ECLI:CZ:NS:2017:11.TCU.17.2017.1
sp. zn. 11 Tcu 17/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. srpna 2017 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
1. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. M., Souhrnným rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała, Polská republika, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III K 17/14, zahrnující odsouzení rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. III K 23/13, a tímto rozsudkem uložený trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
2. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. M., Souhrnným rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała, Polská republika, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III K 17/14, v části odpovídající zahrnutí odsouzení výroky č. 3 a 4 rozsudku Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. III K 147/11.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. III K 147/11, byl M. M. uznán vinným v bodech 1 a 2 trestným činem výroby nebo přípravy omamných látek nejen pro vlastní potřebu, v bodě 3 trestným činem nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin a v bodě 4 trestným činem spočívajícím v zadržení cizích dokladů, s nimiž neměl právo nakládat, a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let (bod 5). Dále mu byly „zabaveny finanční výhody“ ve výši 88 350 Kč a 1 400 zł (bod 21 rozsudku).
Rozhodnutím Odvolacího soudu v Katovicích ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II AKa 467/12, byl ohledně obviněného citovaný rozsudek v bodech 1, 2, 5, 18 (započítání vazby do trestu) a 21 zrušen a vrácen zpět Okresnímu soudu Bielsko-Biała k novému projednání. Za trestné činy, kterými byl M. M. uznán vinným v bodech 3 a 4 rozsudku soudu prvního stupně, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. III K 23/13, byl M. M. uznán vinným v bodech 1 a 2 trestným činem výroby nebo přípravy omamných látek nejen pro vlastní potřebu a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců (bod 3). Dále mu byly „zabaveny finanční výhody“ získané spácháním trestného činu ve výši 8 450 zł (bod 5 rozsudku). Rozhodnutím Odvolacího soudu v Katovicích ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. II AKa 441/13, zůstal ohledně obviněného napadený rozsudek nezměněn.
Souhrnným rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III K 17/14, byly M. M. sloučeny tresty odnětí svobody uložené rozsudky Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. III K 147/11, a Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. III K 23/13, do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a osmi měsíců.
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. III K 147/11, v bodech 3 a 4, se podle zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
3. dne 5. 2. 2012 v obci W., vojvodství S., držel bez potřebného povolení střelnou zbraň a střelivo, a to sportovní revolver Kora Brno, mod. SF4211, ráže 6 mm Flobert, české výroby, sportovní revolver Alfa, mod. 641, ráže 6 mm Flobert, české výroby, 13 sportovních nábojů s okrajovým zápalem ráže 6 mm Flobert, české výroby, a jednu nábojnici od odděleného sportovního náboje s okrajovým zápalem ráže 6 mm Flobert, obsahující významnou část střeliva v podobě zápalky.
4. dne 5. 2. 2011 v obci W., vojvodství S., si přivlastnil občanský průkaz, vydaný na osobu jménem Z. Č., a schoval si doklady v podobě řidičského průkazu a osvědčení o způsobilosti vydané na osobu jménem A. B., se kterými neměl právo nakládat.
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. III K 23/13, v bodech 1 a 2, se podle zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
1. v období od konce června 2010 do 5. února 2011 v obci W., vojv. S., v krátkých časových intervalech, s předem stanoveným záměrem, poté, co se páchání trestného činu stalo pravidelným zdrojem příjmu, v rozporu s ustanoveními zákona ze dne 29. července 2005 o prevenci zneužívání drog, za účelem získání materiálních výhod, přičemž v období od konce června 2010 do konce července 2010 jednal společně a ve shodě s občany České republiky J. M. a neznámým mužem jménem D., zatímco v období od listopadu 2010 do 5. února 2011 jednal společně a ve shodě s L. Z., zpracovával prekursor drogy v podobě pseudoefedrinu obsaženého ve farmaceutickém výrobku s názvem „Sudafed“ a vytvořil tímto způsobem značné množství, tj. nejméně 400 gramů psychotropní látky metamfetaminu, dále v období od prosince 2010 do 5. února 2011 v obci W., vojv. S., v krátkých časových intervalech, s předem stanoveným záměrem, poté, co se páchání trestného činu stalo pravidelným zdrojem příjmu, v rozporu s ustanoveními zákona ze dne 29. července 2005 o prevenci zneužívání drog, za účelem získání materiálních výhod, se snažil zpracovat prekursor drogy v podobě pseudoefedrinu obsaženého ve farmaceutickém výrobku s názvem „Sudafed“ v množství 4 440 kusů tablet a vytvořit tímto způsobem nejméně 173,16 gramů psychotropní látky metamfetaminu, ale zamýšleného účelu nedosáhl v důsledku zadržení policisty,
2. v období od konce října 2010 do 5. února 2011 v obci W., vojv. S. a v obci K. na území České republiky, v krátkých časových intervalech, s předem stanoveným záměrem, poté, co se páchání trestného činu stalo pravidelným zdrojem příjmu, v rozporu s ustanoveními zákona ze dne 29. července 2005 o prevenci zneužívání drog, za účelem získání materiálních výhod, dával L. Z. psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 20 gramů za celkovou částku nejméně 20 000 českých korun, tj. 3 200 zł, a dále v období od prosince 2010 do 5. února 2011 v obci W., vojv. S. a v obci K. na území České republiky, dával P. K. psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 22 gramů za celkovou částku nejméně 3 300 zł, dále J. T. psychotropní látku v podobě metamfetaminu v celkovém množství nejméně 13 gramů za celkovou částku nejméně 1 950 zł, a dále v měsíci lednu 2011 v obci W. umožnil P. K. užívat psychotropní látku metamfetamin v množství nejméně 0,5 gramu a dne 5. února 2011 se pokusil uvést na trh psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství 25,34 gramů, ale zamýšleného účelu nedosáhl v důsledku zadržení policisty.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Je-li předmětem rozsudku soudu jiného členského státu Evropské unie více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4a odst. 3 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. Část trestu odpovídající odsouzení, na něž se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. přiměřeně č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení částečně týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Jedná se o skutek, pro který byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. III K 23/13, (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou tedy částečně splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Naopak jako trestné z pohledu českého právního řádu nelze posoudit skutky, kterými byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. III K 147/11, v bodech 3 a 4, neboť z popisu v bodě 3 vyplývá, že odsouzený držel zbraně, které lze v České republice držet bez zbrojního průkazu, a ani v případě skutku popsaného pod bodem 4 Nejvyšší soud znaky žádné ze skutkových podstat trestného činu podle trestního zákoníku neshledal.
V posuzované věci jsou ohledně skutku, který lze posoudit jako trestný z pohledu právního řádu České republiky, dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky, skutku se dopustil s dalšími spolupachateli), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody, který Nejvyšší soud pro účely rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ponechal ve výši, v jaké mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Bielsko-Biała ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. III K 23/13, ve výroku pod bodem 3, neboť zde mu byl ukládán trest pouze za trestnou činnost, která je trestná i z hlediska právního řádu České republiky.
Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou u části odsouzení splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky částečně vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu