ECLI:CZ:NS:2017:11.TCU.56.2016.1
sp. zn. 11 Tcu 56/2016 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 1. 2017 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. H. , rozsudkem Nejvyššího soudu soudního obvodu Nueva Esparta, La Asunción, Bolívarovská republika Venezuela, ze dne 5. 5. 2008, sp. zn. OP01-P-2007-002650, a to pro trestný čin pohlavního zneužití dítěte a pohlavního zneužití adolescenta, podle trestního zákona a zákona o ochraně dítěte a mládeže Bolívarovské republiky Venezuela, k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků .
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího soudu soudního obvodu Nueva Esparta, La Asunción, Bolívarovská republika Venezuela, ze dne 5. 5. 2008, sp. zn. OP01-P-2007-002650, který nabyl právní moci téhož dne, byl A. H. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužití dítěte a pohlavního zneužití adolescenta, podle trestního zákona a zákona o ochraně dítěte a mládeže Bolívarovské republiky Venezuela, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a k vedlejšímu trestu spočívajícímu ve zbavení politických práv a podrobení se dohledu orgánu veřejné moci po dobu odpovídající jedné pětině trestu, počínaje dnem jeho výkonu.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený A. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 6. 7. 2007 převezl v pomocném člunu na námořní loď typu plachetnice označenou jménem“S.“, na které v té době přechodně pobýval, pět dětí – „X. A.“ *), „X. B.“ *), „X. C.“ *), „X. D.“ *) a „X. E.“ *), se záměrem uskutečnit s těmito nezletilými pohlavní styk.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu návrh na zapsání výše označeného odsouzení cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie nebo mezinárodním soudem, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených §145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (zák. č. 104/2013 Sb.), jestliže se toto odsouzení týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle odstavců 1 až 3 se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený A. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený A. H. se dopustil vysoce závažného a zavrženíhodného jednání ohrožujícího mravní a tělesný vývoj nezletilých, k jehož postihu Českou republiku zavazují i mezinárodní úmluvy (kupř. Úmluva o právech dítěte, Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, týkající se zákazu prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie ze dne 20. 5. 2000). Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že zasáhl do sexuální integrity několika nezletilých dětí. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že mu byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.