ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.970.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 970/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2016 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 8 To 17/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 1/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 1 T 1/2016, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku a proti výroku o trestu, a odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 8 To 17/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost právního posouzení skutku kvalifikovaného jako zločin vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku s tím, že podle jeho názoru čin nebyl spáchán „zvlášť surovým způsobem“ ve smyslu §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, jak dovodily oba soudy, a že v důsledku takto vadně posouzeného skutku mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Uvedl, že skutek měl být správně posouzen jako zločin vraždy jen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a že mu měl být uložen trest odnětí svobody při dolní hranici sazby stanovené v tomto ustanovení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případně replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí, spáchá-li uvedený čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem.
Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že soudy spatřovaly důvod pro aplikaci ustanovení §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku v tom, že obviněný spáchal čin „zvlášť surovým způsobem“.
Jako zločin vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný dne 29. 8. 2015 v odpoledních hodinách v údolí M. p. u ul. F. Š. ve V., okr. M., po předchozím společném požívání alkoholických nápojů a následné roztržce v úmyslu usmrtit napadl poškozeného P. K., tak, že mu zasadil údery pěstí a kolenem do hlavy, poté, co poškozený upadl na zem, ho opakovaně prudce kopl do bederní části zad, opakovaně ho udeřil platovou židlí, pravou a levou rukou ho uchopil za ohryzek a rdousil ho po dobu 5 až 15 minut, ještě za života poškozeného mu dupl zpředu na krk a po zjištění, že poškozený nejeví známky života, mu do ústní dutiny zasunul jablko. Obsahem výroku o vině je zjištění, že poškozený v důsledku jednání obviněného utrpěl mnohočetné tržné rány v obličeji, na ušním boltci, krku, hrudníku a horních končetinách, tříštivou vpáčenou zlomeninu nosních kůstek, zlomeniny 8. a 9. žebra vpravo, pokrvácivý otok mozku, vícečetné zlomeniny chrupavky štítné, zlomeninu jazylky a další poranění (specifikovaná v odůvodnění rozsudku na str. 5-6), přičemž ke smrti poškozeného vedlo udušení při rdoušení – smáčknutí horních cest dýchacích značnou silou. (Zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v napadení poškozené E. O. a v jejím vážném zranění.)
Posuzovaný skutek, spáchaný proti poškozenému P. K., evidentně vykazuje znaky zločinu vraždy nejen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, ale i podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Soudy v souladu s ustanovením §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku dospěly ke správnému závěru, že čin byl spáchán „zvlášť surovým způsobem“.
Obecně vzato, je čin, jímž pachatel jiného úmyslně usmrtí, obvykle vždy spojen s určitou mírou surovosti. Účelem ustanovení §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, pokud jako kvalifikační okolnost vymezuje spáchání činu „zvlášť surovým způsobem“, je přísněji postihnout případy, v nichž míra surovosti úmyslného usmrcení jiného výrazně překračuje obvyklý rámec, pro který je typické rychlé a jednorázové usmrcení oběti, např. zastřelením, bodnutím, podáním prudkého a okamžitě působícího jedu, krátkodobým intenzivním škrcením či rdoušením apod. „Zvlášť surový způsob“ usmrcení se vyznačuje extrémně vysokým stupněm brutality, která se demonstruje zejména mimořádnou razancí smrtícího útoku, použitím více způsobů útoku, devastací těla oběti a podobnými projevy.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je jasné, že obviněný spáchal čin „zvlášť surovým způsobem“. Smrtící útok, jak ho provedl obviněný, neměl povahu rychlého a jednorázového aktu, ale spočíval v soustavném násilném působení na tělo poškozeného po dobu několika desítek minut za okolností, kdy se poškozený nijak nebránil a kdy pro vysoký stupeň opilosti ani nebyl schopen žádné reálné obrany (v krvi poškozeného bylo zjištěno 3,09 g/kg alkoholu). Útok obviněného proti tělu poškozeného spočíval jako celek v použití několika mechanismů, konkrétně v úderech pěstí a kolenem, kopání, mlácení plastovou židlí, která se při tom rozpadla na několik kusů, v pozvolném rdoušení trvajícím 5 až 15 minut a v dupnutí na krk. Výsledkem takto široce založeného útoku byla devastace horní části těla poškozeného. Z fotodokumentace mrtvého těla poškozeného je zřejmé, že jeho obličej byl znetvořen prakticky k nepoznání, a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vyplývá naprosto neobvyklý rozsah nejrůznějších vnějších i vnitřních zranění v oblasti hlavy, krku, hrudníku a také ve zranění horních končetin. Povaha a rozsah zjištěných zranění poškozeného očividně ukazují na to, že usmrcení poškozeného nelze přiléhavě vyjádřit jinak, než že byl doslova ubit. Za tohoto stavu je posouzení skutku podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku plně podložené.
Námitky obviněného v tom smyslu, že čin výrazně nepřesahoval obvyklou míru surovosti, jsou bez opodstatnění, protože se zcela míjejí se zjištěními ohledně způsobu provedení činu, povahy a rozsahu vzniklých zranění poškozeného a nakonec i vzhledu jeho mrtvého těla. Námitky, podle nichž obviněný usmrtil poškozeného v průběhu rvačky a hádky o alkohol, nemohou zvrátit posouzení skutku podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. I když lze připustit, že na počátku celého incidentu mohla být hádka týkající se alkoholu, pak o něčem, co by se dalo charakterizovat jako rvačka ve smyslu střídajících se útoků obou účastníků konfliktu, vůbec nelze uvažovat. Zatímco poškozený byl ve vysokém stupni opilosti, který prakticky vylučoval nějakou relevantní účast ve rvačce, a horní část jeho těla byla útokem obviněného doslova zdevastována, u obviněného nebylo zjištěno žádné zranění. Již z toho je zřejmé, že čin obviněného byl projevem vyloženě jednostranné agrese.
Nepřiměřenou přísnost uloženého trestu obviněný vyvozoval z námitek týkajících se právního posouzení skutku. Pro úplnost lze konstatovat, že trest odnětí svobody na osmnáct let byl uložen v rámci sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, tj. v rámci sazby stanovené v §140 odst. 3 tr. zákoníku v rozpětí od patnácti let do dvaceti let (nehledě na možnost uložení výjimečného trestu). Za tohoto stavu není namítaná nepřiměřenost trestu dovolacím důvodem (k tomu viz přiměřeně č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Výrok o vině obviněného zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž byl tento výrok ponechán beze změny a jímž bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu