 2010 a 31. 5. 2010 bez vědomí a souhlasu poškozené S. F. vyplnil a jejím jménem podepsal dva tiskopisy příkazu k úhradě částek 61 900 Kč a 40 000 Kč z jejího účtu na svůj účet vedený u jiné banky a takto opatřené prostředky si ponechal a použil nezjištěným způsobem. Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutková zjištění uvedená v bodech 1, 2 výroku o vině nenaplňovala znaky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (nehledě na přísnější právní kvalifikaci). Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný se v dovolání snažil skutková zjištění uvedená v bodech 1, 2 výroku o vině zvrátit námitkami, jimiž projevil nesouhlas s těmito zjištěními a s tím, jakým hodnocením důkazů k nim soudy došly. Jde o námitky navazující na obhajobu obviněného, podle které nefalšoval podpisy poškozené a podle které mu poškozená prostřednictvím příkazů k úhradě půjčila peníze na podkladě smlouvy o půjčce uzavřené mezi nimi. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je vázána na jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. V posuzované věci se ovšem o nic takového nejedná.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Trutnově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o zjištění, že obviněný bez vědomí a souhlasu poškozené S. F. vyplnil a jejím jménem podepsal oba příkazy k úhradě částek 61 900 Kč a 40 000 Kč a že tím neoprávněně dosáhl převedení těchto částek z účtu poškozené na svůj účet. Uvedené zjištění má odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, mezi nimiž měla stěžejní význam svědecká výpověď poškozené. Poškozená podrobně, konkrétně a bez významnějších rozporů popsala, jak se seznámila s obviněným, jak se obviněný podílel na zařizování jejích finančních záležitostí a za jakých okolností zjistila, že z jejího účtu byly odčerpány prostředky, přičemž jednoznačně vyloučila, že by podepsala příkazy k úhradě obou částek. Vysvětlila, že k žádnému plnění ve prospěch obviněného ani neměla důvod. Uvedla, že z odčerpání peněz ze svého účtu podezřívala obviněného, který se jí k tomu nakonec doznal a nabídl řešení spočívající v uzavření písemné smlouvy o půjčce částky 101 900 Kč se slibem, že jí bude tuto částku splácet, což ale nedodržel. Se svědeckou výpovědí poškozené koresponduje to, že smlouva o půjčce byla podepsána až dne 28. 2. 2011, což svědčí o tom, že účelem vyhotovení smlouvy byla dodatečná legalizace předchozího protiprávního jednání obviněného. Závěr soudů, že obviněný dobře znal podpis poškozené, obviněný zpochybňoval námitkou, že smlouva o půjčce byla podepsána až po podepsání obou příkazů k úhradě a že tedy v době, kdy byly příkazy k úhradě odevzdány bance, neznal podpis poškozené. Tato námitka se míjí s tím, že soudy nevyvozovaly uvedený závěr z písemného vyhotovení smlouvy o půjčce. Závěr soudů, podle kterého obviněný znal podpis poškozené, má podklad v té části svědecké výpovědi poškozené, v níž popsala, jak se obviněný podílel na zařizování jejích finančních záležitostí, např. jak jí zařizoval půjčku od společnosti Profi Credit Czech, a.s. Ze svědecké výpovědi poškozené je zřejmé, že s obviněným byla v tak úzkém styku, že bylo reálné, aby její podpis znal. Na závěru soudů, že obviněný napodobil podpis poškozené, tedy není nic nelogického a nepřijatelného, byť odborné vyjádření týkající se pravosti podpisu příkazů k úhradě nebylo jednoznačné.
K postupu soudů při zjišťování skutkového stavu věci (v bodech 1, 2 výroku o vině, které obviněný konkrétně napadal) lze uvést, že soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily, přičemž přijatelně zdůvodnily i to, proč neprovedly další důkazy podle návrhů obviněného jako nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu