ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.788.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 788/2016-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 o dovolání obviněné Z. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 9 To 427/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 109/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Z. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná Z. T. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 9 To 427/2015, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání, o odvolání státního zástupce a o odvolání jednoho z poškozených proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 2 T 109/2014. Napadla výrok o vině a v důsledku toho i další výroky. Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že soudy nesprávně hodnotily důkazy a učinily nesprávná zjištění v tom směru, že je osobou totožnou s pachatelem skutku. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Proto nelze jako dovolací důvod uplatňovat námitky proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, proti rozsahu, v němž soudy provedly dokazování, apod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají tomuto dovolacímu důvodu obsahově jen námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
„Nesprávným právním posouzením skutku“ se rozumí vadná aplikace hmotného práva, typicky trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudy. Z hlediska citovaného ustanovení je předmětem právního posouzení skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Obviněná byla odsouzena pro přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Domažlicích převzatých Krajským soudem v Plzni s drobnějším doplněním do výroku napadeného rozsudku spočíval v podstatě v tom, že obviněná dne 6. 7. 2013 kolem 20,50 hodin mezi obcemi H. a S. , okr. D. , po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy v době jízdy měla v krvi nejméně 1,48 g/kg alkoholu, řídila na silnici č. ........ motocykl zn. Yamaha XV 535 2YL registrační značky ......, při průjezdu táhlou levotočivou zatáčkou sjela do pravého příkopu, přičemž rychlost její jízdy na počátku nehodového děje byla nejméně 91 km/h, a narazila do stromu, takže spolujezdec J. Š. , jedoucí bez ochranné přilby, utrpěl zranění, v důsledku kterého dne 7. 7. 2013 v nemocnici zemřel. Podle výroku o vině obviněná porušila ustanovení §5 odst. 1 písm. i), odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nenaplňoval znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná založila dovolání v celém rozsahu výlučně jen na polemice s důkazy, na jejichž podkladě soudy zjistily, že v době nehody řídila motocykl ona. Námitky obviněné se odvíjely od její obhajoby, že si v průběhu jízdy před nehodou vyměnila místo se spolujezdcem a že tedy v době nehody řídil poškozený. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. O nic takového se ale v posuzované věci nejedná.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Domažlicích, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Plzni (který je jen doplnil zjištěním, že poškozený jel bez ochranné přilby), na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce, kdo řídil motocykl v době nehody.
Zjištění soudů, že motocykl řídila obviněná, má v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Žádných pochyb není o tom, že obviněná řídila motocykl při odjezdu od restaurace v obci H. (to obviněná ani nepopírá). Motocykl patřil obviněné. Poškozený J. Š. , podle svědecké výpovědi své manželky J. Š. jezdil osobním automobilem, neřídil motocykly a v minulosti ve věku 15 až 18 let jezdil jen na malém motocyklu zn. Pionýr. Jízdu motocyklu včetně toho, že ho řídí obviněná, sledoval svědek S. Š. z oken svého domu. Svědek S. Š. potvrdil, že motocykl jel po celou dobu, po kterou ho mohl vidět, bez zastavení, a to i v místě, o kterém obviněná původně tvrdila, že tam zastavila a předala poškozenému řízení. Závěr o věrohodnosti výpovědi svědka S. Š. soudy podložily ověřením jeho výhledových podmínek z místa, odkud jízdu motocyklu sledoval. Pokud obviněná dodatečně změnila výpověď ohledně místa, kde podle své obhajoby předala řízení poškozenému, hodnotily to soudy jako nevěrohodné. K tomu měly plně přijatelný důvod ve zjištěních týkajících se zranění obviněné a zranění poškozeného. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství vyplývá, že při tom mechanismu nehody, který byl popsán ve znaleckém posudku z oboru dopravy, odvětví technické posudky o příčinách dopravních nehod, obviněná utrpěla zranění typická pro řidiče motocyklu a poškozený utrpěl zranění typická pro spolujezdce na motocyklu. Za tohoto stavu není nic nelogického na zjištění soudů, že motocykl v době nehody řídila obviněná.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu zevrubně reprodukoval, aby je dopodrobna porovnával, aby je přehodnocoval a aby z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu