ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.836.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 836/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2016 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 8 To 59/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 37/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 1 T 37/2014, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 38 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s dohledem, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud ve Vyškově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako držitel zbrojního průkazu, loveckého lístku a povolenky k lovu dne 4. 8. 2013 v době od 05:00 hodin do 05:14 hodin, kdy jeho krev obsahovala 0,28-0,43 g/kg alkoholu, v katastrálním území obce R., okr. V., v části R. ú. zvané B. na přehledném místě posečeného pole s nesklizenou slámou vystřelil z kulovnice opatřené optickým zaměřovačem, nedbal při tom zvýšené opatrnosti při zacházení se střelnou zbraní, čímž porušil ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraní a střelivu a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku toho nezjistil, že výstřel směřuje na osoby O. S. a A. B., kteří tvořili neidentifikovatelný černý cíl, když leželi ve spacích pytlích na posečeném poli, střelou zasáhl poškozeného O. S. do hlavy a tak došlo k úmrtí poškozeného v důsledku masivního poranění mozku.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 8 To 59/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Soudy ve věci rozhodly znovu poté, co jejich dřívější rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 723/2015, s tím, že Okresnímu soudu ve Vyškově bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem zrušení bylo to, že soudy nesprávně posoudily skutek také jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který měl spočívat ve způsobení vážné poruchy duševního zdraví poškozenému A. B. vyplývající z toho, že byl přítomen usmrcení svého kamaráda, tj. poškozeného O. S.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že ve výroku o vině není uvedeno, v čem konkrétně porušil zákonnou povinnost dbát zvýšené opatrnosti. Vyjádřil názor, že učinil vše, co učinit měl a mohl, aby bezpečně střílel. Skutečnost, že poškozeného a jeho společníka neviděl, se snažil vysvětlit tím, že je nemohl vidět, protože leželi ve slámě, a že nemohl předpokládat jejich přítomnost. Ohradil se proti té části výroku o vině, v níž je zmíněna přítomnost alkoholu v jeho krvi. Poukázal na odlišnost podmínek, za nichž byl prováděn vyšetřovací pokus. Obecně uvedl, že soud prvního stupně nehodnotil důkazy objektivně. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že námitky obviněného mají primárně skutkovou povahu, nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a nezakládají žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Proto navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale ta na něj nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
I když jsou námitky obviněného slovně formulovány převážně jako nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně hodnotil důkazy, z jejich obsahu a smyslu je patrno, že obviněný brojí proti tomu, že soudy ze svých zjištění vyvodily závěr o jeho zavinění a o porušení důležité povinnosti. Dovolání tedy vyznívá tak, že nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Těmto námitkám Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Již v usnesení ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 723/2015, Nejvyšší soud vyložil, že právní posouzení skutku jako přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který spočíval ve smrtelném zranění poškozeného O. S., je ve shodě se zákonem. Skutkové okolnosti se při novém projednání věci v řízení před soudy prvního a druhého stupně nijak nezměnily. Nejvyšší soud tak nemá důvod odchýlit se nyní od právního názoru vysloveného v citovaném usnesení.
Z hlediska subjektivní stránky jde o trestný čin, k jehož spáchání se vyžaduje nedbalost, přičemž postačí nevědomá nedbalost podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Obviněný střílel na cíl, který se za okolností jeho střelby jevil jako blíže neidentifikovatelný tmavý předmět. Ve skutečnosti se jednalo o těla dvou trampů ležících na poli ve spacích pytlích tmavohnědé a tmavošedé barvy. K činu došlo krátce před východem slunce, které kritického dne vycházelo v 05:29 hodin. Obviněný střílel na cíl, který se od místa střelby nacházel ve vzdálenosti asi 90 metrů. Cíl se nijak nehýbal v tom smyslu, že by mohl připomínat běžící kus zvěře. Nepřijatelná je tudíž obhajoba, podle které byl obviněný přesvědčen o tom, že střílí na srnce. O povaze cíle nemohl být obviněný přesvědčen, neboť i z jeho subjektivního hlediska bylo nejasné, co je ve skutečnosti cílem střelby. Podstatou zavinění obviněného je to, že si tuto nejasnost nepřípustně vyložil ve svůj prospěch. Pokud považoval cíl střelby za zvěř, vyhodnotil nejasnou situaci nesprávně a evidentně v rozporu s požadavkem zvýšené opatrnosti při střelbě. Pro obviněného bylo za dané situace snadno předvídatelné, že stejně dobře jako zvěř může být cílem, na který střílí, i jiný předmět včetně lidského těla. Souviselo to i s tím, že šlo o letní dobu, končila jasná noc a místo se nacházelo v R. ú. jako zóně přístupné turistům. To, že střelbou z kulovnice na nejasný cíl může zasáhnout lidské tělo a způsobit smrtelné zranění, obviněný vědět měl a mohl jak vzhledem k uvedeným okolnostem, tak vzhledem k svým osobním poměrům, z nichž je třeba zdůraznit jeho kvalifikaci jako držitele zbrojního průkazu, loveckého lístku a povolenky k lovu. O nedbalostním zavinění obviněného tak nemůže být pochyb.
Povinnost dbát při střelbě zvýšené opatrnosti vyplývala jak z postavení obviněného při lovu, tak ze zákona, konkrétně z ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Neoddělitelnou součástí uvedené povinnosti je i to, že střílející osoba musí mít jistotu o povaze cíle, který míní zasáhnout. Jestliže takovou jistotu nemá a tím riskuje, že zasáhne a usmrtí jiného, pak je plně odůvodněn závěr, že povinnost dbát zvýšené opatrnosti byla porušena. Vzhledem k tomu, že střelba, zejména střelba takové zbraně, jakou použil obviněný (kulovnice), má při zásahu lidského těla zpravidla velmi závažné následky pro život a zdraví toho, kdo byl zasažen, je namístě považovat uvedenou povinnost za „důležitou povinnost“ ve smyslu §143 odst. 2 tr. zákoníku. Ve výroku o vině je porušení důležité povinnosti dostatečně konkrétně vyjádřeno uvedením okolnosti, že obviněný z kulovnice vystřelil na přehledném místě na neidentifikovatelný černý cíl, kterým ve skutečnosti byli dva trampové ležící ve spacích pytlích.
Soudy důvodně posoudily skutek jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Námitky obviněného proti zjištění ohledně přítomnosti alkoholu v jeho krvi jsou bezpředmětné. Při spáchání činu se vliv alkoholu nijak neuplatnil, takže ve výroku o vině byl alkohol v krvi obviněného zmíněn nadbytečně. To se ale nijak nedotýká správnosti právního posouzení skutku.
Obviněný část námitek obecně zaměřil proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně. To se ovšem míjí s tím, že všechny skutkové okolnosti, z nichž soudy vyvodily naplnění zákonných znaků přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, byly zjištěny mimo jakoukoli pochybnost a nebyly vázány ani na vyšetřovací pokus, ohledně něhož obviněný namítal nedostatek shodných podmínek s podmínkami v době činu.
Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu