ECLI:CZ:NS:2016:8.TZ.23.2016.1
sp. zn. 8 Tz 23/2016-28
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2016 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. G. a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 8. 2014, č.j. 21 T 262/2013-90, byl porušen zákon v ustanovení §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. G.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušují .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 12. 2013, č. j. 21 T 262/2013-60, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2014, byl obviněný R. G. (dále převážně jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 5. 11. 2013 způsobem popsaným ve skutkové větě výrokové části rozhodnutí. Za to mu byl uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Současně soud rozhodl podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. o náhradě škody.
Následně tento soud pravomocným usnesením ze dne 25. 4. 2014, č. j. 21 T 262/2013-75, podle §336 odst. 3 tr. ř. obviněnému nařídil výkon uloženého trestu (viz č. 1. 75 spisu).
Po zjištění, že obviněný ještě nezačal uložený trest obecně prospěšných prací vykonávat a navíc byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 1 T 14/2014, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2014, odsouzen za trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 25. 1. 2014, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, tentýž soud nařídil ve věci veřejné zasedání a na jeho závěr usnesením ze dne 7. 8. 2014, č.j. 1 T 262/2013-90, které nabylo právní moci dne 7. 8. 2014, podle §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku vyslovil, že obviněnému se trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin přeměňuje na trest odnětí svobody v trvání 300 dnů a pro jeho výkon se podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp. „stěžovatel“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Zjistil totiž, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2014, č.j. 3 T 81/2014-125, byl obviněný uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 9. 10. 2013, a za tento přečin a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 14. 12.2013, sp. zn. 89 T 331/2013, jenž nabyl právní moci téhož dne, a dále za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 1 T 249/2013, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2013, a rovněž za sbíhající se přečin krádeže podle §' 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 12. 2013, sp. zn. 21 T 262/2013, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2014, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen mimo jiné také výrok o trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 12. 2013, sp. zn. 21 T 262/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 8. 2014 (viz č.l. 94 a násl. spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 21 T 262/2013).
Ministr spravedlnosti poté citoval ustanovení §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, podle něhož platí, jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
Následně stěžovatel uvedl, že vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že Okresní soud v Břeclavi neměl trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin přeměňovat na trest odnětí svobody, neboť v době rozhodné byl výrok o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 12. 2013, č. j. 21 T 262/2013-60, zrušen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 3 T 81/2014, v rámci uloženého souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Na základě shora uvedených skutečností ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud jednak podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 8. 2014, č.j. 21 T 262/2013-90, byl v neprospěch obviněného R. G. porušen zákon v ustanovení §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jednak podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí i všechna případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že okolnosti uvedené ve stížnosti pro porušení zákona bezezbytku odpovídají skutečnosti. Už proto, jakož i z důvodu procesní ekonomie, není zapotřebí znovu je na tomto místě opakovat, postačí pouze zdůraznit, že je mimo jakoukoliv pochybnost, že zákon porušen byl.
Jakkoliv podle §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku platí to, co je výše uvedeno, v posuzovaném případě takový postup nepřicházel v úvahu. Byl-li totiž výše citovaným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2014, č.j. 3 T 81/2014-125, obviněnému uložen rovněž za sbíhající se přečin krádeže podle §' 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 12. 2013, sp. zn. 21 T 262/2013, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2014, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen mimo jiné rovněž výrok o trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 12. 2013, sp. zn. 21 T 262/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu , pak soud nemohl o přeměně trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin na trest odnětí svobody v trvání 300 dnů vůbec rozhodovat, neboť v době jeho rozhodnutí již uložený trest neexistoval . Pokud tak učinil, porušil zákon v právě citovaném ustanovení. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že při rozhodování o takové přeměně evidentně nevěděl (zřejmě proto, že o ní rozhodoval pouhé 3 dny poté, co byl obviněnému pravomocně uložen souhrnný trest a v důsledku toho byl zrušen m. j. i uložený trest obecně prospěšných prací – srov. shora).
Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná, a proto jednak podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 8. 2014, č.j. 21 T 262/2013-90, byl porušen zákon v ustanovení §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. G., jednak podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil. Tím pochybení vytýkaná stížností pro porušení zákona zhojil, takže nemusel již činit žádný další výrok.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud obviněný sám i prostřednictvím své obhájkyně při veřejném zasedání před Nejvyšším soudem tvrdil, že přeměněný trest odnětí svobody v trvání 300 dnů již vykonal, takže by měl být z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn, nic takového se z obsahu spisu nepodává. Okresní soud v Břeclavi výkon tohoto trestu nenařídil, naopak ihned po zjištění, že došlo k pochybení vytýkanému stížností pro porušení zákona, sám dal podnět k jejímu podání. Rovněž z aktuálně vyžádaných zpráv z Rejstříku trestů a od Vězeňské služby ČR je zřejmé, že zmíněné tvrzení neodpovídá skutečnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. 5. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu