ECLI:CZ:NS:2016:8.TZ.38.2016.1
sp. zn. 8 Tz 38/2016-13
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. H. a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, ze dne 18. 1. 2016 , sp. zn. 3 VZV 6/2015, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného B. H.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušují .
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp. „stěžovatel“) podal podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného B. H. (dále jen „obviněný“) proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 3 VZV 6/2015, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděná stížnost obviněného, zastoupeného obhájcem Mgr. Miroslavem Klusáčkem (dále jen „obhájce obviněného“), proti usnesení policejního orgánu ÚOKFK, Policie ČR, Expozitura v Brně, ze dne 24. 6. 2014, č.j. OKFK-4138-1542/TČ-2013-252403, jímž bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro zvlášť závažný zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, členem organizované zločinecké skupiny (§129 tr. zákoníku), který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, a pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Ze spisového materiálu totiž zjistil, že citované usnesení policejního orgánu, které bylo v jeho závěru opatřeno poučením, že je proti němu přípustná stížnost do tří dnů od jeho doručení u policejního orgánu, který usnesení vydal, bylo dne 3. 7. 2015 doručeno do datové schránky obhájce obviněného, jenž se téhož dne do datové schránky přihlásil (stěžovatel v této souvislosti citoval §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Obviněný toto usnesení převzal rovněž dne 3. 7. 2015, takže posledním dnem třídenní lhůty k podání případné stížnosti byl podle stěžovatele den 7. 7. 2015.
Obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce stížnost proti usnesení policejního orgánu skutečně podal a policejní orgán ji předložil k rozhodnutí dozorovému státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně (dále jen „státní zástupce“). Ten o ní rozhodl usnesením ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 3 VZV 6/2015, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl jako opožděně podanou, což odůvodnil tím, že obviněný stížnost podal prostřednictvím svého obhájce až dne 8. 7. 2015, tedy po uplynutí zákonné lhůty.
Ministr spravedlnosti poté citoval ustanovení §143 odst. 1 tr. ř., podle něhož stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupce nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
Následně citoval ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět.
Po citaci těchto zákonných ustanovení stěžovatel konstatoval, že státní zástupce se jimi důsledně neřídil. Z obsahu spisu se totiž podává, že obviněný podal stížnost prostřednictvím svého obhájce do datové schránky Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie ČR již dne 7. 7. 2015 ve 12:12:43 hod., tedy včas. Z vyjádření policejního orgánu navíc vyplynulo, že předmětná stížnost byla administrativní pracovnicí chybně opatřena doručovacím razítkem s datem 8. 7. 2015, ačkoliv z potvrzení o doručení došlé stížnosti do datové schránky výše uvedeného útvaru je zřejmé, že stížnost byla podána již předchozího dne, tedy v zákonné třídenní lhůtě.
Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 3 VZV 6/2015, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., ve spojení s ustanovením §143 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného B. H., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že okolnosti uvedené ve stížnosti pro porušení zákona bezezbytku odpovídají skutečnosti. Už proto, jakož i z důvodu procesní ekonomie, není zapotřebí znovu je na tomto místě opakovat, postačí pouze zdůraznit, že je mimo jakoukoliv pochybnost, že postupem státního zástupce zákon porušen byl.
Kromě ustanovení citovaných již výše ministrem spravedlnosti je třeba zmínit i ustanovení §147 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán řízení předcházející napadenému usnesení.
Vedle toho je zapotřebí zmínit rovněž ustanovení §60 odst. 1 tr. ř., podle kterého do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy nastala událost určující počátek lhůty.
V dané věci má však význam – jak na to bude dále poukázáno – i ustanovení §60 odst. 3 tr. ř., podle něhož připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Jestliže zmiňované usnesení policejního orgánu bylo doručeno do datové schránky obhájce obviněného v pátek dne 3. 7. 2015, který se téhož dne do datové schránky přihlásil, a jestliže toto usnesení převzal téhož dne i obviněný, počala obviněnému běžet lhůta k podání stížnosti následujícího dne, tedy v sobotu dne 4. 7. 2015. Z toho vyplývá, že posledním dnem třídenní lhůty k podání případné stížnosti by mělo být pondělí dne 6. 7. 2015. Toho dne byl ovšem den pracovního klidu (Den upálení Mistra Jana Husa), takže posledním dnem pro podání stížnosti obviněným bylo úterý dne 7. 7. 2015 (srov. §60 odst. 3 tr. ř.), jak stěžovatel (byť bez bližšího vysvětlení) ve svém podání správně uvedl.
Není-li v posuzované věci pochyb o tom, že obviněný podal stížnost prostřednictvím svého obhájce do datové schránky příslušného Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie ČR již v úterý dne 7. 7. 2015 ve 12:12:43 hod., a že jen chybným postupem administrativní pracovnice byla nesprávně opatřena doručovacím razítkem s datem 8. 7. 2015, pak nemůže být pochyb o tom, že stížnost podal v zákonné lhůtě. Za takového stavu věci ovšem státní zástupce nemohl – pokud by postupoval v souladu s ustanovením §147 odst. 1 písm. b) tr. ř. – podanou stížnost zamítnout podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou.
Nejvyšší soud proto ze všech shora rozvedených důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná, a proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 3 VZV 6/2015, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť státní zástupce stížnost obviněného zamítl jako opožděně podanou, ačkoliv byla podána včas.
V důsledku toho Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Konečně Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu