ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.807.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 807/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 o dovolání obviněného Ing. J. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 9 To 476/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 46/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 9 To 476/2015, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 5 T 46/2014. Napadl výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek se nestal tak, jak byl popsán v rozsudcích soudů. Poukázal na „extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a hmotně právním posouzením skutku“ a vytkl také neúplnost dokazování. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Již v usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 474/2015, jímž byly v této věci zrušeny dřívější rozsudky obou soudů pro nesprávnost právního posouzení skutku jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci, Nejvyšší soud vyložil, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou skutkové námitky, tj. námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, ale jen právní námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným (směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí).
Napadeným rozsudkem byl obviněný uznán vinným a odsouzen pro přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze, s upřesňujícím doplněním převzatých z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 1. 2014 kolem 05,00 hodin v P., M. ul., před restaurací Zephyr Excelent Urban Club po slovní rozepři, ke které předtím došlo uvnitř restaurace, napadl poškozeného T. Ž. několika údery pěstí do obličeje a způsobil mu vícečetné zlomeniny obličejového skeletu vpravo, a to zlomeninu přední a zadní stěny dutiny horní čelisti, zlomeninu oblouku lícní kosti, zlomeninu zevní stěny očnice a zlomeninu nosních kůstek, přičemž toto zranění bylo provázeno bolestivostí a nutností dodržovat klidový režim a vedlo k omezení obvyklého způsobu života poškozeného po dobu delší jednoho týdne, ne však delší šesti týdnů, a dále poškozenému způsobil povrchní tržně zhmožděné rány kůže nosu a levé tváře, krevní výrony v okolí obou očnic s otokem obou tváří a nevelké krevní výrony pod spojivkou obou očních bulbů.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek, tj. skutek zjištěný soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, podle nichž poškozeného nenapadl, neudeřil a nezpůsobil mu žádné zranění, dále na námitkách, podle nichž jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena, a konečně na námitkách, podle nichž pokud nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů, zůstalo dokazování neúplné. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, a to za předpokladu, že to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. O nic takového se ovšem v posuzované věci nejedná.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, z kterých v napadeném rozsudku s dílčím doplněním vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, zejména ne pokud jde o zjištění, že obviněný napadl poškozeného a způsobil mu zranění. Zjištění soudů, že obviněný byl pachatelem napadení, má jasný obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozeného, který podrobně, konkrétně a bez významnějších rozporů popsal vznik konfliktu, okolnosti a způsob, jímž ho obviněný napadl, způsob své obrany a průběh následujících událostí, kdy se nejprve odebral domů a poté byl na podnět bratra odvezen záchrannou službou do nemocnice. Poškozený ve své svědecké výpovědi přesvědčivě označil obviněného za pachatele napadení a jednoznačně vyloučil, že by byl napaden někým jiným či si zranění způsobil sám např. pádem. O věrohodnosti svědecké výpovědi poškozeného nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Tato výpověď koresponduje s výpovědí svědka Z. Ž. (bratr poškozeného), který nalezl zraněného poškozeného v jeho místnosti v bytě a zavolal mu záchrannou službu. Svědek potvrdil, že poškozený mu své zranění vysvětlil napadením ze strany obviněného. Svědecká výpověď poškozeného je nepřímo podporována také znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z něhož je zřejmé, že zranění, která byla u poškozeného diagnostikována, odpovídají mechanismem svého vzniku tomu, jak poškozený popsal způsob napadení. Za tohoto stavu nelze dojít k závěru o extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a že v tomto rámci přijatelně zdůvodnily nadbytečnost dalšího dokazování podle návrhů obviněného. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu