ECLI:CZ:NS:2016:8.TZ.44.2016.1
sp. zn. 8 Tz 44/2016-34
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Ř. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 T 100/2014, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že v řízení, jež předcházelo pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 T 100/2014, byl porušen zákon v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a), §179b odst. 2 a §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam v neprospěch obviněného M. Ř.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se věc vrací státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi k došetření.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Mladá Boleslav, Obvodního oddělení Mladá Boleslav II, ze dne 5. 5. 2014, č. j. KRPS-150662-7/TČ-2014-010713-DVO, byly podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení, neboť na podkladě zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že dne 28. 4. 2014 v 09:00 hodin mohl být M. Ř. (dále též „obviněný“) spáchán přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, a to (ve stručnosti) tím, že se obviněný po veřejném zasedání konaném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi odmítl vrátit se sociální sestrou, která jej k soudu doprovázela, zpět do Psychiatrické nemocnice Kosmonosy, kde vykonával ochranné sexuologické léčení v ústavní formě, a utekl.
2. Dne 29. 4. 2014 byl obviněný, po němž bylo dne 28. 4. 2014 vyhlášeno pátrání, podle §76 odst. 1 tr. ř. zadržen jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu; ještě téhož dne byl předán zpět k výkonu ochranné ústavní léčby do Psychiatrické nemocnice Kosmonosy.
3. Dne 15. 5. 2014 obviněný převzal záznam o sdělení podezření ze dne 15. 5. 2014, č. j. KRPS-150662-16/TČ-2014-010713-DVO, jímž mu bylo podle §179b odst. 3 tr. ř. sděleno podezření z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit výše popsaným jednáním. V návaznosti na to byl téhož dne v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy vyslechnut, přičemž poučen o právech podezřelého uvedl, že si nevolí obhájce.
4. Dne 27. 5. 2014 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi návrh na potrestání obviněného pro pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že dne 28. 4. 2014 v 09:00 hodin se po veřejném zasedání konaném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi odmítl vrátit se sociální sestrou, která jej k soudu doprovázela, zpět do Psychiatrické nemocnice v Kosmonosích, okr. Mladá Boleslav, a utekl, přičemž byl dne 29. 4. 2014 ve 12:00 hodin zadržen hlídkou Policie České republiky v P. – S. a v 16:40 hodin předán zpět do léčebny, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu bylo na základě rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 2 Tm 11/2013, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2014, nařízeno ochranné ústavní sexuologické léčení, které je ode dne 19. 2. 2014 povinen vykonávat na oddělení S9 Psychiatrické nemocnice Kosmonosy (č. listu 40). Současně s ním podala i žádost, aby byl obviněnému ustanoven obhájce, poněvadž vykonává ochranné sexuologické léčení v ústavní formě, obhájce si nezvolil a jedná se o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. (č. listu 41).
5. Trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 T 100/2014, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem popsaným ve shodě s návrhem na potrestání, a podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dne 5. 6. 2014 byl uvedený trestní příkaz spolu s návrhem na potrestání doručen obviněnému. V návaznosti na toto doručení a na marné uplynutí lhůty k podání odporu oprávněných osob nabyl trestní příkaz právní moci dnem 14. 6. 2014.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
6. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 T 100/2014, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, porušen v neprospěch obviněného zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §33 odst. 1 a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s §179b odst. 2 a §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam.
7. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v posuzované věci došlo k omezení práva obviněného na obhajobu. V době od doručení návrhu na potrestání soudu do vydání trestního příkazu a jeho doručení procesním stranám se samosoudkyně Okresního soudu v Mladé Boleslavi nijak nezabývala žádostí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi, aby byl obviněnému ustanoven obhájce. Doručením návrhu na potrestání přitom nastaly účinky zahájení trestního stíhání a obviněný měl být jako obviněný podle §2 odst. 13 tr. ř. ve spojení s §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. řádně poučen a s ohledem na zákonný důvod nutné obhajoby mu měl být zajištěn obhájce. Obviněný byl jak v době konání zkráceného přípravného řízení, tak v době po doručení návrhu na potrestání soudu a navazujícího trestního řízení před soudem umístěn v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy. Trestní stíhání tak bylo zahájeno proti osobě, která se v té době nacházela ve výkonu ochranné léčby v ústavní formě, tj. ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody.
8. Dále měl za to, že nebyly dány podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení. Soud po doručení návrhu na potrestání nepostupoval důsledně podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř., nezkoumal, zda provedení zkráceného přípravného řízení nebránily okolnosti uvedené v §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam, zejména pak okolnost, že osoba, proti které bylo vedeno trestní řízení, vykonávala ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody, a nerozhodl o odmítnutí návrhu na potrestání. V situaci, kdy byl obviněný v průběhu zkráceného přípravného řízení omezen na osobní svobodě z důvodu výkonu ochranného léčení v ústavní formě, nemohlo být řádně zajištěno ani jeho právo na obhajobu. Orgány činné v trestním řízení měly postupovat obdobně jako v případě, kdy je podezřelý ve výkonu trestu odnětí svobody uloženém v jiné věci a je nutné jej ve zkráceném přípravném řízení vyslechnout jako podezřelého. V takovém případě nestačilo dát obviněnému možnost, aby si obhájce zvolil (srov. §33 odst. 1, odst. 2 tr. ř.); stát totiž musel převzít povinnost mu obhajobu zajistit. Analogicky k situaci uvedené v §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. je proto nutné dovodit, že konání zkráceného přípravného řízení není přípustné nejen v případech, kdy je podezřelý omezen na osobní svobodě, resp. kdy je osobní svobody zbaven z důvodu výkonu vazby, ale také v ostatních srovnatelných případech zbavení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebo – jako v posuzované věci – ve výkonu s tím srovnatelného ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody (ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence). Na procesní situaci, ke které v projednávaném případě došlo a která byla spojena s omezením práva na obhajobu v trestním řízení, vylučující konání zkráceného přípravného řízení, je tak podle stěžovatele nutno přiměřeně aplikovat právní názor obsažený v závěrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1007/2014, uveřejněného pod č. 23/2015 Sb. rozh. tr.
9. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 T 100/2014, byl v neprospěch obviněného M. Ř. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §33 odst. 1 a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s §179b odst. 2 a §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se připojil ke stížnosti pro porušení zákona, a to včetně důvodů, jež v ní byly prezentovány. Ve shodě s návrhem ministra spravedlnosti i on navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že v řízení předcházejícím napadenému trestnímu příkazu byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních zmiňovaných v mimořádném opravném prostředku, aby napadený trestní příkaz zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Obhájce obviněného označil stížnost pro porušení zákona taktéž za opodstatněnou a zcela se připojil k argumentům v ní obsaženým. Důvodným shledal i návrh stěžovatele, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného v řízení, jež předcházelo napadenému trestnímu příkazu, v ustanoveních označených v mimořádném opravném prostředku, aby napadený trestní příkaz zrušil, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
12. Obviněný se připojil k vyjádření a konečnému návrhu obhájce.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
13. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen.
14. Podle §2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
15. Podle §33 odst. 1 tr. ř. obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení.
16. Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2).
17. Podle §179b odst. 2 tr. ř. ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný (§33 odst. 1, 2 tr. ř.). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.
18. Podle §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliže je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu.
19. Nejvyšší soud z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 4 T 100/2014 v podrobnostech zjistil, že dne 15. 5. 2014 byl M. Ř. předán záznam policejního orgánu o sdělení podezření ze dne 15. 5. 2014, č. j. KRPS-150662-16/TČ-2014-010713-DVO, jímž mu bylo podle §179b odst. 3 tr. ř. sděleno podezření z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem, jehož podstata již byla dříve ve stručnosti konkretizována (č. listu 19, 20). V návaznosti na převzetí záznamu o sdělení podezření byl M. Ř. v rámci konání zkráceného přípravného řízení vyslechnut k věci do protokolu o výslechu podezřelého, přičemž tento výslech se konal dne 15. 5. 2014 v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy, kde nadále vykonával ochranné ústavní léčení. Na počátku výslechu, po poučení o právech podezřelého, M. Ř. jako podezřelý prohlásil, že si obhájce nevolí, v době konání výslechu je umístěn v Psychiatrické nemocnici v Kosmonosích, ale je schopen výslechu (č. listu 22), a následně také k věci vypovídal. Dne 19. 5. 2014 policejní orgán ukončil zkrácené přípravné řízení a předložil na Okresní státní zastupitelství v Mladé Boleslavi spisový materiál se zprávou o výsledku zkráceného přípravného řízení, přičemž na základě těchto podkladů podala dne 27. 5. 2014 státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Mladé Boleslavi pod sp. zn. ZK 330/2014 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi podle §179c odst. 2 písm. a) tr. ř. návrh na potrestání podezřelého M. Ř. pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit již dříve popsaným skutkem. Současně s podáním návrhu předložila okresnímu soudu žádost, v níž mimo jiné uvedla: „Podezřelý na základě rozsudku Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 2 Tm 11/2013 ze dne 28. 11. 2013, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2014, vykonává ochranné ústavní sexuologické léčení v PN Kosmonosy, přičemž sám si obhájce nezvolil, a protože se jedná o případ nutné obhajoby uvedený v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., státní zástupce žádá o jeho ustanovení“. Trestním příkazem samosoudkyně Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 T 100/2014, byl obviněný M. Ř. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem popsaným ve shodě s návrhem na potrestání, za což byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na devět měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Označený trestní příkaz byl doručen dne 2. 6. 2014 Okresnímu státnímu zastupitelství v Mladé Boleslavi a dne 5. 6. 2014 společně s návrhem na potrestání obviněnému M. Ř. na adresu Psychiatrická nemocnice S9 Kosmonosy. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 14. 6. 2014, poněvadž v zákonem stanovené lhůtě proti němu oprávněná osoba nepodala odpor. V průběhu řízení před soudem, a to v době od doručení návrhu na potrestání soudu do vydání trestního příkazu a jeho doručení procesním stranám, se samosoudkyně Okresního soudu v Mladé Boleslavi nezabývala žádostí státní zástupkyně o ustanovení obhájce z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., obviněnému obhájce ustanoven nebyl.
20. V posuzované věci jsou rozhodné dvě okolnosti, na něž stěžovatel výstižně poukázal. Významné je jednak to, že se za výše popsaných okolností konalo zkrácené přípravné řízení a státní zástupce podal soudu návrh na potrestání; soud, jenž návrh na potrestání za této situace obdržel, měl ve smyslu §314c odst. 1 písm. c) tr. ř. nejprve zkoumat, zda byly splněny podmínky pro konání zjednodušeného řízení, a to s ohledem na zjištěné okolnosti, zejména proto, že obviněný vykonával ochranné léčení v ústavní formě a byl tak ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Nebyly-li by tyto podmínky splněny, přicházelo v úvahu odmítnutí návrhu na potrestání.
21. Neučinil-li tak, je jeho zásadním pochybením, že přiléhavě nereagoval na procesní situaci, že doručením návrhu na potrestání bylo zahájeno trestní stíhání proti osobě, která byla ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, nepřihlédl k podmínkám nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., přestože byl na tento postup upozorněn v žádosti státní zástupkyně, která upozorňovala, že obviněný vykonává ochranné ústavní sexuologické léčení v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy, přičemž sám si obhájce nezvolil. Trestní příkaz byl tak vydán v řízení, ve kterém došlo k podstatnému omezení práva obviněného na obhajobu.
22. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že za výkon ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody je nutno považovat také výkon ústavního ochranného léčení, jež bylo uloženo podle §99 tr. zákoníku, jehož výkon je upraven v ustanovení §351 a násl. tr. ř. (k tomu srov. ŠÁMAL P. a kol.: Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 444, 445). Obviněný byl jak v době konání zkráceného přípravného řízení (tj. od sdělení podezření postupem podle §179b odst. 3 tr. ř. dne 15. 5. 2014 do podání návrhu na potrestání státní zástupkyní dne 27. 5. 2014), tak v době následující v řízení před soudem, v němž došlo dne 29. 5. 2014 k vydání trestního příkazu, umístěn v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy. Zde vykonával ochranné léčení sexuologické v ústavní formě, které mu bylo uloženo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně, soudu pro mládež, ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 2 Tm 11/2013. Ve výkonu tohoto ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody převzal též dne 5. 6. 2014 trestní příkaz.
23. Vedle zjevného pochybení soudu, který přes uvedené skutečnosti obviněného řádně nepoučil ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř. o důvodech nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a obhájce mu zákonem stanoveným způsobem nezajistil, je ale nutno pozornost soustředit k otázce, zda provedení zkráceného přípravného řízení nebránila okolnost, že osoba, proti níž bylo vedeno trestní řízení, vykonávala ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody.
24. Podle §179a odst. 1 tr. ř. se zkrácené přípravné řízení koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté [písm. a)], nebo v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v §179b odst. 4 tr. ř. postavit před soud [písm. b)].
25. Z hlediska okolností, za nichž se předmětná věc udála, je zřejmé, že se dotýkala podmínek vymezených v ustanovení §179a odst. 1 písm. b) tr. ř., pro jehož aplikaci je při zjištění skutečností jinak odůvodňujících zahájení trestního stíhání určující okolnost, že zkrácené přípravné řízení bude skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (§179b odst. 4 tr. ř.).
26. Státní zástupce, kterému byla doručena podle §179c odst. 1 tr. ř. zpráva policejního orgánu, podle §179c odst. 2 písm. a) tr. ř. podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud. Podle §314b odst. 1 věta druhá tr. ř. se trestní stíhání ve věci, v níž se konalo zkrácené přípravné řízení, zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. Z toho vyplývá, že podáním návrhu na potrestání nastávají účinky zahájení trestního stíhání, což mimo jiné znamená, že pachatel se z podezřelého stává obviněným (srov. rozhodnutí č. 15/2003-II. Sb. rozh. tr.). Z těchto důvodů lze na postavení podezřelého v průběhu zkráceného řízení vztahovat jen ta práva, která mu jsou v rámci tohoto řízení srovnatelně s obviněným výslovně stanovena zejména v ustanovení §179b odst. 2 tr. ř., podle něhož ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný (§33 odst. 1, 2 tr. ř.). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv. K odkazu na §33 odst. 1, 2 tr. ř. je třeba uvést, že v něm k právům podezřelého kromě práva vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům, práva nevypovídat, uvádět okolnosti a důkazy sloužící k obhajobě, činit návrhy, podávat žádosti a opravné prostředky (ve zkráceném přípravném řízení budou přicházet v úvahu výlučně žádosti podle §157a odst. 1 tr. ř.) patří rovněž právo zvolit si obhájce a další práva uvedená v §33 odst. 1 tr. ř. Podezřelý má také možnost učinit návrh podle §33 odst. 3 tr. ř. na rozhodnutí, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu. Z této dikce je zřejmé, že ustanovení §179b odst. 2 tr. ř. zakotvuje právo zadrženého podezřelého zvolit si obhájce, nikoliv však jeho právo na nutnou obhajobu, neboť odkaz na ustanovení §36 odst. 1 tr. ř. určující její podmínky zde výslovně zmíněn není.
27. Podle §36 odst. 1 tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení z důvodů vymezených pod písmeny a) až d); z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. je tomu tak tehdy, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu. Nutná obhajoba, je-li dán některý z důvodů podle §36 tr. ř., počíná v přípravném řízení od okamžiku zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. a pokračuje v dalších stadiích trestního řízení, pokud tento důvod nadále trvá (srov. rozhodnutí č. 1/1968, 2/1978, 1/1979 Sb. rozh. tr.). Počátek nutné obhajoby je tedy vždy spojen se zahájením trestního stíhání (nemůže nastat dříve), což vyplývá z použitého pojmu „obviněný“ v návětě §36 odst. 1 tr. ř., protože právě od zahájení trestního stíhání se vede řízení proti konkrétní osobě. Třebaže přípravné řízení zahrnuje i postup před zahájením trestního stíhání, od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, v této etapě přípravného řízení před zahájením trestního stíhání nejsou u dospělého obviněného (u mladistvého platí podmínky vymezené §42 z. s. m.) dány podmínky pro nutnou obhajobu (Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 443). Podle této zásady je třeba postupovat i v případě zkráceného přípravného řízení, které je zvláštním druhem přípravného řízení před zahájením trestního stíhání, jak vyplývá z §179b odst. 1 tr. ř., podle něhož orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy deváté, tedy v rámci postupu před zahájením trestního stíhání. Jeho podstatou je rychlé a neformální objasnění skutku, ve kterém je spatřován trestný čin, zjištění osoby důvodně podezřelé z jeho spáchání a vyhledání (nikoli provedení) důkazů. Policejní orgán by se proto v těchto případech měl zaměřit jen na vyhledání potenciálních důkazů, jejichž provedení by měl státní zástupce navrhovat a provádět až v řízení před soudem v tzv. zjednodušeném řízení. Z tohoto obecného principu zákonodárce připouští určité výjimky vztahující se zejména k úkonům podle §158 odst. 3 tr. ř., dále k neodkladným a neopakovatelným úkonům (srov. §158a tr. ř.) a k výslechu podezřelého podle §179b odst. 2, 3 tr. ř. (srov. přiměřeně stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 303/2014, uveřejněné pod č. 52/2014 Sb. rozh. tr.). Z logiky takto vymezeného a chápaného zkráceného přípravného řízení proto vyplývá, že okamžikem, kterým se zahajuje trestní stíhání, je až podání návrhu na potrestání soudu (§314b odst. 1 věta druhá tr. ř.), na což navazuje i pro toto zvláštní řízení speciální důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 4 písm. a) tr. ř. spočívající v tom, že obviněný musí mít obhájce v hlavním líčení konaném v zjednodušeném řízení proti zadrženému. Zadrženým je ve smyslu §75 odst. 1 tr. ř. obviněný, u něhož jsou dány důvody vazby [přichází v úvahu pouze v rámci trestního řízení po zahájení trestního stíhání (§12 odst. 10, §160 odst. 1 tr. ř.)], z čehož je zřejmé, že i pro tento případ, kdy jsou dány důvody vazby u osoby, proti níž se zkrácené přípravné řízení vede, nutná obhajoba v přípravném řízení nastane až podáním návrhu na potrestání.
28. Z takto vymezených podmínek, za nichž je konáno zkrácené přípravné řízení, je zřejmé, že tento zvláštní druh řízení nepočítá s možností nutné obhajoby podezřelého, tedy osoby, proti níž nebylo zahájeno trestní řízení před tím, než byl podán návrh na potrestání soudu.
29. Jakkoliv je třeba tuto zásadu respektovat, otázkou je, jak postupovat (zda lze vůbec zkrácené přípravné řízení konat) tehdy, když je osoba – podezřelý, proti kterému bylo zahájeno zkrácené přípravné řízení, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu, jak to vymezuje ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi touto otázkou zabýval ve vztahu k situaci, kdy obviněný, proti němuž bylo zahájeno zkrácené přípravné řízení, byl ve výkonu trestu odnětí svobody. V usnesení ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1007/2014, uveřejněném pod č. 35/2015 Sb. rozh. tr., na základě podrobné analýzy procesního postavení takového obviněného uzavřel, že provedení zkráceného přípravného řízení ve smyslu §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam zásadně brání, je-li obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci a nemá obhájce. Výkon trestu odnětí svobody omezuje práva obviněného na obhajobu, zejména při jeho výslechu jako podezřelého podle §179b odst. 3 tr. ř. po sdělení podezření, a to obdobně jako jeho vzetí do vazby. Bylo-li přesto zkrácené přípravné řízení konáno a byl-li podán návrh na potrestání, samosoudce jej podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam odmítne.
30. Nejvyšší soud v označeném usnesení mimo jiné připomněl, že vyžaduje-li obecně právo na obhajobu podle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby měl obviněný možnost využít právní pomoc od momentu zbavení svobody, pak zejména u výslechu podezřelého ve zkráceném řízení podle §179b odst. 2 tr. ř., na nějž se podle §179b odst. 3 tr. ř. vztahují jinak přiměřeně ustanovení o výslechu obviněného, je nutné použít stejných principů jako u obviněného. V této souvislosti pro případ, kdy je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody a je nutné jej vyslechnout jako podezřelého, nestačí mu jen dát možnost obhájce si zvolit, aniž by na sebe stát převzal povinnost mu tuto obhajobu zajistit s odkazem na zákonné ustanovení, a vystačit s konstatováním, že mu obhájce nelze ustanovit, protože zde nutná obhajoba nepřichází v úvahu. Jestliže takové závěry vycházejí z povahy a podstaty zkráceného přípravného řízení, pak tento typ zvláštního řízení na takový případ nelze vztáhnout a v takové situaci není přípustné konat zkrácené přípravné řízení. Tato úvaha má oporu při využití analogie v ustanovení §179f odst. 1 tr. ř., podle něhož nelze zkrácené přípravné řízení konat nebo v něm pokračovat, jestliže je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu. Z uvedeného plyne, že existence důvodů vazby, do níž by podezřelý musel být dodán a v níž by se musel ještě před podáním návrhu na potrestání soudu nacházet, tj. byl by omezen na osobní svobodě ještě dříve před tím, než by došlo k jeho předání soudu spolu s návrhem na potrestání, je sama o sobě okolností, která vylučuje možnost konání zkráceného přípravného řízení. V takovém případě zákon výslovně stanoví, že se za podmínek §160 tr. ř. zahájí trestní stíhání, v němž se již podezřelý dostává do postavení obviněného s právem na nutnou obhajobu podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Byť zákon stejnou podmínku pro případ, že se podezřelý nachází ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, v §179f odst. 1 tr. ř. výslovně nestanoví, lze ji za použití analogie, která je v trestním řízení přípustná, a navíc zde je i ve prospěch obviněného, aplikovat i na projednávanou situaci.
31. Výkon ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, stejně jako výkon trestu odnětí svobody, je pro posuzování podmínek omezení obviněného na osobní svobodě srovnatelný právě s vazbou, na niž pamatuje ustanovení §179f odst. 1 tr. ř., neboť tyto instituty trvají relativně delší dobu, a to na rozdíl od zadržení (srov. §76 tr. ř.), u něhož zákon předpokládá, že podezřelý bude buď propuštěn na svobodu, nebo vzat do vazby. Pro konání zkráceného přípravného řízení podle §179a tr. ř. je proto nutné odlišit případ, kdy je podezřelý zadržen (§76 tr. ř.), což umožňuje konání zkráceného řízení za podmínek §179e tr. ř., od situace, kdy je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody či výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, což analogicky podle §179f odst. 1 tr. ř. vylučuje možnost konání zkráceného řízení.
32. Není tedy pochyb o tom, že také v situaci, kdy byl obviněný v průběhu zkráceného přípravného řízení omezen na osobní svobodě z důvodu výkonu ochranného léčení v ústavní formě, nemohlo být řádně zajištěno jeho právo na obhajobu. Orgány činné v trestním řízení měly postupovat obdobně jako v případě, kdy je podezřelý ve výkonu trestu odnětí svobody uloženém v jiné věci a je nutné jej ve zkráceném přípravném řízení vyslechnout jako podezřelého. Za takových okolností nestačilo dát obviněnému možnost, aby si obhájce zvolil (srov. §33 odst. 1, 2 tr. ř.); stát totiž musel převzít povinnost mu obhajobu zajistit. Analogicky k situaci uvedené v §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. je proto nutné dovodit, že konání zkráceného přípravného řízení není přípustné nejen v případech, kdy je podezřelý omezen na osobní svobodě, resp. kdy je osobní svobody zbaven z důvodu výkonu vazby, ale také v ostatních srovnatelných případech zbavení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebo – jako v posuzované věci – ve výkonu s tím srovnatelného ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody (ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence). Stěžovatel proto správně vyvozoval, že na procesní situaci, ke které v projednávaném případě došlo a která byla spojena s omezením práva na obhajobu v trestním řízení, vylučující konání zkráceného přípravného řízení, je nutno přiměřeně aplikovat právní názor obsažený v závěrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1007/2014, uveřejněného pod č. 23/2015 Sb. rozh. tr.
33. Nejvyšší soud má ze všech rozvedených důvodů za to, že v této věci, ač by jinak byly formálně splněny podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení podle §179a odst. 1 tr. ř., nemohlo být ve zkráceném přípravném řízení pokračováno podle §179f odst. 1 tr. ř. per analogiam poté, co bylo zjištěno, že M. Ř. bude nutné vyslechnout v rámci tohoto řízení jako podezřelého podle §179b odst. 2, 3 tr. ř. za situace, kdy byl omezen na svobodě, tj. vykonával ústavní ochranné sexuologické léčení. Za takových okolností nemohlo být řádně zajištěno (byť byl poučen ve smyslu §33 odst. 1, 2 tr. ř. a obhájce si nezvolil) jeho právo na obhajobu v rámci tohoto zkráceného řízení, kde institut nutné obhajoby nepřichází v úvahu. Proto Nejvyšší soud shledal základní pochybení v tom, že při zjištění, že se obviněný nachází ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody (nejen tedy ve výkonu trestu odnětí svobody), nemohlo být ve věci dále konáno zkrácené přípravné řízení a ani výslech obviněného nemohl být realizován podle §179b odst. 2 tr. ř. Ve věci za této situace bylo nutné podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájit trestní stíhání. Jedině při tomto postupu by mohla být aplikována ustanovení o nutné obhajobě a zajištěna práva podezřelého na řádnou přípravu obhajoby a využití všech možností s ní spojených (srov. přiměřeně věc Adamkiewicz proti Polsku, č. 54729/2000, rozsudek ESLP ze dne 2. 3. 2010).
34. Takto však policejní orgány nepostupovaly, ale konaly zkrácené přípravné řízení, ač bylo z uvedených důvodů nezákonné.
35. Soud prvního stupně na tuto vadu přípravného řízení náležitě nereagoval, a přestože nebyly splněny podmínky §179a odst. 1 tr. ř. pro konání zjednodušeného přípravného řízení, nepostupoval podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř. a návrh na potrestání neodmítl, ale přijal jej a aniž by se zabýval žádostí státního zástupce o ustanovení obhájce obviněnému z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., rozhodl ve věci trestním příkazem. Obviněný v řízení před soudem žádného obhájce neměl; on sám si jej nezvolil, neučinila tak ani jiná oprávněná osoba a obhájce mu ani nebyl ustanoven.
36. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, jež předcházelo pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 T 100/2014, byl porušen zákon v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a), §179b odst. 2 a §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam v neprospěch obviněného M. Ř. Ostatní stěžovatelem zmiňovaná ustanovení, jež měla být v těchto souvislostech rovněž porušena v neprospěch obviněného, pro jejich obecnost neshledal podstatnými pro posouzení věci, třebaže ani ta nebyla respektována. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi k došetření, poněvadž jedině tak lze efektivně odstranit vytýkané procesní vady, pro které nebylo možné konat zkrácené přípravné řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu