ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.804.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 804/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 dovolání obviněného M. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 9 To 27/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 98/2014 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 9 To 27/2016, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 1 T 98/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Příbrami přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 1 T 98/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku a odsouzen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci uvedené ve výroku rozsudku a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území okresu K. na deset let. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a o náhradě nemajetkové újmy.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Příbrami v podstatě v tom, že obviněný M. S. v době od října 2013 do 20. 3. 2014, kdy již s ní nebyl v partnerském vztahu, poškozenou A. Ž., bytem v L., okr. K., úmyslně vytrvale, tvrdošíjně a intenzivně kontaktoval prostřednictvím mobilního telefonu zprávami SMS a MMS a voláními v počtu minimálně 40 kontaktů denně, častoval ji vulgárními výrazy, vyhrožoval jí usmrcením, újmou na zdraví i újmou na zdraví její rodině, k umocnění výhrůžek jí nejméně jednou poslal zprávu MMS s vyobrazením nože a v jednom případě při telefonickém kontaktu s poškozenou střílel z blíže nezjištěné zbraně, což u poškozené vyvolalo obavu o její zdraví a život a o zdraví a život její rodiny, zejména též vzhledem k předchozím incidentům, ke kterým docházelo nejméně od počátku roku 2012 v době, kdy mezi nimi byl partnerský vztah, a při kterých ji obviněný fyzicky napadal tak, že musela vyhledat lékařské ošetření, v lednu 2014 vyhledal poškozenou v K. před nákupním střediskem a dožadoval se kontaktu, který poškozená odmítala, opakovaně ji osobně proti její vůli kontaktoval v místě jejího bydliště, dne 15. 3. 2014 ji osobně proti její vůli kontaktoval ve škole v P., kde absolvovala přednášky, a dožadoval se toho, aby vyšla z učebny, přičemž ve fyzickém napadení poškozené zabránili obviněnému její spolužáci, dne 20. 3. 2014 opakovaně kontaktoval poškozenou prostřednictvím mobilního telefonu, a když nereagovala, dostavil se do místa jejího bydliště v úmyslu opět vyhledat její osobní blízkost, načež poškozená se z obavy z dalšího jednání obviněného obrátila na policii. Podle zjištění Okresního soudu v Příbrami poškozená v důsledku jednání obviněného utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu závažného stupně s psychotickými reminiscencemi s dobou léčení a s podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu více jak šest týdnů.
O odvoláních, která podali obviněný M. S. proti všem výrokům a poškozená A. Ž. proti výroku o náhradě škody a proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 9 To 27/2016. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyřicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci uvedené ve výroku rozsudku a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území okresu K. na deset let. Odvolání poškozené bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný M. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že napadeným rozsudkem byl ponechán nedotčen výrok o vině, jímž byl skutek posouzen jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Poukázal na to, že uvedená právní kvalifikace vyžaduje úmysl ve vztahu k ublížení na zdraví, a namítl, že takový úmysl u něho nebyl dán. Zdůraznil, že soudy nerespektovaly závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 814/2015, a uvedl, že vzhledem k tomuto usnesení Nejvyššího soudu sama státní zástupkyně v hlavním líčení navrhla, aby skutek byl posouzen jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal Okresnímu soudu v Příbrami věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila právní posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku za nesprávné. Uvedla, že při této kvalifikaci byl jeden a týž následek na zdraví poškozené chybně posouzen zároveň jako ublížení na zdraví a jako těžká újma na zdraví. Ztotožnila se s námitkami obviněného ohledně nedostatku úmyslného zavinění ve vztahu k újmě na zdraví poškozené. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal Okresnímu soudu v Příbrami věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Soudy rozhodovaly v této kauze poté, co usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 814/2015, byly zrušeny jejich dřívější rozsudky, jimiž byl skutek posouzen mimo jiné jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že Okresnímu soudu v Příbrami bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vyložil, že při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy, nelze skutek posoudit jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a že jej lze posoudit jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku.
V rámci nového projednání věci nedošlo k žádné změně ve skutkových zjištěních soudů, avšak soudy na zjištěný skutek neaplikovaly ustanovení §147 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž ustanovení §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, způsobí-li uvedeným činem těžkou újmu na zdraví.
