ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.879.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 879/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2016 o dovolání obviněného O. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 6 To 86/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 16/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný O. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 6 To 86/2015, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 42 T 16/2014. Vrchní soud v Praze zrušil výrok o náhradě škody a odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný podal dovolání proto, že Vrchní soud v Praze ponechal beze změny jeho se týkající výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o jeho vině, proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy, z nichž vyvodily svá skutková zjištění, a proti tomu, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný O. B. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby ohledně něho zrušil také rozsudek Městského soudu v Praze a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na to, že námitky obviněného nelze považovat za dovolací důvod, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci obviněného, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, což se projevuje mimo jiné tím, že ho na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k rozsahu dokazování apod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Jestliže v dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí dovolatel vytýká „nesprávné právní posouzení skutku“, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutek - tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně - nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Skutkové námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Obviněný O. B. byl jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku odsouzen pro pokus trestného činu (správně zločinu) podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a pokus trestného činu (správně zločinu) padělání a pozměnění veřejné listiny podle §21 odst.1 tr. zákoníku, §348 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obvinění O. B. a J. N. společně po předchozí dohodě v úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky v únoru 2014 jednali tak, že obviněný O. B. začal vystupovat jako zástupce majitele činžovního domu v P., D. ul., s pozemkem, obviněný J. N. začal na základě instrukcí obviněného O. B. vystupovat jako Ing. C. K., CSc., majitel těchto nemovitostí, k čemuž využíval padělaný občanský průkaz se svou fotografií, který opatřil obviněný O. B., přičemž obviněný O. B. od počátku věděl, že obviněný J. N. se za Ing. C. K., CSc., pouze vydává, a obviněný J. N. vystupoval na základě přímých pokynů obviněného O. B., opatřili si padělaný podpis Ing. C. K., CSc., padělanou ověřovací doložku notáře a vyhotovení zástavní smlouvy k uvedeným nemovitostem ze dne 17. 2. 2014, kterou doručili obchodní společnosti bpd finance, s.r.o., a na základě které měla být zajištěna smlouva o úvěru ze dne 17. 2. 2014 mezi touto obchodní společností jako věřitelem a obchodní společností Business mobile, s.r.o., jako dlužníkem, s tím, že takto získané finanční prostředky měly být obchodní společností Business mobile, s.r.o., použity k financování projektu spojeného s patentem na prostatický implantát, a tímto jednáním by způsobili poškozenému Ing. C. K., CSc., který ve skutečnosti zástavní smlouvu nepodepsal a o zajištění úvěru svými nemovitostmi nejednal, škodu ve výši 67 105 000 Kč a v případě realizace úvěru by poškozené obchodní společnosti bpd finance, s.r.o., vznikla škoda ve výši 35 000 000 Kč, ovšem k dokonání činu nedošlo, neboť poškozený Ing. C. K., CSc., byl katastrálním úřadem v rámci vkladového řízení vyrozuměn o omezení vlastnického práva a neprodleně věc oznámil policii.
V podaném dovolání obviněný O. B. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek u něho nevykazoval znaky pokusu zločinu podvodu podle §21 odst.1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a pokusu zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §21 odst.1 tr. zákoníku, §348 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný O. B. založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním ohledně své vědomé účasti na spáchaném činu, zejména pak ohledně své vůdčí role při jeho provedení a ohledně padělání dokladů. Svými námitkami vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu. Jde o námitky, které směřují k prosazení jiné verze skutkového stavu, odlišné od toho, jak skutkový stav zjistily soudy. Obviněný prostřednictví uplatněných námitek prezentoval verzi navazující na jeho obhajobu, že sám se stal obětí podvodu ze strany obviněného J. N. a dalších osob. Takové námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Zjištění soudů, že celá machinace s fingovanou zástavní smlouvou byla společnou akcí obou obviněných, mají v důkazech odpovídající obsahový podklad. Především tu je usvědčující výpověď obviněného J. N., který se k činu doznal, náležitě vysvětlil, jak se seznámil s obviněným O. B. a s jeho plánem na opatření prostředků k financování patentu k léčbě prostaty, a podrobně, konkrétně a bez podstatnějších rozporů popsal roli každého z nich. Z výpovědi obviněného J. N. jednoznačně vyplývá, že roli majitele nemovitostí mu přidělil obviněný O. B., který sám vystupoval jako jeho zástupce a který mu opatřil občanský průkaz a řidičský průkaz na jméno K., když ho předtím požádal, aby mu dal své fotografie. Verze, podle které obviněný O. B. neznal identitu obviněného J. N. a považoval ho za skutečného Ing. C. K., Csc., očividně nemůže obstát. Oba se totiž seznámili již dříve za situace, kdy obviněný J. N. hledal zaměstnání a obviněný O. B. mu nabídl práci spočívající v prodeji pracích prášků. Kontakty mezi oběma obviněnými popsala i svědkyně V. P. (družka obviněného J. N.). Tato svědkyně se výslovně zmínila též o tom, že se podílela na rozprodeji pracích prášků, které obviněný J. N. převzal od obviněného O. B. To, že by v tomto stádiu vzájemných vztahů obou obviněných měl obviněný J. N. potřebu tajit svou totožnost a vydávat se za Ing. C. K., CSc., je naprosto nereálné. Za situace, kdy se obchod s pracími prášky nedařil, přišel obviněný O. B. s plánem na zajištění prostředků k financování patentu na léčbu prostaty, se kterým seznámil obviněného J. N., jehož tedy již znal a rozhodně ho nemohl považovat za Ing. C. K.,CSc. Celá záležitost se týkala také dalších osob, jimiž byli zejména S. L., držitel patentu na prostatický implantát, který potřeboval finanční prostředky na zahájení výroby implantátu, R. H., který se angažoval v zajištění úvěru, a Mgr. R. J., jednatel obchodní společnosti bpd finance, s.r.o., která měla úvěr poskytnout. Tito svědkové se zúčastnili schůzek s oběma obviněnými, na kterých vystupovali obviněný J. N. jako Ing. C. K., Csc., majitel nemovitostí, a obviněný O. B. jako jeho zástupce. Uvedení svědkové popsali vystupování každého z obviněných na těchto schůzkách. Z výpovědí zmíněných svědků jasně vyplývá, že každý z obviněných vystupoval způsobem, který obviněný J. N. popsal ve své výpovědi s tím, že o tom předem rozhodl obviněný O. B. Soudy tedy měly přijatelný důvod k tomu, aby výpověď obviněného J. N. v části usvědčující obviněného O. B. pokládaly za pravdivou. Verze obviněného O. B., který se snažil od celé věci distancovat a prezentovat ji jako iniciativu obviněného J. N., působí krajně nevěrohodně již proto, že obviněný O. B. pracoval jako úvěrový a realitní zprostředkovatel, zatímco obviněný J. N. nevyvíjel v této oblasti žádnou praxi. S tím koresponduje výpověď svědka R. H., který sháněl peníze na financování prostatického implantátu, v této souvislosti se seznámil s obviněným O. B. a potvrdil, že právě obviněný O. B. přišel s nabídkou vyřízení úvěru zajištěného nemovitostí Ing. C. K.,CSc.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Pokud soudy neprovedly další dokazování podle návrhů obviněného, měly k tomu důvod v jejich evidentní nadbytečnosti. Postupem při zjišťování skutkového stavu soudy nijak neporušily ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení.
To, že obviněný O. B. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného O. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu