ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1177.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1177/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2017 dovolání, které podal obviněný M. N. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 10 To 115/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 26/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 2 T 26/2016, byl obviněný M. N. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 14 T 71/2015, ze dne 22. 9. 2015, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2015, jakož i všech další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti se spoluobviněným P. R. tím, že prostřednictvím telefonické komunikace zajistil u spoluobviněného P. R. propůjčení prostor odsouzené M. B. v S., v ulici D., tak aby v době od 16. 8. 2015 do 17. 8. 2015 v garáži ve stodole záměrně a neoprávněně na jí dovezené varně pervitinu vyráběla psychotropní látku metamfetamin, přičemž spoluobviněný P. R. jí umožnil v nemovitosti svých rodičů výrobu metamfetaminu provést, ačkoliv oba obvinění byli srozuměni s tím, že metamfetamin je účinnou látkou drogy zvané pervitin a je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a jako psychotropní látka zařazen do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.).
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 10 To 115/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Kočího. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by spáchal skutek, pro který byl obžalován. Prostory pro páchání trestné činnosti nezprostředkoval a do objektu v S. přijel dne 16. 8. 2015 po dohodě s obviněným P. R., aby mu pomohl v provedení drobných stavebních oprav. Obviněný připomněl, že byl nalézacím soudem nejprve dvakrát zproštěn obžaloby. Věc byla odvolacím soudem vrácena se závaznými pokyny k doplnění důkazů, které však provedeny nebyly mimo výslechu svědka O. N., který ho však z trestné činnosti žádným způsobem neusvědčoval. Naopak z jeho výpovědi vyplynulo, že obviněného nezná a s drogami nemá žádné zkušenosti. Nalézací soud také nevyhověl opětovným návrhům obviněného na výslech svědkyně B. D. Obviněný tak má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. V předmětné nemovitosti byl policejním orgánem zadržen v pracovním oděvu při zdění příjezdové cesty. O výrobě drog v nemovitosti neměl žádné povědomí. V nemovitosti mělo probíhat krytí psů odsouzené M. B. a spoluobviněného P. R. Ze spisového materiálu nevyplývá, zda na místě činu nějaký pes byl, což je podle obviněného důležitá informace z hlediska prověření jeho obhajoby. Tato skutečnost nebyla prověřována, v čemž rovněž spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 10 To 115/2017, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 2 T 26/2016, a dále postupoval podle §265l tr. ř. nebo §265m tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Zejména na odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v podrobnostech odkázat. Pokud jde o námitku, podle které nebyla vyslechnuta přítelkyně obviněného B. D., z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tato svědkyně využila svého práva a odmítla vypovídat. O porušení práva obviněného na spravedlivý proces se tak jednat nemohlo, stejně jako v případě otázky, zda se v objektu nacházel pes. Z dalších důkazů totiž bylo bez pochybností zjištěno, že o žádné krytí psů nešlo. Taková námitka se proto míjí s podstatou věci.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 11. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu