ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1069.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1069/2017-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2017 dovolání, které podal obviněný A. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 To 83/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 20/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 2 T 20/2015, byl A. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že přestože metamfetamin, zvaný též pervitin, je uveden v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a rovněž v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 273/2013 Sb., bez povolení, v blíže nezjištěné době od léta roku 2014 do počátku měsíce března roku 2015 ve F.-M., u restaurace B., na autobusovém nádraží u V. p., ul. P., na N. V., ve F. n. O. na hřbitově, na čerpací stanici B., na ul. J. či jinde, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku metamfetamin, též pervitin, tuto neoprávněně prodal nebo opatřil minimálně následujícím osobám:
· M. B. v jednom případě na počátku měsíce ledna 2015 výměnou za mobilní telefon poskytl nejméně 1 gram pervitinu, a nejméně ve 4 dalších případech v období do konce měsíce ledna 2015 prodal či daroval vždy 2 g pervitinu v hodnotě 800 Kč za 1 gram, a to zprostředkovaně přes osobu M. V. nejméně 8 gramů pervitinu,
· R. B. nejméně ve 3 případech zprostředkovaně přes osobu M. V. v období od listopadu 2014 do března 2015 zdarma poskytl celkem nejméně 2 gramy pervitinu,
· P. P. nejméně v 5 případech vždy po 1 – 3 gramech, v částce 700 – 1 000 Kč za 1 gram, prodal zprostředkovaně přes osobu M. V. celkem nejméně 5 gramů pervitinu,
· J. B. nejméně v 10 případech v období od počátku ledna 2015 do konce února 2015, vždy po 4 gramech v částce 650 Kč za jeden gram pervitinu, zprostředkovaně přes osobu M. V. prodal nejméně 40 gramů pervitinu,
· M. O. nejméně ve 20 případech v období od září 2014 do počátku ledna 2015, vždy po 0,5 – 2 gramech za částku 500 – 1 600 Kč, prodal nebo poskytl zdarma nejméně 30 gramů pervitinu a v dalších nejméně 12 případech zprostředkovně přes osobu M. V. poskytl v období od ledna do poloviny března 2015 nejméně 15 gramů pervitinu,
· L. Ž. nejméně v 10 případech v období od léta 2014 do prosince 2014, vždy po 0,2 – 1 gramu za částku 200 – 1 000 Kč, prodal celkem nejméně 7 gramů této látky, a nejméně v 50 případech zprostředkovaně přes osobu M. V. poskytl v období od ledna do poloviny března 2015 L. Ž. celkem nejméně dalších 38 gramů pervitinu,
· M. V. nejméně v 8 případech poskytl nejméně 5 gramů pervitinu, a to jako odměnu za doručení nejméně 108 gramů pervitinu v nejméně 84 případech L. Ž., M. O., J. B., P. P., R. B. a M. B.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 To 83/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Karla Poláka dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g) tohoto ustanovení.
V textu svého dovolání obviněný konstatoval, že soudy neučinily jasná a dostatečná skutková zjištění ohledně množství jím distribuované omamné a psychotropní látky a nehodnotily a nevysvětlily zásadní okolnosti včetně rozporů ve výpovědích svědků a doznání spoluobviněného M. V. Obviněný měl přitom nakládat se 151 gramy pervitinu, čili toto množství překračuje judikaturou vyžadovanou hranici pro kvalifikační znak značného rozsahu o pouhý jeden gram. Výpovědi svědků a spoluobviněného byly ve všech fázích trestního řízení rozporné, nepřesné a nevěrohodné. Soudy vycházely převážně z výpovědí z přípravného řízení a to výrazně v neprospěch obviněného. Všichni svědci i spoluobviněný zneužívali pervitin a nelze vyloučit, že pod jeho vlivem byli i při podání výpovědi v přípravném řízení i v hlavním líčení. Soudy v případě obviněného porušily zásadu in dubio pro reo. Obviněný se neztotožňuje ani se závěrem soudů, že s uvedenou omamnou a psychotropní látkou nakládal po delší dobu. Dále pak obviněný u každého svědka jednotlivě rozebral jeho výpověď a poukázal na to, v čem spatřuje rozpory v hodnocení dokazování ze strany soudů. Soudům dále vytkl, že nedoplnily dokazování výslechem vyšetřovatele H. P., který by vysvětlil své postupy a závěry, aby tak nalézací soud mohl kritičtěji zhodnotit věrohodnost svědků ve vztahu k množství distribuované drogy.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 To 83/2017, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 2 T 20/2015, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nehodlá věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně, z něhož vyplynula tímto soudem učiněná skutková zjištění. Teprve na základě takto zpochybněných skutkových zjištění pak obviněný namítá nenaplnění kvalifikačního znaku značného rozsahu. Námitky proti hmotněprávnímu posouzení skutku tedy obviněný ve skutečnosti nevznáší. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Konkrétně pak na str. 6 svého usnesení odvolací soud odůvodnil, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem policejního vyšetřovatele. Vzhledem k obsahu tohoto vysvětlení se nemůže jednat ani o tzv. opomenutý důkaz. Svůj názor, že se skutku nedopouštěl po delší dobu, obviněný nijak blíže nezdůvodnil a z obsahu dovolání vyplývá, že jej rovněž váže na své stanovisko, že se skutku nedopustil vůbec nebo ne v přisouzeném rozsahu. Nicméně lze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že doba cca tři čtvrtě roku rovněž odůvodňuje kvalifikaci jednání obviněného jako spáchaného ve značném rozsahu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu. Ta nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný A. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 11. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu