ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1229.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1229/2017-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2017 dovolání, které podal obviněný P. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 30/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 34 T 4/2016, byl P. H. uznán vinným v bodě 1 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě 2 přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. se spoluobviněným M. P.
od blíže nezjištěné doby, nejméně však od 14. dubna 2014 do 5. září 2014, v České republice na území M. kraje a v Panamě po předchozí dohodě s dalšími osobami, nejméně neztotožněným P., zdržujícím se v P., a E. S. G. M., zdržujícím se v Panamě, neoprávněně organizovali dovoz kokainu do České republiky za účelem jeho další distribuce tak, že na základě objednávek M. P. a dle jeho dispozic po zaplacení příslušné zálohy cestou Western Union, E. S. G. M. kokain nezjištěným způsobem opatřoval a ukrýval do zásilek, které následně prostřednictvím nastrčených osob, které zásilky podávaly u spedičních společností OHL a FedEx, posílal na adresy v M. kraji, zejména v H., které mu sdělil M. P., a to jednak na adresu M. P., jednak na adresu babičky P. H. B. Z., jednak na adresu P. H., o doručení těchto zásilek se u spedičních společností informoval M. P. společně s P. H., přičemž takovýmto způsobem do České republiky dopravili dne 16. 4. 2014 v zásilce odesílatele C. Y C. (kontaktní osoba D. R.) pro adresáta M. P. nejméně 1 kg kokainu, za který společně, případně prostřednictvím dalších osob, zaplatili cestou Western Union celkem nejméně 725 957,37 Kč, takto doručený kokain M. P. předal dosud neztotožněnému P. z P., od něhož pak pro P. H. převzal 370 g kokainu, které P. H. předal, a toto množství P. H. po nezjištěnou dobu přechovával ve svém bytě ve IV. patře domu na ul. U S. v H., okres K., načež z tohoto množství P. H. prodal 2 g kokainu M. J. a 1 g kokainu L. N., a M. P. postupně zpět předal neztotožněnému P. z P. 350 g kokainu a dále prodal dosud neztotožněnému S. 40 g ředěného kokainu za cenu 1 200 Kč za 1 gram,
další zásilky kokainu, které po předchozí vzájemné dohodě s P. z P. a P. H. objednal u E. S. G. M. M. P., však obviněným doručeny nebyly, neboť:
- dne 20. srpna 2014 na mezinárodním letišti G. ve Velké Británii byla zadržena pracovníky britské policie zásilka odesílatelky M. R., přepravovaná společností DHL, adresovaná příjemci B. Z., H.-m., Czech Republic, babičce P. H., s 1 003,38 g hydrochloridu kokainu o obsahu 717,85 g kokainu base,
- dne 3. září 2014 v P. v Cargo skladu společnosti Federal Express Czech, společnost s ručením omezeným, na ul. K L., P., byla dle ustanovení §86 odstavec 1 tr. ř. zadržena zásilka odesílatelky M. R., přepravovaná společností FedEx, která byla adresovaná příjemci P. H., U S., H.-m., která byla dle ustanovení §87 odstavec 1 tr. ř. otevřena a ve které bylo nalezeno 978,58 g bílé látky obsahující 89 % kokainu, tedy 864,7 gramů kokainu báze, přičemž tato látka byla dle ustanovení §87a odstavec 1 tr. ř. zaměněna a zásilka byla doručena do H. P. H., který ji předal M. P., načež oba byli po vyjmutí zaměněné látky ze zásilky zadrženi v místě bydliště M. P.,
přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do seznamu l podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
2. obviněný sám
od přesně nezjištěné doby do dne 5. 9. 2014 v H. na ulici U S. v bytě pěstoval za využití moderní a sofistikované technologie, záležející v použití tzv. pěstebního stanu, botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena k pěstování způsobem in-door, 19 ks rostlin konopí obsahujících 1,5 % THC, jejichž hmotnost po usušení byla 74,20 g,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí s výjimkou konopí pro léčebné účely jsou uvedeny v seznamech č. 1 a 3 omamných látek, příloha č. 1 a 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden v seznamu č. 4 psychotropních látek, příloha č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a uvedeného jednání se dopustil s vědomím, že se o takovouto látku jedná.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 30/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Pešata dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Namítl, že nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Z výkladu tohoto ustanovení podle obviněného vyplývá, že pachatel páchá trestnou činnost nikoli jako člen organizované skupiny, ale ve spojení s takovou organizovanou skupinou. Organizovaná skupina tedy musí existovat a být funkční bez přímé účasti pachatelů, kteří jsou s ní pouze ve spojení. Znak páchání trestné činnosti jako člen organizované skupiny je totiž obsažen v ustanovení §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně přitom na str. 34 označuje jako členy organizované skupiny P. z P., E. S. G. M., spoluobviněného P. a obviněného. Bez účasti obviněného a spoluobviněného P. by proto nedošlo k naplnění znaku organizované skupiny ani znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“.
V další části svého dovolání poukazuje obviněný na to, že jeho role v rámci trestné činnosti byla pasivní, zajišťoval pouze financování a adresy pro dodání. Nezajistil kontakt v Panamě ani kokain neobjednával. Nebyl ani schopen jej distribuovat, větší část ho vrátil spoluobviněnému, který mu za něj nezaplatil. Uložený trest odnětí svobody proto považuje za nepřiměřeně přísný. Domnívá se, že byly důvody pro aplikaci §58 tr. zákoníku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil „napadené výroky rozsudku“ Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 30/2017, a všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve zrekapituloval průběh předchozího řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že námitky obviněného v části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají, avšak státní zástupce se s nimi neztotožňuje. Nyní podané dovolání je s dílčími formulačními úpravami obsahově pouze kopií podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. S těmito námitkami se pak již velmi podrobným a přesvědčivým způsobem vyrovnal odvolací Vrchní soud v Olomouci. Pouze pro úplnost tak státní zástupce shrnul, že jednání obviněného P. H. zapadalo do širšího kontextu organizace dovozu kokainu z oblasti Panamy, do něhož byly vedle dovolatele a spoluobviněného M. P. zainteresovány další osoby, a to jednak E. S. G. M., jednak blíže neztotožněná osoba „P. z P.“. Z popisu skutku a z na to navazujících skutkových zjištění podrobněji rozvedených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pak vyplývá, že se nejednalo o jednorázový dodavatelsko-odběratelský vztah se zahraničním prvkem, což by pro naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ samo o sobě nepostačovalo, ale o systematickou aktivitu spočívající v postupném financování navazujících dodávek kokainu z Jižní Ameriky, logistické zajištění této dodávky a její rozvržení mezi další aktéry. Charakter vztahu mezi obviněnými a neztotožněnou osobou „P. z P.“ na straně jedné a dodavatelem kokainu v Panamě na straně druhé tak vykročil z rámce pouhého vztahu dodavatel-odběratel, ale jednalo se o koordinovanou a systematickou aktivitu za současné zjevné dělby úkolů jednotlivých aktérů. Právem proto soudy podle názoru státního zástupce v takové činnosti spatřovaly naplnění přisouzeného kvalifikačního znaku podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s námitkami obviněného, které obsahově směřují proti výroku o trestu, jež však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Upozorňuje-li obviněný na nižší míru své účasti na zjištěném jednání, jde o okolnost, jíž si byly soudy vědomy a zohlednily ji náležitým způsobem ve výroku o trestu. Pokud se obviněný domáhá aplikace ustanovení §58 tr. zákoníku, dle názoru státního zástupce ani takovou námitku pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Proti výroku o trestu lze totiž brojit zásadně pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho případě zjevně ani není dán. Obviněnému byl totiž uložen přípustný druh trestu, a to zcela v rámci příslušné zákonné trestní sazby podle §283 odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný svůj požadavek na aplikaci ustanovení §58 tr. zákoníku staví do kontextu s posunem k formálnímu pojetí trestného činu v novém trestním zákoníku, který tak již neobsahuje ustanovení odpovídající dřívějšímu ustanovení §88 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. V současnosti tak lze případná individuální specifika trestné činnosti za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku zohlednit při posuzování povahy a závažnosti jednání obviněného z hlediska výroku o trestu. Stejně tak státní zástupce přihlédl i k usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 459/2017, z něhož lze vyjmout dílčí závěr, že při neexistenci materiálního kritéria vyplývajícího z ustanovení §88 trestního zákona č. 140/1961 Sb. v současném formálním pojetí trestného činu, o to více vystupuje do popředí nutnost zvlášť pečlivě vážit existenci podmínek pro aplikaci ustanovení §58 tr. zákoníku. I s přihlédnutím k tomuto rozhodnutí se však státní zástupce z hlediska věcného s dovoláním obviněného neztotožňuje. Nelze totiž přehlédnout, že obviněný se svým jednáním podílel na opakovaném dovozu omamné látky kokainu, nejednal v pozici pouhého „pěšáka“, ale jako plnohodnotný aktér drogového obchodu (třebaže nepřímo přes spoluobviněného M. P.), kterýžto obchod zároveň s vidinou zisku pomáhal financovat. Soudy správně poukázaly i na skutečnost, že rozsah kokainu v podstatě třikrát překročil judikatorně vymezenou kvantitativní hranici velkého rozsahu. Soudy se aplikací ustanovení §58 tr. zákoníku v případě obou obviněných velmi pečlivě zabývaly, přičemž na straně obviněného neshledaly žádné okolnosti mimořádné povahy, které by takový postup odůvodňovaly. Navíc je postup soudu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku pouze fakultativní a z tohoto důvodu se jej nelze domáhat v rámci dovolacího řízení. Uložený trest pak nelze ani považovat za excesivní či exemplární, neboť je uložen na samé spodní hranici trestní sazby. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka obviněného týkající se naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Lze dokonce říci, že výklad citovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty předestřený obviněným je poněkud svérázný. Obecně přijímaný výklad daného ustanovení je naopak takový, že obviněný může být v rámci ustanovení §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jak členem organizované skupiny působící ve více státech, tak postačí i jeho volnější spojení s takovou organizovanou skupinou, srov. č. 48/2006 Sb. rozh. tr. To je ostatně zcela logické. Oproti znaku „jako člen organizované skupiny“ obsaženému ve druhém odstavci citovaného ustanovení se jedná o výrazně závažnější způsob spáchání trestné činnosti vzhledem k mezinárodnímu charakteru organizované skupiny ve čtvrtém odstavci. Formálně je to patrné jednak ze systematického zařazení daných znaků a jednak z přiřazených trestních sazeb odnětí svobody. Navíc je zřejmé, že organizace páchání trestné činnosti v různých státech je nesporně logisticky náročnější, tedy sofistikovanější a vzhledem k omezení působnosti represivních orgánů vždy jen na území jednoho státu je taková trestná činnost také mnohem obtížněji odhalitelná, a tedy nebezpečnější.
Pokud bychom vycházeli z právního názoru prezentovaného obviněným, pak by pachatel, který je členem organizované skupiny působící ve více státech, mohl být postižen pouze jako člen (běžné) organizované skupiny podle druhého odstavce citovaného ustanovení, ačkoli jeho jednání je nesporně ještě závažnější, než v případě pachatele, který je s organizovanou skupinou působící ve více státech pouze „ve spojení“. Jinými slovy, pakliže je v rámci kvalifikované skutkové podstaty přísněji trestné jednání pachatele, který je s organizovanou skupinou působící ve více státech „ve spojení“, tím spíše musí být přísněji trestné také závažnější jednání pachatele, který je členem takovéto organizované skupiny. I pomocí samotného jazykového výkladu lze podle názoru Nejvyššího soudu dospět k závěru, že slovní spojení „ve spojení“ zahrnuje v sobě také možnost, že pachatel je přímo členem takové organizované skupiny, neboť si lze sotva představit, že by pachatel nebyl „ve spojení“ se skupinou, jejímž je členem.
Vzhledem k tomu, že právní názor obviněného je založen na zjevném omylu, není již třeba se dále zabývat tím, zda by bez obviněného a spoluobviněného P. organizovaná skupina existovala a měla dostatek členů. Obviněný přitom nenapadá závěr soudů o tom, že byl členem dané organizované skupiny, z hlediska hodnocení jeho zapojení, ale pouze na základě výše uvedeného nesprávného výkladu. Pouze nad rámec dovolacího řízení tak Nejvyšší soud dodává, že i z hlediska role obviněného uvedený závěr považuje za správný. Ohledně počtu osob zapojených do organizované skupiny působící ve více státech pak lze ještě dodat, že soud prvního stupně jmenoval pouze osoby, jejichž role byla zjištěna a popsána, z povahy trestné činnosti však je velmi pravděpodobné, že takových osob bylo více. Obviněný navíc sám roli dalších nezjištěných osob zdůrazňuje v souvislosti s bagatelizací své vlastní úlohy.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitka obviněného týkající se údajné nepřiměřenosti uloženého trestu stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, ale nelze ji podřadit ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody je fakultativní povahy. Soudy se navíc podmínkami pro jeho aplikaci pečlivě zabývaly a neshledaly k ní důvod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný neoznačil konkrétní alternativu jmenovaného dovolacího důvodu. První z nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy Nejvyšší soud vady vytýkané obviněným na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného P. H. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu