ECLI:CZ:NS:2016:7.TZ.26.2016.1
sp. zn. 7 Tz 26/2016-27
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 14. 6. 2016 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. D. , proti pravomocnému usnesení obvodního státního zástupce pro Prahu 3 ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 1 ZT 93/2015, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením obvodního státního zástupce pro Prahu 3 ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 1 ZT 93/2015,
byl porušen zákon
v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v neprospěch obviněného M. D.
Toto usnesení obvodního státního zástupce pro Prahu 3 se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 3 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 16. 3. 2015, č. j. KRPA-6397-33/TČ-2014-001311, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného M. D. pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit v podstatě tím, že v době od 12,00 hodin dne 22. 12. 2013 do 17,30 hodin dne 5. 1. 2014 v P., V., po vypáčení vstupních dveří vnikl do bytového domu, kde ze dvou místností v přízemí odcizil věci specifikované v usnesení, přičemž odcizením věcí způsobil škodu ve výši 159 850 Kč P. K. a poškozením dveří způsobil škodu ve výši 6 500 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 26 Tm 3/2010, pravomocně odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 16 měsíců, který vykonal dne 7. 11. 2011.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost jednak sám podáním odevzdaným dne 23. 3. 2015 k poštovní přepravě a adresovaným policejnímu orgánu a jednak prostřednictvím obhájce podáním dodaným dne 7. 4. 2015 do datové schránky policejního orgánu.
Obvodní státní zástupce pro Prahu 3 usnesením ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 1 ZT 93/2015, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného podanou dne 23. 3. 2015 k poštovní přepravě jako nedůvodnou (bod I usnesení) a podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl stížnost obviněného dodanou dne 7. 4. 2015 prostřednictví obhájce do datové schránky policejního orgánu jako opožděnou (bod II usnesení). Usnesení obvodního státního zástupce se podle §140 odst. 1 písm. a) tr. ř. stalo ihned pravomocným, protože zákon proti němu nepřipouští stížnost.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 10. 5. 2016 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti usnesení obvodního státního zástupce. Vytkl, že usnesení je vadné již proto, že jím bylo o stížnosti rozhodnuto dvěma výroky, které vedle sebe nemohou obstát. Namítl, že obě podání bylo třeba považovat za jedinou stížnost a že v tomto smyslu o ní mělo být rozhodnuto. Poukázal na to, že výrok, jímž byla stížnost obviněného podaná prostřednictvím obhájce zamítnuta jako opožděná, byla ve skutečnosti podána včas, a že obvodní státní zástupce nesprávně stanovil počátek a konec lhůty k podání stížnosti. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §60 odst. 3 tr. ř., §143 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal obvodnímu státnímu zástupci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení.
Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání bylo oznámeno obviněnému tak, že mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 20. 3. 2015, a obhájci tak, že mu bylo doručeno do jeho datové schránky dne 3. 4. 2015. Obviněný, který byl ve výkonu trestu odnětí svobody, podal stížnost jednak sám tak, že ji dne 23. 3. 2015 prostřednictvím vězeňské služby podal jako poštovní zásilku, a jednak prostřednictvím obhájce, který podání označené jako stížnost dodal dne 7. 4. 2015 do datové schránky policejního orgánu. Již ze samotné skutečnosti, že obviněný dne 23. 3. 2015 odevzdal k poštovní přepravě podání, jehož obsahem byla stížnost, je evidentní, že zákonná lhůta k podání stížnosti byla zachována.
Obvodní státní zástupce měl obě podání správně považovat za stížnost obviněného podanou včas. Jestliže sám obviněný a kromě toho také jeho obhájce učinili každý zvlášť podání, jehož obsahem je nesouhlas s usnesením, a označili každé z těchto podání jako stížnost, pak obě podání jako celek představovala jedinou stížnost. V této souvislosti nemá žádný význam okolnost, že stížnost byla obsahem dvou podání, z nichž jedno podání učinil sám obviněný a druhé podání učinil obhájce. I kdyby časově v pořadí druhé podání, které v souhrnu s časově prvním podáním představuje stížnost obviněného jako celek, bylo případně učiněno po uplynutí lhůty k podání stížnosti, nemůže být stížnost považována za opožděnou, pokud časově první podání bylo učiněno v zákonné lhůtě. Byla-li lhůta zachována prvním podáním, pak je stížnost podána včas jako celek, tedy i v tom rozsahu, který vyplývá z dalšího podání, byť by toto další podání případně bylo učiněno až po uplynutí lhůty. Následná podání nemají povahu nové či další stížnosti, u které by se zkoumala jejich včasnost z hlediska zachování zákonné lhůty k podání stížnosti, ale jsou jen doplněním původní stížnosti obsažené v prvním podání.
Mezi práva, která má obhájce ze zákona, spadá podle §41 odst. 2 tr. ř. i právo podávat za obviněného opravné prostředky. Obhájce je ovšem podává vždy za obviněného, a nikoli za sebe, protože sám není osobou oprávněnou podávat opravné prostředky, míněno své samostatné opravné prostředky. Opravný prostředek podaný obhájcem je vždy opravným prostředkem obviněného (k tomu viz přiměřeně č. 28/2003 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byla zákonná lhůta jasně zachována podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. již podáním stížnosti k poštovní přepravě dne 23. 3. 2015, je bezpředmětné dále se zabývat otázkou včasnosti té části stížnosti, která byla obsahem pozdějšího podání obhájce.
Z toho, co bylo až dosud uvedeno, vyplývá závěr, že obvodní státní zástupce nemohl podanou stížnost zamítnout zčásti jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. (bod I výroku napadeného usnesení) a zčásti jako opožděnou podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. (bod II výroku napadeného usnesení). Tyto výroky nemohou jako obsah rozhodnutí o stížnosti obviněného obstát, neboť jsou v logickém rozporu, vzájemně se vylučují, činí celé rozhodnutí nekonzistentním a představují porušení zákona v obou citovaných ustanoveních v neprospěch obviněného.
Obvodní státní zástupce svým rozhodnutím zkrátil obviněného v jeho právu dosáhnout náležitého přezkoumání usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Obviněný ve svém vlastním podání pouze povšechně a bez bližší argumentace projevil nesouhlas s usnesením policejního orgánu, zatímco v podání obhájce byly jeho námitky blíže rozvedeny a argumentačně podloženy. To, že podání učiněné obhájcem označil obvodní státní zástupce za opožděnou stížnost, vedlo k tomu, že se jím meritorně nezabýval, nepřezkoumal na jeho podkladě usnesení policejního orgánu a věcně se nijak nevypořádal s námitkami, které byly obsahem uvedeného podání. Tím pádem obvodní státní zástupce nesplnil svou přezkumnou povinnost a porušil zákon v ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obvodní státní zástupce znovu rozhodne o stížnosti obviněného s tím, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání přezkoumá podle §147 odst. 1 tr. ř. na podkladě obou podání, která jako jeden celek představují stížnost obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu