ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1053.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1053/2017-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2017 dovolání, která podali obvinění H. V. B., H. V. T. a M. H. Ch. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 12 To 62/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 4/2015 a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného H. V. B. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných H. V. T. a M. H. Ch. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. 56 T 4/2015, byli obvinění H. V. B., H. V. T. a M. H. Ch. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byli H. V. B. a H. V. T. shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Obviněný M. H. Ch. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti (bod IA rozsudku) tím, že s dalšími spoluobviněnými v blíže nezjištěné době nejméně od roku 2011 do 28. 4. 2014, kdy byli zadrženi Policií České republiky, se opakovaně a v blíže nezjištěném počtu případů společně podíleli na výrobě drogy pervitin, jejím přechovávání a následné distribuci, a to konkrétně tak, že H. V. T. převážně celou výrobu drogy pervitin financoval již od počáteční fáze, kdy bylo nutno obstarat prostředky a přípravky k výrobě, přičemž se jednalo o následující procesy: vedeni společným záměrem vyrábět psychotropní látku metamfetamin (pervitin), zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a s vědomím, že se o takovou látku jedná, kdy nakládání s ní je regulováno zákonem, a s vědomím, že obvinění nemají povolení s touto látku zacházet, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a za účelem její další distribuce v bytě ve 4. patře na adrese 1. M., L., vyráběli H. V. B., M. H. Ch. a T. T. H. drogu pervitin v první fázi a za tímto účelem zde měli zřízenu laboratoř, když zde byly zajištěny laboratorní nádobí a pomůcky, odpadní roztoky a další zbytky, a dále chemikálie jako kyselina chlorovodíková, kyselina fosforečná, hydroxid sodný, toluen a efedrin, které souvisí s výrobou metamfetaminu z efedrinu, přičemž první fázi výroby prováděl zejména H. V. B., a to především prvotní zpracování a obstarávání surovin k výrobě pervitinu jako jsou kyseliny a jód, a M. H. Ch. a T. T. H. vykonávali zejména pomocné práce při výrobě pervitinu, a touto první fází získaný polotovar předával H. V. B. N. T. T. a M. T., proti níž bylo pravomocně skončeno trestní řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 10/2015, kteří ho dále zpracovávali ve svém bytě v L. na adrese D., kde prováděli poslední fázi výroby pervitinu, a to jeho krystalizaci, přičemž za inkriminované období vyrobili H. V. B., M. H. Ch. a T. T. H. nejméně 9 kg pervitinu, který pak H. V. B. předával N. T. T. k tzv. čištěni, a tento dále distribuovali (jak je popsáno pod bodem IB rozsudku, který se týká dalších spoluobviněných).
Proti citovanému rozsudku podali obvinění, spoluobvinění a státní zástupkyně v neprospěch některých spoluobviněných odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 12 To 62/2016, v případě obviněných H. V. B. a H. V. T. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a nově rozhodl tak, že je pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného M. H. Ch. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný H. V. B. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Špačka, obviněný H. V. T. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Mrázka a obviněný M. H. Ch. prostřednictvím obhájce Mgr. Štěpána Janáče.
Obviněný H. V. B. ve svém dovolání ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a také na judikaturu Ústavního soudu k výkladu tohoto dovolacího důvodu. Uvedl, že v řízení došlo k porušení jeho práva na obhajobu spočívajícímu v jejím neprověření. Skutkový stav se nepodařilo zjistit tak, aby o něm nebylo možno důvodně pochybovat. Dokazování bylo vedeno jednostranně. Výroba pervitinu nebyla obviněnému (minimálně ne v množství devíti kilogramů) prokázána. Obviněný se doznal k přechovávání pervitinu, a že se jej pokoušel vyrobit, ale neuměl to. Navíc z technických důvodů nemohlo k jeho výrobě docházet na adrese 1. M. v L. Na počátku trestního řízení byla výroba pervitinu spojována s varnou v N. B., ale orgánům činným v trestním řízení se nepodařilo obviněným prokázat spojení s touto náhodně odhalenou varnou, proto byl jako místo výroby pervitinu označen byt na ulici 1. M. V tomto bytě však vyjma některých chemikálií nebyly zajištěny žádné pomůcky k výrobě.
Dále je podle obviněného hodnocení důkazů zatíženo nekritickým hodnocením výpovědi spoluobviněného N. T. T. Z jiných svědeckých výpovědí a záznamů kamer totiž vyplynulo, že drogu vyráběl právě tento spoluobviněný. Závěr soudu, že prováděl pouze poslední fázi výroby, je tedy nesprávný a jde k tíži dovolatele. Soudy pak také neupřesnily, zda do výroku pojaté množství vyrobeného pervitinu (9 kg) převzaly z výpovědi N. T. T. z přípravného řízení nebo ze skutečnosti, že obdobné množství měl tento spoluobviněný distribuovat dalším osobám. Soudy neprověřily obhajobu obviněného, který v přípravném řízení i v řízení před soudem navrhoval ztotožnění osob, které mu předaly pervitin k opravě.
Obviněný rovněž nesouhlasí se závěrem, že trestnou činnost spáchal jako člen organizované skupiny. Na trestné činnosti se podílel pouze se spoluobviněným N. T. T. a i když nevylučuje, že další osoby mohly mít mezi sebou aktivity spojené s distribucí drogy, obviněný o nich nevěděl. Nesouhlasí také s tím, jak se odvolací soud vypořádal s jím označenými přepisy odposlechů a SMS zpráv. K tomu odkazuje na čl. VI svého odvolání. Zmíněná pochybení pak vedla k tomu, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 12 To 62/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný H. V. T. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Ve svém dovolání uvedl, že odvolací soud napadený rozsudek nepřezkoumal a vůbec se nevypořádal s jeho argumenty. Soudy se nevypořádaly především s rozporuplnou výpovědí spoluobviněného N. T. T. Ten svou výpověď v průběhu trestního řízení měnil, což soud prvního stupně vůbec nehodnotil a odvolací soud bagatelizoval závěrem, že obviněný nefinancoval výrobu pervitinu obviněným N. T. T., neboť financování směřovalo k obviněnému H. V. B. Podle obviněného bylo prokázáno, že veškerá výroba pervitinu probíhala v součinnosti N. T. T. a H. V. B. Nebylo prokázáno, že by druhý jmenovaný obviněný vyráběl pervitin sám. V řízení také nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by obviněný dodával spoluobviněnému H. V. B. léky k výrobě pervitinu a že by s těmito léky jinak obchodoval, opatřoval je atd. Žádné důkazy nebyly zajištěny ani při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor obviněného. Nalezené doklady ze společnosti V., kde měly být nakupovány látky k výrobě pervitinu, byly odvolacím soudem vyhodnoceny zcela v rozporu s provedeným dokazováním. Podle obviněného jsou tak skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Tento nesoulad vyplývá ze soudního spisu a obviněný jej podrobně popsal ve svém odvolání, na které odkazuje.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný uvedl, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok, kterým by odvolací soud rozhodl o jeho odvolání. To obviněný podal nejen do výroku o trestu (který byl odvolacím soudem změněn), ale i do výroku o vině. V tomto rozsahu nebylo o odvolání obviněného žádným způsobem rozhodnuto, tedy příslušný výrok chybí.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 12 To 62/2016, v části, která se jej dotýká, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby zrušil také rozsudek soudu prvního stupně a sám obviněného zprostil obžaloby.
Obviněný M. H. Ch. ve svém dovolání ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že byl zadržen v bytě na ulici 1. M., přičemž u sebe neměl žádné psychotropní látky ani zařízení potřebné k jejich výrobě. Z kamerových záznamů je patrné, že od spoluobviněného nepřebíral žádné balíčky či igelitové tašky, jako obviněný H. V. B. Pouze v jednom případě obdržel plastový válec, ve kterém bylo jídlo. Pokud se obviněný účastnil trestné činnosti, byl pouze pomocníkem, jemuž dával úkoly H. V. B. Obviněný neznal technologii výroby omamných a psychotropních látek. Má za to, že nenaplnil okolnosti odůvodňující použití vyšší trestní sazby, tj. členství v organizované skupině a velký rozsah činnosti, neboť pouze příležitostně pomáhal svým spolubydlícím s obstaráváním jednotlivých záležitostí. Pokud by byl obviněný členem organizované skupiny, je podle něj těžko představitelné, že by H. V. B. seznamoval spoluobviněného N. T. T. s tím, že obviněnému M. H. Ch. dává drobnou práci. Obviněný N. by v takovém případě jistě věděl, že obviněný M. je členem skupiny a jaké je jeho postavení a úkoly.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 12 To 62/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, se závazným právním názorem, aby byl nový skutek posouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněnými podaných dovolání uvedl, že námitky všech dovolatelů v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu se tak dle názoru státního zástupce ocitají námitky, že dovolatelům nebylo spáchání přisouzeného zločinu prokázáno, či jejich konkrétní polemika s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů.
Námitky obviněného H. V. B. jsou dle názoru státního zástupce prostým nesouhlasem se skutkovými zjištěními soudů a předkládáním vlastní, pro něj příznivější, skutkové verze. Pokud jde o závěr soudů o výrobě 9 kg pervitinu, lze se zcela ztotožnit s odůvodněním rozsudku soudu prvého stupně na str. 106-110, resp. s odůvodněním rozsudku soudu odvolacího na str. 17-20. Byl to právě tento obviněný, který předával spoluobviněnému N. T. T. celkem 9 kg pervitinu ke konečnému zpracování. Obviněný pak kromě obecného poukazu na nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného N. T. T. nepředkládá relevantní argumenty tento skutkový závěr zpochybňující. Závěr obviněného H. V. B., že výpověď spoluobviněného N. T. T. je nevěrohodná, není způsobilý založit existenci tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry. Obviněný H. V. B. odhlíží od provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a ostatních provedených důkazů objektivní povahy. Právě na logickém a komplexním hodnocení provedených důkazů soudy založily svůj závěr o vině obviněných.
Rovněž s výhradami k výkladu obsahu jednotlivých odposlechů se podle státního zástupce přesvědčivě vypořádaly soudy obou stupňů. Soud prvního stupně přitom k námitkám obhajoby nechal zpracovat revizní překlady pořízených odposlechů a dalších záznamů. Na podkladě těchto revizních překladů a z kontextu zjištěné komunikace pak soud bez zřejmých pochybností zjistil pravý obsah kódované komunikace, kdy použití běžných výrazů mělo zakrývat obsah sdělení, která se týkala drog.
Za důvodnou nelze dle názoru státního zástupce považovat ani námitku tohoto obviněného o existenci tzv. opomenutých důkazů. Soud prvého stupně se důkazními návrhy obviněného zabýval (srov. str. 109 jeho rozsudku), přičemž dané důkazy byly pro soud reálně nedosažitelné. Za tohoto stavu se dle názoru státního zástupce o opomenutý důkaz zakládající protiústavní vadu důkazního řízení ve smyslu judikatury Ústavního soudu jednat nemůže.
Pokud obviněný zpochybňuje naplnění znaku organizované skupiny, dle názoru státního zástupce svou argumentaci zakládá primárně na skutkové námitce, že se na trestné činnosti podílel pouze se spoluobviněným N. T. T., což je však závěr, který se odchyluje od skutkových zjištění soudů. Z těch lze naopak dovodit, že obviněný jednal v součinnosti též s obviněnými M. H. Ch. a N. T. H. a dále též se svým otcem H. V. T. Ze skutkových zjištění soudů je pak patrná i dělba jednotlivých činností (výroba pervitinu a jeho „oprava“, distribuce, zajišťování surovin, financování). Všechny tyto prvky pak odpovídají i judikatornímu vymezení organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Dovolání obviněného H. V. T. dle názoru státního zástupce neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ještě výrazněji. Obviněný sice rovněž uplatňuje existenci tzv. extrémního nesouladu, avšak ani on nepředkládá relevantní argumenty, jež by zakládaly jakoukoli pochybnost v tomto směru. Jde tak rovněž o prostou polemiku se skutkovými zjištěními soudů, nadto bez podrobnějšího rozvedení argumentů. Pokud v této souvislosti obviněný odkazuje na odůvodnění svého odvolání, takový odkaz nelze považovat za relevantní již z toho důvodu, že jak odvolání, tak dovolání jsou zcela odlišné opravné prostředky plnící odlišné funkce. K tomu státní zástupce odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 587/2012. Podle tohoto usnesení musí být výhrady dovolatele formulovány a vyjádřeny konkrétně a přímo v dovolání, které může být podáno jen z taxativně vymezených důvodů. Jestliže je vymezení dovolacího důvodu obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání, pak je tím dán požadavek, aby veškeré nedostatky, které jsou dovoláním vytýkány, byly v jeho obsahu rozvedeny a konkretizovány, tzn. že v něm musí být vyjádřeny všechny shledávané argumenty tak, aby již z vlastního textu dovolání byly uplatněné výhrady patrné.
K námitce obviněného ohledně nevěrohodnosti výpovědi obviněného N. T. T. státní zástupce opakuje, že tuto výpověď soudy rozhodně nehodnotily nekriticky. Naopak z ní vyšly pouze v takovém rozsahu, v jakém byla v souladu s ostatními provedenými důkazy, zejména provedenými záznamy o sledování a odposlechy, záznamy telekomunikačního provozu a dále výsledky provedených domovních prohlídek. Tento závěr přitom netrpí logickým deficitem, který by byl s to založit existenci tzv. extrémního nesouladu.
Pokud jde o námitku údajně chybějícího výroku o zamítnutí odvolání obviněného proti výroku o vině, ani s tou se státní zástupce neztotožňuje. Odvolání obviněného bylo řádně projednáno a z jeho podnětu došlo k modifikaci výroku o trestu. Lze pak považovat za naprostou notorietu soudní praxe, že o odvolání jednoho obviněného je rozhodováno jediným výrokem, přičemž pokud z podnětu odvolání konkrétního obviněného dojde ke změně jakéhokoli výroku rozsudku soudu prvního stupně, je tak rozhodnuto o celém odvolání a ve zbytku se již odvolání obviněného nezamítá. O chybějící výrok se zde nejedná a v tomto dílčím rozsahu jde o dovolání sice obsahově odpovídající ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak zjevně neopodstatněné.
Dovolání obviněného M. H. Ch. podle názoru státního zástupce relativně obsahově odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce se však s námitkami obviněného neztotožňuje. Jednání obviněného jednoznačně vykročilo z rámce pouhé pomoci k nedovolené výrobě pervitinu. Obviněný nejenže obstarával potřebné chemikálie pro výrobu pervitinu, ale zároveň se i podílel na prvotním zpracování surovin (mletí léčiv s obsahem prekursoru). Je tak zřejmé, že tento obviněný se přímo podílel na výrobní fázi činnosti organizované skupiny a svým jednáním, byť v menší míře, naplňoval znaky přisouzeného zločinu. Nadto lze považovat za správnou a doktríně i judikatuře odpovídající úvahu odvolacího soudu, že spolupachatel trestného činu nemusí nutně naplnit beze zbytku všechny znaky přisouzeného zločinu. Tato úvaha pak zjevně směřovala i k naplnění znaků spolupachatelství, pro něž postačí, že jednání spolupachatele je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (č. 36/1973 a 15/1967 Sb. rozh. tr.). Z uvedených důvodů má státní zástupce za to, že právní posouzení jednání obviněného jakožto pouhé pomoci k trestnému činu je pojmově vyloučeno.
Pokud jde o námitky obviněného směřující proti naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, v tomto směru se ani tento obviněný podle státního zástupce nevyhnul polemikám skutkové povahy. K tomu pak lze odkázat výše na vyjádření k dovolání ostatních dovolatelů. Soudy přiléhavě dovodily i nutnou vědomost obviněného M. H. Ch. o celkovém objemu výroby pervitinu, který zjevně naplňoval znak „velkého rozsahu“ v tom smyslu, jak je v podstatě již ustáleně judikatorně chápán (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013). O naplnění tohoto kvalifikačního znaku pak dle názoru státního zástupce ve věci nepanují hmotněprávně relevantní pochybnosti.
Stejně tak lze podle státního zástupce dovodit i naplnění znaku „organizované skupiny“, včetně vědomosti obviněného o její existenci. Tento obviněný sdílel s dalšími dvěma obviněnými byt, kontinuálně zajišťoval výrobní prostředky pro produkci pervitinu a z tohoto hlediska musel vědět, že participuje na širší aktivitě dalších osob. I zde je třeba zdůraznit, že činnost skupiny zahrnovala jednak materiální zajišťování výroby pervitinu, samotnou jeho výrobu a dále činnost distribuční, tj. zcela zřetelné rozdělení úloh, které nutně muselo být nejméně v hrubých rysech obsaženo v představě obviněného. Rovněž v tomto směru lze kvalifikovanou skutkovou podstatu přisouzeného zločinu považovat za naplněnou jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce. K námitkám obviněného pak státní zástupce dodává, že je tento obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž ty se jimi podrobně zabývaly.
Pokud obviněný M. H. Ch. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, uvádí státní zástupce, že tento důvod dovolání může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího zatíženo není.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných H. V. T. a M. H. Ch. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná a dovolání obviněného H. V. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Námitky obviněného H. V. B. citovanému dovolacímu důvodu podřadit nelze. Ačkoli obviněný v úvodu dovolání odkazuje na výklad uvedeného dovolacího důvodu zastávaný v judikatuře Ústavního soudu, žádný případ porušení svých ústavně zaručených práv neoznačil, resp. neuvedl nic, co by za takové porušení mohlo být považováno. Je zřejmé, že obviněný pouze nesouhlasí s logickým a přesvědčivým zdůvodněním hodnocení důkazů podaným soudem prvního stupně. Totéž se týká i námitky, že se obviněný trestné činnosti nedopustil jako člen organizované skupiny, neboť ji obviněný založil na vlastním výkladu skutkových zjištění, jak také výstižně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření. V dovolacím řízení pak nelze napadené rozhodnutí přezkoumávat na základě odkazů na obsah řádného opravného prostředku (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.).
Totéž se týká dovolání obviněného H. V. T. v rozsahu jeho námitek podřazených dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se správně vyjádřil státní zástupce. „Pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do nevyhovění neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně“ (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174). Uvedený názor lze skutečně v soudní praxi považovat za notorietu.
Obviněný M. H. Ch. sice část svých námitek správně podřadil dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho argumentace je však zjevně neopodstatněná. Lze se domnívat, že obviněný vycházel ze skutkového závěru soudu prvního stupně spočívajícího v tom, že při výrobě pervitinu vykonával „zejména pomocné práce“. Z toho však v žádném případě nelze vyvozovat, že by se mělo jednat o pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jak správně popsal ve svém vyjádření i státní zástupce, obviněný se přímo podílel na daném trestném činu, svým jednáním tedy naplňoval znaky dané skutkové podstaty, nešlo v žádném případě pouze o umožnění nebo usnadnění spáchání činu jinému. Na tuto argumentaci pak navazuje přesvědčení obviněného, že nenaplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty, tedy že čin nespáchal jako člen organizované skupiny a nedopustil se jej ve velkém rozsahu. Také k těmto námitkám se vyčerpávajícím způsobem vyjádřil státní zástupce, lze říci, daleko nad rámec toho, co lze vyčíst ze spíše stručné dovolací argumentace obviněného, která je navíc částečně založena na jeho vlastním výkladu skutkového děje. Ohledně zapojení obviněného do trestné činnosti je proto možno odkázat na výstižný popis podaný státním zástupcem v jeho vyjádření. K tomu pak lze doplnit, že zákon ani soudní judikatura nevyžaduje, aby se členové organizované skupiny všichni navzájem znali a věděli, jaké jsou jejich úkoly, jak se snaží tvrdit dovolatel. V praxi tomu ostatně tak pochopitelně často nebývá, neboť by se tím osoby zapojené do trestné činnosti vystavovaly vyššímu riziku odhalení. Naopak postačí jejich představa o tom, že existují další osoby různým způsobem do trestné činnosti zapojené.
Obviněný pak dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení zákona ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných H. V. T. a M. H. Ch. proto odmítl pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný H. V. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 11. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu