ECLI:CZ:NS:2016:8.TZ.27.2016.1
sp. zn. 8 Tz 27/2016-32
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. P. proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b), §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného V. P.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 16 T 20/2009, byla podle §33 odst. 2 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného V. P. (dále jen „obviněný“) o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu a podle §155 odst. 1 tr. ř. a §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit státu na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích odměnu uhrazenou státem ustanovenému obhájci ve výši 368.672 Kč.
2. Uvedené rozhodnutí napadl obviněný stížností, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl citovaným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a v řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, rovněž v ustanovení §60 odst. 4 písm. d) tr. ř.
4. Stěžovatel uvedl, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo obviněnému doručeno v pondělí 28. 4. 2014, a proto s ohledem na ustanovení §60 odst. 1 tr. ř. začala zákonná třídenní lhůta k podání stížnosti běžet v úterý 29. 4. 2014. Jelikož poslední den lhůty připadl na čtvrtek 1. 5. 2014, tj. na státní svátek, byl vzhledem k ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. posledním dnem lhůty k podání stížnosti pátek 2. 5. 2014. Podle poštovního razítka uvedeného na obálce obsahující stížnost byla stížnost podána v pondělí 5. 5. 2014. Ze zprávy Věznice Pardubice ze dne 1. 10. 2014 (srov. č. listu 3089) však vyplývá, že obviněný předmětnou stížnost předal osobně vychovatelce již v pátek 2. 5. 2014, přičemž tato skutečnost byla zaznamenána elektronicky do vězeňského informačního systému. Podání bylo věznicí vypraveno v pondělí 5. 5. 2014, tj. v nejbližší pracovní den.
5. Stěžovatel poznamenal, že za včasně podanou stížnost ve smyslu ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat i stížnost podanou v zákonné lhůtě některým ze způsobů uvedených v §60 odst. 4 tr. ř. Osoby vykonávající trest odnětí svobody mohou podání vhodit do uzamykatelné schránky podle §24 odst. 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále též jen „vyhláška č. 345/1999 Sb.“), což se posuzuje jako podání poštovní zásilky ve smyslu §60 odst. 4 písm. a) tr. ř., kdy rozhodujícím je datum převzetí k poštovní přepravě. Taktéž mají možnost podání předat pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby ve smyslu §60 odst. 4 písm. d) tr. ř., kdy rozhodujícím je datum takového předání. Jedná-li se o opravný prostředek a pověřenému zaměstnanci je tato skutečnost známa, musí být podle §24 odst. 5 vyhlášky č. 345/1999 Sb. (v tehdy účinném znění) podání opatřeno prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo podání učiněno. Ze shora citované zprávy Věznice Pardubice se ale podává, že informaci o tom, že se jedná o podání opravného prostředku ve smyslu §24 odst. 5 vyhlášky č. 345/1999 Sb., obviněný vychovatelce nesdělil a rovněž ji nežádal o potvrzení převzetí zmíněného podání s uvedením data převzetí.
6. Stěžovatel uzavřel, že stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích předaná vychovatelce věznice dne 2. 5. 2014 byla podána v zákonem stanovené lhůtě, a tedy včas. Pokud ji Vrchní soud v Praze zamítl jako podanou opožděně a jejím obsahem se z toho důvodu věcně nezabýval, porušil v neprospěch obviněného zákon. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. může nadřízený orgán stížnost zamítnout jen tehdy, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která ji již předtím výslovně vzala zpět. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
7. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, byl v neprospěch obviněného V. P. porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a v řízení, jež mu přecházelo, rovněž v ustanovení §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou a ztotožnil se též s důvody, které prezentoval ministr spravedlnosti. Opodstatněným shledal i jeho návrh, a proto se k němu připojil.
9. Obhájkyně obviněného rovněž shledala stížnost pro porušení zákona důvodnou; akcentovala, že stížnost obviněného byla s ohledem na obsah spisového materiálu, především zprávu Vězeňské služby České republiky, Věznice v Pardubicích, podána v zákonem stanovené lhůtě. Navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních zmiňovaných ve stížnosti pro porušení zákona, aby napadené usnesení zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen.
11. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět.
12. Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
13. Podle §60 odst. 1 tr. ř. do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.). Podle §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu. Podle §24 odst. 5 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění účinném do 28. 2. 2015, korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu právních předpisů a Vězeňské službě je tato skutečnost známa, opatří pověřený zaměstnanec Vězeňské služby prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno. Na žádost odsouzeného mu pověřený zaměstnanec Vězeňské služby potvrdí převzetí takového podání s uvedením data převzetí (nyní §24 odst. 6 citované vyhlášky).
14. Z obsahu předloženého spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 16 T 20/2009 Nejvyšší soud ve shodě s údaji prezentovanými ve stížnosti pro porušení zákona zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, bylo obviněnému doručeno v pondělí 28. 4. 2014 (srov. doručenka na č. listu 3062), a proto s ohledem na ustanovení §60 odst. 1 tr. ř. začala zákonná třídenní lhůta k podání stížnosti běžet v úterý 29. 4. 2014. Jelikož poslední den lhůty připadl na čtvrtek 1. 5. 2014, tj. na státní svátek, byl vzhledem k ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. posledním dnem lhůty k podání stížnosti pátek 2. 5. 2014.
15. Obviněný podal proti označenému usnesení stížnost, přičemž razítko poštovního úřadu na obálce je opatřeno datem 5. 5. 2014 (č. listu 3065, 3066).
16. Ze zprávy Vězeňské služby České republiky, Věznice Pardubice, ze dne 1. 10. 2014 (č. listu 3089) se podává, že obviněný předal osobně vychovatelce v pátek 2. 5. 2014 dopis adresovaný Krajskému soudu v Českých Budějovicích, přičemž tato skutečnost byla zaznamenána elektronicky do vězeňského informačního systému. Informaci o tom, že se jedná o podání opravného prostředku ve smyslu §24 odst. 5 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, v tehdy účinném znění, však obviněný vychovatelce nesdělil a rovněž ji nežádal o potvrzení převzetí tohoto podání s uvedením data převzetí. Podání bylo Věznicí v Pardubicích vypraveno v nejbližší pracovní den, tj. v pondělí 5. 5. 2014.
17. Jakkoliv se ve sdělení Vězeňské služby České republiky, Věznice Pardubice, nehovoří o tom, že podání předané vychovatelce dne 2. 5. 2014 adresované Krajskému soudu v Českých Budějovicích (na obálce opatřené číslem jednacím příslušného soudu) obsahovalo opravný prostředek, tj. stížnost, bylo by projevem přepjatého formalismu pochybovat o tom, že právě tak tomu bylo. Správně adresovaná stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 16 T 20/2009, které mu bylo doručeno dne 28. 4. 2014, předaná dne 2. 5. 2014 vychovatelce ve Věznici v Pardubicích, byla tudíž podána v zákonem stanovené lhůtě. Obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody a odsouzeným zákon umožňuje podání učinit u ředitele věznice, kde je ten, kdo podání činí, v trestu [§60 odst. 4 písm. d) tr. ř.]. Prováděcí předpisy v této souvislosti konkretizují, že podmínky stanovené zákonem jsou naplněny, je-li takové podání předáno pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby. Ten korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek, pokud je tato skutečnost Vězeňské službě známa, opatří prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno. Ani okolnost, že obviněný vychovatelce coby pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby výslovně nesdělil, že obsahem korespondence, jejíž předání bylo zaznamenáno elektronicky do vězeňského informačního systému, je opravný prostředek, neznamená, že se ustanovení §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. neuplatní.
18. Byla-li za takové situace usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, stížnost obviněného jako opožděně podána zamítnuta, aniž by se jejím obsahem věcně zabýval, Vrchní soud takové rozhodnutí učinil, aniž byly splněny zákonné podmínky uvedené v §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Jeho závěr, že stížnost obviněného byla podle obálky (č. listu 3066) podána jako poštovní zásilka až v pondělí 5. 5. 2014, je totiž chybný.
19. Nejvyšší soud tudíž konstatuje, že argumentace ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je věcně správná, neboť postupem Vrchního soudu v Praze, který zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou stížnost, která byla ve skutečnosti podána včas, došlo v neprospěch obviněného k porušení zákona, a to v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b) a §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. Ostatní stěžovatelem zmiňovaná ustanovení, jež měla být v těchto souvislostech rovněž porušena v neprospěch obviněného, neshledal relevantními.
20. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b) a §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného V. P. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu