ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.781.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 781/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. července 2016 v Brně dovolání obviněného M. Č ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 6 To 3/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 260/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 6 T 260/2015, byli obviněný M. Č. a obviněný M. R. uznáni vinnými tím, že
1) obviněný M. R. dne 19. 6. 2015 kolem 7:28 hodin, po požití většího množství alkoholických nápojů, když hladina alkoholu v jeho krvi byla nejméně 1,67 g/kg, řídil v P., Z. ul. směrem k O. ul. osobní automobil tov. zn. BMW 535, rz ......, ačkoli si byl vědom, že po požití alkoholu není schopen řídit bezpečně vozidlo, neboť vliv alkoholu se na jeho osobě projevoval poruchami psychosenzomotorických funkcí, dále si byl vědom, že není a nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění, nad to se nevěnoval dostatečně řízení a překročil v daném úseku nejvyšší povolenou rychlost pro vozidla stanovenou na 40 km/hod, neboť jel rychlostí nejméně 88,2 km/hod, a tím porušil povinnosti stanovené řidičům motorových vozidel v §3 odst. 3 písm. a), §4 písm. a), b), §5 odst. 2 písm. b), §11 odst. 1 a §18 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a v důsledku toho v blízkosti domu č. p. ....... nezvládl řízení, vjel do protisměrné části vozovky, kde se střetl s protijedoucím vozem zn. Mazda Demio, rz ........, a jejímu řidiči poškozenému J. P., způsobil zlomeniny obou stehenních kostí, otevřenou zlomeninu pravého bérce, zlomeniny vřetenní a loketní kosti vlevo, zlomeninu levé klíční kosti a řezné a tržně zhmožděné rány předloktí a obou bérců a dále spolujezdci ve voze Mazda Demio, rz ........., poškozenému D. O., způsobil zlomeninu levé stehenní kosti, vykloubení pravé stehenní kosti v kyčli, zlomeninu vřetenní kosti vlevo, drobné pohmoždění plic a tržnou ránu na pravém kolenu, tedy zranění, která si u obou poškozených vyžádala několikaměsíční léčbu, která dosud není ukončena a která omezila oba poškozené v jejich obvyklém způsobu života na dobu delší než šest týdnů, vozidlo zn. Mazda Demio, rz ......., pak bylo nárazem odhozeno mimo komunikaci na oplocení rodinného domu, který poškodilo, tím vznikla jeho majitelce poškozené D. R. škoda ve výši 6 400 Kč, na voze zn. BMW 535, rz ........, v majetku V. Č., způsobil obviněný škodu 332 000 Kč a na voze zn. Mazda Demio, rz ........, způsobil poškozenému J. P. škodu 17 300 Kč, celkem tedy škodu ve výši 355 700 Kč,
2) obviněný M. Č. dne 19. 6. 2015 v P. na náměstí O., poté, co s obviněným M. R. vypil do ranních hodin větší množství alkoholických nápojů, nasedli společně do osobního automobilu zn. BMW 535, rz. ........., který měl obviněný M. Č. v užívání, a to tak, že sám usedl na přední sedalo spolujezdce a nechal obviněného M. R. usednout na místo řidiče a souhlasil, aby jmenovaný vůz řídil, ačkoli si byl vědom, že obviněný M. R. je ve stavu opilosti, která se na něm projevovala poruchou psychosenzomotorických funkcí, přičemž obviněný M. R. se následně při řízení automobilu dopustil jednání popsaného pod bodem 1) tohoto rozhodnutí.
Obviněný M. Č. byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obvinění M. R. a M. Č. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně poškozenému J. P. škodu 490 420 Kč a poškozenému D. O. škodu 191 799 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. P. a D. O. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3 odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti všem výrokům tohoto rozsudku podal obviněný M. Č. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 6 To 3/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lenky Vislocké včas dovolání, které se opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání namítl nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání, tedy porušení právní povinnosti jako pojmového znaku trestného činu, porušení práva na spravedlivý proces v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv a dále jiné nesprávně hmotně právní posouzení spočívající v nesouladu mezi zjištěnými okolnostmi a právními závěry. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud nevzal v úvahu výpovědi ostatních svědků a opřel se jen o výpověď spoluobviněného M. R. Zjištěný skutkový stav proto není úplný a soud nehodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud se podle něj nedůsledně nevypořádal s jeho námitkami, že po usednutí do vozidla měl dovolatel dát spoluobviněnému M. R. pokyn, aby jel nebo aby auto nastartoval. Vozidlo zn. BMW 535 má tzv. bezklíčové startování. Dále uvedl, že neměl vůbec důvod zvát spoluobviněného, aby usedl na sedadlo řidiče, protože jej ani nezná a pouze zmínil, že spoluobviněný byl v minulosti přítelem jeho zesnulé manželky. Z toho podle něj vyplývá, že spoluobviněnému vozidlo nesvěřil k tomu, aby je řídil. Sám po nasednutí do vozidla usnul, probudil se prakticky bezprostředně před nehodou a do té doby ani nevěděl, že vozidlo bylo v pohybu. Obviněný zpochybnil závěry odvolacího soudu a jeho zjištění s tím, že na věc ani nedopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 1993, sp. zn. 11 Tz 11/1983, na které odkazuje odvolací soud. Závěrem uvedl, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, tedy úmysl, a to ani eventuální. Obviněný žádným způsobem neodůvodnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným, obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil dovolatele obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření uvedl, že k dovolací argumentaci obviněného je nutné především uvést, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Poukázal na to, že soud prvního stupně po řádně provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav. Obviněný M. Č. a obviněný M. R. spolu byli ve S., kde vypili větší množství alkoholických nápojů. Poté z baru ve velmi podnapilém stavu odcházeli směrem k náměstí O. Následně došli k BMW 535 zaparkovanému na náměstí O., které patří matce obviněného. Obviněný auto odemknul a sedl si na sedadlo spolujezdce a obviněný M. R. si sedl na sedadlo řidiče. Obviněný M. Č. podle výpovědi obviněného M. R. souhlasil s tím, aby řídil motorové vozidlo obviněný M. R., přestože věděl, že obviněný M. R. byl opilý a jevil známky poruchy psychosenzomotorických funkcí. Obviněný M. R., který neměl řidičské oprávnění, překročil povolenou rychlost, nezvládl řízení a vjel do protisměrné části vozovky, kde se střetl s protijedoucím vozem a jeho řidiči a spolujezdci v tomto vozidle způsobil těžké ublížení na zdraví a způsobil taktéž škodu na majetku na obou vozidlech a na oplocení rodinného domu, do něhož narazil. Obviněný byl M. R. byl pravomocně uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku výše zmíněným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2. Obviněný nejprve tvrdil, že šel sám ze S. k zaparkovanému vozidlu zn. BMW 535 s úmyslem se v něm prospat, avšak u hlavního líčení po předestření výpovědi obviněného M. R. připustil, že možná z baru odcházeli spolu. K autu však prý přišel sám, odemkl ho, sedl si na sedadlo spolujezdce, ihned usnul a probudil se až těsně před dopravní nehodou.
Nejvyšší státní zástupce uvedl k argumentaci obviněného, že ihned po nasednutí do auta usnul, že se s ní vypořádal již nalézací soud. K tvrzení obviněného, že by obviněnému M. R. auto nesvěřil, protože jej nezná, poukázal na to, že již v přípravném řízení bylo zjištěno, že obviněný se s obviněným M. R. znal a společně občas chodili do nonstop baru, což potvrdil svědek J. J. Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 23/1984 Sb. rozh. tr. podporuje soudní praxi, podle níž za následek dopravní nehody odpovídá řidič, který jej měl a mohl předvídat, přestože vozidlo neřídil, ale svěřil řízení osobě, o níž věděl, že v důsledku podnapilosti není schopna vozidlo bezpečně ovládat, jestliže k nehodě došlo právě z tohoto důvodu (k tomu srovnej nejen rozhodnutí č. 23/1984, ale i č. 36/1984 a č. 21/1992 Sb. rozh. tr.). Dále k argumentaci obviněného uvedl, že samotné zapůjčení nebo svěření vozidla nutně nevyžaduje, aby osoba, které je vozidlo svěřeno, byla nějakým způsobem ubezpečována o tom, že „pojedou společně“.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit jen tu námitku obviněného, že soud neprokázal subjektivní stránku – úmysl, a to ani eventuální. Přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku je nedbalostním trestným činem a soudy shledaly, že obviněný tento přečin spáchal ve formě vědomé nedbalosti. V případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný věděl, v jakém stavu byl obviněný M. R., a přesto mu svěřil řízení motorového vozidla. Byl tedy srozuměn s tím, že může dojít k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a v jeho jednání pak lze spatřovat úmysl, byť nepřímý (eventuální) ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Na základě uvedených skutečností nelze tedy přisvědčit ani této argumentaci obviněného.
Nejvyšší státní zástupce považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Mimo meze dovolacího důvodu jsou námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Takové námitky se týkají ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy aplikace procesního práva, a obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který záleží v porušení hmotného práva. Je-li dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku, míní se tím skutek, který byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje nebo se jejich zjištění domáhá dovolatel. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhé stupně. Může tak učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Aplikují-li se tyto zásady na trestní věc obviněného, je zcela zřejmé, že obviněný uplatnil v dovolání převážně námitky skutkové, které svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto Nejvyšší soud jako soud dovolací se jimi nemohl zabývat.
Právně relevantní námitkou je pouze námitka, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu. Obviněný tuto námitku blíže neodůvodnil a uvedl jen, že „nedošlo k prokázání subjektivní stránky – úmyslu, a to ani eventuálního úmyslu“. Přes neúplné odůvodnění námitky (§265b odst. 1 tr. ř.) se jí Nejvyšší soud zabýval a zjistil, že je zjevně neopodstatněná. Otázkou subjektivní stránky trestných činů se zabývaly (jak bylo jejich povinností) soudy obou stupňů a dospěly ke správným závěrům. Podle nich obviněný spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku formou vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud jde o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, byl obviněný srozuměn s tím, že může dojít k ohrožení nebo porušení zájmu chráněného trestním zákoníkem, že tedy tento přečin spáchal formou nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Obviněný neodůvodnil řádně důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud proto nemohl na základě takto neúplně uplatněného důvodu dovolání přezkoumávat rozhodnutí napadené dovoláním.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný opřel své námitky v převážné míře o námitky, které stojí mimo důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jedinou právní námitku shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného posouzené vcelku odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu