ECLI:CZ:NS:2017:11.TCU.11.2017.1
sp. zn. 11 Tcu 11/2017-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 5. 2017 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, na odsouzení občana České republiky M. B., ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 1 T/74/2012, pro dvojnásobný zločin sexuálního násilí podle §200 odst. 1 tr. zák. Slovenské republiky k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Povážské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 1 T 98/2010, kterým byl uznán vinným zločinem loupeže podle §188 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák. Slovenské republiky a za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Povážské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 1 T/74/2012, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. B. uznán vinným trestným činem sexuálního násilí ve dvou případech, podle slovenského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků a k ochrannému léčení, za současného zrušení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků uloženého mu za trestný čin loupeže rozsudkem Okresního soudu v Povážské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 1 T 98/2010, který nabyl právní moci téhož dne.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu M. B. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že:
1) dne 22. 11. 2007 asi v 22.15 hod., pod vlivem návykové látky, vnikl do vchodu obytného domu č. … na Š. u., v P., v době, kdy do stejného vchodu vešla J. S., s níž nastoupil do výtahu. Po dotazu do jakého poschodí jede a stlačení tlačítka se k ní obrátil tváří, přičemž měl rozepnuté kalhoty a v ruce držel svůj ztopořený pohlavní úd. Poškozené, která ze strachu začala křičet o pomoc, zakryl jednou rukou ústa, druhou ji chytil pod krkem a se slovy: „nekřič, nebo Ti ublížím“, ji nutil, aby ho orálně uspokojila. Po jejím odmítnutí, kdy jí pohrozil udušením, se uspokojil sám. Poté zastavil výtah v mezipatře, když odmítl návrh poškozené, že mu zaplatí, když ji pustí, a i přes její odpor, kdy jej od sebe odtlačovala a snažila se vymanit, jí stáhl kalhoty a kalhotky po kolena, chytil za přirození, do něhož vnikl prsty a olizoval jej. Poškozená ve snaze dostat se z výtahu a zachránit se, navrhla sjet výtahem do sklepa, kam, jak doufala, mohl někdo přijít a pomoci jí, s čímž odsouzený souhlasil a dovolil jí obléci. Po vystoupení z výtahu v přízemí ji však zatlačil pod schodiště a opětovně nutil, aby jej orálně uspokojila. I přes její odpor a volání o pomoc, kdy jí zakrýval ústa, jí opětovně stáhl kalhoty a kalhotky po kotníky, přičemž se mu podařilo vsunout jí svůj ztopořený pohlavní úd do úst, dával na něj její ruku a chtěl, aby mu jej třela, a po jejím odmítnutí se uspokojil sám. Tímto jednáním poškozené zranění ani věcnou škodu nezpůsobil,
2) dne 6. 12. 2008 asi v 6.30 hod., ve vchodu obytného domu na ul. O. m. č. … v P., pod vlivem návykové látky, u výtahových dveří v přízemí odsouzený nejprve zezadu povalil na zem K. Ž., která se vracela ze stužkovacího večírku, a nalehl na ni svým tělem. Když začala křičet o pomoc, jednou rukou jí zakrýval ústa, druhou vyhrnul šaty a přes punčochy a kalhotky začal osahávat na přirození. Protože se bránila, odtlačovala jej, kopala a zápasila s ním, pohrozil jí, aby byla ticho a nekřičela, a když nepřestávala, držel ji ústa a nos tak pevně, že nemohla dýchat a klást odpor přestala. Poté ji opět pohrozil, že když bude znovu křičet, že ji zabije, že je mu to jedno, a když začala opět automaticky křičet, jednou rukou jí zakryl ústa a druhou škrtil, byl však vyrušen náhodným sousedem, který šel do sklepa a rozsvítil světlo, načež z místa činu uprchl. Poškozená pádem na zem utrpěla jednak pohmoždění pravého kolenního kloubu a pravého loketního kloubu bez pracovní neschopnosti, jednak věcnou škodu roztržením společenských šatů ve výši 62,50 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Povážské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 1 T/74/2012, týká se skutků, které vykazují znaky trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestného činu z rozsudku Okresního soudu v Povážské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 1 T/98/2010, jenž vykazuje znaky trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku. Trestná činnost, za níž byl M. B. tímto rozsudkem odsouzen spočívala v podstatě v tom, že
dne 12. 3. 2010 v 8.00 hod. v P. na ulici P. vešel do obytného domu č. …, kde na mezipatře mezi přízemím a prvním pochodím přistoupil zezadu k E. V., bytem P., P. …, která nesla v levé ruce nákup ve dvou taškách, tuto chytil pravou rukou tak, že jí zakryl ústa a nos a řekl jí: „dej sem peněženku“, přičemž jí začal trhat tašky z rukou, a když je nepustila, zatáhl ji až doprostřed mezipatra, kde oba spadli na podlahu tak, že E. V. nejprve spadla na pravý bok a loket a zůstala ležet na zádech, přičemž odsouzený se jí neustále snažil vytrhnout tašky a opakoval, aby mu dala peněženku, a když se jí podařilo ze sevření pravé ruky vysmeknout, začala křičet, načež z bytu vyšla sousedka I. B., kterou když spatřil, tvářil se, že pomáhá E. V. vstát ze země, a potom beze spěchu odešel pryč, přičemž E. V. nechal ležet na zemi, čímž jí způsobil pohmoždění pravého lokte a křížové oblasti s dobou léčení do pěti dnů.
Ostatně ohledně tohoto odsouzení Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 11 Tcu 158/2012, již rozhodl, že se na něj hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Proto jsou ve vztahu k oběma cizozemským rozhodnutím splněny formální podmínky předpokládané v ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se dopustil závažné trestné činnosti proti majetku, lidské důstojnosti a svobodě, a to též v sexuální oblasti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména zavrženíhodným způsobem jejího provedení, jakož i tím, že se této dopustil ve více případech. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že odsouzenému byl uložen citelný souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uváděná odsouzení M. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení, tj. i ve vztahu k odsouzení M. B. dřívějším rozsudkem Okresního soudu v Povážské Bystrici, jehož výrok o trestu, nikoliv však o vině, byl zrušen v souvislosti s uložením souhrnného trestu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 5. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu