ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1091.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1091/2017-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2017 dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 13 To 32/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 83/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 20 T 83/2015, byl M. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I.
1. v době od února 2015 do 3. 7. 2015 na různých místech v P. prodal za celkovou částku 20 000 Kč celkem 100 gramů psychotropní látky metamfetamin T. D.,
2. v přesně nezjištěné dny 27. 2. - 28. 2. 2015 v P., ul. O., prodal za částku 2 000 Kč 2 gramy psychotropní látky metamfetamin J. T.,
3. v době od září 2014 do listopadu 2014 na různých místech v P. ve 3-4 případech prodal po 500 Kč celkem 0,6-0,8 gramů psychotropní látky metamfetamin M. B.,
4. v době od letních měsíců roku 2014 do 5. 7. 2015 v P. v ul. K D. v 5 případech poskytl za zapůjčení obytné garáže vždy po 0,1 g psychotropní látky metamfetamin, tedy celkem 0,5 gramu, a ve dvou případech zdarma poskytl přesně nezjištěné množství omamné látky konopí, cca na dvě dávky Z. T.,
5. v době od února 2015 do července 2015 na různých místech v P. opakovaně vyrobil nejméně 200 gramů psychotropní látky metamfetamin,
a jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 6. 2010, č. j. 2 T 91/2010-175, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 8. 2010, č. j. 14 To 196/2010-196, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, který vykonal 18. 8. 2012, a dále tak činil bez příslušného povolení a s vědomím, že látka metamfetamin je dle zák. č. 167/1998 Sb. zařazená v příloze č. 5 v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako psychotropní látka a rostlina konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb., a látka delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou obsahuje, je zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb.,
II. od přesně nezjištěného data do 24. 8. 2014 v domě na adrese P., S., neoprávněně přechovával předměty určené k nedovolené výrobě omamné látky metamfetamin, a to digitální váhu, injekční stříkačky, skleněnou baňku, 7 ks skleniček s obsahem 27 g červeného fosforu, 5 ks skleniček s obsahem 319 g jódu, láhev s obsahem 520 ml kyseliny fosforečné, plastovou láhev s obsahem 495 g hydroxidu sodného, plastovou láhev s obsahem 265 ml technického lihu, plastovou láhev s obsahem 85 ml kyseliny chlorovodíkové, 9 ks plastových lahví s obsahem 4 200 ml toluenového čističe, skleněný teploměr, kovovou pinzetu, lakmusové papírky na měření pH, pracovní rukavice, přičemž na některých z uvedených věcí, a to na digitální váze, injekčních stříkačkách, gumovém škrtidle, skleněné baňce a skleněném teploměru byla zjištěna přítomnost psychotropní látky metamfetamin, a na digitální váze a v 9 ks plastových lahví s obsahem toluenového čističe se nacházela látka pseudoefedrin, což je prekurzor pro výrobu metamfetaminu, a kyselina chlorovodíková, kyselina fosforečná, červený fosfor, jód, toluenový čistič, etanol a hydroxid sodný jsou pomocnými látkami působícími jako extrakční činidla, katalyzátory, acidobazická činidla při výrobě metamfetaminu tzv. „českou cestou“.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 13 To 32/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Udržala dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, a přestože byl v předcházejícím řízení dán dovolací důvod uvedený v písm. a) až k).
Obviněný namítl, že v jeho případě nebyl naplněn znak zákonného odsouzení či potrestání v posledních třech letech. Výrazy „odsouzen“ a „potrestán“ totiž podle něj nelze oddělovat. Každé odsouzení je svým způsobem potrestání, a pokud k odsouzení dojde, běží zákonná lhůta tří let od právní moci takového odsouzení. Pokud by zákonodárce zamýšlel, aby lhůta začala běžet až po výkonu rozhodnutí, vyjádřil by takový požadavek jednoduchou zákonnou dikcí. K tomu obviněný odkázal na jinou trestní věc, v níž byl stíhán pro trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli šlo o stejnou situaci jako v nyní projednávané trestní věci.
Ke kvalifikaci svého jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněný namítl, že soudy ne zcela přesvědčivě odůvodnily, jak dospěly k množství pervitinu, které mělo být vyrobeno. Vycházely z výpovědí svědků, v nichž obviněný spatřuje rozpory. Navíc výpovědi osob drogově závislých jsou často poplatné tomu, aby se tyto osoby samy vyhnuly potížím se zákonem. V závěru svého dovolání pak obviněný ještě namítl, že prvotní záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl učiněn dne 24. 8. 2014, jeho trestní stíhání však bylo zahájeno až v červenci 2015, ačkoli mu nic nebránilo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 13 To 32/2017, i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 20 T 83/2015, a aby soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve zrekapituloval průběh předchozího řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají pouze zčásti. Za hmotně právně relevantní lze považovat námitku ve vztahu ke znaku zpětnosti podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dle názoru státního zástupce však jde o námitku zcela zjevně neopodstatněnou. Státní zástupce odmítá poněkud svéráznou argumentaci obviněného, že lhůtu tří let je nutno počítat nikoli od výkonu trestu odnětí svobody, ale od právní moci předchozího odsouzení. Takový požadavek je totiž v diametrálním rozporu se zcela ustáleným a v praxi v podstatě nesporným zněním ustanovení §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Použitá slova „odsouzen nebo potrestán“ zjevně vyjadřují vůli zákonodárce postihnout jak situace, kdy je lhůta počítána od právní moci předchozího odsouzení, tak zároveň právě i takovou situaci, kdy pachatel vykonával určitý trest. Opačný výklad, zastávaný obviněným pak nemá oporu ani v samotném gramatickém vyjádření při použití slučovací spojky „nebo“, z níž vyplývá, že zákonodárce naopak připouští obě varianty. Argumentuje-li obviněný tím, že pokud by zákonodárce zamýšlel přihlížet i k výkonu trestu, vyjádřil by to „jednoduchou zákonnou dikcí“, je třeba mu oponovat, že právě taková jednoduchá zákonná dikce je obsahem platného ustanovení §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Naopak, pokud by zákonodárce zamýšlel vyloučit výkon trestu z dosahu znaku zpětnosti, volil by formulaci odlišnou, např. uvedením pouze slova „odsouzen“, popřípadě slov „odsouzen a potrestán“. Případné pochybení v právní kvalifikaci v jiné trestní věci nemůže být předmětem přezkumu ve věci nyní předkládané, nehledě na skutečnost, že takové obviněným předestřené pravděpodobné pochybení bylo výrazně v jeho prospěch.
Pokud jde o druhou námitku, jíž obviněný zpochybňuje naplnění znaku ve „značném rozsahu“, dle názoru státního zástupce ji uplatnil neregulérně, neboť nenaplnění tohoto znaku odvozuje pouze od vlastního hodnocení provedených důkazů, jež se však zjevně odlišuje od hodnocení provedeného zejména soudem prvního stupně. Netvrdí tedy, že by uvedený znak nebyl naplněn, ale pouze dospívá k vlastnímu skutkovému závěru, že mu takový přisouzený rozsah trestné činnosti nebyl prokázán. Soud prvního stupně však náležitě vyhodnotil změny ve výpovědích svědků a důvodně dospěl k závěru, že věrohodnější a skutečnosti odpovídající jsou řádně učiněné výpovědi svědků z přípravného řízení. Tuto svou úvahu pak nalézací soud rovněž dostatečným způsobem odůvodnil. Námitky obviněného v tomto směru proto nevykročily z rámce prosté polemiky s hodnocením provedených důkazů, což však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Pokud jde o samotné právní posouzení, lze podle státního zástupce rozsudku soudu prvního stupně vytknout jistou dílčí nepřesnost. Z jeho odůvodnění na str. 12-13 je totiž patrné, že soud při stanovení hranice značného rozsahu vycházel z příslušného násobku účinné látky metamfetaminu dle příslušné judikatury (usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ve spojení se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013). Přehlédl však, že konkrétní objem účinné látky nebyl v daném případě zjištěn a údaj o množství vyrobeného pervitinu se vztahuje k celkovému množství substance. Relevantní zde tak nebyla hranice 50 gramů, resp. 60 gramů metamfetaminu, ale hranice 150 gramů „hrubé“ substance drogy. Avšak i takto stanovenou hranici obviněný svým jednáním překonal, když vyrobil „nejméně 200 gramů pervitinu“, a přisouzený znak „ve značném rozsahu“ tedy jednoznačně naplnil. Z tohoto důvodu uvedená nepřesnost nemá na právní posouzení jednání obviněného podle státního zástupce žádný vliv.
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu dovolání podle státního zástupce vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný pouze v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že podstatná část námitek obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídat nemůže, neboť se jimi domáhá přezkoumání právě skutkových zjištění, pokud jde o rozsah jeho trestné činnosti. Další námitky k naplnění znaku „značného rozsahu“ obviněný neuvedl, a tak lze pouze na rámec dovolacího řízení dát za pravdu státnímu zástupci ohledně zmíněné nepřesnosti v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, která však nemá vliv na právní kvalifikaci jednání obviněného, jak státní zástupce správně vysvětlil. Současně lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí pochybnosti.
Pokud jde o námitku týkající se doby zahájení trestního stíhání, není zřejmé, jaký by měla mít tato okolnost dopad na právní kvalifikaci jednání obviněného.
Jedinou námitkou odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu je tak názor obviněného týkající se výkladu znaku „odsouzen nebo potrestán“ podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. K této námitce se však zcela správně vyjádřil státní zástupce a Nejvyšší soud nemá k jeho argumentaci prakticky co dodat. Státní zástupce poukázal i na jednoznačný názor vyjádřený v odborné literatuře (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2860: „K odsouzení nebo potrestání muselo dojít v posledních třech letech. U „odsouzení“ je rozhodující právní moc rozsudku, kdežto u „potrestání“ okamžik výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu, okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, prominutí trestu nebo jeho zbytku na základě milosti, amnestie apod.“). Výklad vyjádřený v literatuře je soudy obecně přijímán a podle názoru Nejvyššího soudu je také zcela logický a odpovídá gramatickému znění daného ustanovení, jak vysvětlil státní zástupce.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný označil obě alternativy jmenovaného dovolacího důvodu. První z nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy Nejvyšší soud vadu vytýkanou obviněným na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného M. M. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu