ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.923.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 923/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2016 o dovolání obviněného J. Ch. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 67 To 81/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 11/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Ch. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 67 To 81/2016, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 1 T 11/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Namítl, že tato zjištění mají podklad v jediném důkazu, a to ve výpovědi svědkyně, kterou označil za nevěrohodnou. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů apod.
Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. O tom, zda dovolání bylo podáno ze zákonného dovolacího důvodu, rozhoduje obsah uplatněných námitek, a nikoli okolnost, že zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou uvedeného dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jestliže dovolání směřuje proti odsuzujícímu rozhodnutí, dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutek zjištěný soudy nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Obviněný byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 1. 2016 kolem 19,15 hodin v P. , N. , v obchodním domě MY odcizil v oddělení oděvů pánskou bundu zn. Adidas černé barvy v ceně 1 749 Kč, kterou si vzal z volného prodeje s dalšími třemi kusy oblečení, v prostoru zkušební kabinky si tuto bundu oblékl pod svůj oděv, prošel za pokladny, aniž by zaplatil, avšak poté byl pracovníkem ostrahy zadržen v sousedním obchodním centru Quadrio, kde mu bylo odcizené zboží odebráno a vráceno zpět do prodeje. Podle výroku o vině se obviněný tohoto jednání dopustil přesto, že v roce 2015 byl třikrát odsouzen pro přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a že dne 25. 8. 2013 vykonal trest odnětí svobody uložený za přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný sice odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že „skutkový stav, jak je popsán v napadeném usnesení i v rozsudku soudu prvního stupně, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty přečinu …“, avšak v návaznosti na toto obecné konstatování neuvedl nic v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku nebyly podle jeho názoru naplněny „skutkovým stavem, jak je popsán v napadeném usnesení i v rozsudku“. Z obsahu, smyslu a nakonec i z doslovného znění námitek, které obviněný učinil obsahem dovolání, je jasně patrno, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Dovolání je jen dalším opakováním obhajoby, kterou obviněný prezentoval v původním řízení a podle které bundu neodcizil, neboť byla jeho a měl ji na sobě již v době vstupu do obchodního domu. Námitky obviněného pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor.
Skutková zjištění soudů mají v důkazech odpovídající obsahový podklad. Především tu je výpověď svědkyně J. E. , pracovnice obchodního domu, která sledovala jednání obviněného na obrazovce kamerového systému, jímž byl monitorován prostor příslušného prodejního oddělení. Tato svědkyně pozorovala jednání obviněného cíleně, neboť její pozornost zaujal již samotný způsob pohybu obviněného v oddělení. Svědkyně podrobně popsala manipulaci obviněného s vybraným zbožím, přičemž ji zaujal nesoulad mezi počtem kusů, s nimiž vstoupil do zkušební kabinky, a počtem kusů, s nimiž z kabinky vyšel. Z tohoto podnětu se šla ihned do kabinky podívat a našla zde prázdné ramínko od bundy zn. Adidas v ceně 1 749 Kč. Dále tu je protokol o evidenci krádeží, který vyhotovil pracovník ostrahy poté, co obviněného dostihl ve vedlejším obchodním centru a odcizenou bundu mu odebral. Z protokolu není patrno, že by se obviněný nějak bránil odebrání bundy, zejména ne tvrzením, že bunda je jeho, že ji měl na sobě již v době příchodu do obchodního domu apod. Při vrácení odcizené bundy byl pokladnou příslušného oddělení generován daňový doklad určený k tomu, aby uvedená bunda byla identifikována jako zboží určené k prodeji v obchodním domě MY a aby byla zřejmá její cena. Soudy neměly žádný reálný důvod k tomu, aby výpověď svědkyně považovaly za nepravdivou, nevěrohodnou, smyšlenou apod. V souvislosti s hodnocením výpovědi svědkyně soudy výstižně zdůraznily, že její pravdivost podporuje následné nalezení zboží a jeho odebrání obviněnému. K okolnosti, že bunda byla vrácena zpět do prodeje, lze dodat, že sotva by to bylo možné, pokud by bunda byla byť jen částečně obnošená a používaná. Vyznívá tudíž nepřijatelně obhajoba, podle které bunda patřila obviněnému a on v ní již přišel do obchodního domu. Závěr o nepravdivosti obhajoby obviněného soudy důvodně spojovaly s tím, co vyplývá z výpovědi svědkyně J. E. a z protokolu o evidenci krádeží, ale i s osobním profilem obviněného, který jako několikanásobný recidivista má již hlouběji zakořeněný sklon ke krádežím zboží v obchodech.
Celkově lze konstatovat, že soudy při hodnocení důkazů nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Za tohoto stavu soudy nijak neporušily ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu