ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.99.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 99/2016-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2016 o dovolání obviněného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 137/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 2 T 137/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl podle §143 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osm let. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným Mgr. D. Š. a nezl. "TULIPÁNOVI" *).
Rozsudek nalézacího soudu napadli obviněný a poškození Mgr. D. Š. a nezl. "TULIPÁN" odvoláními. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, byl z podnětu podaných odvolání za splnění podmínek §263 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Nutno podotknout, že usnesení odvolacího soudu původně obsahovalo poučení o možnosti podat proti němu dovolání. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, však bylo podle §131 odst. 1 tr. ř. ve smyslu §138 tr. ř. opraveno nesprávné poučení o opravných prostředcích v usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, tak, že se nahradilo zněním: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Obviněný podal proti opravnému usnesení stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 5 To 56/2015, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, podal obviněný M. B. prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Úvodem vyložil, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje poučení o možnosti podat proti němu dovolání, proto tak činí. Odvolací soud sice vydal dne 17. 6. 2015 usnesení, kterým bylo opraveno nesprávné poučení o opravných prostředcích, ale proti tomuto usnesení podal stížnost, o níž k době podání dovolání nebylo dosud rozhodnuto, tudíž platí, že proti usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, lze podat dovolání.
Odvolacímu soudu vytýkal, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neobsahuje prakticky žádný právní názor, že se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Nekonkretizoval vady rozsudku nalézacího soudu, které nelze odstranit ve veřejném zasedání, neuvedl, zda je odvolání obviněného důvodné či nikoliv. V důsledku toho musel podat odvolání i proti dalšímu rozsudku soudu prvního stupně.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, jakož i (po něm následující) rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 2 T 137/2012, zrušil a aby Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného připomněla, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutí ve věci samé jsou definována v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. a z jeho znění vyplývá, že rozhodnutí, které obviněný M. B. napadl dovoláním, není rozhodnutím, které je zde vyjmenováno. V důsledku této skutečnosti je třeba jeho dovolání považovat za nepřípustné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
V replice k vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství obviněný zmínil, že státní zástupkyně přehlédla, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahovalo poučení o možnosti podat dovolání, čímž tento soud dovolání připustil. Zopakoval, že Nejvyššímu soudu pak přísluší rozhodnout pouze o důvodnosti či nedůvodnosti podaného dovolání. Učinila proto návrh shodný s tím, který byl obsažen v podaném dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné. V této souvislosti nutno uvést, že dovolací soud posuzuje otázku přípustnosti dovolání nezávisle na tom, zda a jak ji případně posoudí odvolací soud. Názor obviněného, že dovodil-li odvolací soud přípustnost dovolání, dovolací soud „rozhoduje pouze stran jeho důvodnosti či nedůvodnosti, nikoliv však jeho přípustnosti“, je mylný.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, byl odvoláním napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Ačkoliv Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozhodl ve druhém stupni, jde o takové rozhodnutí, které nelze podřadit pod žádný z typů rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, pročež proti němu není přípustné dovolání ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 36/2003 Sb. rozh. tr.).
Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, ve svém původním znění obsahovalo vadné poučení o dovolání. Ze znění ustanovení §125 odst. 3 tr. ř. plyne povinnost krajského soudu coby soudu druhého stupně dát poučení o dovolání a jeho náležitostech jen v případě, že jde o rozhodnutí, proti němuž je podle §265a odst. 2 tr. ř. dovolání přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1549/2008, uveřejněné pod č. 38/2009 Sb. rozh. tr.). V opačném případě poučí, že proti rozhodnutí opravný prostředek není přípustný. Odvolací soud svoje pochybení napravil, jak již bylo zmíněno, a usnesením ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 5 To 56/2015, bylo podle §131 odst. 1 tr. ř. ve smyslu §138 tr. ř. opraveno nesprávné poučení o opravných prostředcích v usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, tak, že se nahradilo správným poučením o tom, že proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Okolnost, že obviněný podal dovolání ještě za situace, kdy nebyla formální vada poučení o dovolání odstraněna pravomocným usnesením o opravě, nic nemění na tom, že obviněný podal dovolání proti rozhodnutí, proti němuž to zákon nepřipouští. Odstranění zmíněné vady cestou opravného usnesení nelze vnímat jako zkrácení práva obviněného na obhajobu a nevede „k zavádění principu právní nejistoty“, jak tvrdí dovolatel. Zásadně totiž platí, že vadné poučení o dovolání obsažené v rozhodnutí soudu, který rozhodl ve druhém stupni, není z hlediska závěru o posouzení splnění zákonných podmínek jeho přípustnosti pro dovolací soud určující, nemá žádné právní účinky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 11 Tdo 769/2002).
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, poněvadž není nepřípustné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 2. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.