Skutková podstata zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku je konstruována tak, že jednání pachatele má za následek jednak ublížení na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 tr. zákoníku, jehož způsobení je zahrnuto úmyslným zaviněním pachatele, a jednak těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, jejíž způsobení je s ohledem na ustanovení §17 písm. a) tr. zákoníku zahrnuto nedbalostním zaviněním pachatele. Jde tedy o dva různé následky s různými formami zavinění pachatele. Pokud má jednání pachatele jen jeden následek, je z logiky věci vyloučeno, aby byl posouzen zároveň jako ublížení na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 tr. zákoníku i jako těžká újma na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku. Vyloučeno je také to, aby ve vztahu k témuž následku, který vzejde z jednoho jednání, byly v rámci téže skutkové podstaty zároveň dány obě formy zavinění, tj. úmysl (§15 odst. 1 tr. zákoníku) i nedbalost (§16 odst. 1 tr. zákoníku).
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že právní posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku nemůže obstát.
Podstatou pochybení obou soudů v otázce právního posouzení skutku, pokud jím byla způsobena posttraumatická stresová porucha závažného stupně s psychotickými reminiscencemi a s podstatným omezením poškozené v obvyklém způsobu života po dobu delší jak šest týdnů, je nekonzistentní závěr soudů ohledně následku jednání obviněného a ohledně zavinění obviněného ve vztahu k tomuto následku. Porucha zdraví, kterou poškozená utrpěla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, byla ve zjištěních Okresního soudu v Příbrami vymezena jako jeden následek jednání obviněného, přičemž tento následek vykazuje znaky těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu, aby uvedený následek byl posouzen zároveň také jako ublížení na zdraví podle §122 odst. 1 tr. zákoníku. Bylo tedy vyloučeno posoudit skutek jako trestný čin, jehož zákonným znakem je „ublížení na zdraví“, a namístě bylo posoudit skutek jako trestný čin, jehož zákonným znakem je „těžká újma na zdraví“. Jestliže soudy dospěly k závěru, že poruchu zdraví poškozené, vymezenou jako jeden následek, obviněný zavinil z nedbalosti, pak bylo vyloučeno, aby skutek posoudily jako trestný čin, jehož zákonným znakem je úmyslné způsobení následku. Při správném použití zákona měly soudy posoudit skutek jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví.
Obecně vzato, aby mohl být skutek posouzen jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, musí být zjištěno, že pachatel svým jednáním způsobil úmyslně takovou poruchu zdraví, která má povahu ublížení na zdraví podle §122 odst. 1 tr. zákoníku, a vedle toho z nedbalosti ještě další poruchu zdraví, která má povahu těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 tr. zákoníku. Názorným příkladem může být skutek spočívající v tom, že pachatel udeří poškozeného pěstí do obličeje, tím mu způsobí zhmoždění a podlitinu, avšak poškozený zavrávorá, upadne a v důsledku nárazu hlavou na pevnou překážku utrpí ještě nitrolební zranění spočívající v krvácení pod tvrdou plenu mozkovou. V takovém případě tu je jeden následek v podobě zhmoždění a podlitiny, který může být zaviněn úmyslně, a druhý následek v podobě krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, který může být zaviněn z nedbalosti. Posuzovaný případ obviněného M. S. ovšem nespočívá ve způsobení dvou různých následků na zdraví poškozené s tím, že jeden následek by měl povahu ublížení na zdraví a byl obviněným zaviněn úmyslně a druhý následek by měl povahu těžké újmy na zdraví a byl obviněným zaviněn z nedbalosti. Při těch skutkových zjištěních, která učinil Okresní soud v Příbrami a z kterých v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Praze, obviněný M. S. způsobil na zdraví poškozené jeden následek, který má povahu těžké újmy na zdraví a byl obviněným zaviněn z nedbalosti. Skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině obviněného M. S., tedy neodpovídá posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nýbrž posouzení skutku jako přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Příbrami, pokud jím byl skutek posouzen jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byl vadný výrok o vině ponechán nedotčen, jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu v Příbrami jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu